Vojna a mír

[3,5*]     "Všetky myšlienky, ktoré majú závažné dôsledky, sú vždy jednoduché."     Veľkolepá historická epopeja, ktorá dodnes ohromuje svojou vizuálnou stránkou, najmä pri stvárnení monumentálnych bojových scén. Kamera je vskutku pôsobivá a invenčná, to nevšedné čarovanie s ňou je pre mňa hlavnou prednosťou celého filmu. Na druhej strane, celková štylizácia filmu mi nie úplne sadla, ale je aj celkom možné, že pri ďalšom zhliadnutí tomu všetkému prídem na chuť. Vidim tu isté paralely s americkým filmom Gone with the Wind (1939) - obe diela sú megalomanske veľkofilmy svojich národných kinematografii, venované nesmierne dôležitým a mimoriadne krvavým úsekom národných dejín a oba na pozadí významných historických udalostí rozohrávajú príbehy osudových lások. Snáď len s jedným veľkým rozdielom: pokiaľ sa americký "opus magnum" uspokojil s dosiahnutím "iba" vyše 200 minút (podobnú dĺžku má i hollywoodska verzia Vojny a mieru (1956)), ten ruský musel mať tým pádom vyše 400 minút (Vari sú oni horší?). Viac potom v komentároch k jednotlivým častiam:     I: Andrej Bolkonskij: 3*,     II: Nataša Rostovová: 3,5*,     III: Rok 1812: 3,5*,     IV: Pierre Bezuchov: 3,5*. (01.09.2023)

Je to takmer ako sledovať vojnu v priamom prenose, akurát zábavnejšie. Polepené Tolstojovimi myšlienkami a drámou ľudských osudov. Paradoxom je, že tento veľkofilm nevyhráva nad všetkými ostatnými len počtom komparzistov a epickými bitkami, no vyhráva aj v komorných scénách, ktoré sú majstrovsky natočené a podobne aj zahrané. Jednoducho, týmto Sovietsky film na dlhé, dlhé roky porazil ten Americký a neviem, či ho vôbec niekedy niekto porazí. (Ale môžeme to vyskúšať my... napríklad Bratislava by pekne horela.) (14.09.2013)

Jeden z největších mezi největšími velkofilmy v celých dějinách kinematografie, podle počtu komparsistů možná úplně největší. To samo o sobě samozřejmě nezaručuje kvalitu, většinou tomu bývá spíš naopak, protože spousta podobných filmů skončí u sebeokouzlení výpravnými davovými scénami, skrz které se jim jaksi nedaří proniknout k podstatě tématu a psychologii protagonistů. Tohle se ale naštěstí Vojny a míru netýká. K ústřední trojici Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová a Pierre Bezuchov se přidává ještě maršál Kutuzov, hlavní postava bitvy u Borodina, a pro všechny čtyři přitom platí, že je věnována dostatečná pozornost tomu, aby byl jejich vnitřní svět zprostředkován divákovi ryze filmovými prostředky. Komorní scény vytvářejí působivý kontrast k výpravným, které jsou nejen řemeslně dokonale zvládnuté (obě bitvy, tj. Slavkov i Borodino), ale v mnoha případech vynikají i mimořádnou invenčností. Platí to hlavně pro první velký ples Nataši Rostovové, který i po padesáti letech působí obdivuhodně intenzivním dojmem: všechny ty nápadité rakursy a pohyby kamery jsou pak brilantně zhodnoceny ve střižně. Režisér se nevýhýbá žádným prostředkům filmové řeči, ať už jde o dvoj- a víceexpozice, krátké černobílé sekvence, nebojí se ani polyekranu. Málokterý z těchto postupů používá jako princip, spíš jen nahodile a klidně třeba jen jednou v celé epopeji - a ono to přitom vůbec nepůsobí jako formální neujasněnost, naopak, divák si v duchu říká, že přesně do toho kterého konkrétního místa se to které konkrétní řešení výborně hodí. Za zmínku stojí i práce se všemi zvukovými složkami. Hudba je vynikající sama o sobě, navíc je dobře propojena s výraznými ruchy, a obě tyto zvukové vrstvy nepopisným, ale o to emocionálně silnějším způsobem koexistují vedle roviny obrazové. - Pokud jde o srovnání s americkou adaptací Kinga Vidora z roku 1956, nemyslím si, že je špatná. Ale málo platné, vedle Bondarčukova veledíla působí asi jako paperback s hezky barevnou obálkou vedle po všech stránkách dokonale propracované bibliofilie. - Kdybych měl před pouhými několika týdny ohodnotit hvězdičkami tento film na základě toho, co ve mně zůstalo z předešlé, asi patnáct let staré divácké zkušenosti, dal bych za čtyři. Naštěstí ale přiděluju body zásadně podle aktuálního dojmu a díky tomu teď nemusím hodnocení měnit na dnešních pět hvězdiček. K některým uměleckým dílům holt asi musí člověk dozrát. (02.05.2015)

Úvodný diel o dĺžke 125 min. na mňa pôsobil strašne rozťahane a fakt sa tu toho mnoho neudialo. Fungujú hypnotické scény s vnútornými monológmi o živote a smrti , ale celý čas som sa neubránil dojmu, že minimálne v tom prvom diely bolo rozhodne z čoho strihať a skracovať. Dobrý rozbor postáv i kvalitné akčné scény , to sú silné stránky filmu. Naopak rozťahanosť a z dnešného pohľadu dosť naivné dialógy medzi zaľúbencami mi dráždili oči aj uši. Bondarčuk to myslel dobre, len to chcelo menej hrania sa na filmových bohov. Akčné scény hlavne v 3. a 4. diely to je niečo neuveriteľné a v dnešnej dobe už nereálne. Tisícky komparzistov, obrovské a široké zábery, stovky koní, oheň, dym, chaos...Kurva kto by to dnes zaplatil? V bojových scénach je poznať skúsenosti, ktoré Bondarčuk zúročil pri podobnej téme - filme Woterloo. Množstvo hluchých miest a dĺžka filmu mi neumožňuje dať plný počet. Nanovo zostrihať, skrátiť, obraz zreštaurovať a bola by to bomba. Takto "iba" 80%. (09.05.2015)

Chvílemi je znát, že na režisérské židli sedí skutečný mistr, ale po většinu doby jsem se prostě zoufale nudil. 1) Sovětské historické filmy vždy čpěly patosem a umělohmotnou chutí a o tomto to platí obzvláště: umělý je i zvuk, což dabing ještě umocňuje. Postavy bez života se mátožně plouží před kamerou a bez nadšení recitují své repliky._____ 2) Opěvované bitevní scény jsou vskutku velkolepé, pokud tedy obdivujeme nákladnou produkci a nespornou schopnost režiséra ukočírovat tisíce vojáků a hromady zbraní. Dnes se podobné výjevy řeší ve studiu pomocí triků...a určitě to v těch povedených případech není horší. Na filmech mě nijak netankuje, že zobrazovaní vojáci jsou skuteční a pohled na pláň s 12 000 komparsisty (bitva u Borodina) je autentický._____ 3) Jistě, Bondarčukovi lze připsat mnohé zásluhy. Přenesl na plátno zřejmě největší bitvu ve filmové historii. Prosadil herce, kteří tehdy měli zákaz účinkování ve filmech. Za přibližně 8 300 000 rublů (velmi přibližný přepočet - asi jednu a čtvrt miliardy dnešních korun) nabídl na tehdejší dobu ohromující podívanou, při jejímž sledování se ale zoufale nudím. A to jsem, prosím, spokojeně přelouskal ty čtyři Tolstého knihy už někdy ve svých patnácti letech._____ 4) Už fakt, že francouzské rozhovory ruské šlechty byly doprovázeny francouzskými (!) titulky, mě měl varovat. (29.08.2017)