Režie:
Duncan JonesScénář:
Nathan ParkerKamera:
Gary ShawHudba:
Clint MansellHrají:
Sam Rockwell, Kevin Spacey, Dominique McElligott, Kaya Scodelario, Benedict Wong, Matt Berry, Malcolm Stewart, Gavin Rothery, Edgar ArreolaObsahy(2)
To nejtěžší, co tě může potkat 250 000 mil od domova, jsi ty sám. Astronaut Sam Bell (Sam Rockwell) je jediným zaměstnancem pobývajícím na měsíční základně firmy Lunar Industries, se kterou uzavřel tříletou smlouvu. Jeho úkolem je kontrolovat jinak plně zautomatizovanou těžbu vzácného plynu Helium-3, který je na Zemi používán jako palivo. Spojení mezi základnou a Zemí není kvůli pravidelným poruchám téměř možné, a tak je Samovým jediným společníkem a zároveň pomocníkem inteligentní počítač Gerty (jeho hlas namluvil Kevin Spacey). Po téměř třech letech v izolaci si Sam nepřeje nic jiného, než být zpátky na Zemi se svou ženou a malou dcerou, která se narodila těsně před jeho odjezdem. Do návratu na Zemi mu naštěstí zbývají už pouhé dva týdny. Samův zdravotní stav se ale začíná zhoršovat. Bolesti hlavy a halucinace, kterými trpí, způsobí při rutinní prohlídce jednoho z těžebních strojů téměř fatální nehodu, při které je Sam zraněn. Následně překvapivě zjišťuje, že na Měsíci není sám a co víc, že jeho svět možná zdaleka není takovým, jak se zdál být… (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (1 240)
Tradičně skvělý Rockwell a krásná Mansellova hudba, ale jinak jsem nenašel nic, co by mě nadchlo. Jones si určitě zaslouží poplácání po zádech za to, že tuhle one man show vykouzlil jenom za pět mega, jenže co na tom, když se v ní nic moc neděje. Jedna brzo provařená idea je natažená na hodinu a půl, a pokud to není první film s onou tématikou, co vám zkřížil cestu, měl by se brzy dostavit pocit, že jste něco podobného už viděli jinde a lépe zpracované. Jasně, atmosféra nechybí a kdyby tohle někdo vytáhl před 30 lety, byla by to asi pecka, ale v dnešní době Moon potěší snad jen ty, kterým příběhy tohohle typu vážně zoufale chybí (i když koukám, že vás není zrovna málo :). Nemám ten old-school přístup Jonesovi vůbec za zlé, jen bych ocenil obsahově hutnější scénář a nějaký neotřelý pohled na věc, díky kterému by jeho debut líp šlapal. ()
Z určitého hlediska je komorní Moon takovým protipólem epické Vesmírné odyssey, se kterou má film několik styčných bodů - například jsou to oba perfektní filmy:D A ačkoliv je tenhle přímočařejší, tak rozhodně není jednoduchý. Je ale pravda, že pokud někdo nemá rád sci-fi, tak mu Moon asi nesedne. U mě nastal opačný případ - do bílého interiéru Sarangy jsem se okamžitě zamiloval, stejně jako do kombajnů, které sklízejí helium. Příběh byl náležitě propracovanej, námět skoro jak od Philipa K. Dicka. Teda nebylo to tak paranoidní, jako většina jeho děl, ale atmosféra byla perfektní. Vesmír a příběhy osamocených astronautů mám prostě rád a v tomhle filmu toho všeho bylo dost. ____ Sama Rockwella mám rád od Milujte svého zabijáka (2002), ale ačkoliv i tam měl hlavní roli, tady je jeho výkon ještě pozoruhodnější. Mansellovu hudbu zmiňovat nemusím no a tak už zbývá jen Zowie Bowie, který má stejně jako otec zjevně talent. ()
Po Avataru a Star Treku nejlepší sci-fi loňského roku - tím i posledních pár let (od dob Sunshine). Mnohem lepší než District 9. Atmosféra dýchá z každé minuty, skvěle zahranému hlavnímu hrdinovi jeho problémy věřím a přeju mu vítězství, i když je mi jasné, že ideálně to dopadnout nemůže. Režisér skvěle pracuje s žánrovými klišé a vytváří tak uvěřitelnou budoucnost. Nízký rozpočet vůbec není na škodu. Horší triky nevadí. Takhle nějak mělo vypadat Solaris - no, aspoň, že to konečně přišlo... ()
Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. ()
Ále do prdele... Tak sem si počkal... A dočkal jsem se. Moon je přesně tak geniální, jak jsem doufal, že by mohl být. Ač trikově bezchybné, přesto ne primárně sci-fi, ale brilantí psychologická studie dvou na pohled stejných, přesto v mnohém se lišících lidí, kterým se zhroutil svět i všechno, v co věřili. Sam Rockwell je brilantní a Duncan Jones na sebe upozornil podobně, jako kdysi Francis Lawrence svým debutovým Constantinem. Je až neuvěřitelné, kolik emocí dokázal vytřískat z obyčejného plakajícího smajlíka. No a Mansellova hudba.., Netřeba slov. Pohled na měsíc již nikdy nebude stejný. Bude se už navždy pojit s tímto povznášejícím filmovým zážitkem. Díky bohu za něj... ()
Galerie (56)
Zajímavosti (29)
- Sam Bell (Sam Rockwell) nosí hodinky značky Diesel DZ7076. (dyfur)
- Při souboji pronese Sam (Sam Rockwell) větu: „Jsem milovník, ne bojovník.“ Jedná se o parafrázovaný text skladby „The Girl Is Mine“ napsané Michaelem Jacksonem a Paulem McCartneym. (ČSFD)
Reklama