Parožnatky

Parožnatky; Stratigrafický výskyt: silur - současnost
	parožnatka křehká (Chara fragilis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	zelené rostliny (Viridiplantae);
Oddělení	parožnatky (Charophyta);
Třída	parožnatky (Charophyceae);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parožnatky (Charophyceae Rabenhorst, 1863) jsou nejsložitější zelené řasy a patrně nejbližší příbuzní vyšších zelených rostlin. Jejich předky nacházíme v sedimentech 350 milionů let starých.

Popis

Parožnatky mají až 1 metr dlouhé pletivné stélky, se zřetelně rozlišitelnými dlouhými článkovanými buňkami a krátkými buňkami uzlin, ze kterých přeslenovitě vyrůstají boční větve. K podkladu jsou přichyceny pomocí rhizoidů. Celá rostlina připomíná přesličky. Buněčná stěna parožnatek je často inkrustována uhličitanem vápenatým. V chloroplastech obsahují fotosyntetická barviva a, b a betakaroten. Primárním produktem fotosyntézy je škrob (někdy i oleje). Mitóza je otevřená.

Rozmnožování

Nepohlavní rozmnožování probíhá fragmentací stélky, odnožováním a tvorbou rozmnožovacích tělísek, která jsou mezi rhizoidy. Netvoří se zoospory.

Pohlavní rozmnožování se děje oogamií. Gametangia se vyvíjejí v místech větvení postranních větévek, jednotlivé druhy jsou jednodomé nebo dvoudomé. V kulovitých oranžově zbarvených antheridiích, se tvoří asymetrické, dvoubičíkaté spermatozoidy. V oogoniu vzniká oosféra se svým obalem, zvaným sporostegium s temenní korunkou z 5 nebo 10 buněk. Po celém oogoniu jsou šroubovitě uspořádaná sterilní vlákna. Po oplození vzniká z vaječné buňky zygota s pevnou stěnou, na její stavbě se podílejí i šroubovitě uspořádaná jalová vlákna. Zygota srůstem se sporosteigem dává vznik sporokarpu (tmavočervený). Z něj pak po období klidu vyrůstá tzv. prochara, mladá rostlinka podobná prvoklíčku mechorostů. Prochara má dvě vlákna, jedno z nich je pozitivně geotropické a následně se rozrůstá v rhizoidy. Druhé vlákno je vzpřímené, fototropické, a později jeho vrcholová buňka oddělí první přeslen bočních větví.

Výskyt

Parožnatky rostou ve sladkých, čistých, mělkých, stojatých i mírně tekoucích vodách na písčitých nebo bahnitých dnech, na kterých vytvářejí rozsáhlé porosty. V moři zcela chybí, rostou ale v brakických vodách a slaných vnitrozemských vodách. Jsou citlivé na zvýšenou koncentraci minerálních hnojiv a díky splachům z polí mizí rychle z přírody. Uchovávají se v sedimentech a jejich zvápenatělé stélky se podílely na vzniku minerálu travertinu.

Systém

Charophyceae sensu stricto jsou blízce příbuzné poměrně jednoduchým kokálním řasám z třídy Klebsormidiophyceae, s nimiž mají shodný průběh mitózy a morfologii spermatozoidů. V některých systémech se proto tyto řasy řadí rovněž mezi parožnatky, a to na úroveň řádů. Charophyceae s. s. se tak stává řádem Charales.

Literatura

Dostál P., Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin, Praha 2006, ISBN 80-7290-267-9
Kalina T., Systém a vývoj sinic a řas, Praha – Karolinum 2001, ISBN 80-7184-611-2
Kubát K., Kalina T., Kováč J., Kubátová D., Prach K., Urban Z., Botanika, Praha – Scientia, spol. s.r.o. 1998, ISBN 80-7183-053-4
Kincl L., Kincl M., Jakrlová J., Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií, Praha – Fortuna 2003, ISBN 80-7168-736-7

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu parožnatky na Wikimedia Commons
Taxon Charophyceae ve Wikidruzích
Sinice a řasy.cz Třída Charophyceae Archivováno 10. 4. 2009 na Wayback Machine.