Světla páteční noci

Dobrý film o blbém sportu. Několikrát jsem se pokoušela sledovat přenosy amerického fotbalu a stejně jako u baseballu absolutně nechápu, co se na tom emeričanům líbí. Pár vteřin chaotické aktivity, pak se dlouho nic neděje, následuje pár vteřin chaotické aktivity... a tak pořád dokola. Nepřestane mě fascinovat, jak amícké středoškolské kluby přilákají na jeden zápas do tribun více fanoušků, než naše fotbalové prvoligové mančafty zvládnou za celou sezónu. A pak je tady nezanedbatelný fakt, že se o těchhle amerických nudasportech točí zajímavé filmy. Na výtvoru Petera Berga mě zpočátku vyloženě sral "dynamický" polodokumentární střih, ale buď problém postupně vymizel, nebo jsem si zvykla. Pochválit musím pár menších výhybek okolo klišé: ač podle skutečné události, film nesleduje vzestup bandy outsiderů, nýbrž trable předpokládaných favoritů. B.B. Thornton je docela nepříjemný, uječený trenér, ne ten obvyklý moudrý taťka s citlivým přístupem. Dobře je ukázána absurdita, kdy se kdejaký kibic cítí být povolán oficiálně radit ohledně taktiky odborníkovi. Hlavní hvězda středoškolského týmu je odporně nafoukaný černý kretén. Jeho spoluhráči nejsou dokonalí a vlastně mají docela dost výpadků. Jejich osobní problémy nejsou pitvány moc do hloubky - v hlavní roli je sport. Další kladné bodíky připisuju za závěr. Za zmínku stojí i solidní soundtrack. Peter Berg se prostě pochlapil, donesl šišku bez většího škobrtnutí až za čáru - touchdown! 77% (25.07.2011)

Berg je Bůh a nedivím se, že mě to baví neustále opakovat. Jen málo režisérů dokáže vyjadřovat emoce i přes silnou vrstvu klišé a tak láskyplně se rochnit v patosu jako právě Berg, který se prostě narodil k tomu, aby točil videoklipové akční nářezy. Natočit sportovní drama o americkém fotbalu tak, aby bavilo i člověka, který nezná pravidla, nezajímá se o nějaké maníky z Texasu a nadevše uznává starý dobrý evropský "soccer", to chce kumšt a Berg mě během téhle takřka dvouhodinové jízdy napříč státní fotbalovou ligou opět přesvědčil, že je v něm mnohem víc, než si většina lidí myslí. Smekám, tleskám a jdu si pustit seriál. Jestli je minimálně z poloviny vydařený jako film, asi začnu zámořskou NFL bedlivě sledovat. (18.08.2008)

Přesných 70%. Do půlky je to jen žánrový průměr, od půlky strující jízda za vítězstvím a slávou. Film se sice inspiruje skutečnou událostí, ale místy jsem přeci jen zapochyboval o autenticitě této jinak povedené filmové výpovědi. Za slabší první půlku a absenci silnějších momentů tak nakonec dávám tři, ale zklamán nejsem. (03.04.2009)

Nechápu co je na tomto filmu tak výjimečného. Možná až na netradiční závěr, který se liší od většiny amerických sportovních filmů...Jinak je ale příběh poměrně nudný a postavy nezajímavé. Už od začátku přesně odhadnete, jak se bude děj v některých směrech vyvíjet (Boobie). Filmu tak chybí určitý moment překvapení... A na závěr jsem si nechal herecké výkony. Četl jsem někde, že Billy Bob v tomto snímku podává životní výkon. Ten člověk co to napsal musí být zřejmě naprostý idiot, protože Thornton rozhodně nepůsobí v roli fotbalového kouče věrohodně a např. rozčilování na lavičce vypadá v jeho podání až komicky. Tato role prostě Thorntonovi nesedla...Naopak hodně se mi líbil Derek Luke, který hrál Boobieho Milese - pro mne jedinou zajímavou postavu celého filmu. Když to tedy shrnu, Světla páteční noci jsou průměrný film a se snímkem Any Given Sunday (rovněž film z prostředí amer. fotbalu) prohrávají na celé čáře. (09.10.2005)

I po šestnácti letech Bergovo sportovní drama uspěje, byť už ve své době a i poté bylo překonáno. O příběh se autor moc opřít nemůže, protože ten je plný klišé a patosu, i když je pravda, že třeba samotný závěr nebo losování korunou o to, kdo postoupí do play-off, jsou nečekané a osvěžující. Největší devízou Petera Berga jsou samotné zápasy, kterým nechybí adrenalin, mají potřebný náboj a natočeny jsou přehledně a některé zákroky až syrově a bolí i diváka, což je jedině dobře. Navíc je doplňuje povedený a řízný soundtrack, který jim dodává ještě zvláštní náboj. Hodně příjemné je i obsazení dodnes ne tak známými herci, kteří zajistí určitý pocit autenticity a divák si tak do poslední chvíle není jistý, kdo se stane hlavní hvězdou týmu. Jedinou výjimkou je Billy Bob Thornton, který je velmi dobrý a navíc na sebe nestrhává veškerou pozornost. Hvězdičku ubírám za přece jen pomalejší rozjezd, již zmíněná klišé a také za to, že pro evropského diváka je americký fotbal přece jen něco vzdálenějšího, takže chvíli trvá, než ho film zcela strhne. 70 % (22.03.2020)