Samaritánka

Kim Ki-duk prostě netočí podprůměrné filmy. Opět tady máme naprosto netuctový příběh, kde zvraty nejsou tak, jak je divák navyklý je tušit. Dostala mě emocionální stránka, ta scéna, jak zničený otec vezme k uchu mobil a ozve se hlas... ta je pro mě vrcholem. Vynikající herecké výkony umocňuje skvělá pointa. (10.08.2006)

Vždy, když mám vidět další z Kim Ki-dukových filmů, říkám si, že už mě nemůže nic překvapit. Vždy se mýlím..a jsem tomu rád. :) Tentokrát jsem ovšem tak překvapen nebyl. Ano, pár surových záběrů, které režisér v žádném případě nevyužívá samoúčelně, vás dostane, ale ve srovnání s jinými jeho filmy není Samaria tolik šokující a překvapivá. I přesto ovšem značným způsobem vyčnívá nad běžnou americkou produkci. (15.09.2006)

Po dlhom čase som sa vrátil ku Kim ki Dukovi. A priznám sa nie som z toho dva krát nadšený. Síce je príbeh lyrickejší a myšlienkovo formovateľnejší ako jeho prvotiny, ktoré boli len exibíciou násilia a sexu, ale namiesto meditatívneho účinku 3-Ironu, alebo Jari, lete...., je toto len sled dobrých nápadov uväznených v bezduchej forme preplnenej akože „významami“, ale v konečnom dôsledku je to omnoho priamočiarejšie, než ako sa to snaží divákovi nahovoriť. Je to o strate nevinnosti, samote a o zmierení. Tieto aspekty Kim, ale podkladá pred diváka veľmi ťažkopádne. Stále ho mám rád a stále si užívam jeho postavy aj mieru násilia a divnosti akou prezentuje svoj výrazný rukopis. Len v tomto prípade som bol asi nastavený trochu inak. V jeho tvorbe sa jedná o skrz naskrz priemerný film. (17.07.2014)

Prvních 30 minut jsem se bála, že mě tentokrát Kim zklame, ale jakmile se na scéně objevil otec hlavní hrdinky a příběh dostal dramatický spád, opět jsem byla vtažena do brutálního a přitom poetického Kimova světa a z kina odešla v podivné směsici pocitů a nálad, čili přesně v tom rozpoložení, kvůli kterému Kimovy filmy miluju. Snad nikdy nepochopím, jak to Mistr dělá, ale jeho dlouhé záběry bez jediného dialogu (ačkoli v tomto filmu jich bylo méně než například v hodně meditativním "Jaro, léto, podzim, zima...a jaro") nejsou ani na chvilku nudné, že by člověka uspávaly jako tomu je v mnoha evropských filmech, kde tříminutová scéna bez jediného střihu funguje jako uspávadlo dokonale. Další věc hodna obdivu - každý čin postav je vlastně jakýmsi malým rituálem (například v "Samaritánce" vztah k deníku) - co by ostatní režiséři natočili jako obyčejný detail, který ve filmu nemá žádné dějotvorné místo a je tu jaksi mimochodem, to Kim natočí tak vytříbeně, precizně,...dokonale. Jeho vizuální styl je dechberoucí, každý sebemenší detail má ve filmu místo a pomáhá složit jemnou skládanku vztahů jednotlivých postav, a kdyby chyběl byť jediný dílek, celá ta skládanka by se rozsypala. U "Samaritánky" se mi též zdá, že si je Kim Ki-duk ve vztahu ke své hlavní hrdince poměrně dost podobný s Larsem von Trierem. I u něj se setkáváme s tím, že je hrdinka jakousi samaritánkou, často různým způsobem zneužívána, jediný rozdíl vidím v tom, že zatímco u Larse končí hrdinky většinou definitivně odchodem (ať už smrtí či jakkoli jinak se dá odchod chápat), u Kima vždy nacházíme naději a volnější konec. (27.08.2006)

Samaritánka je opravdu chladný film, poté co otec hlavní hrdinky velice svérázným způsobem zatočí s "problémy" své dcery jsem už začínal předvídat něco málo představitelného - tedy to, že poprvé koukám na špatný Ki-Dukův film - "očista" druhé části naštěstí můj dojem značně vylepšila - hlavně ten úplný závěr - auto jako malé neobratné kačátko, hozené rodičem samotné do světa, marně se snažíc zachytit poslední zbytky prchajícího pořádku... A vůbec když se to vezme kolem a kolem - těch povedených symbolů je tam skutečně dost (na to je Ki-Duk machr). Dobře tedy, ale ne výborně, takové JLPZAJ (hehe) a 3Iron jsou ještě o třídu lepší. 8/10 (25.08.2006)