Handley Page V/1500

Handley Page V/1500
	Britský těžký bombardér Handley Page V/1500
Určení	těžký bombardér
Výrobce	Handley Page
Šéfkonstruktér	George Rudolph Volkert
První let	22. května 1918
Zařazeno	1918
Uživatel	Royal Air Force
Vyrobeno kusů	63
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Handley Page V/1500 (Handley Page H.P.15) byl britský těžký čtyřmotorový bombardér, zařazený do výzbroje Královského letectva v samém závěru první světové války.

Vznik a vývoj H.P.15

Typ vznikl pod dojmem německých leteckých útoků na Velkou Británii, včetně hlavního města Londýna. Výsledkem byl požadavek Air Board na konstrukci letounu schopného dosáhnout s pumami na palubě německého hlavního města.

Firma Handley Page odpověděla projektem „zvětšeného O/400“, s dvojnásobnou vzletovou hmotností proti typu O/400 a poháněného buď dvěma motory Rolls-Royce Condor nebo Siddeley-Deasy Tiger. Na základě projektu byla technickými požadavky Air Board’s Specification A.3(b) zadána stavba tří prototypů typu Handley Page Type V (firma zpočátku svoje konstrukce značila podle pořadí písmeny abecedy), které dostaly přidělena sériová čísla B9463 až B9465.

Protože vývoj uvažovaných motorů se protahoval a neměly být k dispozici pravděpodobně dříve než v roce 1919, byla konstrukce přepracována na použití čtyř slabších motorů Rolls-Royce Eagle VIII, přičemž motory byly montovány v tandemu, s dvěma tažnými a dvěma tlačnými motory (letoun tak na první pohled vypadal jako dvoumotorový). Vzhledem k nedostatku prostoru ke stavbě tak rozměrného letounu u mateřské firmy byla konstrukce a stavba přemístěna do Belfastu, k firmě Harland & Wolff Limited. Konstrukce probíhala pod vedením George R. Volkerta, podíleli se na ní mj. i Francis Arcier, S. T. A. Richards a Captain T. M. Wilson, RN (pevnostní výpočty).

Prototyp poprvé vzlétl 22. května 1918, za jeho řízením byli Captain Vernon E. G. Busby, RAF a Jack Hathaway. Již 8. června stroj byl, při svém třináctém zkušebním letu, zcela zničen při havárii a následném požáru. Pět ze šesti mužů na palubě stroje přitom přišlo o život, včetně Capt. Busbyho. Havárie se pochopitelně projevila na zdržení dodávek sériových letounů. Výroba přitom byla objednána ještě před zalétáním prototypu, již 27. ledna 1918 byla objednána stavba 20 letounů u Harland & Wolff Ltd. a dalších dvacet mělo být postaveno firmou William Beardmore & Co. Ltd. Celkem bylo do konce války objednáno 210 sériových letounů, ale s koncem války byla větší část kontraktů stornována.

Stroj sériového čísla J6573, dodatečně sestavený u firmy Handley Page z dílů dodaných od Harland & Wolff, byl poháněn motory Napier Lion II. Objednávka na 50 strojů poháněných těmito motory (40 z nich mělo být vyrobeno u Grahame-White Aviation Ltd.) rovněž patřila mezi stornované. Na jednom z prvních letounů (pravděpodobně sériového čísla F8281) byly zkušebně namontovány čtyři motory Galloway Atlantic o vzletovém výkonu 500 hp (373 kW), ale s blížícím se koncem války byla jeho výroba zrušena a stroj zpětně dostal motory Rolls-Royce Eagle VIII.

Zajímavou kapitolou ve vývoji typu Handley Page V/1500 také je, že jeho velké nosnosti mělo být využito k dopravě zcela nového typu letecké pumy. Doposud byly nejběžnějšími trhavé pumy s hmotností 112 liber (1 cwt, tedy 50,8 kg) typu HE RL, 230 lb (104 kg), 520 lb (235,9 kg) pumy HE LC a 550 lb (249,5 kg) pumy HE HC. Stroje Handley Page O/400 také byly schopné nést zcela nové pumy o hmotnosti 1650 lb (748,4 kg) typu SN a 1800 lb (816,4 kg) typu SN (Mod). Ale H.P.15 měl být schopen nést zcela novou pumu SN Major o hmotnosti 3360 liber (1524 kg). Menší množství strojů mělo být upraveno pro nesení jediné této pumy. S tímto nákladem měly být schopné zároveň unést dostatečné množství paliva k tomu, aby mohly ze základen v Norfolku bombardovat Berlín — pouze díky uzavření příměří tedy bylo německé hlavní město ušetřeno leteckých náletů, coby odvety za stejné počínání německého letectva.^{[p 1]}

Bojové nasazení

Původně se uvažovalo o vyzbrojení dvou až tří perutí Independent Air Force. V utajení bylo na základně Bircham Newton zformováno 86. křídlo (jako součást 27. skupiny), které měly tvořit 166. a 167. peruť Royal Air Force. První sériové letouny dostala 166. peruť v říjnu 1918 (k datu podepsání příměří z Compiègne RAF převzalo sedm strojů).

Pro plánovaný nálet na Berlín by stroje ze stávajících základen operovaly na samé hranici svého doletu, proto byly posádky instruovány, aby se v případě nadměrné spotřeby paliva nevracely zpět, ale pokračovaly dále a přistály v Československu, v okolí Prahy. Dva stroje 166. peruti byly 9. listopadu 1918 připraveny k náletu na Berlín, každý se čtyřmi 250lb pumami zavěšenými v pumovnici, ale kvůli špatnému počasí byl nálet odložen o dva dny.

Jedinou bojovou akcí typu V/1500 se nakonec stal nálet na afghánský Kábul provedený 24. května 1919 strojem sériového čísla J1936 (ten na přelomu let 1918 a 1919 vykonal etapový přelet do Indie).

Po válce

Třetí prototyp (s/n B9465), posléze upravený do podoby sériového stroje a dodaný s novým sériovým číslem J1936, pokřtěný »HMA Old Carthusian«, přelétl mezi 13. prosincem 1918 a 16. lednem 1919 přes Egypt do Indie. Za řízením byli Maj. A. S. C. MacLaren a Capt. Robert Halley, na palubě ještě byli další tři členové osádky a také Brig.-Gen. Norman Duckworth Kerr MacEwen (později Air Vice-Marshal, CMG, DSO).

Další stroj který si zaslouží naši pozornost nesl sériové číslo F7140, který nesl jméno »Atlantic«. Byl upraven pro chystaný nonstop přelet Atlantiku — na jaře 1919 vypukla doslova závodní horečka, kterou vyvolala cena 10 000 liber šterlinků (což tehdy byla závratná suma) vypsaná listem Daily Mail již roku 1913. V osádce letounu mj. byli pilot Squadron Leader Herbert George Brackley, DSO, DSC (bývalý velitel 214. peruti RAF), pětapadesátiletý Vice-Admiral Mark Edward Frederick Kerr, CB, MVO, Major Geoffrey Ingram Taylor a Major Nor Jens Tryggve Herman Gran, MC.^{[p 2]} Pro problémy s chladiči se opozdili — muselo se čekat na náhradní díly a se svým strojem se znovu dostali do vzduchu až 18. června, čtyři dny po vzletu Johna Williama Alcocka a Arthura Whitten Browna na stroji Vickers Vimy.

Výroba

Handley Page Ltd., Cricklewood
- 3 prototypy (B9463, B9464 a B9465) vyrobené firmou Harland & Wolff, zkompletovány a zalétány u Handley Page (2. a 3. prototyp byl přestavěn do podoby sériových strojů, byly dodány RAF jako J1935 a J1936)^{[p 3]}
- F8281-F8320 (40)
  - F8281-F8290 (10) předáno
  - F8291-F8320 (30) zakázka stornována
- J6523-J6572 (50) zakázka stornována

Harland & Wolff Ltd.
- 20 strojů, s/n E4304-E4323
  - dodány E4304 až E4311 (8 letounů)
  - E4312-E4323 (12) dodáno nesestaveno a nezalétáno firmě Handley Page (viz poznámka výše)

William Beardmore & Co. Ltd.
- E8287-E8306 (20)
  - E8287-E8295 (9) zalétáno a předáno
  - E8296-E8306 (11) dodány nesestavené
- F8201-F8230 (30) stornováno

Alliance Aircraft Co.
- F7134-F7143 (10) vyrobeno, zkompletovány, zalétány a předány firmou Handley Page

Grahame-White Aviation Ltd.
- H4825-H4864 (40) zakázka stornována

Celkem objednáno (bez prototypů) 210 strojů; s koncem války byla většina zakázek stornována.

Útvary vyzbrojené typem V/1500

166. peruť (X/1918-V/1919), jednotka byla rozpuštěna 31. května 1919;
167. peruť (XI/1918-V/1919), jednotka zfomována 18. listopadu 1918, rozpuštěna 21. května 1919;
274. peruť (VI/1919-I/1920), jednotka zfomována 15. června 1919, rozpuštěna 20. ledna 1920.

Specifikace

Technické údaje

Osádka: 8-9 mužů
Rozpětí: 38,405 m
Délka: 19,507 m
Výška: 7,010 m
Nosná plocha: 260,13 m²
Hmotnost prázdného letounu: 7984 kg
Vzletová hmotnost: 13 608 kg
Pohonná jednotka: 4 × kapalinou chlazený dvanáctiválcový vidlicový motor Rolls-Royce Eagle VIII
- Výkon motoru: 360 hp (268,5 kW)

Výkony

Maximální rychlost: 159 km/h (u hladiny moře)
Operační dostup: 3353 m
Čas výstupu do výšky 3048 m: 41 minut 25 sekund
Dolet: 2092 km
Vytrvalost: 17 hodin

Výzbroj

5 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm
maximálně 3 402 kg pum nesených v trupové pumovnici

Odkazy

Poznámky

↑ Britské bombardéry se s pumami na palubě poprvé dostaly nad Berlín až v noci z 25. na 26. srpna 1940 (byť s podstatně méně přesvědčivým kalibrem — prozatím), opět v odvetu za německý nálet na Londýn.
↑ Který také navíc 30. července 1914 přelétl ze Skotska do Norska přes Severní moře — na jednoplošníku Blériot XI, předtím byl mj. i účastníkem nešťastné antarktické expedice vedené Capt. Robertem Falconem Scottem, CVO, RN.
↑ Mimo uvedené zakázky byly firmou Handley Page dodány další tři stroje — J1935 (ex- 2. prototyp), J1936 (ex- 3. prototyp) a J6573 (u Handley Page sestaven a zalétán z uskladněných dílů dodaných od firmy Harland & Wolff, z bloku E4312-E4323).

Literatura

F. K. Mason, The British Bomber since 1914, Putnam Aeronautical Books, 1994, ISBN 0-85177-861-5
B. Robertson, British Military Aircraft Serials 1878–1987 (revised edition), Midland Counties Publications, ISBN 0-904597-61-X
J. Hornát, Handley Page V/1500, L+K č. 10, ročník LXVII (rubrika Letadla 1914–1918)
F. Kuník, Po stopách velkých přeletů, seriál v L+K (ročník LX)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Handley Page V/1500 na Wikimedia Commons
RCAF.com The Aircraft Handley-Page V-0-1500

[1] Britské bombardéry se s pumami na palubě poprvé dostaly nad Berlín až v noci z 25. na 26. srpna 1940 (byť s podstatně méně přesvědčivým kalibrem — prozatím), opět v odvetu za německý nálet na Londýn.

[2] Který také navíc 30. července 1914 přelétl ze Skotska do Norska přes Severní moře — na jednoplošníku Blériot XI, předtím byl mj. i účastníkem nešťastné antarktické expedice vedené Capt. Robertem Falconem Scottem, CVO, RN.

[3] Mimo uvedené zakázky byly firmou Handley Page dodány další tři stroje — J1935 (ex- 2. prototyp), J1936 (ex- 3. prototyp) a J6573 (u Handley Page sestaven a zalétán z uskladněných dílů dodaných od firmy Harland & Wolff, z bloku E4312-E4323).

[p 1]

[p 2]

[p 3]

Britské vojenské letouny první světové války

Stíhací letouny	Airco D.H.2 • Airco D.H.5 • Armstrong Whitworth F.K.12 • Beardmore W.B.III • Bristol F.2 Fighter • Bristol M.1 • Bristol Scout • Martinsyde Buzzard • Nieuport Nighthawk • R.A.F. B.E.12 • R.A.F. F.E.2 • R.A.F. F.E.8 • R.A.F. S.E.5 • Sopwith Baby • Sopwith Camel • Sopwith Dolphin • Sopwith Pup • Sopwith Snipe • Sopwith Triplane • Vickers F.B.5 Gunbus • Vickers F.B.14

Bombardovací letouny	Airco D.H.4 • Airco D.H.9 • Airco D.H.9A • Airco D.H.10 Amiens • Handley Page O/100 • Handley Page O/400 • Handley Page V/1500 • Martinsyde G.100 • Short Bomber • Vickers Vimy

Námořní bombardovací letouny	Short Folder • Short S.166 • Short S.184 • Sopwith Cuckoo

Bitevní letouny	Short S.81 • Sopwith Salamander

Průzkumné letouny	Armstrong Whitworth F.K.3 • Armstrong Whitworth F.K.8 • Avro 504 • R.A.F. B.E.2 • R.A.F. B.E.8 • R.A.F. R.E.8 • Sopwith 1½ Strutter • Sopwith Tabloid • Vickers F.B.5 Gunbus • Vickers F.B.9

Námořní průzkumné letouny	Avro 510 • Felixstowe-Porte F.2A • Felixstove-Porte F.3 • Wight Converted Seaplane

Prototypy a experimentální letouny	A.D. Type 1000 • Alcock Scout • Airco D.H.3 • Airco D.H.11 • Armstrong Whitworth F.K.10 • Avro 519 • Avro 521 • Avro 523 Pike • Avro 527 • Avro 529 • Avro 530 • Beardmore W.B.IV • Blackburn Blackburd • Boulton Paul Bobolink • Bristol M.R.1 • Bristol T.T.A. • Bristol Braemar • Fairey F.2 • Fairey F.127 • Martinsyde F.1 • Port Victoria P.V.1 • Port Victoria P.V.7 • Port Victoria P.V.8 • R.A.F. N.E.1 • Short Shirl • Sopwith Bee • Sopwith Bulldog • Sopwith Dragon • Sopwith Hippo • Sopwith L.R.T.Tr. • Sopwith Snail • Supermarine N.1B Baby • Supermarine P.B.31E Nighthawk • Vickers F.B.7 • Vickers F.B.11 • Westland Wagtail • Wight 187 • Wight Quadruplane