Jan Rejžek
| Jan Rejžek | |
|---|---|
 Jan Rejžek (2019) | |
| Narození | 21. června 1954 (70 let) České Budějovice |
| Povolání | spisovatel, básník, hudební kritik, publicista a překladatel |
| Ocenění | Cena Jana Beneše (2008) účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Partner(ka) | Alena Müllerová[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Rejžek (* 21. června 1954 České Budějovice) je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky.
Život
Život do sametové revoluce
V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie (sám uvádí, že ze sta recenzí bylo 70 pozitivních a 30 negativních, ale lidé si prý pamatují jen ty negativní[2]). Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal Antichartu.[3]
Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla.[4] Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda.[5] Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů.[5] Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana.[5]
Život po sametové revoluci
Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa.[4]
Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšími hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček.[6] Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15.
Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený koncert Live 8, ve stejném médiu pak v roce 2009 semifinálové a finálové kolo Eurovision Song Contest v Moskvě. V České televizi také uvádí předávání cen Grammy – s překladatelkou Danou Hábovou.
Ministerstvo obrany ČR jej 6. září 2017 ocenilo za účast ve třetím odboji.[7][8]
Osobní život
Ženatý byl s překladatelkou Helenou Rejžkovou. S dramaturgyní Alenou Müllerovou má syna (rappera Jáchyma Rejžka, vystupujícího pod přezdívkou Churchill); během jejich vztahu se mu s jinou ženou narodila dcera.[9]
Kontroverze
Jan Rejžek se stal autorem kontroverzních výroků na adresu některých osob; společným jmenovatelem Rejžkových hodnotově zabarvených vyjádření bývá jejich údajná činnost v době let 1948–1989 pod vládou Komunistické strany Československa. Ze spolupráce s komunistickou státní bezpečností tak obvinil českou herečku a operní divu Soňu Červenou, kterou později soud obvinění zprostil.[10] O Miloši Skalkovi uvedl, že „měl stejně měřítka vkusu někde maximálně u San Rema“.[3] Senátorovi Jaromíru Štětinovi vytýkal spolupráci s komunistickou tajnou službou. Štětina Rejžka obvinil, že spolupracuje se zpravodajskou službou BIS na jeho diskreditaci.[11]
Soudní spor vedl se zpěvačkou Helenou Vondráčkovou, v němž se podstatou procesu stala věta: „Vondráčková za svůj polistopadový comeback zřejmě vděčí tomu, že neztratila kontakty na mafiány, kteří ji v sedmdesátých a osmdesátých letech tlačili do médií.“[12] Spor po několika odvoláních skončil až u Ústavního soudu, který dal za pravdu Rejžkovi a vyvrátil tak, že Vondráčková byla neprávem obviněna. Slovo mafián podle Ústavního soudu není „tvrzením skutečnosti“, ale „hodnotovým úsudkem“.[13][14]
V listopadu 2014 vyvolalo mediální odezvu jeho prohlášení v reakci na úmrtí skladatele Petra Hapky, když uvedl, že to byl „přeceněný kýčař“.[15] Tato slova byla množstvím lidí považována za velmi nevhodná a navíc pronesená v mimořádně nevhodnou dobu.[16] Snesla se na něj vlna kritiky a vysloužil si nálepku „normalizační kritik“. Oponentní intelektuálové dokonce přinesli fámu, že kritiku neunesl a 3. prosince 2014 zemřel.[17] Této zprávy se chytla i některá média, takže ji sám Rejžek musel vyvracet a tvrdit, že nezemřel.[18]
Bibliografie (výběr)
- 2005 – Z mého deníčku: 1984–2003, XYZ, Praha, ISBN 80-86864-30-8 (souborné vydání článků)
- 2007 – Nic moc, XYZ, Praha, ISBN 978-80-7388-117-7 (dvojsbírka básní z let 1980–1988)
- 2010 – Z mého deníčku 2: 2004–2009, XYZ, Praha, ISBN 978-80-7388-452-9 (souborné vydání článků)
- 2015 – Jak tohle vůbec můžete otisknout! (Hudební publicistika 1974–1993), Galén, Praha, ISBN 978-80-7492-184-1
- 2016 – Poslední slovo má Jan Rejžek! (Z mého deníčku 3: 2010–2015), Galén, Praha, ISBN 978-80-7492-270-1
- 2022 – Jste to vy?, Galén, Praha ISBN 978-80-7492-628-0 (paměti)
Reference
- ↑ Smekám před týranými muži, že promluví na kameru, říká producentka. 12. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-23].
- ↑ Pavel Kovář: Jan Rejžek, Reflex, 31/2000
- ↑ a b Jan Rejžek: O mrtvých jen dobře? Blbost… O mrtvých jen pravdivě!. Reflex.cz. Dostupné online [cit. 2017-09-08].
- ↑ a b Rejžek Jan, profil na portálu Českého rozhlasu 6
- ↑ a b c MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 280.
- ↑ Český rozhlas. Borovan.cz [online]. Rev. 14. 7. 2014 [cit. 16.7.2014]. Dostupné online.
- ↑ Desítky odpůrců komunismu převzaly ocenění za účast ve 3. odboji. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2017-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo obrany ocenilo další účastníky třetího odboje. Mezi nimi třeba Jáchyma Topola. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2017-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Smekám před týranými muži, že promluví na kameru, říká producentka. iDNES.cz. 2017-11-12. Dostupné online [cit. 2021-05-23].
- ↑ Soňa Červená: Člověk jménem Jan Rejžek mě připravil o dva roky života. iDNES.cz [online]. 2016-05-20 [cit. 2017-09-08]. Dostupné online.
- ↑ BIS mě chce zastrašit, černé auto mě tlačilo ze silnice, tvrdí Štětina. iDnes.cz [online]. 12. září 2011. Dostupné online.
- ↑ Helena Vondráčková prohrála soudní při s hudebním kritikem Janem Rejžkem, Český rozhlas, 15. ledna 2002
- ↑ Vondráčková soud prohrála, ale Rejžek už se omluvil, novinky.cz, 14. června 2005
- ↑ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03, [cit. 2015-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Kritik Jan Rejžek: Petr Hapka byl přeceněný kýčař
- ↑ Nechutný útok hned po smrti! Tohle o Hapkovi napsal Rejžek
- ↑ Nejlepší fór tohoto roku! Novinářská lumpenkavárna z Facebooku pohřbila kritika Rejžka, jeho reakce jsou epic!
- ↑ Hudební kritik Rejžek se brání fámám, že umřel
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Rejžek na Wikimedia Commons - Jan Rejžek na X (dříve Twitteru)
- 13. komnata Jana Rejžka. ČT, premiéra 28. 1. 2022
- „Ambiciózní troska“ Jan Rejžek, jeden z nejznámějších českých kulturních publicistů, napsal skvělé paměti: recenze knihy
