Nebohá paní Pomsta

Spoilery! Z celé pomstové trilogie jednoznačně nejslabší díl. Děj je tradičně zpočátku dosti chaotický. Člověk je bez nějakého vysvětlování vrhnut přímo do víru dění, přičemž kdo, co a proč je mu vysvětlováno velice pomalu, tudíž při prvním zhlédnutí divák nic nechápe a velkou část filmu se kurevsky nudí. Nevím, proč Korejci tak tíhnou k tomuto způsobu vyprávění. Orientaci v ději rozhodně neusnadňuje ani fakt, že jsou úplně všechny postavy stejné, a dokonce mají i stejná jména. Zorientovat by se v nich dovedl zase jenom Korejec. Já Korejec nejsem, a to nesoudím jen na základě délky mé chlouby. Aby to celé bylo ještě zamotanější, tak se neustále skáče v několika časových rovinách. Když tohle všechno ve zdraví divák přežije, tak na něj čeká velice příjemná poslední půlhodinka a s ní spojená hromadná pomsta v jihokorejském stylu. Já jen jaksi postrádám zájem, dívat se hodinu a půl na krásně prostřený stůl a až v poslední půlhodině se dokonale nažrat. Chtěl bych spíše příjemně papat po celé dvě hodiny. Proto nedám více, než lepší dvě hvězdy. (30.12.2016)

Lady, máte veškeré mé sympatie. Dvě hodiny nabité skvělou hereckou studií, úžasnou výtvarnou stránkou, barevnou symbolikou, pocity, myšlenkami... Mít zítra ještě den volna, jdu dnes znova do kina. Totálně nasazených 100% za další z asijských filmových básní s úchvatnou hudbou, opět na téma "pomsta není tak sladká jak se zdá", a opět jinak. Dokonale. (25.09.2006)

Nádherný film. Pokud někdo už od úvodních titulků komponuje tak čarokrásné obrazy jako Park (a k tomu navíc nechává hrát Vivaldiho), pak si mě okamžitě získá ještě dřív, než začne pořádně vyprávět, a jsem ochoten mu odpustit i nějakou tu menší manýru. Navzdory marketingovým snahám prezentovat tento film v souvislosti s o poznání provařenějším Kill Billem (žluto-červený plakát) nebo slogany přímo odkazovat na předcházející, brutálnější díly režisérovy volné "trilogie o pomstě", je Lady Vengeance v jádru velmi křehká a naplněná touhou po pokání a mateřskými city. Tomu se podřizuje i tempo celého snímku, kdy převládají spíše statické obrazy než akční sekvence a násilí tentokrát nemá katartickou funkci a jakoby zůstává za zavřenými dveřmi (vidíme často jen jeho následky, nevyžíváme se v samotném aktu). Je fantastické, že Park dokázal třikrát filosofovat nad odplatou (a třikrát jinak) a každý z filmů navíc odlišit i stylisticky - tak, že stojí jako samostatná, komplexní díla, která se vzájemně nevykrádají. Důmyslně odvyprávěný příběh o Geum-ja ssi pro mě představuje vrchol celé trilogie. Kruté, hořké, něžné...pure beauty. "I'm sorry. I'm sorry. I'm sorry." ♥♥♥ (02.02.2011)

Celý film jako slow burn build-up pro jednu extrémně silnou situaci? Když je ta situace až tak psychologicky, emočně a brutalitou až TAKHLE extrémní, tak proti tomu jde jen stěží mnoho namítat. Narativně funguje Chan-Wook Parkův finální díl volné trilogie o pomstě velice dobře, bez problémů se v tom vyrovná známějšímu Old Boy - i když ten je mnohem zajímavější z hlediska akčního žánru. A kratší délka tady taky pomáhá, obzvlášť v porovnání s dost mizerným a nudným prvním dílem. 8/10 (17.09.2022)

Motiv pomsty je tentokrát rozpracován na několika úrovních. Divák si musí hned ze začátku zvyknout na nezvyklý způsob vyprávění - na přeskáčku nám tvůrci vyprávějí příběh, vrací se do minulosti do vězení a sem tam prostě zaperlí hláškou naprosto mimo kontext. Film je herecky, i vizuálně zvládnut brilantně, jediným problémem zůstává násilí. Je ho tu až příliš, a byť to většinu času nejspíš nemělo být myšleno vážně, je to prostě moc. Oldboy se mi líbil o chlup víc, Nebohá Paní Pomsta je přesto další důkaz převahy Asijské kinematografie a ze souboje se Samaritánkou (která šla dokin prakticky současně) vychází jako jasný vítěz. (04.09.2006)