Goden k nestrojevoj

Jednotkám na frontě oznámili, že přijdou nováčci k doplnění stavu a staršina Kačura (Michail Pugovkin) si už plánoval, kde všude zapojí urostlé mužiky z kolchozů. Jenže nepřišli ani mužici, ani jich nebylo tolik, kolik si představoval. Dokonce dorazil jeden jediný. Mrňavý, hubeňour, ani chmýří na bradě mu ještě neraší, slepý jak patrona – prostě přesně takový, jak si každý konzervatoristu, kterým se Voloďa (Viktor Pěrevalov) chtěl stát, než se dobrovolně hlásil na frontu, představí na první dobrou. Vladimir Danilin má dokonce i v dokumentech napsáno: k bojové službě nevhodný. Co s někým takovým? Jedině ke koním… jenže co ví takový muzikant o zapřahání a vůbec? Třebaže poměrně rychle funkci vozky ovládl, stejně rychle nováček o svěřeného koně přišel. Nebyla to jeho vina, ale seržant hartusil: „Seženeš koně, nebo jdeš před tribunál.“
Ráno vojína Danilina nemohli najít a u jednotky už mysleli, že se tak vyděsil potrestání, že raději spáchal sebevraždu. Jenže pak našli dopis jeho mamince, kde píše, že dnes půjde vyplnit své první bojové zadání – že se vydává do německého týlu, aby získal náhradu za mrtvého Běsa. A světe div se, on opravdu odvedl koně Němcům před nosem! Seržant, když bělouše spatřil, jej sice odsoudil jako chcípáka, ale Voloďa ho nedal. A také mu dal jméno – protože se německy řekne kůň das Pferd, stal se z něj Feďa. Od toho dne si už z mladého vojáka nikdo legraci nedělá, zato ten má věrného bojového druha, kterého si nakonec oblíbili u celé divize. Voloďa, který na hudbu nezanevřel ani ve válce, totiž zjistil, že Feďa býval u cirkusu, a tak spolu nacvičili pro zábavu ostatních představení. To však neznamená, že se nebezpečí sám vyhýbá, to vůbec a medaile na prsou jsou toho svědectvím. (chamonix)