Recenze (2)
Takový sametově hebký film, s velmi jemným humorem a příběhem jednoho přátelství, byl mi vysloveně něžným pohlazením a na konci zanechal ve mně silný dojem. S výjimkou poslední čtvrtiny film plyne v spíše odlehčené náladě, přesto jsem z něj postupně vycítil ty hluboké, byť často nenápadně vyjádřené emoce: tu potřebu někoho vedle sebe v životě mít a hřející sílu vzájemného vztahu, stejně jako časem menší zklamání, smutek či dočasné vzájemné protržení přicházející s léty s novými životními prioritami... a nakonec přijde do cesty nejen kapka dojemné nostalgie, ale i nutnost překonat novou životní ránu. Už od první chvíle s úvodní melodií u záběrů na vlny a zastávku u moře jsem tušil, že se mi film bude líbit. Těšil jsem se na Naseeruddina Shaha, který v roli na pomezí komediálního a charakterního herectví nezklamal, ale skvělým partnerem na stejné úrovni se mu v nezapomenutelné titulní postavě stal i Anupam Kher, kterého jsem blíže zaregistroval poprvé a rovněž se mi hnedka trefil do noty... a mám pocit, že pánové se do dvojice možná dlouho hledali, ale rozhodně záhy rychle našli, neboť působili úžasně sehraně. Lehce retro vizuál s důrazem na hnědou barvu přímo dolazoval komorní atmosféru v bytech, kavárně či kanceláři, kde jsme svědky pravidelných setkání Piroja a Pesiho v průběhu několika let. A ještě si zpětně říkám: hurá, mně snad po dlouhé době v nějakém filmu (v dané atmosféře) vůbec nevadil ani častější voice-over hlavní postavy! [90%] ()
Phirojshah a Pestonjee (oba dva jsou Pársové, tj. vyznavači učení Zarathuštry, kteří se do západní Indie přestěhovali. ve 12. st. z Íránu) jsou velmi dobří přátelé. Rozhodnou se, že se současně ožení. Phirojshah na schůzce s dohazovanou dívkou Jeroo zaváhá a později mu dohazovačka nebere telefon. Na Pestonjově svatbě zjistí, že Pestonjee si bere právě Jeroo. Raději se nechá přeložit z Bombaje a s párem zůstává v kontaktu přes telefon. Po několika letech po návratu do Bombaje zjišťuje, že v manželství není všechno v pořádku. ()