500 dní se Summer

Dva neuvěřitelně příjemní lidé - Joseph Gordon-Levitt a Zooey Deschanel. Nádherný romantický příběh mezi nima. Do toho skvělá romanticky příjemná hudba a atmosféra, která se v žádném jiném filmu nedá nahradit. 500 dní se Summer byla romantika jako blázen a já jsem rád, že scénáristi stále na poli romantiky dokážou být originální, protože co jiného, než právě romantika v originálním pojetí dokáže být skutečnou romantikou pro nás všechny. (12.09.2011)

Vztahy jsou na nic. Obzvlášť pro snílky. Pro lidi, kteří věří v pravou lásku, tu jednu jedinou a ne a ne ji najít. Ale úplně nejhorší jsou ve chvíli, kdy se ta jediná objeví, a lásku neopětuje. Co si potom počít? Utápět se v depresích? Pochopitelné. Přehrávat si všechny společné chvilky a hledat, kde se stala chyba? Taky možnost. Snažit se zapomenout a jít dál? Nejhorší rada ever! Co takhle podívat se na 500 dní se Summer a zjistit, že v tom nejsem tak úplně sám? Že snílků se zlomeným srdcem je všude plno, že pro jedno kvítí skutečně slunce nesvítí, že zlomeným srdcem život nekončí a že po Létu přijde Podzim? Jo, to by mohlo být ono. P.S. Zajímalo by mě, jestli Tom zná Ivu Frühlingovou. (30.12.2010)

Tenhle zkusím načat jako polemiku, abych se dostal k tomu, co bych k Summer řekl rád sám. Kolega Shadwell se tady rozhořčuje nad otupující a degradující ideologií mainstreamu a kapitalismu a vyprázděností očí Zooey Deschanel, kolega Subjektiv zase nad tím, že všechno co se v tomhle filmu objeví a zazní se snaží působit neotřele a nově, přičemž to vše už samozřejmě všichni známe z filmů starších, či z našeho vlastního života. Ačkoli s těmihle stanovisky do jisté míry souhlasím (s vyjímkou těch očí), myslím, že nejdůležitějším hlediskem u filmu je vždy celkový dojem, který na vás film (jeho příběh, pointa, obraz, zvuk, či v neposlední řadě herci), zanechá. A v tomhle případě mě těch pětadevadesát minut krátká projekce zanechala uvolněného, roztančeného, pobaveného, příjemně rozesmátého, lehce vystrašeného, dojatého, s příjemným mixem melancholických myšlenek balancujících na hraně cynického a romantického. Je to mainstream. Ale jestli si u takovéhohle snímku chcete stěžovat, kam jsme to jenom padli, jděte si rovnou hodit mašli. Lepší už to nebude. (A jestli jo, budu první, který rád uzná svůj omyl :) 90% (22.04.2010)

Následující děj je smyšlený. Je to příběh o seznámení chlapce a dívky. Ale nečekejte LOVE STORY!..... Možná by stačilo napsat, že ONA JE JEHO OSUD!!! Atmosféru má tento příběh úchvatnou. Říkám si, že život za to stojí. Jistě i díky skvěle padnoucímu soundtracku a obsazení. Už dlouho jsem neviděl takhle optimistický film ze života. Všichni ví, že přijde žal, zlomenost a skleslost na konci vztahu. Stejně jako ti zkušenější, že ryb je v moři habaděj! Asi bych film nedoporučoval beznadějně zamilovaným, ale snílci, kteří stále hledají a věří v osud budou nadšeni. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (13.12.2009)

„Na svete sú dva druhy ľudí... Muži a ženy.“ Takéto dobré filmy by som mohol/vedel/chcel pozerať každý deň. Ani neviem, či ma viac potešila skvelá „technická stránka“ (rozdelenie plátna, hraný film plynulo prejdúci do kresleného, melodráma do muzikálu), v romantických filmoch nečasté (ale niečo by sa našlo) „rozdelenie síl“ (chlapec zodpovedný, dievča nie) alebo prirodzené herecké výkony. Zooey Deschanelová je „len“ veľmi dobrá, ale to, čo predvádza konečne pre dobro veci/divákovo skrotený pošuk Joseph Gordon-Levitt („Takí normálni mimozemšťania“, HALLOWEEN: H20, RANA ISTOTY, POČIATOK), je sila, pretože obyčajnosť zvládnu zahrať len herci, ktorí sa dokážu VEĽMI krotiť a nepreháňať. Pôsobivé, milé, hravé, smiešne, svieže, rozkošné, smutné, smutné hlavne – ale s pár milimetrami ďalšej nádeje do dňa s číslom 501. KEĎ HARRY STRETOL SALLY pre divákov, narodených povedzme po roku 1990. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (23.12.2010)