Přeskočit na obsah

Kickbox

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kick-box)
Kickbox

Kickbox nebo také kickboxing (japonsky キックボクシング) je bojový sport, ve kterém se využívají jak techniky z východních bojových umění tak i techniky ze západních bojových umění. V kickboxu se zápasí ve stoji, zápasení na zemi je zakázané. Pokud jeden ze zápasníků spadne tak zápas je přerušen, do té doby než zápasník vstane, a je schopen pokračovat (do té doby je obvykle počítan).

Kickbox lidé provozují buď jako plnokontaktní sport (full-contact) nebo jako způsob zlepšení zdravotního stavu a tělesné i duševní pohody. V případě plnokontaktního sportu mají na sobě bojovníci speciální trenýrky a ochranné vybavení zahrnující: chránič zubů, omotávky rukou (bandáže), boxerské rukavice 10-oz., chránič třísel se suspenzorem, chrániče holení a nártů (tzv. botičky) a nepovinně i helmu (většinou se používá pro bojovníky mladší 16 let). Bojovnice pak navíc ještě mají chránič hrudi, přes který mají sportovní top. V evropské formě kickboxu, kde jsou kopy pod pás povoleny jen ve formě low-kick kickbox, se místo trenýrek mohou používat dlouhé kalhoty. Vedle toho v amatérských zápasech, kde spolu zápasí začínající bojovníci, se soutěží i v mírnějších formách kickboxu – tzv. polokontaktní kickbox, kde je cílem správně provedenou technikou prorazit soupeřův blok, ale kde je limitováno užití fyzické síly. Vybavení pro polokontakt je podobné jako pro full-contact, navíc se používá helma. Bojovníci většinou zápasí v triku, aby se tak odlišili od bojovníků ve full-contact. Polokontaktní kickbox se dále dělí na 3 stylu (lightcontact, kicklight, points fighting).

Velmi často dochází k záměně kickboxu za Muay Thai (Thajským boxem). Tyto dva sporty jsou podobné, ale v thajském boxu jsou povoleny kopy pod pás, stejně jako zásahy koleny a lokty.

Existuje mnoho druhů bojových umění s označením kickbox, jako je třeba japonský, americký, indický, barmský nebo francouzský. Termín kickbox je tak velmi mnohovýznamový, čím dál častěji ale bývá slučován s japonskou a americkou variantou. Mnoho dalších stylů o sobě neuvažuje jako o formě kickbox, ačkoliv široká veřejnost tento termín užívá pro pojmenování celé skupiny bojových umění. Termín kickbox vymyslel japonský promotér boxerských zápasů Osamu Noguchi jako variantu pro Muay Thai a Karate v 50. letech. Později byl tento termín užíván pro americkou variantu.

Tatsuo Yamada, který založil "Nihon Kempo Karate-do", se velmi zajímal o Muay Thai, protože chtěl pozměnit zápasy v karate, jelikož do té doby bylo v Japonsku nemyslitelné, aby jeden bojovník udeřil druhého plnou silou nebo několikrát za sebou. Vymyslel tedy v listopadu 1959 plán, který pojmenoval "Koncept teoretických základů založení nového sportu a jeho industrializace", a pro tento nový sport navrhl i prozatímní název "Karate-boxing". Dodnes není jasné, jestli thajské bojovníky pozval právě Yamada, co však jasné je, že Yamada byl jeden z mála mistrů karate, který se opravdu zajímal o Muay Thai. Yamada pozval thajského bojovníka, šampióna v Muay Thai (a zároveň sparing partner jeho syna Kana Yamady), a začal studovat Muay Thai. Další, kdo se zajímal o Muay Thai a podílel se na spolupráci s thajskými bojovníky, byl promotér boxerských zápasů Osamu Noguchi. Také díky němu a Yamadovi se objevila první fotografie thajských zápasníků, a to v časopise The Primer of Nihon Kempo Karate-do.

Od 12. února 1963 se tak začaly pořádat "Karate vs. Muay Thai zápasy". Tři bojovníci karate z Oyama dojo (později Kyokushin) odjeli do boxerské haly Lumpinee v Thajsku a bojovali proti třem bojovníkům Muay Thai. Tito tři karate bojovníci se jmenovali Tadashi Nakamura, Kenji Kurosaki a Akio Fujihira (známý také jako Noboru Osawa). Japonsko nakonec vyhrálo 2-1. Noguchi a Kenji Kurosaki (instruktor Kyokushin karate) studovali Muay Thai a vynalezli kombinované bojové umění, které Noguchi pojmenoval kick box. Zpočátku byly – pod vlivem Muay Thai stylu – povoleny hody a údery hlavou, obojí však bylo později zakázáno. Kickbox Association, první kickboxerské sdružovací těleso, založil Osamu Noguchi již v roce 1966. Ve stejném roce, přesněji 11. dubna, se v Osace konaly první závody v kickboxu.

Tatsu Yamada zemřel v roce 1967, ale jeho dojo nezaniklo, pouze změnilo název na Suginami Gym a začalo vychovávat první kickboxery, které později vysílalo na podporu a propagaci tohoto sportu.

Kickbox zaznamenal v Japonsku explozi a vzestup popularity v momentě, kdy začal být vysílán v televizi. Mezi první mediálně oblíbené kickboxery patřil Tadashi Sawamura. Stejně jak rychle tento rozmach začal, tak také skončil. Kickbox přestal být populární poté, co Sawamura ukončil kariéru. Kickbox se v televizi neobjevil až do roku 1993, kdy vznikly zápasy K-1.

V roce 1993, kdy Kazuyoshi Ishii (zakladatel Seidokan karate) rozjel zápasy K-1 se speciálními kickboxovými pravidly (žádné lokty a klinče), se stal kickbox opět velmi populární. Tento sport se tak rozšířil i po Evropě, do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

Evropa, Severní Amerika, Austrálie, Nový Zéland a Jižní Amerika

[editovat | editovat zdroj]
German Open 2010

Jan Plas, nizozemský kickboxer, založil ještě s několika vyznavači Muay Thai v roce 1978 v Holandsku Mejiro Gym poté, co se naučil v Japonsku kickbox od samotného Kenjiho Kurosaki. Plas také založil ve stejném roce NKBB (Nizozemskou Asociaci Kickboxu), první kickboxovou organizaci v Nizozemí. Tento sport pak expandoval do USA hlavně díky popularitě a úspěchu Keva Kelseyho v 70. letech. Jižní Americe byl kickbox představen vyznavačem bojových umění a kickboxerským šampiónem Hectorem Echavarriaou, který do latinské Ameriky přinesl slavnou Joe Corley's Professional Karate Association, International Sports Karate Association a United States Karate Association.

Umění označována jako kickbox zahrnují:

  • Adithada (indický kickbox) – Forma kickboxu využívající údery i kolenem, loktem a čelem
  • Lethwei (barmský kickbox) – Tradiční barmské bojové umění, které v současnosti nabývá na čím dal větší popularitě jako forma kickboxu s velkým důrazem na údery koleny, lokty a hlavou. K úderu může být použita jakákoliv část těla, ale jakákoliv část těla také může být zasažena. Tato forma je také známá pod názvem Bando kickbox.
  • Pradal Serey (Khmer "kambodžský" kickbox) – Možný předchůdce Muay Thai s důrazem hlavně na loketní techniky.
  • Muay Thai (thajský box) – Tradiční thajské bojové umění, které v současnosti nabylo na velké popularitě jako forma kickboxu s velkým důrazem na údery koleny a lokty
  • Muay Boran (starověký box) – Předchůdce Muay Thai povolující i údery hlavou.
  • Japonský kickbox – Podobné s Muay Thai, liší se pouze v bodovacím systému. Také jde o první bojový styl, který přijal přízvisko "Kickbox".
  • Americký kickbox – Nejsou povoleny údery pod pás.
  • Savate (Francouzský kickbox) – Povolené nošení obuvi.
  • Sanshou/Sanda (Čínský kickbox) – V ringu aplikovatelná složka wushu/kung, ve které jsou povoleny strhy a hody stejně jako údery (rukama a nohama).
  • Shoot box – Japonská forma kickboxu, která povoluje hody a podmety; podobné Sanshou.
  • Yaw-Yan (filipínský kickbox) – Sayaw ng Kamatayan (Tanec smrti) je přesné jméno pro Yaw-Yan, filipínské bojové umění, které vynalezl Napoleon Fernandez. Toto umění se v určitém směru podobá Muay Thai, rozdíl je však ve stylu pohybu nohou při kopu (v jeho rotaci) stejně jako v dolů směřujícím pohybu jeho kopů.

Existuje mnoho dalších derivací těchto forem kickboxu, stejně jako vlastních kombinací, které pak bojovník používá na speciálních turnajích (např. K-1).

Kickbox v dalších bojových sportech

[editovat | editovat zdroj]

Kickbox je také populární na turnajích kde se kombinuje tradiční bojové umění a profesionální wrestling (mezi nejznámější vyznavače tohoto mixu patří např. profesionální wrestler Kenta Kobayashi).

Japonská pravidla

[editovat | editovat zdroj]

Tato pravidla jsou téměř stejná jako pravidla Muay Thai:

  • Podobnosti
    • Čas: tři minuty × pět kol
    • Povolené údery loktem
    • Povolené kopy kolenem
    • Povolené kopy i do nižších částí těla kromě rozkroku
    • Povolené klinče
    • Údery hlavou a hody byly pro bezpečnost zápasníků zakázány v roce 1966.
  • Rozdíly
    • Žádné rituály před začátkem zápasu (Wai khru ram muay)
    • Žádná thajská hudba během zápasu
    • Pauza mezi jednotlivými koly je stejně jako v boxu jedna minuta
    • Bodovací systém:

V thajském boxu jsou kopy na střed těla a na hlavu bodovány vysoce, zvyšují hodnotu čísel na výsledkových arších sudích. Mimoto kopy, které jsou zblokovány, jsou často bodovány lépe než údery. V kickboxu mají údery a kopy téměř stejnou váhu.

Americká pravidla

[editovat | editovat zdroj]

Tato pravidla jsou uplatňována v americkém a australském full-contact karate.

  • Oponenti mohou jeden druhého zasáhnout buď pěstmi, nebo nohama; zásahy musí směřovat nad boky
  • Používání loktů a kolen je zakázáno a zapojení holení je málokdy povoleno
  • Zápasy jsou většinou na 3 až 12 kol (trvající každé 2 – 3 minuty) pro amatérské a profesionální souboje s minutovými pauzami mezi koly.

To je hlavní rozdíl oproti Muay Thai, kde je používání loktů a kolen povoleno. Ve skutečnosti někteří thaiboxéři považují kickbox za "umírněnou" verzi Muay Thai. Bojovníci a promotéři mohou povolit různá pravidla zahrnující kopy pouze nad pás, kopy kamkoliv, zásahy bez kolen, zásahy kolenem pouze na tělo, atd. Americká forma kickboxu je v podstatě kombinace západního boxu a karate.

Trvání jednotlivých kol a jejich počet se může měnit v závislosti na stanovách odsouhlasených před zápasem každým bojovníkem nebo manažerem. Vítěz je vyhlášen během zápasu pokud nastanou tři situace: vzdání se (bojovník vzdá nebo bojovníkův roh vhodí do ringu ručník), knockout (KO) nebo ukončení ze strany rozhodčího (technický knockout nebo TKO). Pokud se nerozhodne během zápasu a vyprší tak i poslední kolo, zápas je obodován týmem tří rozhodčích. Rozhodčí určí vítěze na základě svého bodování během jednotlivých kol.

Evropská pravidla

[editovat | editovat zdroj]

Evropský styl kickboxu vznikl jako kombinace Muay Thai a japonského kickboxu a jejich pravidel. Dělí se do tří odlišných disciplín.

Semi Contact (Points Fighting):

Semi-contact je prakticky nejbezpečnější formou kickboxu. Bojovníci nesmí jít do plného kontaktu a síly, soupeře se musí jen lehce dotknout. Zápas je zastaven po každém střetu s patřičně provedenou technikou úderu a kopu, za které jsou sudími udělovány body.Semi contact je podobný karate.

Light Contact:

To samé prakticky platí i pro light-contact jen s jedním rozdílem – zápas není zastavován po každé bodované technice.

Full Contact:

Full-contact je disciplína kickboxu, jejímž smyslem je porazit protivníka pomocí plné síly úderech a kopech, které musí zasáhnout povolená místa s odpovídající přesností, rychlostí a směrem, jež formuje správný kontakt mezi bojovníky. Údery a kopy jsou povolené na předek a strany hlavy, předek a boky těla (nad pasem). Povolené jsou také podmety. Zápas probíhá v ringu. Ringový rozhodčí je odpovědný za bojovníkovu bezpečnost a dodržování pravidel. Rozhodčí sledují provedení technik a udělují za ně body, které si zapisují do bodovací karty. Amatérské zápasy mají tři dvouminutová kola s minutovými pauzami. Výjimečně se také zápasí na pět dvouminutových kol s minutovými pauzami, pouze ale po souhlasu obou bojovníků.

Existuje ještě speciální forma kickboxu tzv. low-kick, jež je téměř totožná s full-contactem pouze s tím rozdílem, že jsou povoleny kopy na soupeřova stehna. Taky existuje další speciální disciplína kickboxu tzv. kicklight, která má stejná pravidla jako u light contactu s jediním rozdílem, že v zápase jsou povolené kopy na soupeřova stehna stejně jako u low-kicku.

Společné

[editovat | editovat zdroj]
  • Jab – přímý úder – rovný úder z přední ruky vedený na soupeřovu hlavu nebo tělo; často ve spojení s crossem
  • Punch – přímý úder – rovný úder ze zadní ruky vedený na soupeřovu hlavu nebo tělo
  • Hook – hák – úder s mírně zahnutou rukou vedený na soupeřovu hlavu nebo tělo zaobleným pohybem
  • Uppercut – zvedák – stoupající úder směřující zespodu na soupeřovu čelist

Speciální

[editovat | editovat zdroj]
  • Backfist – většinou vedený z přední ruky; Reverse-backfist a Spinning backfist, oba většinou vedené ze zadní ruky – jsou údery na hlavu, vedené stoupajícím pohybem ruky, která je ohnutá v lokti, poté se rychle narovná k úderu na bok soupeřovy hlavy; úder se provádí zadní částí kloubů ruky
  • Cross-counter – který začíná okamžitě po tom, co soupeř vyšle přímý úder; využívá tak soupeřova postoje a pozice
  • Overcut (vrchní nebo spodní) – půlkruhový a vertikální úder vyslaný ze zadní ruky, který se většinou používá, když soupeř uhne před prvním úderem; užitek ve spodním overcutu spočívá v možnosti využití celé váhy těla do úderu
  • Bolo punch – kombinace širokého zvedáku (uppercut) a přímého úderu (cross)

Společné

[editovat | editovat zdroj]
  • Front Kick nebo Push Kick – přímý kop – kop směřující přímo na tělo nebo na hlavu soupeře ze zadní či přední nohy (patou nebo bříšky prstů a přední části šlapky).
  • Side Kick – boční kop – kop směřující přímo na tělo nebo na hlavu buď patou, nebo bokem nohy, noha je rovnoběžná s podlahou.
  • Roundhouse Kick nebo Circle Kick – postranní kop – kop vedený „sekavým“ pohybem z boku nártem nebo spodní částí holeně směřující na tělo nebo na hlavu protivníka(karateistický kop) . Existuje také double roundhouse kick(také se lze setkát s triple roundhouse kickem).
  • Round Kick – postranní kop obloukový – vedený pohybem z boku spodní částí holeně směřující na tělo nebo na hlavu protivníka. Do kopu se vytáči celé tělo. Oprotí rounhouse kicku je to spíše silový kop.
  • Low Kick –obloukový nizký kop- skoro stejný jako round kick s rozdílem že se kope na stehno.
  • Semi-circular Kick nebo 45° Roundhouse Kick – půlkruhový kop.

Rotační (spinning) a skákací (jumping)

[editovat | editovat zdroj]
  • Spinning hook-kick
  • Spinning side-kick
  • Spinning back-kick
  • Jumping front-kick
  • Jumping roundhouse-kick
  • Jumping side-kick
  • Hook Kick nebo Heel kick – kop vedený patou nohy stejným pohybem jako u háku
  • Crescent Kick nebo Forward Crescent Kick – obloukový kop (s otočkou) stranou nohy
  • Axe Kick nebo Stomp Kick nebo Hammer kick – kladivový kop – obloukový kop patou.
  • Back Kick – stejný princip jako u bočního kopu jen doplněný o otočku
  • Sweeping – podmet – podtržení jedné nebo obou noh protivníka

Rotační verze back, side, hook a axe kick se mohou použít v kombinaci se skákaným verzemi všech kopů. ….

Kopy kolenem

[editovat | editovat zdroj]
Základní
[editovat | editovat zdroj]
  • Straight Knee Thrust – přímý kop kolenem – dalekonosný kop kolenem vedený ze zadní nebo vzdálenější nohy směrem na protivníkovo břicho, žebra, apod.
  • Rising Knee Strike – zvedák kolenem – stoupající kop z přední nebo zadní nohy na soupeřovu tvář, bradu, ústa nebo čelist
  • Hooking Knee Strike – hák kolenem – kop vedený z přední nebo zadní nohy, která napůl ohnutá, na boční stranu soupeřova těla
  • Side Knee Snap Strike – jde o velmi záludnou kolenní techniku, která se používá při boji nablízko. Koleno se zvedne buď jen na prstech, nebo úplně a bojovník jím udeří doleva a doprava, přičemž trefuje protivníkovy (velmi citlivé) kolenní klouby, vnitřní stranu stehen nebo slabiny v tříslech
  • Jumping Knee Kick nebo Flying knee kick
  • Double Knee Kick
  • SlipSlipping – úhyby tělem stranou
  • Bob/DuckBobbing/Ducking – úhyby tělem dolů
  • Parry/BlockParrying/Blocking – odrážení/blokování – bojovník používá ruce doslova jako obranné nástroje k odražení blížícího se úderu; v momentě, kdy přichází protivníkův úder, bojovník vyšle rychlý, ostrý, z boku otevřenou rukou vedený úder na protivníkovo zápěstí nebo předloktí, který vychýlí ránu mimo tělo bojovníka
  • Cover upCovering up – krytí se – jde o poslední příležitost, jak se vyhnout blížící se ráně. Celkem vzato – bojovník drží ruce ve výšce tak, aby si chránil hlavu, přičemž předloktí jsou u sebe a zapřená o tělo
  • ClinchClinching – klinč – bojovník sevře rukama do páky soupeřovu sklopenou hlavu, na kterou pak může směřovat kopy kolenem, údery, atd.

Guardy (Postoje)

[editovat | editovat zdroj]

Existují tři hlavní obranné postoje (guardy nebo styly). Guard se mění styl od stylu, od zápasníka k zápasníkovi – někteří bojovníci mají svůj guard posazený výše pro lepší obranu hlavy, někteří naopak níže, aby lépe odráželi údery na tělo. Mnoho bojovníku mění svůj postoj i několikrát během zápasu v závislosti na momentální situaci tak, aby se co nejlépe a nejefektivněji ochránili.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]