Přeskočit na obsah

David Irving

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Irving
Rodné jménoDavid John Cawdell Irving
Narození24. března 1938 (86 let)
Brentwood
Povoláníesejista, novinář, spisovatel, životopisec a publicista
Alma materUniverzitní kolej v Londýně
Imperiální kolej v Londýně
Brentwood School
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
David Irving, 2003

David John Cawdel Irving (* 24. března 1938, Hutton) je kontroverzní britský spisovatel a amatérský historik,[1][2] se zaměřením na literaturu faktu[zdroj?] o období druhé světové války a nacistické Německo. V roce 2000 prohrál občanskoprávní spor s historičkou Deborah Lipstadtovou a jejím nakladatelstvím Penguin Books, která ho označila za popírače holocaustu, antisemitu a falšovatele dějin.[3] V Rakousku byl Irving odsouzen a uvězněn pro zpochybňování holocaustu, je persona non grata v Německu, Rakousku, Itálii a Kanadě. Mezi jiným zpochybňoval také existenci plynových komor v Osvětimi,[4] na což později (na základě studia sovětských archivů) přehodnotil svůj názor.[zdroj?]

Je autorem zhruba 30 knih, mezi jinými Zkáza Drážďan (1963), Hitlerova válka (1977), Churchillova válka (1987), Rommel - liška pouště (1999). Většinu knih napsal v angličtině, některé v němčině.

Život

David Irving a jeho dcera Jessica

David Irving se narodil roku 1938 v britském Huttonu. Jeho otec byl důstojníkem královského námořnictva, matka ilustrátorka. Po dokončení střední školy začal studovat přírodní vědy nejprve na Imperial College London a posléze na Londýnské univerzitě. Svá vysokoškolská studia však nikdy nedokončil. Historii nikdy nestudoval, v tomto oboru je autodidaktem. Jako student se účastnil činnosti britských konzervativců a v roce 1959 působil jako redaktor satirického časopisu Carnival Times, ve kterém se mimo jiné zastával apartheidu v Jihoafrické republice. Po ukončení studia pracoval rok jako dělník v Severním Porýní-Vestfálsku v železárnách koncernu Thyssen. Naučil se tam perfektně německy, tyto znalosti využil ve své pozdější činnosti. Potom se odstěhoval do Španělska, kde pracoval jako úředník na letecké základně.

Při svém pobytu v Německu se začal zajímat o německé dějiny a na toto téma v letech 1959 až 1961 publikoval v Británii několik článků.[zdroj⁠?!] V roce 1962 napsal pro německý pravicový časopis Neue Illustrierte řadu 37 článků zabývajících se bombardováním Drážďan Wie Deutschlands Städte starben (česky: Jak umírala německá města) . Z nich také vycházel ve své první knize The Destruction of Dresden (vyšlo 1963, česky Zkáza Drážďan), zabývající se především oprávněností spojeneckých náletů na Německo a saskou metropoli ke konci války. V prvním vydání knihy Irving uvádí 100 - 250 tisíc obětí bombardování Drážďan, což je mnohem více, než do té doby publikované relevantní prameny. V dalších vydáních knihy snížil tento údaj na 50 - 100 tisíc obětí, přičemž dnes uznávaný odhad počtu obětí se pohybuje mezi 25 až 35 tisíc obětí.[zdroj⁠?!]

V listopadu 1963 se do jeho londýnského bytu vloupal aktivista Gerry Gable se svými komplici, protože tam chtěl uloupit kompromitující materiály. V lednu 1964 byl Gable zatčen, ke svému skutku se přiznal a byl za něj následně i odsouzen.[5]

Od té doby napsal Irving řadu knih, které se zabývají především obdobím druhé světové války. Do konce šedesátých let vyšly ještě v roce 1964 The Mare´s Nest (česky Tajné zbraně), která se věnuje vývoji takzvaných zázračných zbraní v nacistickém Německu, roku 1967 The Virus House, věnovaná německému atomovému programu, The death of General Sikorski, která pojednává o smrti předsedy polské exilové vlády při letecké nehodě u Gibraltaru, o níž tvrdí, že šlo ve skutečnosti o vraždu nařízenou Winstonem Churchillem, a The Destruction of Convoy PQ 17 o neúspěšné spojenecké námořní operaci na konvojové trase do Sovětského svazu.[zdroj⁠?!]

V dalších letech vydal řadu knih, k nimž patří biografie Erwina Rommela, Josepha Goebbelse, Hermanna Göringa, Winstona Churchilla, Erharda Milcha, knihu Hitlerova válka (Hitler´s war), v níž se snažil o vylíčení průběhu války z pohledu Hitlera a zpochybnil v ní představu Hitlera jako všemocného diktátora nezávislého na svém okolí, a Nuremberg: The Last Battle (Norimberk: Poslední bitva), kde vylíčil průběh Norimberského procesu a snažil se mimo jiné zodpovědět otázku, kdo poskytl Göringovi ampuli s jedem.[zdroj⁠?!]

Od devadesátých let příležitostně spolupracuje s kalifornským Institute for Historical Review.

David Irving a holocaust

David Irving během soudního procesu ve Vídni

V poslední letech se dostaly do zájmu médií a veřejnosti jeho názory na holokaust. Již ve své knize Hitlerova válka zastával názor, že Hitler konečné řešení židovské otázky nenaplánoval a do roku 1943 ani o jeho realizaci nevěděl. Ke konci osmdesátých let a na počátku let devadesátých zastával názor, že v Osvětimi neexistovaly plynové komory, který však na základě svého studia sovětských archivů přehodnotil.[zdroj⁠?!]

V roce 1988 Irving ochotně přijal falešné důkazy Leuchterovy zprávy, popírající existenci plynových komor, která tímto potvrzovala jeho pohled na druhou světovou válku, a poskytovala vysvětlení jeho tezi, že Adolf Hitler nebyl informován o holokaustu. Toto své stanovisko prezentoval na jedenácté konferenci Institute for Historical Review v říjnu 1992, kde nicméně nepopřel masové vraždění Židů popravčími četami na okupovaném sovětském území, dle jeho tvrzení bez vědomí Hitlera.[6]

Ze strany svých některých odpůrců[kdo?] je označován za antisemitu a popírače holocaustu. Irvingovo dílo hodnotí relativně pozitivně některé radikálně pravicové, neonacistické či antisemitské organizace, což je často používáno ze strany jeho odpůrců jako politický argument proti Irvingovi.

Roku 1995 prohrál občanskoprávní spor, v němž žaloval historičku Deboru Lipstadtovou pro urážku na cti, které se měla podle jeho názoru dopustit tím, že jej ve své knize Popírání holocaustu označila za popírače holocaustu a antisemitu. Soud jeho žalobu zamítl a ztotožnil se s tvrzením Lipstadtové, že Irving je antisemita a popírač holokaustu, který z vlastních ideologických důvodů opakovaně a úmyslně dezinterpretoval a manipuloval historické prameny.[4] Rozsudek pro Irvinga znamenal nejen porážku v soudním sporu, ale též vážné finanční potíže a diskreditaci v očích většiny veřejnosti.[7]

David Irving byl postupně označen za personu non grata v řadě zemí (Kanada, Německo, Itálie).[7]

Když v roce 2005[8] na pozvání univerzitního studentského spolku Olympia navštívil Rakousko, kde na něj byl od konce 80. let pro jeho výroky ohledně holocaustu vydán zatykač, byl zatčen a odsouzen pro trestný čin popírání holocaustu na 3 roky vězení, přestože již dříve odvolal své tvrzení zpochybňující existenci plynových komor. Propuštěn byl předčasně v prosinci 2006.

Proti uvěznění Irvinga se postavila řada zastánců svobody slova, dokonce i jeho odpůrkyně Deborah Lipstadtová.[9]

V roce 2007 se účastnil se svým vydavatelstvím Focal Point Publications Mezinárodního knižního veletrhu ve Varšavě, kde propagoval své knihy a obhajoval tezi, že Hitler nevěděl nic o holocaustu. Plánoval zde i tiskovou konferenci. Byl však z veletrhu i se svým vydavatelem vykázán, což rozhořčeně komentoval tím, že v Polsku nemají svobodu slova, a klasifikoval to jako velkou hanbu pro Poláky.[10][11]

Kritika Davida Irvinga

David Irving (vlevo) a Rolf Hochhuth v roce 1966

Jeho kritici tvrdí, že ve svých dílech projevuje snahy zkreslovat získaná fakta, účelově vybírá a falšuje zdroje a používá značně neprofesionální pracovní metody. Oproti většinově udávaným údajům a pracím jiných známých historiků prý navyšuje škody způsobené Německu, zveličuje spojenecké válečné zločiny a naopak umenšuje nebo bagatelizuje válečné zločiny Třetí říše.[10]

Má zakázán vstup na území Německa, Rakouska, Itálie a Kanady.[7]

Řada jeho knih vyšla v České republice, na českém trhu s historickými tituly patří k nejpřekládanějším autorům.[12]

Někteří odpůrci Irvinga v České republice chtěli Irvingovy knihy zakázat půjčovat v českých knihovnách a prodávat v knihkupectvích.[13] Tyto snahy však například ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák, ač sám nemá Irvinga v oblibě, odmítl.[14]

Bibliografie

  • The Destruction of Dresden (1963), (v roce 1995 vyšla v přepracované verzi s podtitulem „Apokalypsa 1945“)
  • The Mare's Nest (1964) (česky: Tajné zbraně)
  • The Virus House (1967
  • The Destruction of Convoy PQ17 (1967)
  • Accident — The Death of General Sikorski (1967)
  • Breach of Security (1968)
  • The Rise and Fall of the Luftwaffe (1973), životopis Erharda Milcha (Luftwaffe: vzestup a pád)
  • Hitler's War (1977)
  • The Trail of the Fox (1977), životopis Erwina Rommela (Rommel, liška pouště)
  • The War Path (1978)
  • The War Between the Generals (1981)
  • Uprising! (1981)
  • The Secret Diaries of Hitler’s Doctor (1983)
  • The German Atomic Bomb: The History of Nuclear Research in Nazi Germany (1983)
  • War Between the Generals (1986)
  • Der Morgenthau Plan (1986)
  • Churchill's War (1987)
  • Göring (1989), životopis Hermanna Göringa (Göring: Biografie Hermanna Göringa)
  • Goebbels — Mastermind of the „Third Reich“ (1996) (Goebbels - Pán myšlenek Třetí říše)
  • Hitler's War (1991) upravené vydání, obsahující také spisThe War Path
  • Nuremberg: The Last Battle (1996) (Norimberk - Poslední bitva)
  • Churchill's War Volume II: Triumph in Adversity (1997)
  • Hitler's War and the War Path (2002) (Hitlerova válka a válečná stezka let 1933-1945)

Reference

  1. ↑ Red Zah, ČTK. Rakušané zatkli historika Irvinga. Aktuálně.cz [online]. 2005-11-17 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ Britský historik David Irving odsouzen na tři roky do vězení. Britské listy [online]. 2006-02-20 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ISSN 1213-1792. 
  3. ↑ http://www.hdot.org/en/trial
  4. ↑ a b The ruling against David Irving. The Guardian [online]. [cit. 2009-02-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Daily Telegraph, January 17. 
  6. ↑ In: LEVY, Richard S. Antisemitism: A Historical Encyclopedia of Prejudice and Persecution. Santa Barbara, Kalifornie: ABC CLIO, 2005. ISBN 1851094393. Kapitola Irving, David, s. 354-356. (angličtina)
  7. ↑ a b c David Irving: An anti-Semitic racist who has suffered financial ruin, in Independent, 21. 2. 2006; dostupné: http://web.archive.org/web/20081216075201/http://www.independent.co.uk/news/people/profiles/david-irving-an-antisemitic-racist-who-has-suffered-financial-ruin-467293.html (navštíveno 8. 11. 2008)
  8. ↑ mab-iHNed. Historik Irving byl zatčen za popírání holocaustu. iHned.cz [online]. Vídeň: 2005-11-17, rev. 2005-11-17 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  9. ↑ 'Irving? Let the guy go home'
  10. ↑ a b ulast, PAP. David Irving wyrzucony z Targów Książki w Warszawie. Gazeta Wyborcza [online]. 2007-05-18, rev. 2007-05-18 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. (polsky) 
  11. ↑ ZYCHOWICZ, PIOTR; GOŁĘBIEWSKI, ŁUKASZ. Historyk David Irving wyrzucony z targów książki. Rzeczpospolita [online]. 2007-05-19 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. (polsky) 
  12. ↑ ZEMAN, Pavel. David Irving a „osvětimská lež“ [online]. Holocaust.cz, rev. 2002-02-04 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ Popřít holocaust je v Česku snadné
  14. ↑ ŘEHÁK, Tomáš. Popírání holocaustu v knihovně. Aktuálně.cz [online]. 2006-02-23 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_Irving&oldid=13169415“