Přeskočit na obsah

Carl Friedrich von Weizsäcker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carl Friedrich von Weizsäcker
Carl Friedrich von Weizsäcker (1993)
Carl Friedrich von Weizsäcker (1993)
Rodné jménoCarl Friedrich Weizsäcker
Narození28. června 1912
Kiel
Úmrtí28. dubna 2007 (ve věku 94 let)
Söcking
Alma materUniverzita v Göttingenu
Humboldtova univerzita
Lipská univerzita
Povolánífyzik, spisovatel, filozof, vysokoškolský učitel, jaderný fyzik a astronom
ZaměstnavateléHamburská univerzita
Univerzita v Göttingenu
Oceněnímedaile Maxe Plancka (1957)
Goethova cena (1958)
Mírová cena německého knižního obchodu (1963)
Erasmova cena (1969)
Čestný odznak Za vědu a umění (1970)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťGundalena Inez Eliza Ida Weizsäcker
DětiCarl Christian von Weizsäcker
Ernst Ulrich von Weizsäcker
Elisabeth Raiser
Heinrich Wolfgang von Weizsäcker
RodičeErnst von Weizsäcker a Marianne von Weizsäckerová
PříbuzníRichard von Weizsäcker (sourozenec)
Johannes von Weizsäcker (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Friedrich von Weizsäcker (28. června 1912 Kiel28. dubna 2007 Söcking u Mnichova) byl německý fyzik, filosof a veřejný činitel.

Narodil se v rodině diplomata a se svými rodiči pobýval na různých místech: ve Stuttgartu, v Baselu a od roku 1925 v Kodani, kde se seznámil s W. Heisenbergem, který ho získal pro studium fyziky. V letech 1929 až 1933 studoval fyziku, astronomii a matematiku v Berlíně, v Lipsku a v Göttingenu; mezi jeho učiteli byl i Heisenberg a Niels Bohr. Roku 1937 se oženil se švýcarskou historičkou G. Willeovou a měl s ní čtyři děti. V roce 1989 získal Templetonovu cenu.

Atomová fyzika

[editovat | editovat zdroj]

Po habilitaci v roce 1936 pracoval Weizsäcker ve fyzikálním ústavu v Berlíně a zabýval se hlavně vazební energií atomového jádra a nukleárními procesy, jež probíhají v nitru hvězd. Už před začátkem 2. světové války věděl o možnosti atomové či „uranové“ bomby a spolu s Heisenbergem a s objevitelem štěpení jádra Otto Hahnem o tom diskutovali. Weizsäcker vytvořil teorii plutoniové bomby, dal to na vědomí Ministerstvu války a v roce 1942 podal patentovou přihlášku.[1]

Roku 1941 navštívil spolu s Heisenbergem N. Bohra v tehdy obsazené Kodani. Heisenberg později řekl, že smyslem bylo uzavřít dohodu o tom, že se bomba vyvíjet nebude, Bohr však rozhovor pochopil jako nabídku ke spolupráci na německém projektu a za dobrodružných okolností uprchl do Británie a do USA. Jeho svědectví přispělo k tomu, že vědci v USA naopak vývoj bomby navrhli a uskutečnili. Německé velení však usoudilo, že se musí soustředit jen na projekty, které slibovaly rychlé nasazení (rakety, trysková letadla) a projekt bomby nepodpořilo. Další výzkum pak probíhal v malém měřítku a bez naděje na realizaci, nicméně pokračoval až do roku 1945.

Poválečná činnost

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1946 vedl Weizsäcker Planckův ústav pro fyziku v Göttingenu, věnoval se však především – jako jiní účastníci vývoje atomové bomby – otázkám odpovědnosti vědců a vědecké etiky. Veřejně vystupoval proti vyzbrojení Německa atomovými zbraněmi a zabýval se otázkami světového míru. Roku 1957 se stal profesorem filosofie v Hamburku a zabýval se otázkami přírody jako celku a filosofickým významem kvantové fyziky. Od roku 1970 vedl společně s filosofem J. Habermasem Ústav pro výzkum životních podmínek vědecko-technického světa ve Starnbergu u Mnichova, kde se věnoval otázkám světového míru, výživy a životního prostředí. Roku 1980 byl emeritován, dále však přednášel a psal, zejména o nebezpečí války a zpustošení světa, proti nimž zastával stanovisko radikálního křesťanského pacifismu.

Veřejný život

[editovat | editovat zdroj]

Weizsäcker byl vyznamenán mnoha cenami a vyznamenáními, od Medaile Maxe Plancka (1957) až po Templetonovu cenu (1989) a medaili Theodora Heusse. Roku 1979 odmítl nabídku kancléře Willy Brandta, aby kandidoval na úřad spolkového presidenta, jímž se o pět let později stal jeho bratr, Richard von Weizsäcker.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Friedrich von Weizsäcker na německé Wikipedii.

  1. www.deutsches-museum.de. www.deutsches-museum.de [online]. [cit. 15-12-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2006. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • C. F. von Weizsäcker, Dějiny přírody. Praha 1970
  • Weizsäcker – Böckenförde, Člověk v moderních vědách. Praha 1992
  • C. F. von Weizsäcker, Člověk ve svých dějinách. Praha 1993
  • C. F. von Weizsäcker, Ideme v ústrety asketickej kultúre? Výbor z díla. Bratislava 1995

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]