Přeskočit na obsah

Měšťanstvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Buržoazie)

Měšťanstvo či buržoazie (z franc. bourgeoisie) je označení sociální vrstvy měšťanů čili plnoprávných obyvatel měst.

Měšťanstvo vzniklo během hospodářského rozmachu a vzestupu měst ve středověku a mezi měšťany se původně počítali pouze ti obyvatelé měst, kteří v nich vlastnili nemovitosti a trvale tam žili. Zejména tzv. svobodná města měla už ve středověku značnou míru samosprávy a měšťané si zde volili své zástupce jako městskou radu či konšely. V pozdním středověku se měšťanstvo domohlo i zastoupení na zemských sněmech, bylo tam ale v menšině. V období absolutismu (v Česku od roku 1629) se postavení měšťanstva většinou zhoršilo a plného uznání se měšťané domohli až ve Francouzské revoluci, kdy v parlamentu nahradili duchovní stav.

V 19. století bylo měšťanstvo nejvýznamnější a také nejdynamičtější společenskou vrstvou, muselo však čelit požadavkům méně majetných a později i nemajetných obyvatel měst. Baráčníci a pak i dělníci tak museli bojovat o prosazení svých občanských a politických práv právě proti měšťanstvu. Proto se „buržoasie“ stala pro dělnické hnutí a později i marxismus synonymem vrstvy boháčů a vykořisťovatelů i třídního nepřítele. Teprve se zaváděním všeobecného volebního práva kolem roku 1900 se tento rozdíl v politickém ohledu setřel. Už od 15. století byli měšťané zastánci vzdělanosti a demokratických přeměn ve společnosti a v 19. století se stávali i mecenáši umění.

Maloměšťan a velkoměšťan

[editovat | editovat zdroj]

Zatímco Marxovi se buržoazie jevila jako jediná „třída“, Max Weber rozdělil měšťanstvo do dvou skupin či vrstev. „Malí“ měšťané, například čeští baráčníci, patří podle něho do střední třídy, velká buržoasie - bankéři, továrníci a velcí obchodníci - tvoří vyšší třídu společnosti. V Čechách hrála kromě toho velkou roli i národní příslušnost měšťanů, neboť právě čeští měšťané se nejvíc zasazovali o národní hnutí a jeho politické cíle.[1]

Měšťan a občan

[editovat | editovat zdroj]

Slovo pro občana v západoevropských jazycích - anglické citizen, francouzské citoyen i německé Bürger - znamenalo původně měšťan. Protože Češi v 19. století sice ve městech bydleli, nebyli však většinou občany, musela si čeština vytvořit nové slovo „občan“. Proto v češtině necítíme úzký vztah mezi měšťanstvím a demokratickým občanstvím, které z něho vzniklo.[2] Naopak máme pohrdlivé označení „měšťák“, které se těžko překládá do jiných jazyků.

  1. Velký sociologický slovník, heslo Buržoazie.
  2. J. Sokol, Občan a der Buerger. In: týž, Dluh života, str. 94-99.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Horská - Maur - Musil, Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha-Litomyšl: Paseka, 2002.
  • J. Kejř, Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha : [s.n.], 1998.
  • Ottův slovník naučný, heslo Město. Sv. 17, str. 166
  • M. Petrusek (vyd.), Velký sociologický slovník, heslo Buržoazie. Sv. 1, str. 139
  • J. Sokol, Občan a der Buerger. In: týž, Dluh života, Praha: FHS UK 2016. Str. 94-99.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]