Obsahy(1)
Filmová prvotina Marguerity Duras, v době vzniku snímku již proslavené spisovatelky a dramatičky, na jejíž realizaci se podílel jako druhý režisér Paul Seban. Film vznikl na motivy autorčiny stejnojmenné divadelní hry, pojednávající o bolestném shledání ústřední dvojice, která se po třech letech v odloučení opět setkává v místě jejího původního společného života, aby úředně stvrdila svůj rozvod. Krátká schůzka v místním hotelu vyvolá k životu potlačené křivdy i neobjasněné otázky, na něž se dvojice navzdory vzájemným resentimentům musí pokusit nalézt odpovědi, které jí umožní překonat svazující minulost, začít nový život a možná i znovuobjevit ztracený cit. Na tomto intimním dramatu se podílel jako asistent režie i Pierre Uytterhoeven, který téma lásky muže a ženy dlouhodobě umělecky zpracovával jako dvorní scénárista Clauda Lelouche. Film staví na dialozích plných prchavých náznaků a subtilních gestech, které svým přebytkem významů a vnitřní dynamikou suplují minimalismus samotného syžetu. (Dionysos)
(více)Recenze (2)
Duras - propracovanost myšlenek a dialogů + Vierny - precizní černobílá kamera, která z jinak "literárního" filmu dělá esteticky hladkou záležitost, inu, už Viernyho kamera "Hirošimy" byla na motivy Durasové + kvalitní výkony Delfíny i hraběte de Peyraca = klasický (skvělý) kus ze 60. let. Nicméně slova a pohledy vykonávají v tomto filmu hlavní práci - film o vyhasínající i znovu se probouzející touze lehce pracuje s náznaky a neproniknutelností, která nejlépe vyvolává touhu: hádanka vždy láká více než zjevnost odhaleného, nejasná slova tajuplného cizince lákají více než jeho zevnějšek, melancholicky bezcílný pohled zralé femme fatale více než jalovost krásného mládí a hlavně - temná a dosud nevyřešená minulost spalují touhu mnohem více, než jistá budoucnost. Duras chytá hlavní postavy i diváka do pasti času a touhy prožívat stále něco nové, touhou nalézat v druhém něco neznámého (dialektika, která může nebezpečně oscilovat mezi oběma póly, zamilovaností i hrůzou před cizostí druhého). Zrcadla a slova štěpící dvojici na čtveřici, štěpící přítomnost na minulost a budoucnost. /// Jen škoda, že zde musím být jediným hodnotitelem, autorem obsahu i komentátorem... ()
Z textu a jeho ztišeného a plochého vyslovování je cítit. že jde o autorku blízkou filmu Hirošima, má láska a Loni v Marienbadu. Ale nepodařilo se jí tento text povýšit tak, jak patrně zamýšlela, i když herci odvádějí přesvědčivou práci strnulých figur. Každopádně jde o zajímavou studii mužsko-ženských vztahů. ()