Singular Plural
Nominativ charakter charaktery
Genitiv charakteru charakterů
Dativ charakteru charakterům
Akkusativ charakter charaktery
Vokativ charaktere charaktery
Lokativ charakteru charakterech
Instrumental charakterem charaktery

Worttrennung:

cha·rak·ter

Aussprache:

IPA: [ˈxaraktɛr]
Hörbeispiele:   charakter (Info)

Bedeutungen:

[1] Gesamtheit der angeborenen und anerzogenen Eigenschaften eines Menschen; Charakter
[2] Gesamtheit der typischen Merkmale eines Objekts; Charakter

Synonyme:

[1] povaha, nátura, naturel
[2] povaha, typ, ráz, podstata

Beispiele:

[1] Často nestačí mít jen pevnou vůli, píli a pevný charakter.
Es reicht oft nicht, nur einen festen Willen, Fleiß und einen festen Charakter zu haben.
[2] Nájemce je povinen vzhledem na charakter své činnosti zabezpečit si v plném rozsahu na své náklady ochranu předmětu nájmu proti krádeži a vloupání.
Der Mieter ist verpflichtet, je nach Charakter seiner Tätigkeit in vollem Umfang und auf seine Kosten den Schutz des Mietgegenstandes gegen Diebstahl und Einbruch zu gewährleisten.

Wortfamilie:

charakteristický, charakterizace, charakterizovat, charakteristika

Übersetzungen

Bearbeiten
[1, 2] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „charakter
[1, 2] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „charakter
[1, 2] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „charakter