prohlašovat

Czech

Etymology

From pro- +‎ hlásit +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈproɦlaʃovat]

Verb

prohlašovat impf (perfective prohlásit)

1. to declare, to proclaim, to assert

   Prohlašujeme svou smrt, Pane. ― We proclaim your death, O Lord.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	prohlašovat, prohlašovati	Active adjective	prohlašující
Verbal noun	prohlašování	Passive adjective	prohlašovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	prohlašuji, prohlašuju (coll.)	prohlašujeme	—	prohlašujme
2nd person	prohlašuješ	prohlašujete	prohlašuj	prohlašujte
3rd person	prohlašuje	prohlašují, prohlašujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive prohlašovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	prohlašoval	prohlašovali	prohlašován	prohlašováni
masculine inanimate		prohlašovaly		prohlašovány
feminine	prohlašovala		prohlašována
neuter	prohlašovalo	prohlašovala	prohlašováno	prohlašována

Transgressives	present	past
masculine singular	prohlašuje	—
feminine + neuter singular	prohlašujíc	—
plural	prohlašujíce	—

Related terms

• prohlásit

 

Further reading

• “prohlašovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “prohlašovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “prohlašovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)