Krakonošovo tajemství

Než jsem přesedlala na disneyovky, tak mezi moje oblíbené činnosti patřilo sledování televizních večerníčků (a díky listování v TV programu jsem se prý naučila ve čtyřech letech číst). Jakkoli zbožňuju všechno kreslené a animované, tím nejoblíbenějším večerníčkem pro mě byly Krkonošské pohádky. Z Krakonoše ztvárněného panem Peterkou jsem měla vždycky respekt, líbili se mi Anče s Kubou a taky hudba. Postavu Krakonoše si dnes málokdo představí v jiném pojetí, přesto se o to pokusili tvůrci nové vánoční pohádky České televize. A jak se jim to povedlo? Na úvod musím podotknout, že pohádka patří mezi moje nejoblíbenější žánry a každý nový český/slovenský příspěvek vyhlížím s napětím. Posledních pár let mě ale vánoční televizní novinky příliš neuchvátily (poslední čestnou výjimkou budiž DOBRÝ DEN). Krakonošovo tajemství rozhodně v některých ohledech vyčnívalo - zajímavým "neprinceznovským" námětem a vůbec odvahou ukázat Krakonoše jako osamělého muže toužícího po dívce, která by ho mohla milovat (a starat se o jeho domácnost). David Švehlík titulní roli zvládnul na výbornou, líbili se mi rovněž neokoukaní herci v dalších rolích (Jana Nedbala už mám rok v hledáčku). Děj ale bohužel plynul na 100 minut dost pomalu, a ačkoli kvituji, že příběh necílil primárně na nejmenší diváky, mohlo se do něj dostat trochu víc pohádkové atmosféry. Takže za mě výsledek: méně zapomenutelná vánoční pohádka než v předchozích letech, ale klasikou reprízovanou v hlavním vysílacím čase se asi nestane. (23.05.2023)

Ten rozdíl mezi původními Krkonošskými pohádkami a novodobým zpracováním pověstí o vládci hor Krakonošovi je propastný, zvláště v castingu a především pak v hereckých výkonech a scénáři, ale jako vánoční pohádka to neurazí...byť ji pohříchu táhl hlavně Ondřej Sokol a jeho postava osvícenského ,,vědce" - národopisce... PS: Obsazení Jakuba Prachaře odkazujícího k postavě Trautenberka v podání Ilji Prachaře, tedy Jakubova dědečka, je pikantní třešničkou navrch... (25.12.2022)

Krakonošovo tajemství mě velmi mile překvapilo, nejen svým příběhem. Hlavně krásně použitou smyčcovou hudbou, žádné kompozice přes počítač. Ocenil jsem mimo jiné i jihomoravské lokace Býčí skálu, Josefovské údolí, vesničky Křtiny a Rudice, které byly opravdu pečlivě vybrané. Herci sice žádné extra výkony nepředvedli, ale nikdo mě tam vyloženě nevytáčel. Bál jsem se trochu Jakuba Prachaře, ale ten mě kupodivu hodně bavil, navíc byla super zmínka o jeho dědovi Trautenberkovi. Režisér Bebjak zkrátka umí točit jakýkoliv žánr, zde tomu dodal i trochu melancholie, což také kvituji. Jen bych ještě uvítal, kdyby lesy byly temnější, v mlhovinovém oparu a více zarostlé, něco jako v Panně a netvorovi od Juraje Herze, lépe by to zachytilo atmosféru Krakonošova království. (18.01.2023)

Tak po druhé režisérské pohádce to už můžu říct. Peter Bebjak umí točit pohádky! On teda obecně umí mnoho věcí a je v posledních letech takovým úkazem na naší československé scéně. Nicméně Krakonošovo tajemství jsem si od začátku do konce fantasticky užil. Trošku temnější atmosféra, výborní herci od těch mladých, po ty klasiky v oboru, tradičně vydařené kulisy (a to jak interiér, tak exteriér) a originální příběh. Úplně nechápu, proč někteří očekávali odkaz na původního Krakonoše. Já jsem za tu originalitu naopak rád. Právě pro tu invenci jsem hledal ty detaily a narazil třeba na krásný odkaz filmařů na dědečka Kuby Prachaře. To se jim zatraceně povedlo. Skoro se až nabízí zamyšlení, jestli není lepší na Krakonošovo tajemství nahlížet jako na film odehrávající se v 19. století v českých zemích než na pohádku, jako takovou. Je vidět, že Peter Bebjak do těch svých pohádek vždy umí přidat něco z žánru navíc. Předchozí pohádka to taky tak měla. Jako pohádka je tu totiž místy opravdu až realisticky tajuplná a fantastický David Švehlík v roli Krakonoše tomu s vážností nepřidá. Pořád je tu ale Ondra Sokol, jehož role nadšeného národopisce tu padla jako poslední dílek puzzle do výsledného obrázku. Zkrátka tato pohádka se hodně povedla a myslím si, že bude jedna z těch, ke kterým se budu rád vracet. (26.12.2022)

Česká klasika daného žánru to věru není, dokonce by se dalo říct, že se tu dostáváme někam na pomezí pohádky a dobového filmu, což ovšem vůbec nic výsledku neubírá, spíše naopak, protože se zde nabízí neotřelý a tajuplný příběh o slovutném duchu našich hor, v němž vystupují zajímavé a výborně zahrané postavy, jak osvědčenými matadory, tak i neokoukanými tvářemi, v temněji laděném vyprávění, které mu nadmíru sluší. 80 % (30.12.2022)