Karel Antonín Hohenzollernský
Karel Antonín kníže z Hohenzollern-Sigmaringenu (německy Karl Anton von Hohenzollern-Sigmaringen, 7. září 1811, Krauchenwies – 2. června 1885, Sigmaringen) byl německý kníže z rodu Hohenzollern-Sigmaringen, poslední vládce stejnojmenného knížectví. Jako pruský premiér (německy Ministerpräsident) (1858–1862) prováděl výrazně liberální politiku.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Původ, mládí
[editovat | editovat zdroj]Karel Anton, celým jménem Karel Antonín Jáchym Zefyrinus Bedřich Meinrad z Hohenzollern-Sigmaringenu, se narodil jako druhé dítě/první syn a následník knížete Karla z Hohenzollern-Sigmaringenu (1785–1853, kníže od 1831 do 1848) a jeho manželky princezny Marie Antonie Muratové (1793–1847), neteře napoleonského maršála Joachima Murata.
Karel Antonín studoval právo v Ženevě a univerzitu v Tübingen a v Berlíně, odkud psal mnoho dopisů plných stesku po domově. V knížectví Hohenzollern-Sigmaringen byl posléze činný ve státní správě.
V roce 1848 se otec Karla Antonína zřekl vlády v synův prospěch, o rok později však byl Karel Antonín přinucen předat knížectví svému vzdálenému bratranci Fridrichu Vilémovi IV., který zemi připojil k Pruskému království.
V letech 1858–1862 byl Karel Anton ministerským předsedou Pruska, poté, co mezi králem a parlamentem vznikly problémy kvůli finančním otázkám, byl nucen odstoupit; na jeho místo nastoupil Otto von Bismarck.
Manželství, potomci
[editovat | editovat zdroj]31. října 1834 se v Karlsruhe oženil s bádenskou princeznou Josefínou (1813–1900), dcerou velkovévody Karla Ludvíka Fridricha Bádenského a hraběnky Stéphanie Louise de Beauharnais. Z jejich manželství vzešlo šest potomků, čtyři synové a dvě dcery:
- Leopold (22. 9. 1835 – 8. 6. 1905), hlava švábské větve Hohenzollernů ⚭ 1861 infantka Antonie Portugalská (17. 2. 1845 – 27. 12. 1913)
- Stefanie (15. 7. 1837 – 17. 7. 1859), podlehla záškrtu ⚭ 1858 král Petr V. Portugalský (16. 9. 1837 – 11. 11. 1861)
- Karel I. (20. 4. 1839 – 10. 10. 1914), rumunský král od roku 1881 ⚭ 1869 Alžběta zu Wied (29. 12. 1843 – 2. 3. 1916)
- Anton (7. 10. 1841 – 6. 8. 1866), zemřel na následky zranění, které utrpěl v bitvě u Hradce Králové, svobodný a bezdětný
- Fridrich (25. 6. 1843 – 2. 12. 1904) ⚭ 1879 Luisa z Thurnu a Taxisu (1. 6. 1859 – 20. 6. 1948)
- Marie (17. 11. 1845 – 26. 11. 1912) ⚭ 1867 Filip Belgický (24. 3. 1837 – 17. 11. 1905), flanderský hrabě
Karel Anton zemřel v Sigmaringenu jako čtyřiasedmdesátiletý 2. června 1885. Jeho manželka ho přežila o patnáct let. Zemřela taktéž v Sigmaringenu roku 1900 v požehnaném věku 86 let.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Josef Fridrich Arnošt von Hohenzollern-Sigmaringen | ||||||||||||
| Karel Fridrich von Hohenzollern-Sigmaringen | ||||||||||||
| Marie Františka Luisa Oettingenská | ||||||||||||
| Antonín Alois Hohenzollern-Sigmaringen | ||||||||||||
| František Vilém von Hohenzollern-s'Heerenberg | ||||||||||||
| Johana von Hohenzollern-s'Heerenberg | ||||||||||||
| Marie Kateřina von Waldburg-Zeil | ||||||||||||
| Karel von Hohenzollern-Sigmaringen | ||||||||||||
| Jindřich Gabriel ze Salm-Kyburgu | ||||||||||||
| Filip Josef ze Salm-Kyburgu | ||||||||||||
| Marie Tereza z Croy | ||||||||||||
| Amálie Zephyrine ze Salm-Kyrburgu | ||||||||||||
| Maxmilián von Hornes | ||||||||||||
| Marie Tereza von Hornes | ||||||||||||
| Marie von Hornes | ||||||||||||
| Karel Antonín Hohenzollernský | ||||||||||||
| Guillaume Murat | ||||||||||||
| Pierre Murat | ||||||||||||
| Marguerite Herbeil | ||||||||||||
| Pierre Murat | ||||||||||||
| Pierre Loubières | ||||||||||||
| Jeanne Loubières | ||||||||||||
| Jeanne Viellescazes | ||||||||||||
| Marie Antoinette Muratová | ||||||||||||
| Antoine d'Astorg | ||||||||||||
| Aymeric d'Astorg | ||||||||||||
| Maria de Mary | ||||||||||||
| Louise d'Astorg | ||||||||||||
| Jean Alanyou | ||||||||||||
| Marie Alanyou | ||||||||||||
| Louise de Valon | ||||||||||||
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Antonín Hohenzollernsko-Sigmaringenský na Wikimedia Commons
