Česká filharmonie
| Česká filharmonie | |
|---|---|
 | |
 Rudolfinum, sídlo České filharmonie | |
| Vznik | 1896 |
| Typ | symfonický orchestr |
| Právní forma | příspěvková organizace ministerstva kultury |
| Sídlo | Alšovo nábřeží 79/12, Praha, 110 00, Česko |
| Místo | Rudolfinum,  Česko |
| Žánr | klasická hudba |
| Členové | více než 120 hudebníků v 16 nástrojových skupinách |
| Šéfdirigent | Semjon Byčkov |
| Hostující dirigenti | Jakub Hrůša Tomáš Netopil |
| Koncertní mistři | Jiří Vodička Jan Mráček Jan Fišer Václav Petr Josef Špaček (hostující)[1] |
| Generální ředitel | David Mareček |
| Rozpočet | cca 377 milionů Kč (2019/2020)[2] |
| Oficiální web | www |
| Datová schránka | 5abj873 |
| IČO | 00023264 (VR) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Česká filharmonie je český symfonický orchestr, sídlící v Praze. Založena byla roku 1896.[3][4] Koncertní činnost zahájila vystoupením v Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka.
Od sezóny 2018/2019 je šéfdirigentem a hudebním ředitelem americký dirigent ruského původu Semjon Byčkov, s úvazkem do roku 2028.[5] Hlavními hostujícími dirigenty se stali Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.[6][7]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Historicky první koncert České filharmonie se konal 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu. Řídil ho sám Antonín Dvořák. Prvním šéfdirigentem se stal v roce 1901 Ludvík Čelanský, v letech 1903–1918 orchestr vedl Vilém Zemánek, kterému se podařilo jej stabilizovat i přes značné finanční problémy.
Po vzniku samostatného Československa se v roce 1919 stal šéfdirigentem Václav Talich. Ten vedl těleso až do roku 1941. Talich uskutečnil téměř 1 000 koncertů a je považován za zakladatele interpretační tradice orchestru.
V období 1942–1948 stál v čele orchestru Rafael Kubelík, než po Únoru emigroval. Dalších dvacet sezón, do emigrace v roce 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy, byla role šéfdirigenta svěřena Karlu Ančerlovi, pod jehož vedením získal orchestr na světové hudební scéně pověst špičkového orchestru. Orientace směřovala na českou klasickou a zejména soudobou hudbu. Ančerl nejen navázal na tradici svých předchůdců, ale obohatil repertoár o díla zahraničních autorů (Igor Stravinskij, Richard Strauss, Béla Bartók, Dmitrij Šostakovič, Sergej Prokofjev). Léta Ančerlova vedení filharmonie jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru.[zdroj?!] Po jeho emigraci převzal dirigentské vedení Václav Neumann, s nímž je spjata dlouhotrvající etapa do roku 1990.
Po sametové revoluci se v 90. letech v krátkých intervalech na postu šéfdirigenta vystřídali Jiří Bělohlávek (1990–1992), Gerd Albrecht (1993–1996), Vladimir Ashkenazy (1996–2003) a od roku 2003 orchestr vedl Zdeněk Mácal, který se předtím působil v emigraci. Mácal svou kariéru začínal v roce 1966 právě v České filharmonii a na vrcholu svých uměleckých a životních zkušeností se k ní vrátil zpět, tentokrát již v roli šéfdirigenta. V roce 2007 však rezignoval na základě špatných ohlasů ze strany tisku, kterých přibývalo. Své koncerty však nezrušil a následně působil jako stálý dirigent.
Šéfdirigentem se od 114. koncertní sezony 2009/10 stal Elijahu Inbal, který v čele setrval do roku 2011. Pak jej nahradil znovu Jiří Bělohlávek, jenž 1. ledna 2017 prodloužil svou smlouvu až do roku 2022.[8] Bělohlávek však 31. května 2017 zemřel. Jeho nástupcem se stal Semjon Byčkov.[9]
Renomé orchestru pomohlo zvýšit od počátku jeho existence i hostování mezinárodně uznávaných osobností (Grieg, Ysaye, Rachmaninov, Milhaud, Honegger). Jedním z nich byl Gustav Mahler, který v Praze s filharmonií řídil roku 1908 světovou premiéru své Sedmé symfonie. Orchestr pravidelně spolupracoval se světovými dirigenty, jakými byli Klemperer, Kleiber, Klecki, Munch, Stokowski, Z. Mehta, B. Haitink, C. Abbado, Muti a mnoho jiných. Na výstavbě repertoáru se podíleli Antonio Pedrotti, Wolfgang Sawallisch, Igor Markewitch, André Cluytens, Gennadij Roždestvenskij, Franz Konwitschny, Lovro von Matačič, ale i další dirigentské osobnosti.
Nejmladším koncertním mistrem v historii tělesa se v roce 2011 stal 23letý houslista Josef Špaček, první ženou na tomto postu pak v roce 2019 houslistka Olga Šroubková.[10]
Koncertní činnost
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodní pověsti filharmonie přispívalo velkou měrou také účinkování za hranicemi země. Svou pověst na evropských scénách si orchestr budoval již před válkou, výrazně se prosazoval ve Velké Británii (již od 1902), kde hostuje dodnes, především na BBC Proms a na festivalu ve skotském Edinburghu.
První zámořský zájezd – tehdy vůbec nejrozsáhlejší koncertní turné, které kdy jakýkoli orchestr uskutečnil – směřoval v roce 1959 do Austrálie, Japonska, na Nový Zéland, do Číny, Indie a Sovětského svazu. Zatímco do Číny se filharmonie vrátila poprvé po 42 letech až roku 2001, v Japonsku již orchestr natolik zdomácněl, že jeho každoroční účinkování v sálech včetně Suntory Hall v Tokiu se stalo již pravidelnou součástí tamních koncertních sezón.
První turné do Spojených států amerických a Kanady se uskutečnilo v roce 1965 pod taktovkou Ančerla. Jubilejní desáté turné ve Spojených státech absolvovala pod vedením Andreje Borejka v roce 2004 se skladbami Dvořáka a Janáčka.
Filharmonie pravidelně koncertuje na zahraničních turné, včetně účasti na festivalech ve Vídni, Salcburku, Londýně či Budapešti.
Nahrávací činnost
[editovat | editovat zdroj]
První gramofonové nahrávání České filharmonie se uskutečnilo v roce 1929, kdy Václav Talich natočil pro světoznámé hudební vydavatelství His Master's Voice Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast. Po několika nahrávkách pro tuto značku začala po válce ČF budovat svou rozsáhlou diskografii u firmy Supraphon. Prvními snímky byly nahrávky s Václavem Talichem a poté tzv. zlatý fond nahrávek s Karlem Ančerlem, jehož snímky, dokumentující interpretační vývoj orchestru, vydává Supraphon od června 2002 v digitalizované podobě v unikátní řadě 42 CD jako Karel Ančerl Gold Edition.
Vydána byla též kompletní edice Beethovenových symfonií, nahraná v šedesátých letech pod taktovkou Paula Kleckiho. S Václavem Neumannem natočila filharmonie kompletní cykly symfonií Dvořáka, Martinů a Mahlera. Šéfdirigent Vladimir Ashkenazy obohatil diskografii orchestru o 13 titulů. Nová souborná nahrávka všech symfonií Bohuslava Martinů byla připravena podle skladatelova autografu znalcem jeho hudby, dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Ten natočil s filharmonií i kompletní symfonie a koncerty Antonína Dvořáka. Šéfdirigent Semjon Byčkov natočil kompletní symfonie Petra Iljiče Čajkovského a poté začal s tělesem pracovat na všech symfoniích Gustava Mahlera. Jakub Hrůša se ujal nahrávání symfonického díla Josefa Suka.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Deset Grand Prix du disque de l´Académie Charles Cros, první z nich za Ančerlovu nahrávku Symfonických fantazií Bohuslava Martinů (1960)
- Pět Grand Prix du disque de l´Académie de disque français a Cannes Classical Awards – tuto cenu získala filharmonie zatím naposledy v roce 2003 za Dvořákovy skladby s dirigentem a specialistou na českou hudbu sirem Charlesem Mackerrasem (Supraphon)
- První Cenu Hanno R. Ellenbogenové za výjimečnou službu veřejnosti spolu s ruským dirigentem a klavírním virtuosem Vladimírem Ashkenazym. Sekunadárním recipientem se stal český pianista Lukáš Vondráček.
- Spolu s Pavlem Štěpánem získala Česká filharmonie dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku (Supraphon) Supraphonline
- řada dalších mezinárodních cen jak se svými, tak i hostujícími dirigenty i šéfdirigenty i s jinými dirigenty a sólisty
Šéfdirigenti
[editovat | editovat zdroj]
- Ludvík Čelanský (1901–1903)
- Vilém Zemánek (1903–1918)
- Václav Talich (1919–1931 a 1933–1941)
- Rafael Kubelík (1942–1948)
- Karel Ančerl (1950–1968)
- Václav Neumann (1968–1989)
- Jiří Bělohlávek (1990–1992)
- Gerd Albrecht (1993–1996)
- Vladimir Ashkenazy (1996–2003)
- Zdeněk Mácal (2003–2007)
- Elijahu Inbal (2009–2011)
- Jiří Bělohlávek (2012–2017)
- Semjon Byčkov[6][7] (od 2018)
Generální ředitelé
[editovat | editovat zdroj]- Ctirad Kohoutek (1980–1987)
- Lubomír Čížek (1987–1990)
- Jaroslav Tvrzský (1990–1992)
- Milan Lášek (1992–1993)
- Ladislav Kantor (1993–1995)
- Jiří Kovář (1995–2000)
- Václav Riedlbauch (2001–2009)
- Vladimír Darjanin (2009–2010)
- Václav Kasík (květen–srpen 2010)[11][12]
- David Mareček (od 1. února 2011)[13]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Program prvního koncertu České filharmonie, 4. ledna 1896 -
Premiéra Dvořákova klavírního koncertu v úpravě Viléma Kurze z 9. prosince 1919, Ilona Kurzová, Česká filharmonie pod vedením Václava Talicha -
Česká filharmonie v Rudolfinu, 2011 -
Česká filharmonie ve Vladislavském sále při rozloučení s Václavem Havlem, dva dny před státním pohřbem, 21. prosince 2011
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Novým koncertním mistrem České filharmonie bude Jan Fišer [online]. Opera Plus, 2020-06-18 [cit. 2020-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Velké tuzemské orchestry finančně podporují města nebo stát. TÝDEN.cz [online]. 2019-07-26 [cit. 2020-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Česká filharmonie v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- ↑ Historie. www.ceskafilharmonie.cz [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-26.
- ↑ Kritik Kremlu Byčkov zůstane šéfdirigentem České filharmonie až do roku 2028. iDNES.cz [online]. 2022-09-29 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b ČTK. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. České noviny, 2017-10-16 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Martina Bílá. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. Radio Praha, 2017-10-16 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.
- ↑ KONRÁD, Daniel. Šéfdirigent Bělohlávek prodloužil smlouvu, Českou filharmonii povede do roku 2022. iHNed.cz [online]. 2017-01-01 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online.
- ↑ KONRÁD, Daniel. Českou filharmonii povede vrcholný romantik Byčkov, vnímá ji jako most mezi Východem a Západem. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2017-10-13 [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Olga Šroubková koncertní houslistkou České filharmonie [online]. Opera Plus, 2019-09-26 [cit. 2020-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Českou filharmonii povede po Darjaninovi bývalý šéf ČRo Kasík
- ↑ Odmítaný Kasík rezignoval na šéfa České filharmonie
- ↑ http://www.mediafax.cz/kultura/3113805-Reditelem-Ceske-filharmonie-je-David-Marecek
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká filharmonie na Wikimedia Commons 
Téma Česká filharmonie ve Wikicitátech- Oficiální stránky České filharmonie
- Česká filharmonie v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Česká filharmonie v archivu Opery plus
- Česká filharmonie Archivováno 17. 8. 2011 na Wayback Machine. – vzpomínky Františka Slámy
- Dirigenti České filharmonie a několik vzpomínek navíc, část I-III Archivováno 20. 8. 2011 na Wayback Machine. – vzpomínky Františka Slámy
- Talichovská generace České filharmonie; Filharmonie a lidé kolem ní Archivováno 14. 1. 2016 na Wayback Machine. – vzpomínky Františka Slámy
