Propad uhlíku

Diagram uhlíkového cyklu. Černá čísla ukazují, jak je uhlík přítomen v různých úložištích v miliardách tun (Gt). Modrá čísla ukazují, kolik uhlíku se ročně vymění mezi jednotlivými úložišti.

Propad uhlíku je přírodní nebo umělý rezervoár, kde se hromadí a ukládá uhlík buď dočasně a nebo trvale. Proces, při kterém propady uhlíku odstraňují oxid uhličitý (CO₂) z atmosféry je znám jako vázání (sekvestrace) uhlíku. Zájem a povědomí veřejnosti o významu propadů CO₂ vzrostl od doby přijetí Kjótského protokolu, který podporuje jejich použití jako formu uhlíkové kompenzace. Existují různé strategie používané pro zlepšení tohoto procesu.

Přírodní propady uhlíku jsou:

• Absorpce oxidu uhličitého oceány prostřednictvím fyzikálně-chemických a biologických procesů
• Fotosyntéza suchozemskými rostlinami.

Přírodní propady jsou obvykle mnohem větší než propady umělé. Hlavní umělé propady uhlíku jsou:

• Skládkování
• Návrhy na zachycování a ukládání uhlíku.

Mezi zdroje uhlíku patří:

• Spalování fosilních paliv (uhlí, zemního plynu a ropy) lidmi pro účely energetiky a dopravy
• Požáry/hoření (spalováním)
• Zemědělská půda (dýchání zvířat); existují zde návrhy na zlepšení zemědělských postupů, které by zvrátily tento proces.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carbon sink na anglické Wikipedii.

Autoritní data	GND: 7745707-9 LCCN: sh92002465 NLI: 987007556099505171