Přeskočit na obsah

Jan Piller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Piller
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Místopř. 3. vlády Viliama Širokého a vlády Jozefa Lenárta
Ve funkci:
1962 – 1965
Předseda Ústřední rady ROH
Ve funkci:
11. února 1970 – 10. března 1971
PředchůdceKarel Poláček
NástupceKarel Hoffmann
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození4. července 1922
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. října 1995 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Piller (4. července 1922[1] Plzeň20. října 1995[2]Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, místopředseda vlád Československa a stoupenec konzervativní, protireformní frakce KSČ během pražského jara v roce 1968, začátkem 70. let stál krátce v čele československých odborů.

Pocházel z rodiny dělníka. Navštěvoval měšťanskou školu a pak se vyučil kovodělníkem v podniku Škoda. V letech 19411945 působil jako odborný dělník v pobočce Škodových závodů ve městě Dubnica nad Váhom. Od roku 1945 byl členem KSČ. V letech 19451947 opětovně pracoval ve Škodových závodech v rodné Plzni, v letech 1947–1950 zastával post vedoucího tajemníka výboru KSČ v tomto velkém podniku.[3]

Dva roky studoval na stranické vysoké škole a v letech 19531957 pracoval v oddělení chemie, hutnictví a strojírenství v Ústředním výboru Komunistické strany Československa, přičemž v letech 19571962 pak toto oddělení vedl. Členem ÚV KSČ byl od roku 1958. Na přelomu 50. a 60. let byl členem Státní plánovací komise. V roce 1963 se stal členem ekonomické komise ÚV KSČ a v období září 1963 – listopad 1965 zastával kromě toho i post předsedy Státní komise pro investiční výstavbu.[3]

XI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ. V období leden 1968 – únor 1971 byl členem předsednictva ÚV KSČ, kam se dostal v rámci personálního rozšíření předsednictva poté, co post prvního tajemníka ÚV KSČ opustil Antonín Novotný. Od listopadu 1968 do února 1970 byla členem Byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích, přičemž v období leden 1969 – únor 1970 byl tajemníkem tohoto byra.[4][5][6]

Zastával i vládní posty. V letech 19621965 byl místopředsedou třetí vlády Viliama Širokého a vlády Jozefa Lenárta. Od listopadu 1965 do dubna 1968 byl náměstkem ministra těžkého průmyslu.[3] Před rokem 1968 patřil mezi spojence Antonína Novotného.[7]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Středoslovenský kraj, volební obvod Povážská Bystrica[8].(zvolen za slovenský kraj, ale byl české národnosti). V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[8][9]

V období duben 1968 – leden 1969 zastával funkci vedoucího tajemníka krajského výboru KSČ pro Středočeský kraj.[7]

V letech 19681970 byl předsedou tzv. Pillerovy komise, jejímž úkolem bylo vyřešení problematiky rehabilitací osob nespravedlivě odsouzených v letech 19491954. Patřil ke konzervativní části KSČ, která odmítala reformní hnutí během pražského jara v roce 1968. 27. května 1968 ve svém referátu na schůzi předsednictva ÚV KSČ se vyjádřil v tom smyslu, že organizace K 231, by se měla rozložit. Prohlásil tehdy: „živly, které chtějí vše rozbíjet. Možná, že by se nám podařilo tuto organizaci ochromit a všechny poctivé lidi izolovat od lidí, kteří si tam hrají na jejich reprezentanty a přitom reprezentanty nikdy být nemohou, poněvadž jsou to lidé nedobří.“[10]

Před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 s ním bylo počítáno jako se zastáncem sovětské intervence. Aktivně se podílel (hlasováním) na prosazení co nejméně odsuzujícího prohlášení k sovětské invazi.[11] V noci z 20. na 21. srpna se ovšem na zasedání předsednictva ÚV KSČ připojil k textu protestní rezoluce, kterou vedení strany vydalo poté, co byli informováno o počínající okupaci.[12] Už 22. srpna 1968 se nicméně účastnil schůzky konzervativních komunistů v hotelu Praha, kde se pokoušeli o ustavení „dělnicko-rolnické“ kolaborační vlády. V době po invazi za počínající normalizace působil jako hlavní spojka mezi konzervativními stranickými strukturami v českých zemích a Lidovými milicemi.[7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Povážská Bystrica), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[13]

Dne 11. února 1970 byl zvolen předsedou Ústřední rady Revolučního odborového hnutí místo Karla Poláčka.[14] V čele odborů zůstal jeden rok, 10. března 1971 ho nahradil Karel Hoffmann.[15]

  1. Jan Piller [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  2. PILLER Jan 4.7.1922-20.10.1995 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné online. 
  3. a b c Jan Piller [online]. munzinger.de [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (německy) 
  4. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  5. Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ v letech 1921–1989 a Československý komunismus v mezinárodních souvislostech, Koordinátoři projektu: Mgr. Lukáš Cvrček, Mgr. Vítězslav Sommer, Ústav pro studium totalitních režimů
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 464. 
  7. a b c BOX-FOLDER-REPORT: 20-1-94 TITLE: Chiefs Without Indians: Strougal's Bureau [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  9. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  10. II. Obrat v postoji KSČ ke K 231 v květnu 1968, seminární práce o Klubu 231, Vojtěch Šír
  11. Osmašedesátý očima velitele StB: "Kdo zradil vlast", Jaroslav Klíma, Výňatky z delšího autorova textu dokončeného 6. července 2002 vybral Pavel Barák ,20.8.2008[nedostupný zdroj]
  12. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 500. 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. 
  14. Hf. Zasedala Ústřední rada ČSROH: Úsilí po obnově leninské úlohy odborů. Rudé Právo. 12. únor 1970, roč. 50 (73), čís. 36, s. 1. Dostupné online. 
  15. bn. Zasedala Ústřední rada ČSROH: Úsilí po obnově leninské úlohy odborů. Rudé Právo. 11. březen 1971, roč. 51 (74), čís. 59, s. 1. Dostupné online.