Frustrace
Frustrace je náš pocit, pokud se nám něco důležitého nepovede a my nemáme v nejbližší v době šanci to napravit ať už pro to, že už to prostě není možné a nebo nám v tom něco brání a my nejsme schopní si s tím poradit. Je zklamáním či pocitem ze zmaru.
Frustraci způsobuje nějaká překážka
Překážka, která brání vyřešit problém může být jak v okolním prostředí tak uvnitř frustrovaného:
- Překážkou z okolního prostředí mohou být třeba peníze, které měly přijít a se kterými se počítalo pro uhrazení účtu, jste frustrovaní, protože musíte počkat, až peníze dojdou a do té doby máte svázané ruce. Tento problém se ovšem vyřeší v momentě, kdy se částka objeví na účtu.
- Překážkou uvnitř je například averze k rodinnému příslušníkovi, se kterým kdysi došlo k hádce a od té doby jste se nesetkali, ale při každém setkání s ostatními členy rodiny se o tom mluví, z čehož jste frustrovaní, ale váš odpor k setkání s oním příbuzným brání uzavření celé situace.
Míra frustrace
Frustrace je stav při závažném neuspokojení našich potřeb, které jsou pro každého individuální: každého tedy může frustrovat něco jiného, co druhého nechá v naprostém klidu. Pro někoho je frustrující přestávka před písemným testem, pro jiného čekání na výsledky a pro dalšího oznámení špatných známek. Frustrovaní můžeme být z opakovaného odmítnutí nebo z výzvy, která přesahuje naše schopnosti.
Ovšem nejen naše potřeby rozhodují o tom, co nás frustruje a co nás ještě nechá v klidu. Dalším faktorem je Frustrační tolerance, která je mírou odolnosti jedince. Ač je dvěma lidem stejná situace skutečně nepříjemná, ten s vyšší mírou frustrační tolerance ji snáší nepochybně lépe. Pokud jsme frustraci vystavováni frustrační tolerance se zvyšuje a to tím víc, čím častěji se s ní musíme vyrovnat. Postupně začneme rozdělovat věci na podstatné (velké), na nichž nám skutečně záleží a na nepodstatné (malé) kvůli nimž nemá smysl se rozčilovat.
Frustrace se také obecně snáší lépe dospělým, než dětem nebo starším osobám. Frustrující situace se také mnohem lépe dá překonat, pokud se v ní ocitne více osob, protože člověk nemá pocit, že je na vše sám.
Co se v nás děje
Organismus, který je připraven bojovat s problémem neustále naráží na neřešitelnost překážky, která nás odsuzuje k pasivitě, nečinnosti, bezmocnému čekání a nahromaděnou energii k „boji“ musíme nějak vybít nebo přetransformovat. Cítíme stále dokola vztek, napětí a zklamání z neúspěchu. a tak přichází přirozený důsledek snahy o vyřešení neřešitelné situace, organismus se frustraci brání. Nejčastěji tento stav řešíme agresí, a už slovní, kdy nadáváme na příčinu frustrace, na svět a na všechno kolem sebe a nebo agresi namíříme přímo proti něčemu či někomu a tak poškozujeme věci, ubližujeme někomu druhému, či dokonce poškozujeme sami sebe. Extrémními případy agrese jsou vražda nebo sebevražda.
Způsoby obrany
nebo se organismus frustraci brání respektive používá obranné mechanismy. To se děje naprosto podvědomě (odborně řečeno nevědomě, a pomáhají nám cítit se méně nepříjemně, když se nám něco nepodaří, a lépe zvládat situace kdy prostě něco nevyjde. Nejznámější jsou:
- Racionalizace – (od racio – lat rozum) je rozumové zdůvodnění toho, proč jsme neuspěli. Někdy použijeme objektivní fakty a jindy prostě sami sebe přesvědčíme o tom, že o úspěch jsme vlastně nestáli, protože by s ním určitě byla spojena nějaká nepříjemnost.
- Kompenzace – je náhrada nedosažitelného něčím snadnějším, co pro nás bude mít podobný význam.
- Sublimace – uplatnění něčeho společnosti nepřípustného v oblasti, kde je to nejen přípustné, ale také žádané.
- Projekce – Nápady a myšlenky, které jsou pro nás nepříjemné, přisoudíme někomu jinému. (Já ji nemiluji, to ona je zamilovaná do mne)
- Regrese – návrat na nižší (popřípadě zaseknutí se na jednom) vývojový stupeň, kterému přirozeně přizpůsobíme i své chování, takže čtyřicetiletý úspěšných podnikatel se najednou může stát pubertálním výrostkem se všemi hloupými nápady, které k tomuto věku patří. Může být přechodná a po určitém období opět vymizet, nebo trvalá a jedinec už nikdy nedosáhne vyššího vývojového stupně.
Pokročilá frustrace
Pokud frustrace trvá delší dobu, může se z ní stát deprivace, což je už závažné a velmi špatně odstranitelné duševní onemocnění.
Pokud už ztratíme smysl života, nebo-li nás frustruje úplně všechno život nevyjímaje, pak jde o existenciální frustraci, která se dá léčit s pomocí psychologa nebo spíše psychiatra