Krev a zlato

Sisu je mnohem stylovější a dravější jízda, a nebere se ani trochu vážně, což tady trochu ruší, když to není o nic méně akční výplach. Ale postavy sympatické, příběh funguje a akce slušně natočená s nápaditými killy nácků, taky bavilo dost. Na rozdíl od svého Finského bratra ve zbrani má Heinrichův příběh blíž ke Coenovkám než k Tarantinovi. 7/10 (07.06.2023)

Obvykle se snažím filmy hodnotit jednotlivě. Vzhledem k tomu, že se mě nyní sešlo SISU a KREV A ZLATO prakticky pohromadě, tak jsem si chtěl udělat porovnání. První jsem si dal Krev a Zlato a docela jsem byl překvapený, že to není úplný paskvil a jako výchozí audio jsem zvolil říšské audio. Děj je docela prostý a herci se snaží, ale je působí to jako taková natáhnutá epizoda obšlehnutá / inspirovaná Hanebnými Pancharty. Nemůžu se, ale zbavit dojmu, že toto si vícekrát nepustím. (02.06.2023)

Kdyby se děj neodehrával v Evropě a kdyby zrovna nekončila druhá světová válka, byl by to jasný western. Tvůrci této záležitosti to plně přiznávali a mně se to líbilo, dojem mi ale silně pokazila místy opravdu westernová hudba. Ta tu byla pro diváky, kterým by to nedocvaklo? Takové polopatismy mě fakt vytáčejí. Přitom úvodní Auf Wiedersehen mě přímo nadchlo, protože dokonale doplnilo děj. Škoda, že to v podobném stylu nepokračovalo. Děj mě i přes svou jednoduchost bavil, nebylo třeba nic komplikovat, šlo přece o oddechovou záležitost, s postupujícím časem na mě ale přestávala ta až přehnaná jednoduchost fungovat. Taky mě už unavuje to neustálé karikování příslušníků SS. Ta hrůza, kterou šířili, přece nespočívala v tom, že by se chovali jako naprostí šílenci (vyjma takových oddílů jakým bylo například komando a později brigáda Dirlewanger), nebo v neúplných obličejích. Tu přece způsoboval fakt, že se laskavý tatínek nebo skvělý, sympatický kluk ze sousedství dokázali během okamžiku přepnout do chladnokrevné, bezcitné bestie. A ne, tyto schopnosti s koncem války nikam nevymizely, jsou tady stále a disponují jimi všechny národy, jen musí přijít ta správná příležitost. Proto s každou válkou přicházejí ruku v ruce válečné zločiny. / Poučení: Filmy přinášejí spoustu nových možností. I panzerfaust může mít tříštivo- trhavou hlavici. (29.10.2023)

Krátce po Dungeons & Dragons zas nechápu tu potřebu cpát slzopudnou backstory naprosto prázdným a jalovým hrdinům, co si cpou zlatý cihly do chřtánu ve filmu, v němž vesnicí chodí znetvořený nácek a všude šplouchá digikrev. Přitom by se to klidně mohlo utrhnout ze řetězu - takhle je to ale moc nijaké, obyčejné, contentové, kdy to nemá nápady ani vizi, tak se to snaží klasicky netflixově utrhnout od všeho trochu, až to není nic. Proč si místo toho nepustit Hanebný pancharty, netuším. (02.06.2023)

Tarantinovská řežba, v níž si to na konci války rozdá dezertér wehrmachtu s jednotkou SS, která jde po ukrytém zlatu. Co film sliboval, to jsem dostal. Vedle obligátních samopalů, pušek a pistolí tu jako zbraň slouží všechno co je po ruce od vidlí až po pánvičku, gore je na slušné úrovni a neupadající tempo poporuje fajn muzika. Příběh, byť nijak objevný, neurazí, protože o něm to zase tolik není a co se herců týče, nemám nejmenších námitek. Potěší i výrazný český podpis a člověk si chtě nechtě musí položit otázku, proč něco podobného neumíme u nás. Lidské zdroje na to evidentně máme. 75% (03.06.2023)