Marley a já

Jsem rád, že ta dvě lidská dřeva nekazí dvaadvaceti představitelům Marleyho jejich štěkavé galapředstavení. Škoda ovšem, že jim nakonec všech osmaosmdesát pacek zákeřně amputují sami tvůrci závěrečným tlačením na citově vyděračskou pilu. Hollywood zřejmě v době finanční krize chce samaritánsky pomoci alespoň papírnám tím, že jim zvýší odbyt papírových kapesníčků. A funguje to, sám jsem několik slz rovněž uronil. Nad tím, jak lze citlivě natočený pravdivý film, který má především ve střední pasáži rozhodně blíže k Nouzovému východu než k čemu jinému (jen to vyznění je přesně opačné), spolehlivě poslat do kelu, když se nezná ta správná míra. Na druhou stranu jsem příjemně překvapen, že to docela i ušlo, jelikož původně jsem měl v záloze komentář: "Tady chcípl pes. Doslova." (12.03.2009)

"A dog has no use for fancy cars, or big homes, or designer clothes. A waterlogged stick will do just fine. A dog doesn’t care if you’re rich or poor, clever or dull, smart or dumb. Give him your heart, and he’ll give you his. How many people can you say that about? How many people can make you feel rare, and pure, and special? How many people can make you feel...extraordinary?"... Nečekaně upřímný a chytrý film o tom, že život není vždycky peříčko. Tvůrci postupují od kytky přes psa k dětem a během toho reflektují všechny maléry a radosti, které s tím souvisí. Žádný zbytečný patos, žádné laciné vztahové hrátky, čistá pravda, která vás pohltí a na konci nechá v slzách. I přes laciné plakáty nejde o snímek typu "pes se chová jako člověk na čtyřech nohách a je vtipné třeba to, že umí nastartovat auto". Marley a já není ničím víc, než věrným otiskem každodenních problémů, se vším "dobrým i zlým, dokud nás smrt nerozdělí". Zcela bez debat nejlepší vztahový mainstreamový americký film posledních let. P.S. Herci jsou fantastičtí. Owen Wilson nikdy nepůsobil tak „herecky vyspěle“, Jennifer Aniston je k pomilování i v okamžiku absolutního vyčerpání, charismatický Eric Dane potvrzuje komiksový potenciál a Alan Arkin je v roli šéfa, který „se nikdy nesměje“, jednoduše okouzlující. A Marley… pohled do těch očí jen tak nezapomenu (ano, byl to podraz, ale k životu to patří). (25.03.2009)

Rodinné drama s prvky komedie, které má hodně do sebe. Sledujeme dvojici Owen Wilson + Jennifer Aniston od jejich svatby, plné nadšení, nadějí, energie a plánů do života, vidíme, jak v průběhu let nastupují komplikace, ne vše vychází podle snů a přání, je třeba dělat kompromisy v práci i v osobním životě. Komediální složku zastupuje zejména v první polovině filmu rozmazlený labradoří živel Marley, ale nejspíš každý majitel psa vám řekne, že si s tím svým chlupatým poděsem užil mnohem více srandy. Posledních 20 minut se mě velmi osobně dotýkalo, sama totiž vlastním psího důchodce a sledovat, jak z něj odchází vitalita není vůbec snadné. Jinak řečeno: bránila jsem se marně, slzy mi promáčely ksicht. Nejsem filmem nadšená, ovšem ta jeho snaha ukazovat život reálně je sympatická, velmi váhavě proto dávám slabé 4*. 70% (20.07.2009)

Když ono je to táák hezké! Nemusíte být zrovna zarytý petlover nebo šťastný manželský pár, co si právě pořídil do baráku neúnavné padesátikilové psí monstrum, abyste si tenhle film oblíbili a rozuměli mu. Stačí se pohodlně rozvalit v křesle, vypnout mozek a nechat se skoro dvě hodiny unášet pouze krásou Jennifer Aniston, charakterem Owena Wilsona a nevídaným elánem jejich věru rozkošného rodinného mazlíčka, a je o zábavu postaráno. Někdy stačí málo, ale tahle emocionálně podmanivá komedie funguje zkrátka ve všech ohledech tak dobře, že o nějakém "málo" se snad ani mluvit nedá.... Good job ;) 80% (16.09.2012)

Naprosto chápu, že některým lidem může připadat pětihvězdičkové hodnocení amerického romantického rodiného filmu za šílenost dovedenou do absurdna. Mě však tento film nečekaně oslovil. Přitom to bylo to poslední, co jsem od něj čekal, po shlédnutí traileru a plakátu. Jednou, až přijde správná doba, bych to všechno takhle chtěl mít. Krásnou a chytrou manželku, zdravé děti, velký dům na venkově a všudypřítomného ´labrapudla´, který všemi těmi rošťárnami dává najevo svou lásku. A všechny ty nepříjemné překážky, které život přináší, bych také rád zvládl. Třebas i lépe, třebas i jinak, ale taktéž úspěšně. Příběh je sice laděn nahořkle usměvavou smutnou notou, někomu to může připadat až přílišně emočně vyděračské, leč pro mě osobně se jedná o zcela reálnou sondu do života mnoho z nás. Schválně, jaký je váš plán? (13.05.2009)