Sweeney Todd

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana. (28.09.2012)

Jako že mám Deppa a Burtona fakt rád a filmy kde spojí síly jsou pro mě vždy pecka, tak tenhle nenápadnej film co vznikl o rok dříve si co do atmosféry a napětí se slavnějším snímkem slavné dvojice utřel zakrvácenou čepel a cynicky se usmál, jelikož prostě ví, že je mnohem temnější a díky absenci zpěvu pro mě i lepší...Sakra nevěřil jsem ale je to tak. Tohle je pravej Sweeney Todd jak má být a já tleskám. (07.10.2014)

„Řekněte mi proč?" „Protože jsem mohl." Skvělý R. Winston hraje naprosto přirozeně - stačí jen pohled, přimhouřené oko, otevřená ústa. S úsměvem podřízne svého zákazníka, a že těch podříznutí je, až krev stříká na všechny strany. A pak je tu paní Lovettová. Místo otevřené lásky se stávají obchodními partnery. Ona mu posílá zákazníky, on ji zásobuje, aby její tajemné masové koláče byly nejlepšími v Londýně. Jenže přísloví o džbánu se nakonec stejně naplní... Herecky je film skvělý, mezi dalšími vyniká úlisný otec (David Bradley) či nekompromisní Fielding (David Warner). Kromě špíny a krve dojde i na sex. „Peklo neexistuje. Děláme si ho jen my tady na zemi..." „A co když se mýlíte?" „Pak jsme ztraceni." (14.04.2022)

V domnění, že se jedná o film od Tima Burtona, jsem si pustila tuto verzi. Jsem ráda za to, že došlo k této záměně, protože jsem po zhlédnutí Moorova filmu byla tím Burtonovým zklamána. Je totiž realistický, a tedy děsivější a působivější. Dokonce jsem chápala i počínání hlavní postavy. Takže jestli vás baví sledovat zvrácené podivnosti ze starého Londýna a oceníte navození iluze, že jste jejich přímými svědky, vězte, že tento film si zaslouží pozornost. (14.12.2007)

Mezi touhle britskou televizní verzí příběhu Sweeneyho Todda a verzí muzikálově-burtonovskou je skoro tak propastný rozdíl, jako mezi britským seriálem o Sherlocku Holmesovi (starším z osmdesátek, i tím novým) a dementním hollywoodským zmetkem s kašparem Downem juniorem v hlavní roli. Nebo jako mezi tragédií od Shakespeara a harlekýnkou. Rozdíl nejen v obsahu, ale především ve formě. Bída, zločin, špína, zkrátka celková neradostnost a bezútěšnost života nižších vrstev ve starém Londýně, nás přesvědčivě a nemilosrdně obestírá jako hustá londýnská mlha. K tomu skvělé herecké výkony všech hlavních představitelů a nádherná teskná hudba. (22.01.2014)