Ben Jonson
Ben Jonson | |
---|---|
Narození | 11. června 1572 Westminster nebo Londýn |
Úmrtí | 6.jul. / 16. srpna 1637greg. (ve věku 65 let) Londýn |
Místo pohřbení | Westminsterské opatství |
Povolání | dramatik, básník, spisovatel, herec, literární kritik a duelant |
Stát | Anglie |
Alma mater | Westminsterská škola |
Období | Alžbětinské divadlo |
Žánr | poezie a playwriting |
Významná díla | Volpone aneb Lišák, Epicoena aneb Mlčenlivá žena, Alchymista |
Ocenění | čestný doktor |
Manžel(ka) | Mrs Jonson |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Benjamin Jonson (asi 11. června 1572, Westminster, Londýn – 6. srpna 1637, Londýn) byl anglický dramatik pozdní renesance (období tzv. alžbětinského divadla), jehož hry předjímají poetiku klasicistního dramatu.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Ben Jonson se narodil dva měsíce po smrti svého otce, který byl duchovním.[1] Navštěvoval sice jednu z nejlepších středních škol v Londýně Westminster School, které bylo střediskem humanistické vzdělanosti.[1], ale studium nedokončil, protože ho jeho nevlastní otec, který byl zedníkem, ze školy vzal a dal učit také na zedníka.[2] Jonson však brzy vstoupil do armády a bojoval ve Flandrech.[1] Po návratu do Anglie se stal potulným hercem a nakonec začal sám psát divadelní hry, od roku 1597 pro divadelní společnost Služebníci lorda admirála (Lord Admiral's Men).[1]
Ben Jonson měl výbušnou povahu a jeho život byl plný konfliktů, soubojů a bitek, které ho dokonce roku 1598 přivedly do vězení a hrozil mu trest smrti, jenž byl změněn na vypálení cejchu a zabavení majetku.[1] Po roce 1599 se začal věnovat tvorbě pro soukromá šlechtická divadla a podporoval je i v tzv. válce divadel (nebo také válce básníků), která probíhala v letech 1599–1602 právě mezi šlechtickými (soukromými) a veřejnými divadly.[1] Svá nejlepší díla pak napsal v letech 1605 a 1614 a položil v nich základy techniky dramatické charakterizace, používané později za anglického klasicismu. Roku 1616 se stal profesorem rétoriky na Gresham College v Londýně a téhož roku obdržel od krále Jakuba I., pro jehož dvorní divadlo psal od roku 1603 tzv. masky, pravidelný důchod.[1] Poté se začal u něho projevovat částečný pokles tvořivé aktivity,[3] a jako dramatik se na deset let odmlčel. Roku 1619 obdržel v Oxfordu titul mistra svobodných umění honoris causa.[1]
Konec jeho života byl poznamenán nepříjemnými a později i tragickými událostmi. Při požáru jeho knihovny v roce 1623 mu shořela řada jeho rozpracovaných děl.[1] Pak se začal postupně dostávat do finančních problémů, protože po jeho maskách nebyla již na dvoře Karla I. poptávka a hry určené pro divadla veřejná neměly potřebný úspěch. Roku 1628 ochrnul po záchvatu mrtvice. Obdržel sice úřad kronikáře města Londýna a později penzi, přesto umřel téměř v bídě.[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Divadelní hry
[editovat | editovat zdroj]- A Tale of a Tub (asi 1596, Příběh o korytě), komedie, upraveno 1633, tiskem 1640,
- The Isle of Dogs (1597, Psí ostrov), dnes ztracená "protistátní" komedie napsaná pravděpodobně společně s Thomasem Nashem, která přivedla Jonsona do vězení.[1]
- The Case is Altered (před 1598, To je jiná věc), tiskem 1609, komedie,
- Every Man in His Humour (1598, Každý podle své chuti), tiskem 1601, komedie, první velký Jonsonův úspěch. Hra vychází z předpokladu antické a renesanční medicíny, že povahu člověka určuje, která ze čtyř jeho hlavních tělesných šťáv v jeho těle převládá. Když převládá krev, jde o sangvinika, když světlá žluč, pak jde o cholerika, když hlen, jde o flegmatika a pokud černá žluč, pak jde o melancholika.[1] Tento přístup však vedl k poněkud schematickému jednorozměrnému charakteru vystupujících postav.
- Every Man out of His Humour (1599, Každý proti své chuti), tiskem 1600, komedie vycházející ze stejných principů, jako Jonsonovo předcházející dílo. Jde o vůbec nejdelší text určený pro alžbětinské veřejné divadlo,[1] hra však nebyla příliš úspěšná.
- Cynthia's Revels (1600, Cynthiiny radovánky), tiskem 1601, satirická komedie,
- The Poetaster (1601, Veršotepec), tiskem 1602, satirická komedie zesměšňující dramatiky píšící pro veřejná divadla, například Thomase Dekkera nebo Johna Marstona (se kterým se však opět spřátelil).
- Sejanus His Fall (1603, Pád Sejanův), tiskem 1605, ne příliš úspěšná tragédie, ve které se Jonson pokusil přesně zobrazit události z římské historie, v tomto případě život favorita římského císaře Tibéria.
- Eastward Hoe! (1605, Na východ!), tiskem rovněž 1605, komedie napsaná společně s Johnem Marstonem a Georgem Chapmanem, která vyvolala skandál pro údajnou urážku krále Jakuba I. protiskotskými výroky. Autoři byli dokonce načas uvězněni a propuštěni až na přímluvu vlivných známých.
- Volpone, or the Fox (1605, Volpone aneb Lišák), tiskem 1607, první z vrcholných Jonsonových děl, satirická komedie odehrávající se v Benátkách a zobrazující až zvířecí chamtivost po majetku, čemuž odpovídají i jména jednajících postav (velmož Lišák, advokát Sup, kupec Krkavec atp.). Hra vyniká komickými situacemi, které mají někdy až charakter krutých žertíků.
- Epicoene, or the Silent Woman (1609, Epicoena aneb Mlčenlivá žena), tiskem 1616, další vrcholná Jonsonova komedie zesměšňující pseudovzdělanectví, chlubivost a nerudnost, ve které vytoužená tichá žena je ve skutečnosti zamaskovaný chlapec.
- The Alchemist (1610, Alchymista), tiskem 1612, třetí Jonsonova vrcholná komedie odehrávající se v Londýně a jejímž tématem je šarlatánství a slepá honba za ziskem neštítící se podvodů.
- Catiline His Conspiracy (1611, Catilinovo spiknutí), tiskem rovněž 1611, opět ne příliš úspěšná tragédie z římských dějin zobrazující Catilinovo spiknutí.
- Bartholomew Fair (1614, Bartolomějský jarmark), tiskem až 1631, poslední Jonsonovo vrcholné dílo, komedie zesměšňující puritánskou důstojnost a lidskou hloupost. Na rozdíl od předchozích děl je napsána prózou.
- The Devil is an Ass (1616, Ďábel je osel), tiskem až 1631, komedie, zesměšňující čarodějnické procesy a víru v čarodějnictví.
- The Staple of News (1626, Burza novinek), tiskem (1631, komedie,
- The New Inn (1629, Nový hostinec), tiskem 1631, komedie,
- The Magnetic Lady (1632, Magnetická žena), tiskem 1641, komedie,
- The Sad Shepherd (1637, Smutný pastevec), tiskem 1641, nedokončená pastorální hra,
Masky
[editovat | editovat zdroj]Tzv. masky, tj. krátké, zpravidla veršované, divadelní hry zahrnující hudbu, zpěv, tanec a bohatou výpravu s kostýmy,[4] psal Jonson pro dvorní divadlo anglického krále Jakuba I. od roku 1603 a dosáhl v tomto žánru ve spolupráci s nejvýznamnějším představitelem alžbětinské architektury Inigem Jonesem (1572–1651), který působil také jako scénograf a kostýmní výtvarník, velkého mistrovství. Z Jonsonových masek vynikají zejména:
- The Masque of Blackness (1605, Maska černoty), tiskem 1608,
- The Masque of Queens (1609, Maska královen), tiskem 1609, v této hře vystupuje mimo jiné i Vlasta, vůdkyně žen v dívčí válce, jako česká královna.[1]
- Oberon, the Faery Prince (1611, Oberon, král víl), tiskem 1616.
- Pleasure Reconciled to Virtue (1618, Rozkoš smířená se Ctností), tiskem 1641,
Poezie
[editovat | editovat zdroj]Jonson byl rovněž významný básník. Je autorem celé řady lyrických písní, které jsou součástí jeho divadelních her a z nichž mnoho zlidovělo.[1] Dále psal lyrické básně, epigramy, elegie a ódy. Tato jeho díla jsou obsažena ve sbírkách:
Ostatní
[editovat | editovat zdroj]- Timber, or Discoveries Mase upon Men and Matter (tiskem 1640, Stavební dříví aneb Objevy o lidech a věcech), soubor drobných próz. Jde o literárně-kritické poznámky, týkajících se antických autorů, a o osobní postřehy o Jonsonových současnících.
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- Alchymista, Orbis, Praha 1956, přeložil Břetislav Hodek,
- Bartolomějský jarmark, antologie Alžbětinské divadlo II. – Shakespearovi současníci, Odeon, Praha 1980, přeložil Břetislav Hodek,
- Epicoena aneb Mlčenlivá žena, antologie Alžbětinské divadlo II. – Shakespearovi současníci, Odeon, Praha 1980, přeložil Břetislav Hodek,
- Volpone aneb Lišák, antologie Alžbětinské divadlo II. – Shakespearovi současníci, Odeon, Praha 1980, přeložil Břetislav Hodek.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ben Jonson na Wikimedia Commons
- Osoba Ben Jonson ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ben Jonson
- (česky) http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/ben-jonson.html
- (anglicky) http://hollowaypages.com/Jonson.htm
- (anglicky) http://www.luminarium.org/sevenlit/jonson/
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Slovník spisovatelů, Libri, Praha 2003, str. 413-418
- ↑ SOUČEK, Ing Tomáš. Životopis: Ben Jonson (*11.06.1572 - †06.08.1637) | Životopisy | Český-jazyk.cz aneb studentský underground. Český-jazyk.cz [online]. [cit. 2021-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Malá encyklopédia spisovatel'ov sveta, Obzor, Bratislava, str. 271
- ↑ COJECO.CZ. alžbětinské divadlo - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2021-09-25]. Dostupné online.