Wikipedista:Mojmir Churavy/TestovaciStrankaB

Josef Churavý
Josef Churavý
	Plukovník Josef CHURAVÝ; (brigádní generál in memoriam); představitel vojenské odbojové; organizace Obrana národa
Jiná jména	odbojová - krycí:; Vlk, Wolf, Velebníček, Kapr, (Ataman)
Narození	27. října 1894; Olomouc; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. června 1942 (ve věku 47 let); Praha, Kobyliská střelnice; Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	popraven
Bydliště	Lucemburská 1302/35,; Praha 3 - Žižkov
Národnost	česká
Vzdělání	Válečná škola v Praze
Povolání	Velitel pluku,; učitel ve Válečné škole,; člen Hlavního štábu,; Přednosta skupiny ŘOP,; Přednosta odboru pro popis; a statistiku válečných jevišť,; Zástupce velitele VZÚ,; Vrchní odborový rada MV
Zaměstnavatel	Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ}
Děti	Václav, Miloslav
Rodiče	Václav, Marie

Plukovník (brigádní generál in memoriam) Josef Churavý (27. října 1894 Olomouc – †30. června 1942 Praha) získal bojové zkušenosti jako příslušník československých legií v Rusku.^[1] Po návratu do vlasti se stal vysokým důstojníkem prvorepublikové Československé armády. V době počátku německé okupace ukryl před nacisty důležité geografické materiály. Za to byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti (1940). Po svém zatčení (1941) byl odsouzen k smrti podruhé (1942) a ihned popraven.

Za nacistické okupace byl jednou z nejvýznamnějších postav II. odboje. Byl zapojen ve vedení odbojové organizace Obrana národa - vedoucí člen DOMU (tzv. Domácí Odboj MUzikantů).^[2] Působil dva roky v ilegalitě, spolupracoval s odbojovou skupinou Tři králové - Balabán, Mašín a Morávek. V říjnu 1941 byl zatčen gestapem, po více jak půl roce nakonec popraven na kobyliské střelnici v Praze ve stejný den jako podplukovník Josef Mašín a někteří další členové Obrany národa.^[3]^[4]

Po skončení 2. světové války byl Josef Churavý posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem a povýšen do hodnosti brigádního generála.

V roce 2011 byl (in memoriam) vyznamenán křížem obrany státu a dva roky poté propůjčil prezident republiky Miloš Zeman jeho jméno vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu v Dobrušce.

Životopis

Příběh narození Josefa Fischery - Churavého

Rodní a křestní list Josefa Churavého (datovaný 10. května 1902)

Nejprve fakta, která obsahuje "Rodní a křestní list" s datem 10. května 1902:

Číslo: 366
Země korunní: Morava
Okres polit.: Město Olomouc
Arcidiecése: Olomoucká
Děkanství: Gener. Vikář
Fara: Sv. Michaele

Rodní a křestní list

Dle farní a rodní křestní knihy Tom. IX Pag. 455 tímto úřadně se dosvědčuje, že léta Páně tisícího osm set devadesátého čtvrtého (1894) dne sedmadvacátého (27) října v obci královského města Olomouce číslo domu 170 (Pozn.: číslo domu 170/19) se narodil a dne 27. října téhož roku od důst. pána p. kaplana Františka Ocásek-a ve zdejším městském farním chrámu Páně Sv. Michaela Archanděla dle křesťansko-katolického obřadu pokřtěn byl křtěnec Josef

Otec: (náboženství římsko-katolické) Churavý Václav sluha v Anglobance v Praze, syn Anny, manž. dcery Jana Churavýho podruha v Krašťovicích v okresu Plzeňském v Čechách a manželky jeho Anny z rodu Fričkova z Mlace v okresu Plzeňském v Čechách, narozen 18. 8. 1869 (Pozn.: Václav Churavý - narozen 18. 8. 1869 v Chrášťovicích č. 15; zemřel 20. 1. 1955 v 19 hodin v Benešově u Prahy)

Matka: (náboženství římsko-katolické) Maria-Anna manž. dcera Josefa Fischery mistra stolařského v Olomouci, a manželky jeho Terezie z rodu Václava Gottwalda, domkaře z Volešnice u Litovle na Moravě, narozena 3. 7. 1873 (Pozn.: Marie Anna Fischera - narozena 3.7.1873 v Olomouci č. 152; zemřela 15. 8. 1960)

Kmotři: Josef Fischera ??? mistr stolařský v Olomouci; Terezie ??? jeho manželka, oba katolíci.

Bába zkoušená byla Petronilla Cimorek 117 v Olomouci.
Na důkaz toho jest tento list mým vlastnoručním podpisem a pečetí kostelní opatřen. Farní úřad Sv. Michaela v Olomouci dne 10. května 1902
Podepsán: Monsignor Dr. Hanák farář.

Legenda:

V době porodu křtěnce Josefa bylo jeho matce 21 let, jeho otec byl stár 25 let. Matka pracovala jako služebná a otec jako kočí na panství. Patrně panstvo nedalo souhlas k jejich svatbě vzhledem k nevalné hospodářské situaci na panství (to údajně později zbankrotovalo). Nastávající matka odjela do Olomouce ke svým rodičům, kde porodila syna Josefa. Jako nemanželské dítě dostal při křtu jméno po svém dědovi Josefovi (Fischerovi) a příjmení po své nesezdané matce Fischera (Marie Anna Fischera). Rodiče křtěnce Josefa Fišery patrně dál pokračovali ve službě v Uhrách. Malý Josef vyrůstal v Olomouci a vychovávali jej rodiče jeho matky. Později Josefovy rodiče (Václav Churavý a Marie Anna Fischera) odešli za prací do Prahy. Po jejich sňatku (není známo kdy a kde) si svého syna adoptovali a tím došlo v jeho pěti letech ke změně příjmení po otcovi na Churavý.

Dovětek:

V olomouckém adresáři z roku 1895 je uveden Josef Fischera – stolařský mistr, který bydlel na Dolním náměstí č. 19.
Ve fondu "Archiv města Olomouce" ve sčítacích operátech z roku 1890 (Arch sčítací pro sčítání lidu a nejdůležitějších zvířat domácích k 31.12.1890) je uvedeno, že na Dolním náměstí č. 19 (Osada: Olomouc; Ulice nebo náměstí: Nieder Ring; číslo domu: 170/19; číslo bytu: IV; umístění bytu: v přízemí; byt obsahoval jeden pokoj, jednu kuchyň a jeden předpokoj a zároveň sloužil i k provozování živnosti) v roce 1890 v bytě č. 4 bydlel:
Josef Fišera (* 6.9.1847 v Jedovnici, Boskovice; + 6.4.1929 Olomouc) a jeho rodina (celkem 4 osoby).
Kromě stolařského mistra Josepha Fischery (majitel bytu) s ním v domácnosti bydlela i
jeho manželka Therezie Fischera (* 5.5.1840 rozená Gottwald, ve sčítacím archu je její datum narození uvedeno nejspíš chybně jako 12.3.1840 ve Volešnici, Litovel; + červen 1939) (vedla domácnost) a jejich tři dcery:
Marie Fišera (* 3.7.1873 v Olomouci; + 15.8.1960) toho času svobodná krejčovská učenice;
Julie Fišera (* 3.9.1875 v Olomouci) toho času svobodná učenice vyšívání;
Terezie Fišera (* 11.9.1881 v Olomouci) toho času svobodná školou povinná.

Josef Churavý se narodil 27. října 1894 v Olomouci v domě na Dolním náměstí 170/19. Zde bydlela jeho matka Marie^[5]^[6] Anna Fišera (Fischera) (* 1873) spolu se svými rodiči. Josefovým dědečkem byl otec Marie, stolařský mistr Josef Fišera (Joseph Fischera) (* 1847 - † 1929) a Josefovou babičkou byla mistrova manželka Terezie Fišera (Theresie Fischera, rozená Gottwald) (* 1840 - † 1939). Marie byla v rodině stolaře Fišera jeho nejstarší dcerou (* 1873). Kromě ní měl Josef Fišera ještě další dvě dcery: mladší dceru Julii Fišera (* 1875) a nejmladší dceru Terezii Fišera (* 1881). V době narození Josefa bylo jeho matce Marii 21 let a s otcem Josefa nebyla ve svazku manželském. Proto dostal nemanžeslký Josef jméno po svém dědečkovi Josefu Fišerovi a příjmení po své svobodné matce Fišera. Biologickým otcem malého Josefa Fišery byl Václav Churavý (* 1869). Václavu Churavému bylo 25 let a pocházel ze západních Čech z vesnice Chrašťovice (dnes část obce Mladotice).^[7] I když byl vyučený truhlář, pracoval jako kočí na panství na Olomoucku^[7], kde se seznámil s Marií Fišerovou^[7], která na statku pracovala jako služebná. Majitel panství zřejmě nedal souhlas Marii a Václavovi ke sňatku vzhledem k nevalné hospodářské situaci na panství (to údajně později zbankrotovalo), takže nastávající matka odjela do Olomouce ke svým rodičům, kde porodila syna Josefa. Malý Josef Fišera vyrůstal v Olomouci a vychovávali jej rodiče jeho matky - dědeček a babička Fišerovi. Nesezdaní Josefovy rodiče Marie a Václav patrně dál pokračovali ve službě v Uhrách. Majitel statku později pomohl Václavovi k místu bankovního poslíčka v Praze^[7] a tak se Josefovy rodiče (již jako manželé) přestěhovali (okolo roku 1900) za prací do Prahy. Po jejich sňatku si svého syna "adoptovali" a tím došlo (v jeho pěti letech) ke změně příjmení po otci na Churavý. V roce 1905 přestal být Josef jedináčkem, když se mu narodila sestřička Marie.^[7]

Toto není přesné:

Josef Churavý se narodil 27. října 1894 v Olomouci v rodině Václava Churavého a jeho manželky Marie (rozené Fischerové). Václav byl vyučený truhlář. Pocházel ze západních Čech z vesnice Chrašťovice (dnes část obce Mladotice). ^[7] Pracoval jako kočí na statku na Olomoucku, kde se seznámil s Marií Fischerovou. Majitel statku později pomohl Václavovi k místu poslíčka v Praze, kam se Václav s Marií (již jako manželé) okolo roku 1900 přestěhovali. V roce 1905 přestal být Josef jedináčkem, když se mu narodila sestřička Marie. ^[7]

Studia

Již na obecné škole se Josef výborně učil. Dobrozdání jeho kantorů pak přimělo Josefovi rodiče nechat jej studovat na žižkovské vyšší reálce. ^[7] Vystudoval (v letech 1905 až 1912) českou vyšší žižkovskou reálku v Praze (maturoval 8. července 1912). Jako nejlepší student, na nátlak profesorů a proti vůli rodičů, pokračoval od podzimu 1912 ve studiu strojního inženýrství na pražské České vysoké škole technické (fakulta strojní a elektrotechnická dohromady). Zde však stačil absolvovat pouhé čtyři semestry, když vypukla 1. sv. válka. Po první státnici (1914^[8]) musel studia zanechat a narukovat do rakouské armády.

Josef Churavý: léta studií (1911 - 1914)
Jako středoškolský student (1911)
Vysvědčení dospělosti (maturitní vysvědčení) na c. k. reálce v Žižkově v Praze (8. července 1912)
Maturant (1912)
Jako vysokoškolský student (1912 - 1914)

Josef Churavý a Marie Volfová v krojích (před 1. sv. válkou)
Josef Ch. (1914)
Marie V. (1914) (od 4. února 1922 Churavá)
Josef Ch. (1914)

Světová válka

Josef Churavý byl odveden na podzim roku 1914 a po absolvání důstojnické školy poslán na ruskou frontu. Tady se záhy (na podzim roku 1915) ocitl v ruském zajetí. Prošel několika ruskými zajateckými tábory a když se naskytla příležitost, vstoupil do legií.^[8]

Josef Churavý: vojákem c.k. rakousko-uherské armády (1914 - 1915)
Odveden do 1. sv. války (1914)
V uniformě (1915)
Se svou budoucí manželkou (1915)
S kolegou ve fotoateliéru (1914 - 1915)
S kolegy ve fotoateliéru (1914 - 1915)
Na koni v maďarské obci Gyulafirátót (květen 1915)
Jako velitel čety před odjezdem na východní frontu (1915)

Podrobnější verze: V říjnu 1914 nastoupil službu u polního houfnicového pluku. Po roční škole pro důstojníky dělostřelectva byl převen k 95. rakousko-uherskému pěšímu pluku. V srpnu 1915 ve funkci velitele čety odjel na ruskou frontu. ^[7] Za dva měsíce poté padl (přeběhl) do ruského zajetí. Prošel několika zajateckými tábory a v listopadu 1917 se přihlásil do československých legií. ^[7]

Světová válka (chronologie) ...

Chronologie: Světová válka^{[Lit 1]}
Od	Do	Popis
3. října 1914		Odveden
26. října 1914		Nastoupil službu u polního houfnicového pluku (c.k. polní pěší pluk č. 11 v Hajmáskéru). Zde absolvoval školu na důstojníky dělostřelectva v záloze.
		Poté přemístěn k c. k. rakousko-uherskému 95. pěšímu pluku.
4. srpna 1915		Odešel s 95. c. k. rakousko-uherským pěším plukem jako velitel čety na ruskou frontu.
říjen 1915		Padl (nebo přeběhl) do ruského zajetí.
4. října 1915	11. ledna 1918	Prošel několika ruskými zajateckými tábory.
17. listopadu 1917		Přihlásil se do československých legií.

Československé legie

Jako příslušník našich legií - dělostřelecký důstojnický čekatel (v letech 1917 až 1920) se účastnil bojů proti bolševikům. Za stálých bojů podstoupil anabázi československých legií po sibiřské magistrále až do Vladivostoku ^[8]. Odtud se v únoru 1920 japonskou transportní lodí Shunko-Maru vrátil do vlasti.

Poznámka: Jedna ze sedmi japonských lodí (Liverpool-Maru, Karatchi-Maru, Capeton-Maru, Italy-Maru, Scotland-Maru, Yonan-Maru a Shunko-Maru), které se podílely na transportu československých legionářů z Vladivostoku do Evropy. Tyto lodě byly najaty Ústřední hospodářskou komisí československého vojska, která byla zřízena ve Vladivostoku. Konkrétně se jednalo v pořadí o 15. transport legionářů z Vladivostoku. Japonský zaoceánský parník "Shunko Maru" (Shunko-Maru, v překladu "Jitřní paprsek", 120 metrů dlouhý) vyplul z Vladivostoku na Štědrý den 24. prosince 1919, do Terstu (italsky Trieste) doplul 12. února 1920. Na své palubě přivezl 1025 důstojníků a vojáků.^[9]

Během plavby lodí si pořizoval deníky, jež se dochovaly dodnes. Psaní deníku se ale věnoval již od útlého dětství. Pravidelné záznamy si vedl už během studií na reálce. Tehdy se také projevily první zárodky jeho kamuflážních schopností. Některé deníkové zápisky psal v řečtině ^[7] případně je jinak důmyslně šifroval aby nebyly čitelné nepovolaným očím. ^[5]

Podrobnější verze: S legiemi se účastnil bojů na Nikolajevské frontě. Na jaře 1918 byl jako jeden z prvních zařazen do československého dělostřeleckého divizionu v Irkutsku. V hodnosi poručíka se v únoru 1920 vrátil z Vladivostoku lodí do vlasti. ^[7]

Československé legie (chronologie) ...

Chronologie československé legie^{[Lit 1]}
Od	Do	Popis
17. listopadu 1917		Přihlásil se do československých legií.
12. ledna 1918		Prezentován u 2. čs. záložného pluku v Borispolu.
16. dubna 1918		Přeložen k 1. čs. dělostřelecké brigádě. Po vykonání důstojnické zkoušky sloužil jako velitel čety, s níž se zúčastnil bojů proti bolševikům na Nikolajevské frontě
12. října 1918	30. května 1919	Konal službu u 1. čs. těžkého dělostřeleckého divizionu v Irkutsku jako velitel čety a baterie.
4. dubna 1919	30. května 1919	U 1. čs. těžkého dělostřeleckého divizionu v Irkutsku jako baterijní hospodář.
1. června 1919		Přemístěn k čs. důstojnické škole ve Sljuďance, kde působil jako učitel v dělostřeleckém oddělení. ^{[p 1]}
17. února 1920		Návrat s čs. důstojnickou školou do vlasti jako poručík ruských legií.

Josef Churavý v Rusku (1915 - 1919)
Vánoce 1916, Čistopol
Březen 1917, Čistopol
21. srpna 1917, Buinsk
Penza, před vyzdobeným vojenským vagonem
Ve skupince spolubojovníků
V dřevném altánu - útřižek fotografie
V dřevěném altánu
V zimní uniformě
Skupinka na odpočinku
Skupinka na koních
Jako praporčík dělostřelectva (Sibiř, 1919)
Japonská loď Shunko-Maru

Zpátky ve vlasti

Po svém návratu do vlasti pokračoval Josef Churavý ve studiu na technice. Nebyl však dostatečně finančně zajištěn, chtěl se oženit a tak studia nedokončil a volil návrat do armády. Už v roce 1923 absolvoval Válečnou školu v Praze, vedenou francouzskými důstojníky. Uspěl výborně a proto se stal (1924) jedním z prvních českých učitelů na této škole. Učil zde 4 roky. Jako důstojník generálního (tehdy hlavního) štábu procházel mnoha funkcemi a mezi tím musel procházet i praxí dělostřeleckého důstojníka u útvarů.^[8] Před druhou světovou válkou byl náčelníkem (přednostou) skupiny ředitelství opevňovacích prací (ŘOP).^[5] Po obsazení Sudet se stal zástupcem velitele pražského Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ). Zde jej zastihla okupace.^[8]

Podrobněji: V červnu 1920 nastoupil službu na ministerstvu obrany. V hodnosti nadporučíka absolvoval kurz školy generálního štábu. ^[7] Po desetileté známosti s Marií Wolfovou se s ní dne 4. února 1922 oženil. V následujícím roce se jim narodil syn Václav (ročník 1923) a o tři roky později syn Miloslav (ročník 1926). ^[7] V letech 1922 až 1923 absolvoval Josef Vysokou školu válečnou a s hodností kapitána byl zařazen do generálního štábu. V letech 1924 až 1926 na Válečné škole působil poprvé jako pedagog (balistika a zeměpis). ^[7]

Josef Churavý na tablech absolventů Vysoké školy válečné v Praze v hodnostech
štábního kapitána generálního štábu (1925)
majora generálního štábu (1928)
podplukovníka generálního štábu (1934)

Potom velel jedné z beterií u dělostřeleckého pluku 1 v Praze - Ruzyni, kde na obdobé funkci působili i pozdější jeho odbojoví spolupracovníci Josef Balabán a Josef Mašín. Na karieru pedagoga Vysoké školy válečné opět navázal v roce 1931, kdy začal podruhé vyučovat (předmět taktika dělostřelectva). V pedagogické práci pokračoval i jako externista prakticky i po svém nástupu do VZÚ. V roce 1934 byl přidělen k VZÚ. A v roce 1937 stál u zrodu ŘOP (instituce, která koordinovala výstavbu československých pohraničních opevnění). Na přelomu let 1936/1937 (již jako plukovník) krátce velelel dělostřeleckému pluku 101 v Ruzyni. V době ohrožení republiky (na podzim roku 1938) byl krátce velitelem dělostřelectva 11. divize v Lovinobani. ^[7] (Lovinobaňa je malá obec na Slovensku v okrese Lučenec.)

V prvorepublikové československé armádě
jako kapitán dělostřelectva (1922)
jako štábní kapitán generálního štábu (1925)
jako major generálního štábu (1929)
jako podplukovník generálního štábu (1931-1936)
jako podplukovník generálního štábu mezi důstojníky (1931 - 1936)
jako plukovník generálního štábu (1938)

V prvorepublikové armádě (pochvalná uznání, pochvaly)
Od velitele 1. pěší divize generála Bartoše (20. března 1929)
Od velitele VZÚ brigádního generála Ph. Dr. Antonína BASLA (31. prosince 1936)
Od ředitele opevňovacích prací (ŘOP) (2. března 1939)

Hodnostní postup Josefa Churavého:

Přehled hodnostního postupu Josefa Churavého (v letech 1919 až 1942)
Od	Do	Vojenská hodnost	Rok	Rok	Rok
1. květen 1919	19. červen 1920	Poručík dělostřelectva
19. červen 1920	1. listopad 1921	Nadporučík dělostřelectva
1. listopad 1921	20. září 1923	Kapitán dělostřelectva	1922
20. září 1923	28. říjen 1924	Kapitán generálního štábu
28. říjen 1924	26. duben 1928	Štábní kapitán generálního štábu	1925
26. duben 1928	26. březen 1931	Major generálního štábu	1929	1928
26. březen 1931	1. leden 1937	Podplukovník generálního štábu	1931 - 1936	1934	1931 - 1936 (Langhans)
1. leden 1937	1. květen 1942	Plukovník generálního štábu	1938	1938 (titulní foto)
1. květen 1942		Brigádní generál (in memoriam)

Zpátky ve vlasti (chronologie) ...

Chronologie "po návratu do vlasti"^{[Lit 1]}
Od	Do	Popis
27. dubna 1920		Nastoupil službu u Ministerstva národní obrany (MNO) - hlavního štábu v Praze a byl zařazen jako konceptní důstojník k výcvikové skupině 3. oddělení.
19. června 1920		Aktivován jako důstojník z povolání.
3. září 1920		Povolán do III. kurzu školy generálního štábu v Praze.
11. srpna 1921		Po absolvování kurzu se vrátil k MNO, kde konal službu jako konceptní důstojník u 3. oddělení.
4. února 1922		Svatba Josefa Churavého s Marií rozenou Wolfovou.
4. listopadu 1922	20. září 1923	Absolvoval II. ročník Válečné školy v Praze.
20. září 1923		Po skončení II. ročníku Válečné školy v Praze byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu.
1. října 1923	30. září 1924	Konal opět službu u MNO - hlavního štábu tentokrát jako konceptní důstojník mobilizační skupiny 1. oddělení.
1. října 1924	1. října 1926	Profesorem balistiky a zeměpisu na pražské Válečné škole.
1. října 1926		Přemístěn k dělostřeleckému pluku 1 v Praze - Ruzyni. Tady konal službu jako velitel baterie, později jako velitel oddílu (a pluku).
15. března 1927	10. srpna 1927	Absolvoval (jako hospitant) střeleckou školu dělostřelectva v Olomouci.
31. ledna 1929	29. září 1931	Opět zařazen u II./1. oddělení MNO v Praze jako přidělený důstojník, později přednosta organizační a mobilizační skupiny.
1929		Absolvoval telegrafní kurs v Turnově.
5. ledna 1931	24. ledna 1931	Frekventantem armádního plynového kurzu v Olomouci.
1. června 1931	6. června 1931	Absolvoval automobilní kurz v Českých Budějovicích.
20. srpna 1931		Ustanoven pomocníkem učitele dělostřelecké taktiky v Kursu pro vyšší velitele (KVV) v Praze.
30. září 1931	30. září 1932	Působil jako pedagog na pražské Válečné škole ve výše uvedené funkci v KVV a poté jako profesor taktiky dělostřelectva. Tento předmět vyučoval jako externista i poté, co byl 3. dubna 1934 trvale přidělen k pražskému Vojenskému zeměpisnému ústavu (VZÚ).
3. dubna 1934		Trvale přidělen k pražskému Vojenskému zeměpisnému ústavu (VZÚ). Bezprostředně se podílel na tvorbě mapového díla.
30. září 1934		Ustanoven přednostou odboru pro popis a statistiku válečných jevišť v pražském Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ).
30. listopadu 1936	29. září 1937	Pověřen velením dělostřeleckého pluku 101 v Ruzyni.
30. září 1937	29. listopadu 1938	Přidělen k Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) v Praze, kde vykonával funkci zatímního přednosty I. (taktického) odělení, později přednosty dělostřelecké skupiny tohoto oddělení. (Pramen ^[11] uvádí, že v letech 1936-1937 působil u ŘOP.)
23. září 1938	21. listopadu 1938	Za branné pohotovosti státu byl velitelem dělostřelectva 11. divize v Lovinobani.
30. listopadu 1938		Po (30. září 1938) Mnichovu^[11] ustaven zástupcem velitele v pražském Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ).
11. září 1939		Po okupaci (a po likvidaci československé armády)^[11] převeden jako vrchní odborový rada do odboru Ministerstva vnitra (MV) (spolu s celým pražským VZÚ, o což se osobně zasadil).
1931	1939	Během 30. let pracoval i vědecky, redigoval^[12] odborné periodikum Dělostřelecké rozhledy a přispíval do něj zejména články z oboru balistická matematika.^[5]

Poznámka k fotografiiím

Poznámka k fotografii: Josef Churavý v hodnosti majora generálního štábu: Pořadí vyznamenání zleva doprava (od stredu těla doprava):

Československý válečný kříž 1914-1918
Československá revoluční medaile
Československá medaile Vítězství
Řád Litevského Velkokněze Gediminase čtvrtého stupně

Pořadí vyznamenání na fotogafii v hodnosti majora generálního štábu (zleva doprava)
Československý válečný kříž 1914-1918
Československá revoluční medaile
Československá medaile Vítězství
Řád Litevského Velkokněze Gediminase čtvrtého stupně

Poznámka k fotografii: Josef Churavý v hodnosti podplukovníka a plukovník generálního štábu: Pořadí vyznamenání zleva doprava (od stredu těla doprava):

Horní řada:
- Československý válečný kříž 1914-1918
- Československá revoluční medaile
- Československá medaile Vítězství
Dolní řada:
- Řád četné legie
- Řád Litevského Velkokněze Gediminase čtvrtého stupně

Pořadí vyznamenání na fotogafii v hodnosti podplukovníka a plukovníka generálního štábu (horní řada zleva doprava)
Československý válečný kříž 1914-1918
Československá revoluční medaile
Československá medaile Vítězství

Pořadí vyznamenání na fotogafii v hodnosti podplukovníka a plukovníka generálního štábu (dolní řada zleva doprava)
Řád čestné legie
Řád Litevského Velkokněze Gediminase čtvrtého stupně

Rodina a škola

Svatba

Oddací list Josefa Churavého a Marie Wolfové:

Čechy
Okesní soud: Žižkov
Výtah z matriky oddaných při úřadě farním v Žižkově sv. IX O, položka 115, číslo 581, fasc. 12 - 1922
Vikariát: Praha I

Rok, měsíc, den a místo oddavek: 4. února 1922 v Žižkově u Sv. Prokopa
Oddávající kněz: Václav Škarlandt - kooperátor

Ženich: (bez vyznání, stav: svobodný; narozen 27.10.1894) Josef Churavý, kapitán čs. dělostřelectva pl. č. 101 při Ministerstvu Národní Obrany v Žižkově 883, narozen v Olomouci čp. 170, syn Václava Churavého skontisty z Prahy a Marie rozené Fischera-ové z Olomouce.

Nevěsta: (vyznání katolické, stav: svobodná; narozena 14.4.1897) Marie Antonie Wolfová, narozena v Žižkově 261, manželská dcera Václava Wolfa mistra klempíře v Žižkově a Marie rozené Heroldové z Rakovníka.

Svědkové: Generál Vladimír Šokorov, Praha Bubeneč 44; Řid. Rudolf Froněk, přednosta ministerstva železnic, Žižkov, Krásova 15.

Na důkaz toho můj vlastnoruční podpis a pečeť
Dáno od úřadu farního v Žižkově dne 7.2.1922
Podepsán Josef Nízký - kooperátor

V roce 1923 se manželům Churavým narodil syn Václav a v roce 1926 syn Miloslav. Václav chodil na stejné gymnázium, které před ním navštěvoval jeho otec. Ten se i nadále ve škole angažoval prostřednictvím sdružení rodičů, jemuž po léta předsedal.

Josef Churavý a členové jeho rodiny (1914 - 1942)
S rodiči a sestrou Marií (1914)
Svatební fotografie s manželkou Marií (únor 1922)
S manželkou Marií a syny Václavem a Miloslavem (prosinec 1926)
S manželkou Marií a syny Václavem a Miloslavem (prosinec 1926)
S manželkou Marií a syny Václavem a Miloslavem (říjen 1927)
Manželka Marie se syny Miloslavem a Václavem (březen 1942)

Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ)

Pochvalné uznání od velitele VZÚ brigádního generála Ph. Dr. Antonína BASLA (1936)

Poznámka: Mnohem důkladnější popis událostí ve VZÚ v letech 1939 až 1940 případně až do roku 1945 je uveden v hesle Pamětní deska v budově VZÚ.^[13] Tam je popsán i proces "zcizování a zatajování" geografických a kartografických materiálů, jeho prozrazení, rozsudek nad aktéry této akce z řad zaměstnanců VZÚ/ZÚMV a další důsledky, které tato sabotážní akce měla.^[13]

(VZÚ) před okupací

Aby se nacistům nedostal do rukou výsledek dvacetileté práce VZÚ, jehož by mohlo být zneužito, již od podzimu roku 1938 zhotovovali a ukrývali odvážní příslušníci VZÚ kopie a duplikáty geodetických a kartografických podkladů a map. To se ukázalo být velice prozíravým především později v situaci, kdy bylo nutno opustit historickou budovu VZÚ (viz dále). V březnu 1939 se plukovník Churavý objevil v doprovodu jednoho úředníka ministerstva národní obrany (MNO) u správce materiálu ve VZÚ štábního kapitána Aloise Hrdličky, jemuž nařídil, aby veškerý material z tajného oddělení generálního štábu připravil k odvozu. Krátce nato byl tento materiál skutečně odvezen v několika krytých nákladních autech. Podobné příkazy dal plukovník Churavý i jiným vedoucím úředníkům VZÚ (štábnímu kapitánu Jiřímu Vrbovi, plukovníku Ing. Emanuelu Dvořákovi, plukovníku Ing. Karlu Kopečnému, plukovníku Ing. Ferdinandu Kudličkovi a majoru Ing. Karlu Juračkovi). Tak bylo z VZÚ odklizeno (podle ústních informací) asi 25 nákladních aut rozličného materiálu, který německá branná moc mohla potřebovat - zejména cenné přístroje, theodolity, dalekohledy, tisíce filmů a leteckých snímků, litografických ploten, negativů, elaborátů a dalšího materiálu.^{[p 2]} Tento materiál ukryl před Němci Josef Churavý společně se svými spolupracovníky na různých místech Prahy.^{[Lit 2]}. Němci později zjistili, že do konce roku 1939 byl z VZÚ odvezen materiál v hodnotě cca 1 milion říšských marek, tj. tehdejších 10 milionů protektorátních korun. Zeměměřičský materiál byl schován v objemných sklepech ministerstva vnitra (MV) v Praze III. na Tržišti, ostatek ve smíchovské kapli v Holečkové ulici, proměněné na archiv.^[14]

Poznámka: Mezi ukrytým materiálem byly i dvě (v Československu jediné) fotogrammetrické letecké kamery sloužící ke zhotovování leteckých snímků pro mapování. Obě kamery přečkaly druhou světovou válku a v letech 1951 až 1959 s nimi pracoval Zdeněk Nechanický u fotoletecké skupiny.^[15]

VZÚ těsně po okupaci

Nacistická okupace zastihla Josefa Churavého ve funkci zástupce velitele VZÚ, jímž byl jmenován již koncem roku 1938. ^[7] Dne 15. března 1939 byl Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) obsazen německou armádou. Tehdejší velitel ústavu plukovník PhDr. Jiří Čermák, jehož byl Josef Churavý zástupcem, (oba byli až do konce roku 1939 součástí vedení Zeměpisného ústavu ministerstva vnitra (ZÚMV) viz dále) zrušil s okamžitou platností popisný odbor a nařídil skartovat jeho veškerou dokumentaci, aby nemohla být zneužita okupanty.^{[Lit 2]}. Josef Churavý svým rozhodným zásahem u tehdejší protektorátní vlády dosáhl toho, že VZÚ byl převzat ministerstvem vnitra a snad jako jediný útvar z celé československé armády (i když v pozměněné formě) přetrval celých šest let nacistické okupace.^[12]

Pohlednice z Postupimi u Berlína

Dvoučlenná delegace z Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze - Bubenči zahájila návštěvu Říšského zeměměřičského úřadu (Reichsamt für Landesaufnahme (RfL)) dne 14. března 1939 jako delegace samostatného státu, ale vracela se 18. března 1939 do Protektorátu Čechy a Morava.^[13] Tehdejší velitel VZÚ plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák (* 1884 - ???) na tuto služební cestu vyslal svého zástupce plukovníka Josefa Churavého (* 1894 - 1942) v doprovodu ještě jedné osoby.^[13] Z této cesty poslal plukovník Josef Churavý pohlednici svému synovi. Dochovaná pohlednice nese razítko berlínského poštovního úřadu ze dne 16. března 1939.

V textové části pohlednice uvedl její pisatel - plukovník Josef Churavý - datum 15. března 1939. Pohlednici adresoval svému staršímu synovi Václavu Churavému (* 1923 - 2002) bytem na adrese: Praha XI, Lucemburská 35, Čechy. V textu uvádí: "Milý Veníku, vzpomínám na vás všechny v dnešní den. Pokusím se zítra jet domů, ač hranice jsou uzavřeny. Líbá Tebe, mamku i Mílu tvůj taťka." (Mílou je myšlen jeho mladší syn Miloslav Churavý (* 1926 - 2014).)

Na pohlednici je hlavní průčelí Oranžerie (někdy nazývaná též Nová oranžerie - Neue Orangerie). Ta se nachází v bezprostředním sousedství rozsáhlého parku Sanssouci v němž je umístěn rokokový zámek Sanssouci. (Zámek byl zbudován jako letní sídlo Fridricha II. Velikého v letech 1745–1747.) Místo se nachází v Postupimi - hlavním městě spolkové republiky Braniborsko v Německu (asi 26 kilometrů jihozápadně od centra Berlína u jeho hranic). Jak je z pohlednice patrné v roce 1939 se v místě Oranžerie nacházela jezdecká socha Bedřicha Velikého.

VZÚ za protektorátu

Protektorátní vláda převedla dne 18. dubna 1939 Vojenský zeměpisný ústav pod ministerstvo vnitra (MV) a přejmenovala jej na Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (ZÚMV). Do konce roku 1939 zůstal ústav zachován jako původní celek v původní budově a s původním vedením. Koncem roku 1939 musel ZÚMV opustit svoji historickou budovu a předat veškeré podklady a techniku německé správě. ZÚMV byl přestěhován do Veletržního paláce, reprodukční odbor a fotogrammetrické oddělení do bývalé tiskárny firmy Šulc v Praze VII - pozdější tiskárny podniku Kartografie.^{[Lit 2]}

Prozrazení ukrývání materiálů

Němci přirozeně měli zájem na výstroji VZÚ. Říšský němec a vysoký úředník Říšského zeměměřičského úřadu (Reichsamt für Landesaufnahme (RfL)) - Dipl. Ing. F. Seidel (pověřený Němci dozorčí správou nad VZÚ) koncem roku 1939 pojal podezření, že se materiál VZÚ odcizuje. Na konci ledna 1940 Dipl. Ing. F. Seidel odjel do Bratislavy, aby jednal se Slováky o jejich nároku na část výzbroje VZÚ.^[8] Při tomto jednání bezpečně zjistil, že mnohé přístroje ve VZÚ chybí. Po návratu nařídit zatknout plukovníka zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermáka, plukovníka Josfa Churavého a kapitána Aliose Hrdličku.^[14] Nedůslednou konspirací byly části ukrytého materiálu objeveny. Následovalo rozsáhlé zatýkání důstojníků VZÚ (6. února 1940), z nichž mnozí byli dlouhodobě vězněni nebo posláni do koncentračních táborů. Přes perzekuci odbojová činnost různými formami pokračovala. Některým bývalým příslušníkům VZÚ se podařilo dostat do zahraničního odboje (např. generál Alfréd Ressel, plukovník generálního štábu Bohumír Kobliha), jiní se zapojili do vojenského domácího odboje (např. plukovník Josef Churavý, plukovník generálního štábu Dr. Ing. Vlastimil Blahák). Mnozí se zúčastnili Slovenského národního povstání (SNP) a partyzánského boje. Jména na pamětní desce v historické budově VZÚ připomínají deset příslušníků Vojenské zeměpisné služby, kteří položili svoje životy v boji za národní svobodu a obnovení československé samostatnosti. Josef Churavý je mezi nimi.^{[Lit 2]} Hodnoceno z historického odstupu, ukrytí geografických materiálů a jejich duplikátů umožnilo rychlou obnovu činnosti a produkce geografické služby po osvobození v květnu 1945.^{[Lit 2]}

Poprvé k smrti odsouzen

Tímto činem se Josef Churavý rázem stal hledanou osobou. Zatčení Churavého (6. února 1940) však nemohlo být provedeno. Akce na jeho zatčení v místě bydliště byla díky dobrým vztahům se sousedy prozrazena a jemu se podařilo jen šťastnou shodou okolností uniknout. (Den před termínem zatčení tj. 5. února 1940 se gestapo u domovníka vyptávalo na plukovníka Churavého. Prozradilo je auto s označením "Pol". Churavý pochopil, oč jde, a v tuto noc už doma nespal.) Druhého dne (6. února 1940) gestapo přišlo k Churavému do bytu "na ostro". Manželka Marie prokázala velkou statečnost, neboť svého chotě před gestapem úspěšně kryla a pozdržela tím jejich postup. (Předstírala několik hodin, že na svého manžela čeká, ohřívala mu jídlo a ubezpečovala gestapáky, že už se musím každou chvíli vrátit domů.) Poskytla tak svému manželovi dostatek času, aby se ukryl v domě rodičů.^[5]

Další pokus zatknout Josefa Churavého na pracovišti VZÚ se gestapu také nezdařil. Dne 6. února 1940 jej gestapo nezastihlo ani v kanceláři VZÚ, kde nechal vzkaz, že si jde na berní úřad vyřídit nějaké daňově věci. Ještě dopoledne 6. února 1940 se vrátil opět k budově VZÚ, avšak byl varován obezřetně majorem Vilkou, že gestapo na něho v budově čeká. Uchýlil se tudíž definitivně do podzemí (ilegality), kde setrval celého půldruhého roku, až do svého zatčení.^[14]

Jiná verze varování plukovníka Josefa Churavého před zatčením:^[13] V kanceláři pobočníka velitele VZÚ štábního kapitána Kratěny se objevili tři muži (dva gestapáci, jeden tlumočník) s žádostí o rozhovor s plukovníkem Josefem Churavým. Ten se v té době nacházel na jednání mimo ústav v triangulační kanceláři ministerstva financí, kde jednal s ministerským radou Ing. Josefem Křovákem. Pobočník velitele VZÚ štábní kapitán Kratěna pověřil náčelníka astronomicko - geodetického odboru (AGO) plukovníka Ing. Emanuela Dvořáka, aby vzkázal Churavému, aby nechodil do VZÚ dříve, než bude uvědoměn. Dvořák pověřil pochůzkou za Churavým plukovníka Ing. Báťka (Bátěka). Při vyřizování vzkazu zachoval plukovník Churavý klid. Ihned pochopil, že se jedná o jeho zatčení. Dal Báťkovi klíče od svého kancelářského stolu se slovy: "Z přihrádky mého stolu vezmi pistoli a náboje a večer vše naházej do Vltavy. A až bude tma, přijď mi říct do Chotkových sadů, poblíž kavárny Daliborka, jaká je situace ve VZÚ."^[13]

Josef Churavý byl ze své funkce ve VZÚ suspendován a nezbývalo mu nic jiného než přejít do ilegality.^[8] Za ukrytí důležitých materiálu VZÚ "pro nevěrnost a sabotáž" byl 9. července 1940 odsouzen v nepřítomnosti německým vojenským polním soudem k trestu smrti.

Výstřižek z dobových novin: Odsouzen pro nevěrnost a sabotáž. (ČTK Praha 28. srpna 1940)

"Uprchlý bývalý plukovník v českém generální štábu Josef Churavý, který odstranil důležitý vojenský materiál, byl soudem branné moci odsouzen za své nepřítomnosti pro nevěrnost a sabotáž k smrti. Dále byla vyslovena ztráta čestných práv občanských a zabavení majetku. Materiál byl zajištěn."^[5]

Josef Churavý byl dne 27. srpna 1940 odsouzený v nepřítomnosti k trestu smrti. (Zdroj: Vratislav Churavý)

Josef Churavý: odsouzen a propuštěn
Zpráva ČTK ze dne 28. srpna 1940 o Josefu Churavém
Zpráva presidia ministerstva vnitra adresovaná Josefu Churavému

V ilegalitě

Rodina a ilegalita

Po přechodu Josefa Churavého do ilegality (6. února 1940^[12]) se rodina Josefa Churavého ocitla bez příjmů. Naštěstí pomohly ilegální odbojové organizace finanční pomocí. Legionářské bytové a stavební družstvo např. umožnilo jeho rodině bydlet (Lucemburská 1302/35, Praha 3 - Žižkov^[12]) bez placení nájemného.^[8]Rodina Josefu Churavému v ilegalitě tajně pomáhala. První dny se Josef schoval u svého tchána (Antonína Wolfa), později se schovával na různých místech až do svého prozrazení. Se svými syny se setkával na předem domluvených místech. Místa setkávání byla často velice zvláštní (různé byty, veřejná prostranství, modlitebny apod.).^[5]^[16]

Josef Churavý v obci sokolské
Jako člen Vzdělávacího odboru Sokola Žižkov (1912)
V sokolském cvičebním úboru (před rokem 1914)
V sokolském cvičebním úboru (před rokem 1940)

Josef Churavý v ilegalitě
Falešná a skutečná protektorátní legitimace Josefa Churavého
Josef Churavý na "gestapáckém pavouku" znázorňujícím Schema činnosti a vedení některých odbojových skupin v protektorátu v letech 1939 až 1941
Josef Churavý na "gestapáckém pavouku" znázorňujícím Schema nekomunistického proudu národního odboje v protektorátu z roku 1942

Po zatčení Josefa Churavého jeho manželka Marie zatčena nebyla. Zůstala doma a starala se o syny. Manžela chodila do vězení navštěvovat, odebírala od něj špinavé prádlo a nosila mu čisté. Tak také od něj přebírala motáky. Poslední z nich je datován 12. dubna 1942. Podle zápisků z deníku jeho syna Václava Churavého, který si psal v roce 1942 se poslední návštěva Marie Churavé u Josefa Churavého uskutečnila 14. dubna 1942. Pokusy o jeho návštěvu v týdnu před 20. květnem 1942 však byly neúspěšné (už ji k němu nepustili). (Zdroj: Vratislav Churavý, deník jeho otce Václava Churavého z roku 1942).

Odbojové organizace

Na přelomu let 1939/1940 byla díky zásahu gestapa část velitelů první garnitury ON (Obrany národa) pozatýkána (případně se někteří uchýlili před zatčením včas do emigrace), takže ve vedoucích strukturách ON došlo k obměně a nástupu tzv. druhé garnitury. ^[7] Josef Churavý se zapojil do ilegální práce jako profesionál a brzy se stal jedním z čelných (vedoucích) představitelů druhé garnitury odbojové organizace Obrana národa složené převážně z bývalých československých důstojníků. V ON od počátku spolupracoval se štábem generála Bedřicha Homoly.^[11]^[14] Byl rovněž pracovně napojen (jako styčný důstojník)^[11] na socialistickou skupinu tzv. "odborářů" sdružených v Petičním výboru Věrni zůstaneme (PVVZ). Aktivně se podílel na formování jednotného programu domácího odboje a na zpravodajské práci. Později byl koordinátorem vojenského a civilního odboje v ilegální organizaci ÚVOD.^[8] Spolupracoval s univerzitním profesorem Dr. Josefem Fischerem.^[12] Proces koordinace ON, PVVZ a PÚ (Politického ústředí) vyrcholil na jaře 1940 ustavením zastřešujícího orgánu ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího), kde byly jednotlivé ilegální organizace paritně zastoupeny ^[7]

Na jaře 1940 vznikl ÚVOD, který byl koordnátorem tří hlavních odbojových skupin. Na schůzích pléna ÚVODu zastupovali:

Obranu národa (ON) plk. Josef Churavý a plk. Josef Balabán.
Politické ústředí (PÚ) Dr. Václav Holý a mjr. (štábní kapitán) Antonín Pešl.
Petiční výbor Věrni zůstanem (PVVZ) JUDr Karel Bondy a František Andršt.

Vedení PVVZ postupně přebíralo vedoucí organizační roli ÚVODu, ON i PÚ. Členové PVVZ se snažili prosadit, aby se jejich politická a programová koncepce stala koncepcí celého ÚVODu. V tom našli oporu z řad důstojníků ON, zejména pak u plk. Josefa Churavého, který dokonce přecházel z práce ON do PVVZ.^[12] (Churavý se stal členem PVVZ a podílel se na formování jednotného programu domácího odboje. ^[7]) Kromě toho měl plk. Churavý spolupracovat i se sovětskými zpravodajci.^[12]

Práce v odboji

Plukovník Churavý pracoval především v oboru vojenského zpravodajství a to zejména po zatčení plk. Balabána ^[12] (pomocí ilegálních vysílaček předával získané tajné informace exilové vládě v Anglii^[8]).
Vyhodnocoval zpravodajské materiály ještě před jejich odesláním do zahraničí (vyslačkami, kurýry, apod.) ^[7]
Pro tajné vysílačky Obrany národa (ON), jakož i pak Ústředního vedení odboje domácího (ÚVODu) opatřoval nejen informace, nýbrž i tolik potřebné speciální elektrotechnické součástky, radiotelegralická zařízení a operátory (radiotelegrafisty). (Tak získal pro docenta Vladimíra Krajinu náhradního radiotelegrafistu Bedřicha Škopka.^[11])^[14] Pozn.: Škopkova snoubenka Božena Ertlová pomáhala odboji se šifrováním.^[11]
Zajišťoval bezpečná místa pro vysílačky ON i ÚVOD ^[7]
Organizoval ve velkém rozsahu sabotážní akce, opatřoval výbušniny a tzv. "pekelné stroje".^{[p 3]} (též prostřednictvím své sestry Marie Zelené)^[14]; některá tato zařízení sám i navrhoval.
Zajišťoval ilegální byty (např. pro parašutisty z Británie vysazované na naše území). ^[7]
Vysílal kurýry, organizoval útěky za hranice.^[12]
Měl na starosti sociální péči o rodiny emigrovaných vojáků a oběti nacistického teroru. Velmi mnoho vykonal i v podpůrné akci pro rodiny těch, kteří uprchli za hranice nebo byli vězněni.^[12]
Sháněl finanční prostředky pro potřeby běžného "provozu" odboje. Ilegální práce byla finančně nákladná a peněžní prostředky se soustřeďovaly obtížné. Domácí odboj byl zčásti financován ze zahraničí. Z domácích pramenů mu pomáhala získávat prostředky paní Růžena Pelantová, sociální a politická pracovnice, po II. světové válce předsedkyně Společnosti československo-amerického přátelství), jakož i ředitel Charity Eduard Oliva.^[14] (Nemalou částkou přispěla odboji i Anna Pollertová.)
Ke spolehlivým odbojovým spolupracovníkům Josefa Churavého dlužno počítat i Magdu Rezkovou, která již od jara 1940 poskytovala obětavě a neohroženě svoji pomoc jak Churavému, tak i Václavu Morávkovi a radiotelgrafistovi Františku Peltánovi.^[11]
Úzce spolupracoval též s Mašínem, Balabánem a štábním kapitánem Morávkem, kteří jsou dodnes známi pod označením odbojová skupina Tři králové. Méně známou skutečností už je, že je ve své době takto označovali výhradně příslušníci gestapa. Oni sami sebe nazývali Tři mušketýři. A stejně jako tři mušketýři Alexandra Dumase, i oni byli ve skutečnosti čtyři: Jejich d'Artagnanem byl právě Josef Churavý.^[5]^[16]
Po zatčení Josefa Mašína (13. května 1941) organizoval odbojovou činnost místo něho.^[11]
Měl kontakt i na legendárního agenta A-54 Paula Thümmela.^[5]

Život v odboji

Falešná a skutečná legitimce Josefa Churavého

Téměř dva roky unikal Josef Churavý pronásledovatelům. První dvě noci v ilegalitě strávil u svého tchána, ale potom mnohokrát místa svého pobytu musel měnit (viz níže). ^[7] Žil životem politického psance. Pochopitelně se musel vzdát svého předsednictví rodičovského sdruženi na žižkovském reálném gymnasiu (na němž studoval jeho syn Václav) a kde 28. října 1939 pronesl statečný projev, v němž uctil památku našich obětí v boji za práva národa. ^[14] Konspirativně se choval plukovník Churavý tak dobře, že se gestapo zpočátku domnívalo, že odešel do zahraničí, kde měl vstoupit do naší armády a do konce i padnout u Arrasu.^[14] V ilegalitě Churavý nevystupoval pod svým pravým jménem. Užíval několika krycích jmen, zejména Vlk, Wolf, Antonín Wolf, redaktor Válek, Novák, Kroupa a jiné. Byl vybaven zfalšovanými průkazy, které uměl opatřovat. (dochoval se jeho falešný občanský průkaz na jméno Antonín Wolf (číslo legitimace 12520/a)). Na jeho hlavu byla vypsána velká odměna.^[12]

Josef Churavý a co o něm vědělo gestapo do roku 1941

"Gestapácký pavouk" znázorňující **Schéma činnosti a vedení některých odbojových skupin v protektorátu v letech 1939 až 1941**

Zajímavý obrázek o tom, co všechno vědělo gestapo o odboji poskytuje "Schéma činnosti a vedení některých odbojových skupin v protektorátu v letech 1939 až 1941". Na schématu je uvedeno několik údajů, které se vztahují k problematice probírané v tomto hesle:

Naznačen radiotelegrafický kontakt "SOW. RUSS. ND." = Sowjet russische Nachrichtendienst = "Sovětská ruská zpravodajská služba" s "MOSKAU" = "Moskvou". V obdélníčku "SOW. RUSS. ND." je uveden "MOCHOV" = Leonid Andrejevič Mochov (generál GRU, vlastním jménem Leonid Andrejevič Michejev). Je u něj poznámka "noch nicht festgenommen" = dosud nebyl zatčen (opustil spěšně rezidenturu v Praze počátkem března 1941).
Na políčko "SOW. RUSS. ND." je navázáno políčko "NACHRICHT. ABT." = Nachrichten Abteilung (Zpravodajské oddělení). V rámci tohoto políčka jsou pak uvedena jména: "OBSTL. BALABAN" = podplukovník Josef Balabán a "OBST. CHURAVY" = plukovník Josef Churavý
Políčko "NACHRICHT. ABT." = Nachrichten Abteilung (Zpravodajské oddělení) je navázáno na velký obdélník "ZENTRALLEITUNG DER MILITÄRORGANISATION" = Vrchní velení vojenské organizace (tím je míněna ilegální odbojová organizace Obrana národa – ON)
K velkému obdélníku "ZENTRALLEITUNG DER MILITÄRORGANISATION" = Vrchní velení vojenské organizace (ON) je navázán malý "FINANZ. POLIT." = Finanzpolitik (Finanční politika). Zde jsou rovněž uvedena dvě jména: "OBST. CHURAVY" = plukovník Josef Churavý a "OBST. SRSTKA" = plukovník Josef Srstka (pokladník Obrany národa)
U jména Josefa Churavého není poznámka "noch nicht festgenommen" = dosud nebyl zatčen. To může signalizovat, že "Schéma činnosti a vedení některých odbojových skupin v protektorátu v letech 1939 až 1941" bylo pořízeno (nebo doplněno) až po Churavého zatčení tedy po 9. říjnu 1941.

Události předcházející zatčení

Dne 8. května 1941 (na naléhání paní Kvapilové a Linhartové) šel Churavý na schůzku s "prstýnkáři" (tak se přezdívalo odbojové skupině "Všeobecné národní hnutí"), t.j. s bývalým rotmistrem československé armády Antonínem Neradem z Braníka. Ten vystupoval jako bojovník za svobodu a zatím to byl agent (konfident) gestapa.

Poznámka: Konfident gestapa Antonín Nerad jako delegát odbojové skupiny "Všeobecné národní hnutí" ("prstýnkáři") jednal už předtím se zástupcem PVVZ Františkem Andrštem. Sledováním Andršta se gestapo dostalo na stopu téměř celého ÚVODu. Akce vyvrcholila rozsáhlým zatýkáním v říjnu 1941. ^[7]

Od té doby Churavého gestapo stále sledovalo až do 9. září 1941, kdy se mu podařilo z gesapáckého hledáčku zmizet.^[12]

Nepřesné

Dne 8. října 1941 gestapo zatklo Františka Vojáčka, zástupce Vladimíra Krajiny docenta mineralogie RNDr. Radima Nováčka, generálního tajemníka České akademie profesora doktora Františka Ulrycha a v jednom letenském bytě spolu s klempířem Josefem Rozumem i sovětského zpravodajského rezidenta doktora přírodních věd (RNDr.) majora letectva Josefa Jedličku. Byl to právě Jedlička, kdo vypověděl, že se následující večer má na vltavském nábřeží setkat s Josefem Churavým alias "Kaprem".^[11]

Nepřesné

Den před osudovou schůzkou (8. října 1941) Josefa Churavého se sovětským zpravodajským rezidentem RNDr. majorem letectva Josefem Jedličkou byl major Jedlička v jednom letenském bytě zatčen. (V bytě se měl údajně nacházet profesor Vladimír Krajina, významný člen PÚ. ^[7]) Při zatčení se chtěl Jedlička zastřelit, ale v tom mu pohotově zabránil jeden z příslušníků zatýkacího komanda. ^[7] Při výslechu Jedlička prozradil, že působí v protektorátu jako sovětský zpravodajský rezident. Navíc Jedlička vypověděl, že se následující večer má s někým důležitým setkat. Prozradil místo (vltavské nábřeží), čas schůzky i s kým se má setkat (s "Kaprem").

Zatýkací akce pražského gestapa, provedená v noci z 8. října 1941 na 9. října 1941 (přesněji: v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem) cílila na docenta Vladimíra Krajinu.^[17] Zátah se odehrál na Letné v konspiračním bytě ^{[p 4]}. klempíře Josefa Rozuma, kde se měl Krajina údajně tou dobou vyskytovat. ^{[p 5]} Místo Vladimíra Krajina však gestapo v bytě překvapilo neznámou a podezřelou osobu. Ta byla zasahujícími příslušníky gestapa ihned zatčena. Jednalo se o sovětského zpravodajského rezidenta (vedoucí agent cizí rozvědky v protektorátu) - doktora přírodních věd (RNDr.) majora letectva Josefa Jedličku.^[17] Při zatčení se chtěl Josef Jedlička zastřelit, ale v tom mu pohotově zabránil jeden z příslušníků zatýkacího komanda - kriminální tajemník Klaus Petereit.^[17] V tomto bytě se měl Josef Jedlička setkat s přiděleným šifrantem od Politického ústředí (tj. Radimem Nováčkem), kterému měl předat k zakódování další zpravodajské informace určené jako radiové depeše pro centrálu sovětské vojenské rozvědky GRU.^{[p 6]}^[17]

Při brutálním výslechu ^{[p 7]} major Josef Jedlička prozradil, že působí v protektorátu jako sovětský zpravodajský rezident a že se večer (tj. 9. října 1941) má na vltavském nábřeží setkat s důležitou osobou v domácím odboji - s "Kaprem" (plukovníkem Josefem Churavým). Tato informace spolu s dalšími výpověďmi Jedličky doplněnými informacemi (podvodnou lstí vylákanými) od Jedličkovy manželky Magdy a následné zatčení dalších osob, měly tragický dopad na členy ilegální odbojové organizace "Julek", "Radiotelegrafické skupiny Obrany národa (ON) - východ" a rovněž na další odbojové spolupracovníky.^[17] (Mezi prozrazenými nechyběl ani mineralog RNDr. Radim Nováček.)

Churavý se dozvěděl o Jedličkově zatčení těsně před schůzkou a přesto se osudově na místo setkání vypravil. Později zjistil, že by jej stejně za několik dní gestapo zatklo, neboť sledovali JUDr. Karla Bondyho (z PVVZ), s nímž se Churavý v té době stýkal. (Tak by dostali jak Churavého, tak dokumenty, které měl v ilegálním bytě u sebe.)^[12]

Zatčení gestapem

Gestapem byl Churavý zatčen 9. října 1941 ve 21 hodin na nábřeží Na Františku. Nábřeží bylo obklíčeno dvěma kordony české i německé polici, i říční policie s motorkami byla připravena. Místo majora Jedličky čekal na určeném místě komisař Willi Abendschön oblečený do Jedličkových šatů (oba měli zezadu obdobnou fyziognomii). ^[7] Gestapo, které mělo od Jedličky "Kaprův" popis, přepadlo Churavého zezadu (takže nemohl použít ani zbraň) a ihned mu nasadili na ruce pouta. Odvezli jej do Bredovské ulice (tj. do Petschkova paláce (od roku 1757 do 1946 Bredovská ulice, nyní Politických vězňů 929/20)), kde celou noc proseděl na židli. Ráno jej začali gestapáci Oskar Fleischer, Dittmar Bingel a Karl Herschelmann (Karel Herschelmann) vyslýchat.^[11] Churavý odpovídal na všechno, co se týkalo jeho samého, ale prozradit kde bydlel, s kým a kde se měl setkat nechtěl. Nakonec pod tlakem brutálních výslechových metod musel prozradit své ilegální byty (ten poslední). Gestapo tyto adresy znalo i z výslechů, konaných v jiných odděleních. Gestapo odjelo do ilegálního bytu a přivezlo kufřík s prádlem a bytnou paní Kratochvílovou, která jim řekla, že v bytě plukovník Churavý nic jiného neměl. Gestapo hledalo především psací stroj a aktovku s dokumenty. Paní Kratochvílová na žádost Churavého nakonec řekla, že jeho věci odpoledne (10. října 1941) odnesla nějaká "paní Věra". Tu později také zatkli, ale ta vše popřela. Věci doličné tak zmizely ze světa.^[12] "Paní Věra", kterou ani Churavý a ani paní Kratochvílová neprozradily byla ve skutečnosti Anna Pollertová (členka PVVZ). Ta odnesla z inkriminovaného bytu (těsně před prohlídkou gestapa) nejen psací stroj, kufr s písemnostmi jakož i větší částku peněz. ^[19] (Paní Anna Pollertová to sama sdělila manželce Josefa Churavého paní Marii Churavé když se obě ženy setkaly v KT v Malé pevnosti Terezín v roce 1944^[12]).

Ten samý den (9. října 1941) se měl Josef Churavý setkat se svým mladším synem Václavem před kostelem sv. Ducha v Praze. Záznam ve svém deníku o místě plánované schůzky dokázal ještě duchapřítomně dezinterpretovat tak, že navedl příslušníky gestapa na falešnou stopu.^[5]^[16]

V okamžiku zatčení našlo gestapo u Churavého peněžní stvrzenku - výdajový doklad na několik tisíc korun podepsaný příjemcem jménem "René" (Agent A-54). Stejné krycí jméno bylo objeveno v dešifrovaných radiových zprávách (určených exilové vládě do Londýna) zabavených gestapem při zátahu na ilegální vysílačku Sparta v jinonickém akcízu v noci ze 3. na 4. října 1941. Kontrašpionážní oddělení gestapa v té době usilovně pátralo po neznámém německém zrádci "X". Ten působil jako zasvěcený informátor předávající domácímu odboji důležité informace odesílané do Londýna. Bohužel Churavý k osobě Reného nemohl nic konkrétního uvést. Viděl jej pouze v přítmí osobního auta při podpisu stvrzenky. Spojení s Reném udržoval za ÚVOD výhradně štábní kapitán Václav Morávek. ^[7]

Po neúspěšném zátahu na odbojáře Dr. Rudolfa Mareše v rodinné vilce na okraji Prahy ve Lhotce - Zálesí a jeho "ponoru" do ilegality načas gestapo ztratilo jeho stopu a domnívalo se, že Mareš emigroval.^[20] Po zatčení plukovníka Josefa Churavého (viz výše) získalo gestapo jeho zápisky, ze kterých bylo patrno, že Rudolf Mareš neopustil protektorát, ale že pracuje dále pro odboj skrytý v ilegalitě.^[20] Ve snaze zvýšit šanci na jeho dopadení pokusili se neúspěšně zatknout i jeho manželku Ludmilu Marešovou. Té se podařilo uniknout a byla nucena se dále skrývat. První noc strávila Ludmila Marešová u paní Blažkové - dcery biskupa Vančury. Pak se jí ujala Anna Pollertová, která už v té době pobývala v ilegalitě a pracovala jako tajemnice odbojové organizace PVVZ. Ludmila Marešová se skrývala téměř až do konce války (mimo jiné i na evangelické faře v Prosetíně) i když po zatčení jejího manžela (12. července 1942) po ní gestapo přestalo pátrat.^[20]

Jistý obrat v přístupu gestapa k Josefu Churavému nastal po 17. prosinci 1941, kdy se výslechů Churavého ujal osobně vrchní odborový rada komisař Wilhelm Schultze^[11]. ^{[p 8]}

Jednali s Churavým slušně, protože chtěli, aby je přivedl na stopu německého zrádce (spolupracujícího s ilegální organizací ÚVOD ^[14]), který pracoval s jedním z odbojářů (dle mjr. Vilky se údajně jednalo o gestapáka Kučeru, který pracoval pro obě strany)^[12] Komisař Wilhelm Schultze proto ještě před vánocemi 1941 vezl Josefa Churavého do Berlína a pak do Liberce, ale tato akce neměla žádný výsledek. ^[14] Ani daší dva pokusy Churavého vybrat z předložených fotografií pravděpodobnou osobu "Reného" nevedly k cíli. Jedním z vybraných byl funkcionář NSDAP pracující na Liberecku a druhým byl důstojník abwehru v Berlíně. Oba bylyi v poutech dopraveni do Prahy, leč výslechy nikam nevedly. ^[7]

Vysoce postaveným němcem byl ve skutečnosti Paul Thümmel. Ten pro československou výzvědnou službu Františka Moravce pracoval již od roku 1936 (krycí označení A-54). V době předávání zpráv čs. rozvědce pracoval v kontrašpoinážním úseku abwehru v Praze. Gestapo tohoto dvojitého agenta nakonec odhalilo a 20. března 1942 zatklo a uvěznilo. ^[7]

Věznění

Vězněn byl v pankrácké věznici nejprve v cele číslo 7 v přízemí německého oddělení ^[14].

"Trávím dny v cele číslo 7 v přízemí německého oddělení. Nejdříve jsem byl sám, pak mi dali na pomoc pana Springra z Hlubočep číslo 119^[22], ale za 13 ho někam odeslali, snad k soudu. Od 15. listopadu je tu se mnou pan Řanda, který za mne uklízí celu, neboť sám se nemohu dosud moc ohýbat. Připojuje také dopis a prosí, abyste jej odevzdali jeho paní matce ve Vršovicích podle adresy. Jen ať neříká nikomu nic o něm a rozhodně nic o Vás."

Josef Churavý, Moták (Pankrác 4. ledna 1942), ^[23]

"Zatím na Pankráci zavolali mého společníka Řandu do kanceláře, dali mu udělat balíček s věcmi domů a řekli mu, že v pátek odjede s transportem. Byl z toho chudák celý zdrcen, ovšem i mě bylo večer krušno, když jsem se to dozvěděl. V pátek ráno v 5 hodin musel nastoupit a brzy je odvedli na dráhu. Jeli asi do Německa. Moc mě prosil, abych napsal jeho rodině, protože mu už zbyl čas na několik řádek toho nejnutnějšího. Tak jsem tady zase osiřel. Byli jsme spolu téměř 12 neděl a zvykli jsme si na sebe."

Josef Churavý, Moták (Pankrác 10. února 1942), ^[23]

V únoru 1942 byl přemístěn na celu 58 v I. poschodí^[11] (a bylo mu dovoleno číst Hitlerův "Mein kampf").^[14] Na výslechy byl odvážen do Petschkova paláce, kde jej několik dnů vyslýchali za použití nejbrutálnějších výslechových metod. Zprávy o podmínkách věznění spolu s přáním brzkého shledání pašoval za zdi věznice pomocí tzv. motáků ukrytých ve špinavých kapesnících:

"Chcete-li mi při návštěvě něco říci, napište to na tenký papír, dejte do kapesníku a ten mi dejte přímo do ruky! Do prádla nic nedávejte, vše protřepávají a prohmatávají (...) Jsem v duchu stále s Vámi všemi a modlím se za Vás. Snad nám Bůh dá šťastné shledání. Jen kdyby už bylo lépe vidět konec války!"

Josef Churavý, motáky z pankrácké věznice, ^[23]

Ukázka zprávy (motáku) psaného mýdlem na tenký papír (ze dne 1. února 1942)

Ani po zabavení všech psacích potřeb Churavý v této činnosti neustal. Musel si však vystačit s psaním na toaletní papír ostrým hrotem z kousku válečného mýdla.^[5] Poslední moták předal tajně Churavý své rodině v polovině dubna 1942 při setkání v Petschkově paláci. Stejně jako předchozí byl psán mýdlem na toaletním papíře a ukryt ve špinavém kapesníku. ^[7] Od té doby už nebyly Churavému povoleny žádné návštěvy (a ani se mu nepodařilo poslat další "dopis") ^[7]

Před popravou

Krátce před popravou mu bylo ještě naposledy umožněno navštívit rodinu. Rozloučit se však stačil pouze se syny. I v této situaci pamatoval především na bezpečí svých nejbližších, které nenápadně instruoval o tom, že gestapo netuší o jejich dřívějších tajných schůzkách.^[5]^[16]^[16]

Podruhé k smrti odsouzen

Dne 30. června 1942 byl Josef Churavý odsouzen (již podruhé) stanným soudem k trestu smrti a ještě téhož dne v 19:30 večer společně s podplukovníkem Josefem Mašínem a jeho spolupracovníky (někteří další členové Obrany národa) popraven na kobyliské střelnici. Jeho tělo bylo s ostatními popravenými převezeno do Strašnic a spáleno ve Strašnickém krematoriu.^[24]^{[p 9]}^{[p 10]} Rodina byla o exekuci zpravena se zpožděním několika týdnů. ^[7]

Rodina byla o popravě (smrti) Josefa Churavého informována "tajným od naší policie" ve čtvrtek 16. července 1942. (I když tady je nutné dodat, že celá rodina byla od soboty 11. července 1942 do úterý 14. července mimo Prahu.) (Zdroj: Vratislav Churavý, deník jeho otce Václava Churavého z roku 1942).

Seznamy popravených v Praze na Kobyliské střelnici dne 30. června 1942
Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
Tryzna (30. června 1947),
titulní strana dokumentu ^[25]
Trizna (30. června 1947), Seznam popravených ^[25]

Josef Churavý v dokumentech (od kolébky po hrob)
Rodní a křestní list (10. května 1902)
Udělení Československého válečného kříže 1914-1918 (24. březen 1920)
Oddací list Josefa Churavého a Marie Wolfové (7. února 1922)
Udělení Medaile Vítězství kapitánu ruských legií Josefu Churavému (28. června 1922)
Jmenování do hodnosti štábního kapitána generálního štábu (2. ledna 1925)
Udělění Řádu Litevského Velkokněze Gediminase čtvrtého stupně (15. října 1928)
Oznámení o jmenování rytířem řádu Čestné legie (18. prosince 1933)
Povýšení do hodnosti plukovníka generálního štábu (22. prosince 1936)
Oficiální úmrtní list (15. září 1942)

Poznámka

Podle "Popravního protokolu z 30. června 1942 z Kobyliské střelnice v Praze" byli mezi posledními třemi popravenými toho dne plukovník generálního štábu Josef Churavý, podplukovník Josef Mašín a sovětský rezident major letectva RNDr. Josef Jedlička. Badatel Jiří Košař uvádí, že tato informace se shoduje s výpovědí po druhé světové válce zajištěného a vyslýchaného pankráckého dozorce Paula Soppy (Paul Soppa (* 6. února 1905 - 3. května 1947)). Ten ve své výpvědi uvedl, že podplukovník Josef Mašín, byl popraven na Kobyliské střelnici spoutaný (na přímý příkaz kriminálního inspektora III. oddělení, referátu III A pražského gestapa Oskara Fleischera) společně se dvěma muži. Major letectva RNDr. Josef Jedlička není uveden ani v knize správce Strašnického krematoria, kam byla těla popravených odvezena toho dne (30. června 1942) ke zpopelnění. Jedličkovo jméno nebylo uvedno ani na seznamu popravených vydaném ku příležitosti pietního aktu - "Tryzny na paměť 71 příslušníků Obrany národa popravených dne 30. června 1942", která se uskutečnila dne 30. června 1947. Jedličkovo jméno není uvedeno ani dnes (2017) na pamětních deskách nalézajících se v prostoru památníku Kobyliské střelnice.

Dovětek

Josef Jedlička má pouze symbolický hrob v Brně na hřbitově. Jeho žena Magda Jedličková byla přesvědčena, že popraven nebyl. Později byla v rámci zpravodajské hry zatčena brněnským gestapem a zřejmě odeslána do některého koncetračního tábora. Tím její stopy končí. Po válce s objevil pouze jejich syn Jiří Jedlička v rámci jedné akce StB. (zdroj badatel Jiří Košař.)

Perzekuce

Za okupace byla perzekuována i rodina Josefa Churavého. Manželka Marie byla v roce 1943 společně se svým bratrem, který Josefovi rovněž pomáhal, zatčena a odvlečena do koncentračního tábora, odkud se vrátila teprve po osvobození. Součástí potrestání rodiny Churavých za odboj proti nacizmu bylo i zabavení veškerého cenějšího majetku (včetně nemovitosti) a odnětí všech státních podpor a výhod. Po dobu matčiny nepřítomnosti se o oba syny starali jejich prarodiče. Zatímco starší Václav byl totálně nasazen a pracoval v ČKD, mladší Miloslav studoval na gymnáziu. Po osvobození byl rodině veškerý zabavený majetek (včetně nemovitosti) vrácen.

Poznámka k nemovitosti: Koncem třicátých let dvacátého století Josef Churavý společně se svými rodiči koupil v dražbě vilu "Jožku" v Chrástu nad Sázavou čp. 101. Původně to byl rodinný domek ševce s patrem pro letní hosty a dílnou u silnice. V této nemovitosti bydleli Josefovi rodiče někdy od roku 1939.

Nemovitost (vila) Josefa Churavého v Chrástu nad Sázavou
pohled zleva od silnice
pohled shora ze zahrady
pohled zprava od silnice
Celkový pohled na obec od řeky Sázavy (vila je v pravé části pohlednice)

Lidé okolo Josefa Churavého

Marie Churavá (* 14. dubna 1897, Praha – † 29. ledna 1982, Praha), manželka

Marie Churavá (rozená Wolfová) se narodila 14. dubna 1897 v Praze. Jejím otcem byl Václav Wolf, její matkou byla Marie Wolfová (rozená Heroldová).

Po zatčení manžela jej zastoupila v podpůrné akci skupiny při sociálné péči o mládež.^[12] V srpnu 1943 vyzradil v místní hospodě v opilosti stánkař Linhart, že se v jeho bytě skrýval vysoký důstojník odboje a že jej tam navštěvovala jeho manželka a děti. Při konfrontaci Linharta a paní Churavé před soudem svým rozhodným postojem zachránila paní Churavá své děti tvrzením, že synové nikdy v bytě pana Linharta nebyli a že se se svým otcem v ilegalitě nikdy nesetkali. Vyzvala pana Linharta, aby jí do očí zopakoval svoje tvrzení o návštěvě synů u něj doma, což on neučinil. Vzala tím vinu na sebe.^[5]^[16]. Následně byla v září 1943 zatčena, stejně jako její bratr Antonín Wolf. Oba byli vězněni napřed na Pankráci^[15] (asi sedm měsíců), potom převezeni do KT Malá pevnost v Terezíně.^[15] Antonín Wolf pak do KT Buchenwad, Marie Churavá do KT Ravensbrücku^[15] a poté do [[Oranienburg|KT Oranienburgu^[15] V roce 1945, když se blížila fronta, vyhnali ji gestapáci spolu s ostatními (z KT Sachsenhausenu) na pochod před frontou (tzv. pochod smtri; každý, kdo nestačil třebas pro nemoc, únavu, z hladu apod. byl na místě zastřelen). Když se fronta přiblížila, dozorci utekli. Vězni zůstali sami. Vařili si polévku z kopřiv a jedli, co vyžebrali nebo našli na polích a zahradách. Pak je dostihli Rusové. Ti jim dali soudek černého piva a cukr. To je zachránilo. Vydali se na cestu domů. Protože mezi vězni byli většinou Poláci, Jugoslávci a jen tři Češky, dali se na cestu nazdařbůh. Dostali se na naše území u Ostravy. Odtamtud už je naši železničáři vzali vlakem do Prahy. Marie Churavá se vrátila ke svým dvěma synům (které jen svoji statečností při výsleších a konfrontacích uchránila před nacistickým vězněním^[12]) až v červnu 1945, ostříhaná dohola a ve vězeňských šatech (vystaveny v muzeu v Žamberku).^[8]

Poznámka: Vrátila se až 2. června 1945. Její mladší syn Miloslav po letech vzpomínal: „Ohromně jí pomohla služka Anna Norková od generála Jaroslava Janáka, naše známá. Nebýt jí, tak matku zastřelili. Nohy měla oteklé, byla celá nešťastná. Šly spolu, Anna Norková jí nesla kabát a dodávala jí kuráž: „Nesmíte do příkopu, tam je smrt! Na vás doma čekají chlapci!“

Václav Churavý (* 1923 - † 2002, starší syn)

Podrobnější informace naleznete v článku Václav Churavý (draft)

Starší syn Václav Churavý se narodil 13. dubna 1923. Po studiu na žižkovské reálce v Praze (prakticky stejná škola jako abslovoval Josef Churavý před 30 léty^[8]) a po maturitě (4. května 1941) krátce pracoval (od 19. května 1941) v automobilce Praga.^[8] Po čase se ale rozhodl pokračovat ve stopách svého otce. Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě (shodou okolností v době, kdy tam studoval i Emil Zátopek). Působil pak jako důstojník (zbrojař) na více místech republiky (např v posádce ve Vlašimi). S manželkou Vlastou (* 1923 - † 2004) měl dva syny (starší Vratislav (* 1949), mladší Václav (* 1952)). Postupem času se propracoval až do hodnosti podplukovníka. Pracoval v Praze na generálním štábu v Dejvicích. Po prověrkách po roce 1968 musel pro své politické postoje armádu opustit. Pracoval jako civilní strojní inžených v různých podnicích. Druhou polovinu svého života bydlel v Žamberku. Jako důstojník a nejstarší syn Josefa Churavého opatroval část rodinných památek, které souvisely s otcovými aktivitami. Některé z nich skončily v žambereckém muzeu (např. psací stůl Josefa Churavého). Zemřel 17. dubna 2002 v Léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) v Měšicích).

Miloslav Churavý (* 1926 - † 2014, mladší syn)

Podrobnější informace naleznete v článku Miloslav Churavý (draft)

Mladší syn Miloslav Churavý se narodil 13. května 1926 v Praze. Studoval češtinu a filozofii, získal titul doktor filozofie. Po ukončení studia tři roky vyučoval (český jazyk a dějepis) na venkově. Začátkem února 1957 nastoupil do SPN (státní pedagogické nakladatelství), kde pracoval více jak osm let na tvorbě učebnic. S manželkou Bohumilou (1930) má dva syny (starší Mojmír (* 1956), mladší Vít (1962)). Většinu svého profesního působení ale věnoval práci v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Do svého odchodu do důchodu se zabýval lexikografií, pracoval v týmech autorů různých výkladových slovníků českého jazyka. V jeho bytě v Nitranské ulici v Praze 3 na Vinohradech byla dlouhodobě uskladněna část rodinných památek na Josefa Churavého, jakož i některé listinné zdroje. Zemřel ve věku 88 let dne 25. srpna 2014.

Antonín Wolf (* 1895 - † 1951, bratr Marie Churavé)

Odborný učitel, švagr Josefa Churavého, který v klempířské dílně svého otce vyráběl v roce 1939 pro odbojáře (plukovníka generálního štábu Josefa Churavého, dr. Václava Holého, podplukovníka Josefa Mašína, podplukovníka Josefa Balabána a podplukovníka Jana Studlara) ochranná plechová letovaná pouzdra na zbraně ^[12] a na písemnosti.^[14] Antonín Wolf byl v září 1943 zatčen, stejně jako jeho sestra Marie Churavá. Oba byli vězněni napřed na Pankráci (asi sedm měsíců), potom převezeni do KT Malá pevnost v Terezíně. Antonín Wolf pak do KT Buchenwad ^[8] odkud se po skončení války vrátil.^[14]

Přesné datum zatčení Marie Churavé a Antonína Wolfa je 28. srpna 1943. (Zdroj: Vratislav Churavý, deník jeho otce Václava Churavého z roku 1942 se zápisem speciálně ze dne 28. srpna 1943.)

Marie Zelená, rozená Churavá (* 16. listopadu 1905 - † 25. prosince 1991, sestra)

Pracovala jako prodavačka v pekárně svého muže, drobného živnostníka Františka Zeleného (* 11. prosince 1902 - † 1. července 1995) povoláním pekaře. (Po roce 1948 pekárna vyvlastněna a Zelený pracoval v ČKD). Je zmiňována v souvislosti se sabotážními akcemi, výbušninami a "pekelnými stroji".

Jindřich Vilka (* 13. ledna 1896 - † 25. září 1975)

Vzdálený příbuzný Josefa Churavého štábní kapitán (později major) byl zatčen v listopadu roku 1941 ^[14], souzen a po osvobození se vrátil domů. On byl tím, kdo varoval Churavého před budovou VZÚ v den, kdy tam gestapo na Churavého čekalo, aby jej zatklo v souvislosti s akcí ukrytí geografických materiálů.

Po válce

Po osvobození (20. října 1945) byl Josef Churavý posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem . Vyznamenání bylo oznámeno v Osobním věstníku MNO číslo 42, vydaném dne 20. října 1945 na straně 363.
V roce 1946 byl Josef Churavý povýšen (s účinností a pořadím od 1. května 1942) do hodnosti brigádního generála. Povýšení bylo oznámeno v Osobním věstníku MNO číslo 101, vydaném dne 26. října 1946 na straně 1204.

Vyznamenání (rok 2011)

Ministr obrany Alexandr Vondra udělil in memoriam brigádnímu generálu Josefu Churavému při příležitosti oslav vzniku Československé republiky dne 27. října 2011 v prostorách Armádního muzea Vojenského historického ústavu Praha nejvyšší resortní vyznamenání - Kříž obrany státu ministra obrany České republiky.^[26]^[27]^[28]^[29]^[30]

Propůjčení jména (rok 2013)

Dne 30. června 2013 v rámci oslav Dne ozbrojených sil na pražském Vítkově ministr obrany Vlastimil Picek přečetl rozkaz, kterým prezident Miloš Zeman propůjčil vojenskému geografickému a hydrometeorologickému úřadu v Dobrušce název generála Josefa Churavého.^[31]^[32]^[33]

Pamětní medaile ředitele VGHMÚř (2013)

Ředitel Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu plukovník generálního štábu Ing. Marek Vaněk udělil (in memoriam) dne 18. prosince 2013 generálu Josefu Churavému pamětní medaili VGHMÚř u příležitosti propůjčení čestného názvu. Medaili převzal v Dobrušce syn Josefa Churavého PhDr. Miloslav Churavý.

Poválečné dokumenty
Udělení Československého válečného kříže 1939-1945 (20. října 1945)
Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 strana 363 - udělení Československého válečného kříže 1939-1945
Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 strana 1204 - povýšení do hodnosti brigádního generála
Anulování rozsudku německého zemského soudu (3. března 1947)
Dekret na Pamětní odznak SOPVP 1939–1945 (5. června 1948)
Doprovodná listina k udělení Kříže obrany státu (27. října 2011)
Dekret propůjčení jména generála Josefa Churavého VGHMÚř ( 30. června 2013)
Doprovodná listina k udělení pamětní medaile VGHMÚř (18. prosince 2013)

Josef Churavý v uměleckých dílech

Osobnost Josefa Churavého se stala inspirací pro vznik několika uměleckých děl:

V roce 2017 byla sochařem Mgr. Jaroslavem Šindelářem mladším (na základě iniciativy rodiny Churavých) vytvořena (podle fotografické dokumentace) bronzová busta generála Josefa Churavého. Odlití busty (do silikonové formy) provedla firma Ještědský bronz, s.r.o. v Mníšku u Liberce.^[34]

Akademický malíř Pavel Vavrys vytvořil obraz s názvem "Generál Josef Churavý". Jeho portrét (ve formě kruhového střeleckého terče a doplněný na pozadí symbolickými výjevy z klíčových životních scén Josefa Churavého) se stal nejen součástí obrazové kolekce projektu "LEGIE 100", ale zároveň je toto dílo také součástí autorova obrazového cyklu "Česká paměť".^[35] Kruhový terč je součástí stálé expozice „Vojenská geografie“ Vlastivědného muzea v Dobrušce (Na adrese: Rýdlova vila, čp. 187; Novoměstská 187; 518 01 Dobruška, Česká republika).

Památník generála Josefa Churavého se nachází v těsné blízkosti vchodu (vrátnice) ve vojenském objektu VGHMÚř (Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce, Čs. Odboje 676, 518 16 Dobruška, Česká republika).^[36] Památník byl slavnostně odhalen ve čtvrtek 24. května 2018 ve 13.00 hodin v rámci oslav 100. výročí založení vojenské zeměpisné služby.^[36] Památník byl financován Ministerstvem obrany ČR a jeho autorkou je akademická sochařka Paulina Skavová.^[36] Památník se skládá ze dvou částí. Při pohledu zepředu je na levé desce logo VGHMÚř, pravá deska obsahuje v horní části kulatý otočný reliéf s podobiznou generála Josefa Churavého.^[36] V dolní části jsou biografické údaje (Generál Josef Churavý * 27. října 1894 v Olomouci † 30. června 1942 v Praze) a doprovodný text:^[36] "Vlastenec, důstojník čs. armády, zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, významná osobnost protifašistického odboje, představitel vedení vojenské odbojové organizace Obrana národa. Organizoval záchranu geografických podkladů před nacisty. Dne 9. října 1941 byl gestapem zatčen, násedně surově vyslýchán a popraven. Jeho odkaz zůstane trvale v našich srdcích a myslích."^[36]

Josef Churavý v uměleckých dílech
"Generál Josef Churavý"; autor: Pavel Vavrys; 2017; malba na dřevě - kruhový "střelecký terč" o průměru 85 cm
Památník generála Josefa Churavého v Dobrušce; autorka: Paulina Skavová; 2018 - celkový pohled
Památník generála Josefa Churavého v Dobrušce; autorka: Paulina Skavová; 2018 - detail otočného reliéfu

Řády a vyznamenání

Předválečná

Oznámení o jmenování rytířem řádu Čestné legie (18. prosince 1933)

Řád čestné legie^{[p 12]}^{[p 13]} V dopise datovaném 18. prosince 1933 francouzský generál Louis-Eugène Faucher (náčelník Francouzské vojenské mise v Československu, náčelník Francouzsko-československé vojenské mise) sděluje plukovníkovi generálního štábu Josefu Churavému:

"Pane plukovníku, bylo mi telegraficky oznámeno, že pan president francouzské republiky jmenoval Vás rytířem řádu Čestné legie. Udělení tohoto vyznamenání, které jste si zasloužil svojí spoluprací s francouzskými důstojníky ve Válečné škole a sympatiemi, jež Francii vždy prokazujete, budiž Vám upomínkou a odměnou. O určení dne, kdy předám Vám osobně odznaky řádu, dovolím si Vám ještě oznámiti. Upřímně Vám blahopřeji a připojuji svůj srdečný pozdrav." (podepsán: Faucher)

Dne 15. října 1928 v litevském městě Kaunas první prezident Litevské republiky Antanas Smetona uděli za výjmečné zásluhy Litvě majoru generálního štábu Josefu Churavému řád Litevského Velkokněze Gediminase čtvrtého stupně.

Prezident Litevské Republiky
     podepsal tento akt:

Já, Antanas Smetona, prezident Litevské Republiky, v souladu s třetím ustanovením Statutu o
     Řádu Litevského Velkokněze Gediminase, za výjimečné zásluhy Litvě uděluji

Majorovi generálního štábu
     Josefu Churavému

Řád Litevského Velkokněze Gediminase
        Čtvrtého stupně

    Podepsal Antanas Smetona
Kontrasignoval Prof. A. Voldemaras

Předáno v Kaunasu 15. října 1928
                 Č. 644

Originál dokumentu potvrzuje
         (podpis)
Předseda Kanceláře Prezidenta Litevské Republiky

překlad listiny k udělení Řádu Litevského Velkokněze Gediminase

Poznámka k "řádu Litevského Velkokněze Gediminase čtvrtého stupně":
Stránka s litevským rytířským řádem Na této stránce je příslušný řád pod číslem 20
Ještě jedna stránka s "křížem" Ve spodní třetině stránky pod názvem "Lietuvos didžiojo kunigaikščio Gedimino ordino Riterio kryžius"
Možno překládat také jako: Kříž rytíře Řádu velkovévody Gediminase z Litvy
Možno překládat také jako: Rytířský kříž Řádu litevského velkovévody Gediminase

In memoriam

Poznámka k bydlišti

Marie Brunclíková a Emil Brunclík bydleli: Lucemburská 1578/25, 130 00 Praha 3 - Žižkov, Česko
plukovník generálního štábu Josef Churavý bydlel: Lucemburská 1302/35, 130 00 Praha 3 - Žižkov, Česko
generál duch. služby Jaroslav Janák bydlel: Lucemburská 1856/40, 130 00 Praha 3 - Žižkov, Česko

Připomínky Josefa Churavého v Praze

Upomínky na Josefa Churavého v Praze ^{[Lit 3]}
Adresa	Popis	Foto
Olšanské hřbitovy; Praha	Hrob rodiny Churavých a Volfových (Wolfových), Olšanské hřbitovy v Praze, kenotaf brigádního generála Josefa Churavého (1894–1942); Hřbitov VII, Oddělení 14c, Hrob číslo 23 (v nohách obrubníku 776) 50°4′52″ s. š., 14°27′51″ v. d.	Olšanské hřbitovy v Praze, hrob rodiny Churavých a Volfových (Wolfových)
Olšanské hřbitovy; Praha	Olšanské hřbitovy v Praze, kenotaf brigádního generála Josefa Churavého (1894–1942); Hřbitov VII, Oddělení 14c, Hrob číslo 23 (v nohách obrubníku 776); 50°4′52″ s. š., 14°27′51″ v. d.	Olšanské hřbitovy v Praze, kenotaf brigádního generála Josefa Churavého (1894–1942)
Olšanské hřbitovy; Praha	Olšanské hřbitovy v Praze, kenotaf brigádního generála Josefa Churavého (1894–1942)	Olšanské hřbitovy v Praze, kenotaf brigádního generála Josefa Churavého (1894–1942)
Pražský hrad; Praha 1	Pamětní deska obětem 2. světové války. Je umístěna na Pražském hradě (Praha 1), roh Jiřské ulice a Náměstí u sv. Jiří, pod balkonem paláce Ústavu šlechtičen (Tereziánského ústavu šlechtičen). V textu je uvedeno: V boji proti okupantům obětovali svůj život tito příslušníci ministerstva vnitra: následuje výčet jmen ... Josef Churavý .... Čest jejich památce !^[38]	Pamětní deska obětem 2. sv. války 50°05′27″ s. š., 14°24′09″ v. d.
Na Poříčí 1038/6, Praha 1	V domě byl filatelistický obchod, který vlastnil 27 letý Břetislav Schweizar - zeť Jiřího Zemana (krycí jméno Černý Turek). (Schweizar i Zeman byli spolupracovníci Tří králů.) Do roku 1942 sloužil tento obchod domácímu odboji (především Václavu Morávkovi) jako důležitá agenturní (zpravodajská) přepážka.^{[p 14]} Zahraniční londýnský odboj znal tuto adresu (od Václava Morávka) a doručoval "filatelistům" zpravodajský materiál. Prostřednictvím legačního rady Vladimíra Vaňka sem v roce 1941 dopravovaly z Londýna tajná sdělení (obvykle ve formě mikrofotografií o velikosti několika milimetrů) slečny Sjöhelmová^[2] a Marie Kockumová^[39] cestující "za obchodem" coby státní příslušnice neutrálního Švédska. Slečny bývaly ubytovány v hotelu Šroubek (Václavské náměstí 826/25) nebo Esplanade. Po útoku gestapa na jinonický akcíz (4. října 1941) bylo přerušeno radiotelegrafické spojení s Londýnem.^[39] V prosinci 1941 se ministr národní obrany exilové vlády generál Sergej Ingr (krycí jméno Svatopluk) snažil přes tuto přepážku navázat spojení s domácím odbojem a předat mu vzkaz (na mikrofotografii). Vzkaz byl adresován plukovníku Josefu Churavému (krycí jméno Vlk) nebo Václavu Morávkovi či jinému představiteli DOMU (Domácí odboj muzikantů - myšlena Obrana národa).^[2]^[39] Není známo, jak byla tato přepážka odhalena, když byla předtím nejspíš nějakou dobu sledována gestapem. Břetislav Schweizar a Jiří Zeman byli v obchodě zatčeni gestapem 21. března 1942 a oba byli dne 30. června 1942 popraveni^[39] na Kobyliské střelnici.	Mikrofotografie se vzkazem generála Sergeje Ingra domácímu odboji z prosince 1941
Vodičkova 683/22, Praha 1	Na dvou schůzkách, které se uskutečnily v budově školy v březnu 1940 se vytvořilo nové vedení Obrany národa. Schůzek se účastnili divizní generál Bedřich Homola, brigádní generál Mikuláš Doležal, plukovník generálního štábu Josef Malý, plukovník generálního štábu Josef Churavý, plukovník Miloslav Berka a další důstojníci včetně Josefa Balabána.	Není obrázek
Politických vězňů 929/20, Praha 1	Petschkův palác. Od 9. října 1941 do 30. června 1942 zde byl vězněn a brutálně vyslýchán plukovník Josef Churavý, čelný představitel Obrany národa a spolupracovník Tří králů.	Pamětní deska obětem mučení, roh Petschkova paláce
Badeniho 290/1, Hradčany, Praha 6	Kavárnu Daliborka využívali ke schůzkám vysocí představitelé Obrany národa včetně plukovníka Josefa Churavého.	Není obrázek
Praha 2 - Vinohrady, Anny Letenské 34/7 ^{[p 15]}	Pamětní deska odbojové činnosti skupiny PVVZ. (GPS souřadnice: 50°04′39″ s. š., 14°26′15″ v. d..) Pamětní deska je věnována 26 odbojářům Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ). ^{[Lit 3]} V textu je uvedeno: V TOMTO DOMĚ SCHÁZELI SE K ODBOJOVÉ ČINNOSTI ČLENOVÉ SKUPINY PVVZ. ZA SVOBODU SVÉ VLASTI DALI ŽIVOT: následuje výčet jmen .... GENERÁL JOSEF CHURAVÝ POPRAVEN V PRAZE 30.6.1942...^[40]	Pamětní deska odbojové činnosti skupiny PVVZ
Řipská 1054/12, Praha 3 - Vinohrady	Byt krejčího Václava Jelínka (* 30. června 1897 Zlonice, okr. Slaný) sloužil jako zpravodajská přepážka ^{[p 14]} pro předávání zpráv členů ÚVODu; před gestapem se zde ukrýval například plukovník Josef Churavý, JUDr. Rudolf Mareš^[11], Dr. Jaroslav Valenta^[11] a další. Několikrát odsud vysílala i ilegální radiostanice Sparta Ic.^[11]	Není obrázek
Lucemburská 1302/35, Praha 3 - Žižkov	Pamětní deska Obětem okupace (Žižkov). Je umístěna u vchodu do domu, ve kterém v rohovém bytě v prvním patře bydlel za protektorátu (do svého dochodu do ilegality) Josef Churavý se svojí rodinou. (Rodina v tomto bytě bydlela v letech 1922 až 1950.^[16]) V textu je uvedeno: 1939 1945, SVOBODA NAD ŽIVOT, ZA SVOBODU VLASTI, POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY TITO, ČLENOVÉ LEGIONÁŘSKÉHO, STAV. A BYT. DRUŽSTVA, "BRATRSTVO", následuje výčet jmen ... JOSEF CHURAVÝ ..... ČEST JEJICH PAMÁTCE. Pamětní deska je identická s deskou u vchodu do domu na adrese Václavkova 508/28 v Praze 6.^{[p 16]}	Pamětní deska obětem okupace (Žižkov) 50°04′46″ s. š., 14°27′29″ v. d.
Koněvova 929/19, Praha 3	Pamětní deska padlým Sokolům 1938-1945. Je umístěna v žižkovské sokolovně. (V objektu sídlí Tělocvičná jednota Sokol Žižkov I). Není veřejně přístupná. V textu je uvedeno: NA VĚČNOU PAMĚŤ KRUTÝCH LET ZEMĚ ČESKÉ 1938-1945, UMUČENI: následuje výčet jmen ... JOSEF CHURAVÝ... NEZAPOMENEME! SOKOL ŽIŽKOV^[42]	Pamětní deska padlým Sokolům 1938 - 1945 (Žižkov) 50°05′16″ s. š., 14°27′21″ v. d.
Kubelíkova 1548/27, Praha 3	Setkání členů PVVZ JUDr. Karla Bondyho a Ing. Josefa Friedla s parašutistou svobodníkem aspirantem Františkem Pavelkou proběhlo 6. října 1941 a pak nejméně ještě jedenkrát po tomto datu v restauraci Akropolis. Na schůzkách byla projednávána odbojová spolupráce.^[43] Setkáním s Friedlem, Bondym a pravděpodobně i s plukovníkem Josefem Churavým (ON) se Pavelka napojil na civilní i vojenskou složku ÚVODu, ale to již v době, kdy tyto složky byly v procesu destrukce způsobené zatýkáním jejich členů gestapem.^[2]	Není obrázek
Horní 1466/10, Praha 4 - Nusle	V bytě Marie a Františka Mandíkových se od začátku okupace ukrývali odbojáři a konaly se zde schůzky představitelů Obrany národa a ÚVODu. Docházel sem například generál Bedřich Homola nebo plukovník Josef Churavý. ^[44] ^[45] ^[46] Ve středu 25. června 1941 přivedl Churavý k Mandíkům "pana Kříže" (radiotelegrafista František Peltán). Z bytu se vysílalo (Sparta II) až do soboty 28. června 1941 večer, kdy bylo místo vysílání lokalizováno německou zaměřovací službou (Funkabwehr). Mandíkovi byli zatčeni, ale Peltán, Morávek a Churavý zatčení unikli.^[11]	Pamětní deska v Horní ulici 1466/10 ^[44] ^[45] ^[46]
Praha 6, Tychonova 270/2	Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945. Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR (GPS souřadnice: 50°05′40″ s. š., 14°24′03″ v. d. ) se nachází na prostranství uvnitř objektu MO (není veřejně přístupný). Pomník byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004 a jeho autorem je akademický sochař Peter Nižňanský. V textu je uvedeno: PAMÁTCE DŮSTOJNÍKŮ GENERÁLNÍHO ŠTÁBU, ABSOLVENTŮ VYSOKÉ ŠKOLY VÁLEČNÉ, KTEŘÍ POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY V LETECH 1939-1945, následuje výpis jmen .... BRIG.GEN. JOSEF CHURAVÝ 1894-1942 ....^[47]	Pomník důstojníků GŠ (obětí z let 1939 - 1945)
Václavkova 508/28 v Praze 6	Pamětní deska Obětem okupace (Dejvice). (GPS souřadnice: 50°05′50″ s. š., 14°23′48″ v. d..) V textu je uvedeno: 1939 1945, SVOBODA NAD ŽIVOT, ZA SVOBODU VLASTI, POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY TITO, ČLENOVÉ LEGIONÁŘSKÉHO, STAV. A BYT. DRUŽSTVA, "BRATRSTVO", následuje výčet jmen ... JOSEF CHURAVÝ ..... ČEST JEJICH PAMÁTCE.^[48] Pamětní deska je identická s deskou u vchodu do rohového domu na adrese Lucemburská 1302/35, Praha 3 - Žižkov.^{[p 16]}	Pamětní deska obětem okupace (Dejvice)
Vítězné náměstí 1500/5, 160 00 Praha 6 - Dejvice	Pamětní deska na Generálním štábu AČR. Pamětní deska je umístěná napravo od hlavního vchodu do historické budovy Generálního štábu Armády České republiky (GŠ AČR). Na desce^[49] je nápis: "PAMÁTCE TĚCH, KDO V PŘEDVEČER II. SVĚTOVÉ VÁLKY V TÉTO BUDOVĚ PŘIPRAVOVALI VLAST K OBRANĚ A V LETECH NÁSLEDUJÍCÍCH ZA JEJÍ SVOBODU ZAPLATILI SVÝMI ŽIVOTY." Následuje abecední výčet jmen, ... na 13. místě shora je uveden BRIG.GEN. JOSEF CHURAVÝ 27.10.1894 - 30.6.1942	Pamětní deska u vchodu do GŠ AČR
Rooseveltova 620/23, Praha 6 - Bubeneč	Pamětní deska "Obětem okupace" se nachází na schodišti v mezipatří historické budovy Vojenského zeměpisného ústavu (dnes 2015 zde sídlí Hlavní velitelství Vojenské policie). Od dubna 1939 do konce roku 1939 se původní personál ústavu pod vedení plukovníka Josefa Churavého pokoušel ukrýt mapy, přístroje a další cenný materiál mimo budovu, ale akce byla prozrazena a Josef Churavý se musel uchýlit do ilegality. Neveřejná pamětní deska uvádí jména příslušníků Vojenské zeměpisné služby Československé armády, kteří položili své životy v boji za osvobození republiky a obnovení samostatného Československa.^{[Lit 2]} V textu^[50] je uvedeno: VĚRNI V BOJI I V UMÍRÁNÍ, následuje výčet jmen: GEN. JOSEF CHURAVÝ ....	Pamětní deska uvnitř budovy VZÚ
Nad Královskou oborou 147/25 Praha 7 - Bubeneč	V bytě Josefa Rozuma se ukrýval (od května do října 1941) major letectva RNDr. Josef Jedlička, kterého při zátahu (8. října 1941) zatklo gestapo. Josef Jedlička se okamžitě přiznal ke spolupráci se sovětskou tajnou službou. Při výslechu uvedl, že má příští den schůzku s plukovníkem Josefem Churavým. Při této schůzce pak gestapo Josefa Churavého v ulici Na Františku zatklo.	Není obrázek
Praha 8, Žernosecká ulice (mezi ul. Čumpelíkova a Bojasova)	Národní kulturní památka. Památník protifašistického odboje - pietně upravený areál Kobyliské střelnice. Dne 30. června 1942 zde byl zastřelen podplukovník Josef Mašín, Jiří Zeman, Josef Líkař, Františka Plamínková, plukovník Josef Churavý, Karel Šváb, Břetislav Schweizar, Vincy Schwarz a jeho manželka Zdena Schwarzová a další, celkem 71 osob. Jedna z 36 mosazných pamětních desek umístěných při zemi. Desky uvádějí jména a data i hodiny smrti popravených: ^{[Lit 3]} V textu je uvedeno: ÚTERÝ 30.6.1942 - 19.30 H. následuje výčet jmen popravených toho dne .... JOSEF CHURAVÝ 47 .... ^[51]	Kobyliská střelnice - Druhá z pěti mosazných pamětních desek se jmény popravených v úterý 30. června 1942
Bulharská 587/3, Praha 10 - Vršovice	V domě bydlel podplukovník František Dědič, představitel Obrany národa. V roce 1940 ve svém bytě ukrýval plukovníka generálního štábu Josefa Churavého.	Není obrázek
ulice Na Františku	Zde byl 9. října 1940 zatčen gestapem zástupce Obrany národa v ÚVODu plukovník generálního štábu Josef Churavý. Stalo se tak na základě výpovědi den předtím zatčeného ilegalisty RNDr. majora letectva Josefa Jedličky (pracujícího pro SSSR).	Není obrázek

Odkazy

^[13] ^[6] ^[26] ^[27] ^[28] ^[29] ^[30] ^[31] ^[32] ^{[Lit 4]} ^{[Lit 3]} ^{[Lit 2]} ^{[Lit 1]} ^[24] ^[3] ^[5] ^[33] ^[16] ^[23] ^[41] ^[52]

Poznámky

↑ Na nejzápadnějším cípu Bajkalského jezera se nachází městečko Sljudjanka (v roce 2010 přibližně 20 tisíc obyvatel). Ve městě je zastávka všech vlaků včetně dálkových expresů, které projíždějí Transsibiřskou Magistrálou. Ta objížní jezero z jihu. Město bylo pojmenováno podle slídy, která se nachází v okolních skalách, jenž se zvedají strmě hned za městečkem. Hlavním důvodem, proč město vzniklo byla ovšem železnice, dále pak cementárna a také rozsáhlé zotavovny velkých podniků. Není divu, že městečko Sludjanka vlastně obklopuje velké seřaďovací nádraží. ^[10]
↑ Prameny^[7]^[14] uvádějí, že „nejhodnotnější přístroje dal plukovník Churavý uskladnit ve dvou bednách a tajně zakopat“. To se ovšem nezakládá na pravdě. Zmíněné oplechované bedýnky sice nechal na konci roku 1939 zhotovit, ale jejich naplnění seznamy a katalogy a následné ukrytí beden se již neuskutečnilo. Materiály, jenž tam měly být uskladněny (seznamy a katalogy) Churavý spálil, když si všiml, že podezření proti němu, vzhledem k jeho machinacím, stále sílí.
↑ Elektrické nebo mechanické zařízení určené ke vhodnému načasování spuštění roznětky výbušné nálože s trhavinou. Používá se při sabotážních akcích.
↑ Klempíř Josef Rozum bydlel na adrese: Praha VII - Bubeneč, Nad Královskou oborou 147/25; 170 00 Praha 7. Později byl opět zatčen a po krátkém věznění na Pankráci byl převezen do KT Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942 zavražděn.^[17]^[18]
↑ Podle zdroje^[18] se zde měl docent Vladimír Krajina skrývat od května 1941 do října 1941 a to společně s majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou. Takže gestapo mělo relativně přesné informace.
↑ GRU (Glavnoje Razvedivatěľnoje Upravlenije - Hlavní správa rozvědky) je označení pro sovětskou vojenskou rozvědku působící na území Protektorátu Čechy a Morava. Hlavním úkolem této zpravodajské agentury bylo provádět ofenzivní rozvědnou činnost mezi německými emigranty v Československu prostřednictvím vlastní agenturní sítě tvořené československými a německými agenty, informátory a dalšími spolupracovníky.^[17]
↑ Podle zdroje^[18] se zatčený major Josef Jedlička okamžitě přiznal ke spolupráci se sovětskou tajnou služou. Navíc uvedl i místo a čas schůzky s "Kaprem" - plukovníkem Josefem Churavým. Zatčení Jedličky proběhlo v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem^[17]; schůzka Jedličky s Churavým se měla konat také 9. října 1941 večer ve 21 hodin na pražském nábřeží Na Františku. Na přípravu zátahu na Churavého tak gestapo mělo necelý jeden den.
↑ Komisař gestapa Wilhelm Schultze byl vedoucím kontrašpionážního referátu III.. Jeho pravou rukou byl komisař gestapa tajemník Willi Abendschön (puvodně číšník na zaoceánské lodi ^[21]). Dne 9. května 1945 našla hlídka Revolučních gard (RG) v Petschkově paláci některé zde ukryté příslušníky gestapa (Williho Leimera, Williho Abendschöna, Jaroslava Nachtmanna). Tehdejší správce budovy Ladislav Vaněk předal tyto důležité zajaté příslušníky gestapa nikoliv českým úřadům nýbrž sovětské rozvědce Smerš. Podle jiné verze byl Willi Abendschön zadržen v kanceláři firmy Glawa ve Štěpánské ulici 626/63 v pátém patře domu. Firma byla ve skutečnosti detašovanou kanceláří pražského gestapa a byla zde umístěna kartotéka (krycí název V-Personen) konfidentů z celých Čech. Kancelář vedl Wilhelm Schultze se svým zástupcem Willi Abendschönem. V dubnu byla katrotéka odvezena do Petschkova paláce a pravděpodobně zničena spolu s ostatními písemnostmi gestapa. Nicméně v květnu se zde ukryl Willi Abendschön a přímo v kanceláři byl zadržen povstalci - většinou zaměstnanci Lucernafilmu. Ještě v květnu 1945 jej české orgány vydaly do SSSR, kde jeho stopa zmizela (pravděpodobně byl Rusy popraven ^[14])(zdroj: Padevět - Průvodce protektorátní Prahou - str: 241, 276, 278, 280)
↑ Volná citace podle časopisu Ministerstva obrany "A report" číslo 9, ročník 2004, autor Vladimír MAREK
↑ Popel z krematoria byl vysypáván na zelenou plochu umístěnou poblíž. Po osvobození byla prsť z tohoto místa převezena na pietní místo do Národního památníku na Vítkově. Odtud pak dostaly rodiny pozůstalých symbolickou schránku s touto prstí. Symbolickým místem odpočinku Josefa Churavého je rodinný hrob (50°04′52″ s. š., 14°27′51″ v. d.) na Olšanských hřbitovech.
↑ Československá medaile Vítězství byla zřízena rozhodnutím mírové konference v Paříži dne 24. ledna 1919 na návrh vrchního velitele spojeneckých vojsk maršála Ferdinanda Foche. Je to společná medaile zemí, které se jako spojenci na straně Dohody účastnily I. světové války. Medaile mají základní provedení společné, ale s typickými symboly jednotlivých zemí. Oficiální název zní Mezispojenecká vítězná medaile (Médaille interallié de la victoire). Udělována byla jako pamětní medaile.^[37]
↑ Francouzsky: L'0rdre National de la Legion ďHonneur - Chevalier; v překladu: Národní řád čestné legie - rytíř.
↑ Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 na protest proti tomuto aktu Josef Churavý tento francouzský řád vrátil (a tou dobou nebyl jediným, kdo tak učinil).
↑ ^a ^b Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.^[41]
↑ Dům patřil Anně Pollertové, odbojové pracovnici Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ), která odboji poskytla značné finanční částky. V jejím bytě (ale i v některých dalších bytech tohoto domu) se odehrála řada schůzek členů PVVZ. Také se zde ukrývali hledaní odbojáři. Anna Pollertová byla zatčena gestapem 21.října 1941 a v lednu 1945 popravena v Berlíně-Plötzensee.
↑ ^a ^b Legionářské stavební a bytové družstvo se staralo o několik domů umístěných ve zmíněných lokalitách. V době, kdy byla manželka Josefa Churavého Marie vězněna v koncentračním táboře (1943 až 1945) přispívalo družstvo na náklady spojené s bydlením jejích synů v Lucemburské ulici. Synové byli tou dobou finančně podporováni také ze zdrojů ilegální organizace, pro kterou jejich otec pracoval.

Reference

↑ Záznam vojáka - Josef Churavý (Vojenský ústřední archiv) [online]. Databáze legionářů, projekt Legie100 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Prsten Nibelungův, Soumrak bohů, s. 19, 21, 62, 150. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
↑ ^a ^b Fascinující příběh popravy za heydrichiády (Vladislav Vančura) - Petr Koura (14.07.2012)
↑ Seznam osob popravených na kobyliské střelnici v Praze za II. stanného práva
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ Čtvrtý mušketýr - Josef Churavý
↑ ^a ^b STEHLÍK, Eduard; LÁNÍK, Jaroslav; I. Baka, J. Bílek, J. Bystrický; F. Cséfalvay, M. Čaplovič, T. Jakl; J. Kalina, M. Kopecký, J. Marek; A. Maskalík, I. Procházka, J. Rajlich; P.Šumichrast, Z.Zudová-Lešková. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. 348 stran. Ke stažení ve formátu PDF Dostupné online. Dostupné také na: Záznam v databázi NKČR. ISBN 80-7278-233-9.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x ^y ^z ^aa ^ab ^ac ^ad ^ae ^af ^ag ^ah ^ai ŠIŠKA, Miroslav. Dva rozsudky smrti pro plukovníka Churavého. Fotografie převzato ze soukromého archivu PhDr. Miloslava Churavého. Sobotní příloha (Magazín) deníku PRÁVO. 2014-04-19, s. 28 - 31.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ Soukromé vzpomínky Václava Churavého, staršího syna Josefa Churavého, dvě strany strojopisu psaného formou "dopisu" adresovaného jeho vnučce Evě (Strojopis v listinné podobě v pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého)
↑ Transporty československých legií
↑ HALAMÍČEK, Jan. Sljudjanka [online]. tripio.cz, rev. 2011-08-30 [cit. 2015-05-31]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Josef Churavý). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 75, 239, 264, 299, 300. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s
Nepublikované materiály (10 stran strojopisu) Jindřicha Šarocha (člena OV HDK) zpracované Marií Šubertovou (členkou OV HDK Praha 3) ve formě "výpisků". Informace byly čerpány z těchto zdrojů:
- Materiály z pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého
- Motáky Josefa Churavého (z let 1941 - 1942), opatřené poznámkami Václava Churavého
- Kniha Jana Kuklíka "K problematice vzniku Národní fronty v domácím odboji - Vývoj odbojové organisace PVVZ na území Čech v letech 1939 - 1941".
(Strojopis v listinné podobě v pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Plukovník ve výslužbě Ing. Zdeněk Karas, CSc. a kolektiv. Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005-10-24 [cit. 2017-02-25]. Kapitola Vojenský zeměpisný ústav v období od října 1938 do osvobození v roce 1945. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r VOZKA, Jaroslav. List z podzemního zápisníku - Dvakrát k smrti odsouzen [online]. Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby, 1946-11-16 [cit. 2017-03-11]. Poválečné periodikum KVĚTEN: ročník II, číslo 46, strana 4, ze dne 16. listopadu 1946, Praha. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Text k životnímu jubileu 75-let od narození Václava Churavého, autor textu: Zdeněk Nechanický; dokument byl nalezen v pozůstalosti po zemřeném PhDr. Miloslavu Churavém
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Osobní rozhovory s PhDr. Miloslavem Churavým konané v jeho bytě v Praze na Vinohradech v období srpen 2013 – říjen 2013
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. Rooseveltova 23, 160 00 Praha 6: Sdružení přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby(www.vojzesl.cz) [cit. 2016-11-17]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Jedlička). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 146, 168, 532, 635, 636.
↑ ROTHKIRCHEN, Livia. The Jews of Bohemia and Moravia: Facing the Holocaust. 1. vyd. [s.l.]: Lincoln: University of Nebraska Press ; Jerusalem : Yad Vashem, 2006. ISBN 0803205023, ISBN 9780803205024. S. 196, 198, 199, 200, 439. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ŠIMSA, Jan. Zemřela Ludmila Marešová [online]. 2008-05-27 [cit. 2014-11-23]. Dostupné online.
↑ RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. S. 39. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna..
↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Antonín Springer), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 525, 543.
↑ ^a ^b ^c ^d Motáky – opisy dopisů Josefa Churavého (psané z vězení v letech 1941 - 1942)
↑ ^a ^b Plukovník Josef CHURAVÝ
↑ ^a ^b Československá obec legionářská, Obrana národa, Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacizmu, Svaz brannosti. TRYZNA na paměť 71 příslušníků vojenského odbojového hnutí OBRANA NÁRODA, kteří byli popraveni za druhého stanného práva dne 30. června 1942. Praha X: Tiskla Litera, 30. 06. 1947 (06. 1947 tisk). 2 s. S. 1,2. Oznámení o pořádání TRYZNY jako 1 list. Na titulní (čelní) straně informace o organizátorech pietního shromáždění, o účelu, místu a času konání akce. Na rubové straně uveden jmenný seznam 71 popravených (včetně povolání a ročníku narození).
↑ ^a ^b Ministr obrany udělil nejvyšší resortní vyznamenání
↑ ^a ^b Vyznamenání v předvečer státního svátku
↑ ^a ^b Vondra vyznamenal zesnulého ombudsmana Motejla
↑ ^a ^b Vondra ocenil veterány, oštěpaře Železného i ombudsmana Motejla
↑ ^a ^b Vondra rozdá několik desítek nejvyšších rezortních vyznamenání 27. října 20112 — Autor: Fuk, EuroZprávy.cz, mediafax
↑ ^a ^b Armáda uctí památku vojáků padlých v zahraničních misích
↑ ^a ^b Picek: Rád bych na obraně stihl to, co jsem si předsevzal
↑ ^a ^b Časopis Ministerstva obrany "A Report" číslo 10/2013
↑ HUŽVÁROVÁ, Marina. Památce generála Churavého [online]. Český dialog / Czech dialogue, 2017-08-21 [cit. 2017-08-22]. Dostupné online.
↑ Obraz "Generál Josef Churavý" [online]. [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f CHURAVÝ, Mojmír. Dobruška - Pomník Josef Churavý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2018-05-24 [cit. 2018-06-01]. Umístění: Dobruška, Čs. odboje, u vchodu (vrátnice) do VGHMÚř (Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad). Dostupné online.
↑ Československá medaile Vítězství
↑ ŠŤASTNÝ, Ivo. Pamětní deska obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 1, str. 6), 2006-04-01 [cit. 2014-10-28]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Churavý). 1. vyd. Svazek 12, 168, 172, 233, 313, 390, 459, 599, 636, 678, 701. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy).
↑ Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 2)
↑ ^a ^b SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska padlým Sokolům 1938-1945 [online]. Praha 3, Koněvova 929/19, v sokolovně: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 3), 2006-03-30 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online.
↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Friedl). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 389, 433.
↑ ^a ^b Pamětní deska: manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.
↑ ^a ^b KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2011-05-15 [cit. 2015-11-17]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0004-28719. Dostupné online.
↑ ^a ^b František Peltán, čtvrtý ze "Tří králů" [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: 2013-03-14 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.
↑ ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945 [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-03-06 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.
↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Obětem okupace [online]. Praha 6, Václavkova 508/28: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6, str. 6)), 2005-04-23 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online.
↑ ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pamětní desky Padlým vojákům, napravo od vchodu do GŠAČR [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-04-26 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.
↑ ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pamětní deska Obětem okupace [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6, str. 4), 2005-10-24 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.
↑ Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 8, str. 7)
↑ Brigádní generál Josef CHURAVÝ, životopis - Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby

Literatura

STEHLÍK, Eduard; LÁNÍK, Jaroslav; I. Baka, J. Bílek, J. Bystrický; F. Cséfalvay, M. Čaplovič, T. Jakl; J. Kalina, M. Kopecký, J. Marek; A. Maskalík, I. Procházka, J. Rajlich; P.Šumichrast, Z.Zudová-Lešková. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. 348 stran. Ke stažení ve formátu PDF Dostupné online. Dostupné také na: Záznam v databázi NKČR. ISBN 80-7278-233-9.

↑ ^a ^b ^c ^d Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavateslství a nakladatelství forifikační literatury, 2000. 255 s. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola brigádní generál Josef Churavý, s. 72 - 73.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Historie Geografické služby AČR 1918 - 2008. Redakce Jaroslav Roušar (pověřen řízením redakce), Eva Kašáková (odpovědná redaktorka); ilustrace Libora Schulzová (výtvarné řešení a zlom). 1. vyd. Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, tisk: TRIANGL, Praha 9: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), Redakce účelové tvorby, c2008 (srpen 2008 tisk). 198 s. ISBN 978-80-7278-463-9. Kapitola Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918-1950; Působení československých zeměměřičů za protektorátu, s. 19. Neprodejné.
↑ ^a ^b ^c ^d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 12, 168, 172, 233, 313, 390, 459, 599, 636, 678, 701.
↑ LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv autorů. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Churavý na Wikimedia Commons
Rozsudek nad příslušníky VZÚ – zatajování geografických a topografických materiálů před orgány německé branné moci
Motáky z věznice na Pankráci – dopisy plk. gšt. Josefa Churavého rodině z Pankrácké věznice (1941/1942)
PEJČOCH, Ivo. Josef Churavý [online]. Web: Vojenský historický ústav (VHÚ) cz, 2018-03-13 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.

[[Kategorie:Osobnosti Obrany národa]] [[Kategorie:Českoslovenští legionáři]] [[Kategorie:Českoslovenští špióni]] [[Kategorie:Čeští generálové]] [[Kategorie:Narození 1894]] [[Kategorie:Úmrtí 1942]] [[Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti]] [[Kategorie:Popravení zastřelením]] [[Kategorie:Oběti nacistického Německa]] [[Kategorie:Oběti druhé světové války]] [[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Oběti mučení]]

[12] Na nejzápadnějším cípu Bajkalského jezera se nachází městečko Sljudjanka (v roce 2010 přibližně 20 tisíc obyvatel). Ve městě je zastávka všech vlaků včetně dálkových expresů, které projíždějí Transsibiřskou Magistrálou. Ta objížní jezero z jihu. Město bylo pojmenováno podle slídy, která se nachází v okolních skalách, jenž se zvedají strmě hned za městečkem. Hlavním důvodem, proč město vzniklo byla ovšem železnice, dále pak cementárna a také rozsáhlé zotavovny velkých podniků. Není divu, že městečko Sludjanka vlastně obklopuje velké seřaďovací nádraží. ^[10]

[Dve.Bedny-17] Prameny^[7]^[14] uvádějí, že „nejhodnotnější přístroje dal plukovník Churavý uskladnit ve dvou bednách a tajně zakopat“. To se ovšem nezakládá na pravdě. Zmíněné oplechované bedýnky sice nechal na konci roku 1939 zhotovit, ale jejich naplnění seznamy a katalogy a následné ukrytí beden se již neuskutečnilo. Materiály, jenž tam měly být uskladněny (seznamy a katalogy) Churavý spálil, když si všiml, že podezření proti němu, vzhledem k jeho machinacím, stále sílí.

[PekloStroj-21] Elektrické nebo mechanické zařízení určené ke vhodnému načasování spuštění roznětky výbušné nálože s trhavinou. Používá se při sabotážních akcích.

[AdresaJrozum-24] Klempíř Josef Rozum bydlel na adrese: Praha VII - Bubeneč, Nad Královskou oborou 147/25; 170 00 Praha 7. Později byl opět zatčen a po krátkém věznění na Pankráci byl převezen do KT Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942 zavražděn.^[17]^[18]

[PadevetRozumPozn-25] Podle zdroje^[18] se zde měl docent Vladimír Krajina skrývat od května 1941 do října 1941 a to společně s majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou. Takže gestapo mělo relativně přesné informace.

[GRUpoznamka-26] GRU (Glavnoje Razvedivatěľnoje Upravlenije - Hlavní správa rozvědky) je označení pro sovětskou vojenskou rozvědku působící na území Protektorátu Čechy a Morava. Hlavním úkolem této zpravodajské agentury bylo provádět ofenzivní rozvědnou činnost mezi německými emigranty v Československu prostřednictvím vlastní agenturní sítě tvořené československými a německými agenty, informátory a dalšími spolupracovníky.^[17]

[PadevetRozum-27] Podle zdroje^[18] se zatčený major Josef Jedlička okamžitě přiznal ke spolupráci se sovětskou tajnou služou. Navíc uvedl i místo a čas schůzky s "Kaprem" - plukovníkem Josefem Churavým. Zatčení Jedličky proběhlo v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem^[17]; schůzka Jedličky s Churavým se měla konat také 9. října 1941 večer ve 21 hodin na pražském nábřeží Na Františku. Na přípravu zátahu na Churavého tak gestapo mělo necelý jeden den.

[31] Komisař gestapa Wilhelm Schultze byl vedoucím kontrašpionážního referátu III.. Jeho pravou rukou byl komisař gestapa tajemník Willi Abendschön (puvodně číšník na zaoceánské lodi ^[21]). Dne 9. května 1945 našla hlídka Revolučních gard (RG) v Petschkově paláci některé zde ukryté příslušníky gestapa (Williho Leimera, Williho Abendschöna, Jaroslava Nachtmanna). Tehdejší správce budovy Ladislav Vaněk předal tyto důležité zajaté příslušníky gestapa nikoliv českým úřadům nýbrž sovětské rozvědce Smerš. Podle jiné verze byl Willi Abendschön zadržen v kanceláři firmy Glawa ve Štěpánské ulici 626/63 v pátém patře domu. Firma byla ve skutečnosti detašovanou kanceláří pražského gestapa a byla zde umístěna kartotéka (krycí název V-Personen) konfidentů z celých Čech. Kancelář vedl Wilhelm Schultze se svým zástupcem Willi Abendschönem. V dubnu byla katrotéka odvezena do Petschkova paláce a pravděpodobně zničena spolu s ostatními písemnostmi gestapa. Nicméně v květnu se zde ukryl Willi Abendschön a přímo v kanceláři byl zadržen povstalci - většinou zaměstnanci Lucernafilmu. Ještě v květnu 1945 jej české orgány vydaly do SSSR, kde jeho stopa zmizela (pravděpodobně byl Rusy popraven ^[14])(zdroj: Padevět - Průvodce protektorátní Prahou - str: 241, 276, 278, 280)

[Areport2004c9-35] Volná citace podle časopisu Ministerstva obrany "A report" číslo 9, ročník 2004, autor Vladimír MAREK

[Popel-36] Popel z krematoria byl vysypáván na zelenou plochu umístěnou poblíž. Po osvobození byla prsť z tohoto místa převezena na pietní místo do Národního památníku na Vítkově. Odtud pak dostaly rodiny pozůstalých symbolickou schránku s touto prstí. Symbolickým místem odpočinku Josefa Churavého je rodinný hrob (50°04′52″ s. š., 14°27′51″ v. d.) na Olšanských hřbitovech.

[50] Československá medaile Vítězství byla zřízena rozhodnutím mírové konference v Paříži dne 24. ledna 1919 na návrh vrchního velitele spojeneckých vojsk maršála Ferdinanda Foche. Je to společná medaile zemí, které se jako spojenci na straně Dohody účastnily I. světové války. Medaile mají základní provedení společné, ale s typickými symboly jednotlivých zemí. Oficiální název zní Mezispojenecká vítězná medaile (Médaille interallié de la victoire). Udělována byla jako pamětní medaile.^[37]

[RadCestneLegie-51] Francouzsky: L'0rdre National de la Legion ďHonneur - Chevalier; v překladu: Národní řád čestné legie - rytíř.

[VraceniRaduCestneLegie-52] Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 na protest proti tomuto aktu Josef Churavý tento francouzský řád vrátil (a tou dobou nebyl jediným, kdo tak učinil).

[Prepazka-55] Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.^[41]

[AnnaPollertova-57] Dům patřil Anně Pollertové, odbojové pracovnici Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ), která odboji poskytla značné finanční částky. V jejím bytě (ale i v některých dalších bytech tohoto domu) se odehrála řada schůzek členů PVVZ. Také se zde ukrývali hledaní odbojáři. Anna Pollertová byla zatčena gestapem 21.října 1941 a v lednu 1945 popravena v Berlíně-Plötzensee.

[LegStavBytDruzstvo-60] Legionářské stavební a bytové družstvo se staralo o několik domů umístěných ve zmíněných lokalitách. V době, kdy byla manželka Josefa Churavého Marie vězněna v koncentračním táboře (1943 až 1945) přispívalo družstvo na náklady spojené s bydlením jejích synů v Lucemburské ulici. Synové byli tou dobou finančně podporováni také ze zdrojů ilegální organizace, pro kterou jejich otec pracoval.

[VUAprahaJosefChuravy-1] Záznam vojáka - Josef Churavý (Vojenský ústřední archiv) [online]. Databáze legionářů, projekt Legie100 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.

[JaroslavCvancaraNZNS2-2] ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Prsten Nibelungův, Soumrak bohů, s. 19, 21, 62, 150. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.

[Popravy-3] Fascinující příběh popravy za heydrichiády (Vladislav Vančura) - Petr Koura (14.07.2012)

[PopravyKobylisy-4] Seznam osob popravených na kobyliské střelnici v Praze za II. stanného práva

[4musketyr-5] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ Čtvrtý mušketýr - Josef Churavý

[VojOsobCSodbojeChuravy-6] STEHLÍK, Eduard; LÁNÍK, Jaroslav; I. Baka, J. Bílek, J. Bystrický; F. Cséfalvay, M. Čaplovič, T. Jakl; J. Kalina, M. Kopecký, J. Marek; A. Maskalík, I. Procházka, J. Rajlich; P.Šumichrast, Z.Zudová-Lešková. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. 348 stran. Ke stažení ve formátu PDF Dostupné online. Dostupné také na: Záznam v databázi NKČR. ISBN 80-7278-233-9.

[MagazinPRAVO.19.04.2014-7] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x ^y ^z ^aa ^ab ^ac ^ad ^ae ^af ^ag ^ah ^ai ŠIŠKA, Miroslav. Dva rozsudky smrti pro plukovníka Churavého. Fotografie převzato ze soukromého archivu PhDr. Miloslava Churavého. Sobotní příloha (Magazín) deníku PRÁVO. 2014-04-19, s. 28 - 31.

[VzpominkyVCH2-8] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ Soukromé vzpomínky Václava Churavého, staršího syna Josefa Churavého, dvě strany strojopisu psaného formou "dopisu" adresovaného jeho vnučce Evě (Strojopis v listinné podobě v pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého)

[10] Transporty československých legií

[SljudjankaPOPIS-11] HALAMÍČEK, Jan. Sljudjanka [online]. tripio.cz, rev. 2011-08-30 [cit. 2015-05-31]. Dostupné online.

[CvancaraNZNS1Jchuravy-13] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Josef Churavý). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 75, 239, 264, 299, 300. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.

[NepublikVypiskyAmotaky-14] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s Nepublikované materiály (10 stran strojopisu) Jindřicha Šarocha (člena OV HDK) zpracované Marií Šubertovou (členkou OV HDK Praha 3) ve formě "výpisků". Informace byly čerpány z těchto zdrojů:
Materiály z pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého

Motáky Josefa Churavého (z let 1941 - 1942), opatřené poznámkami Václava Churavého

Kniha Jana Kuklíka "K problematice vzniku Národní fronty v domácím odboji - Vývoj odbojové organisace PVVZ na území Čech v letech 1939 - 1941".
(Strojopis v listinné podobě v pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého)

[29] Materiály z pozůstalosti PhDr. Miloslava Churavého

[30] Motáky Josefa Churavého (z let 1941 - 1942), opatřené poznámkami Václava Churavého

[31] Kniha Jana Kuklíka "K problematice vzniku Národní fronty v domácím odboji - Vývoj odbojové organisace PVVZ na území Čech v letech 1939 - 1941".

[VZUvLetech1938az1945-15] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Plukovník ve výslužbě Ing. Zdeněk Karas, CSc. a kolektiv. Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005-10-24 [cit. 2017-02-25]. Kapitola Vojenský zeměpisný ústav v období od října 1938 do osvobození v roce 1945. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online.

[VozkaJaroslav-16] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r VOZKA, Jaroslav. List z podzemního zápisníku - Dvakrát k smrti odsouzen [online]. Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby, 1946-11-16 [cit. 2017-03-11]. Poválečné periodikum KVĚTEN: ročník II, číslo 46, strana 4, ze dne 16. listopadu 1946, Praha. Dostupné online.

[ZivotopisV.CH.-19] Text k životnímu jubileu 75-let od narození Václava Churavého, autor textu: Zdeněk Nechanický; dokument byl nalezen v pozůstalosti po zemřeném PhDr. Miloslavu Churavém

[OsobniRozhovory-20] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Osobní rozhovory s PhDr. Miloslavem Churavým konané v jeho bytě v Praze na Vinohradech v období srpen 2013 – říjen 2013

[VOJZESLJedlicka-22] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. Rooseveltova 23, 160 00 Praha 6: Sdružení přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby(www.vojzesl.cz) [cit. 2016-11-17]. Dostupné online.

[PadevetJedlickaJosef-23] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Jedlička). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 146, 168, 532, 635, 636.

[LitLivia-28] ROTHKIRCHEN, Livia. The Jews of Bohemia and Moravia: Facing the Holocaust. 1. vyd. [s.l.]: Lincoln: University of Nebraska Press ; Jerusalem : Yad Vashem, 2006. ISBN 0803205023, ISBN 9780803205024. S. 196, 198, 199, 200, 439. (anglicky)

[LudmilaMaresova-29] ŠIMSA, Jan. Zemřela Ludmila Marešová [online]. 2008-05-27 [cit. 2014-11-23]. Dostupné online.

[RambousekJenNeStrach-30] RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. S. 39. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna..

[PadevetAntoninSpringer-32] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Antonín Springer), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 525, 543.

[Motaky-33] Motáky – opisy dopisů Josefa Churavého (psané z vězení v letech 1941 - 1942)

[ZakladniInfo-34] Plukovník Josef CHURAVÝ

[Tryzna30.06.1947-37] Československá obec legionářská, Obrana národa, Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacizmu, Svaz brannosti. TRYZNA na paměť 71 příslušníků vojenského odbojového hnutí OBRANA NÁRODA, kteří byli popraveni za druhého stanného práva dne 30. června 1942. Praha X: Tiskla Litera, 30. 06. 1947 (06. 1947 tisk). 2 s. S. 1,2. Oznámení o pořádání TRYZNY jako 1 list. Na titulní (čelní) straně informace o organizátorech pietního shromáždění, o účelu, místu a času konání akce. Na rubové straně uveden jmenný seznam 71 popravených (včetně povolání a ročníku narození).

[VyznamenaniVH-38] Ministr obrany udělil nejvyšší resortní vyznamenání

[Vyznamenani2-39] Vyznamenání v předvečer státního svátku

[Vyznamenani3-40] Vondra vyznamenal zesnulého ombudsmana Motejla

[Vyznamenani4-41] Vondra ocenil veterány, oštěpaře Železného i ombudsmana Motejla

[Vyznamenani5-42] Vondra rozdá několik desítek nejvyšších rezortních vyznamenání 27. října 20112 — Autor: Fuk, EuroZprávy.cz, mediafax

[Rozkaz-43] Armáda uctí památku vojáků padlých v zahraničních misích

[Rozkaz2-44] Picek: Rád bych na obraně stihl to, co jsem si předsevzal

[Areport2013c10-45] Časopis Ministerstva obrany "A Report" číslo 10/2013

[CZdialogJosefChuravý-46] HUŽVÁROVÁ, Marina. Památce generála Churavého [online]. Český dialog / Czech dialogue, 2017-08-21 [cit. 2017-08-22]. Dostupné online.

[VojZeslObrazGenChuravy-47] Obraz "Generál Josef Churavý" [online]. [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.

[VETS.Gen.J.Churavy-48] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f CHURAVÝ, Mojmír. Dobruška - Pomník Josef Churavý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2018-05-24 [cit. 2018-06-01]. Umístění: Dobruška, Čs. odboje, u vchodu (vrátnice) do VGHMÚř (Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad). Dostupné online.

[CSmedaileV-49] Československá medaile Vítězství

[PamatnikPrazskyHrad-54] ŠŤASTNÝ, Ivo. Pamětní deska obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 1, str. 6), 2006-04-01 [cit. 2014-10-28]. Dostupné online.

[PadevetJosefChuravy-56] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Churavý). 1. vyd. Svazek 12, 168, 172, 233, 313, 390, 459, 599, 636, 678, 701. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy).

[PamatnikPVVZ-58] Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 2)

[ZdrojDefinicePrepazky-59] SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.

[PamatnikSOKOL-61] ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska padlým Sokolům 1938-1945 [online]. Praha 3, Koněvova 929/19, v sokolovně: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 3), 2006-03-30 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online.

[PadevetJosefFriedl-62] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Friedl). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 389, 433.

[2gis-Horni10-Nusle-63] Pamětní deska: manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.

[VETS-Horni10-Nusle-64] KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2011-05-15 [cit. 2015-11-17]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0004-28719. Dostupné online.

[KolinskyPres-Horni10-Nusle-65] František Peltán, čtvrtý ze "Tří králů" [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: 2013-03-14 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.

[PamatnikUvnitrMO-66] ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945 [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-03-06 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.

[PamatnikBratrstvo-67] ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Obětem okupace [online]. Praha 6, Václavkova 508/28: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6, str. 6)), 2005-04-23 [cit. 2015-11-20]. Dostupné online.

[PamatnikGENSTAB-68] ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pamětní desky Padlým vojákům, napravo od vchodu do GŠAČR [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-04-26 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.

[PamatnikUvnitrVZU-69] ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pamětní deska Obětem okupace [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6, str. 4), 2005-10-24 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.

[PamatnikKobylisy-70] Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 8, str. 7)

[VojzeslZivotopisJCH-72] Brigádní generál Josef CHURAVÝ, životopis - Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby

[LitVlastAcest-9] Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavateslství a nakladatelství forifikační literatury, 2000. 255 s. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola brigádní generál Josef Churavý, s. 72 - 73.

[LitHistorieGeografu-18] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Historie Geografické služby AČR 1918 - 2008. Redakce Jaroslav Roušar (pověřen řízením redakce), Eva Kašáková (odpovědná redaktorka); ilustrace Libora Schulzová (výtvarné řešení a zlom). 1. vyd. Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, tisk: TRIANGL, Praha 9: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), Redakce účelové tvorby, c2008 (srpen 2008 tisk). 198 s. ISBN 978-80-7278-463-9. Kapitola Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918-1950; Působení československých zeměměřičů za protektorátu, s. 19. Neprodejné.

[LitPruvodcePrahou-53] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 12, 168, 172, 233, 313, 390, 459, 599, 636, 678, 701.

[LitOsobnostiodboje-71] LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv autorů. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[Lit 1]

[9]

[p 1]

[11]

[12]

[13]

[p 2]

[Lit 2]

[14]

[15]

[16]

[p 3]

[17]

[p 4]

[p 5]

[p 6]

[p 7]

[19]

[20]

[p 8]

[22]

[23]

[24]

[p 9]

[p 10]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[p 11]

[p 12]

[p 13]

[Lit 3]

[38]

[p 14]

[39]

[p 15]

[40]

[p 16]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[Lit 4]

[41]

[52]

[10]

[18]

[21]

[37]