Přeskočit na obsah

Antonín Dvořák: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značky: revertováno možný vandalismus odstraněn infobox odstraněna reference editace z mobilu editace z mobilního webu
verze 23685818 uživatele 213.155.225.133 (diskuse) zrušena
značky: vrácení zpět odkazy na rozcestníky
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy|tento=hudebním skladateli}}
Ahoj lidi kolem tady váše oblíbený infulencerky vuvbzb7tvvt7vz7 a unujij9k9jcrec doufám že vás to bavindn 5bliueb4oi6uh65rsixuh6loes5uhlkus5rhlo7hslkg f gfbtdbtd to a banky a mí también a na Národní obrozenci na a na autografu vanoce mí también na autografu na vanoce autografu vanoce autografu autografu a mí también a mí también a světově nejlepší k svátku přeji hodně úspěchů a světově nejlepší by asi nebylo možné by je ho na v to a v pohodě ale také se těším se ji to je tam pohodě ale to také se jsem bude dá v čas jsem a do na na to a se už to ji to jidlo to světově pak se to to se mít asi pondělí pátek ozvu na světově mí k by svátku datu pěkný hodně víkendu večera
{{Infobox - hudební umělec
| příbuzní = [[Josef Suk starší]] (zeť)<br />[[Josef Suk mladší]] (pravnuk)<br />[[Václav Robert z Kounic]] (švagr)<br />[[Josefína Čermáková]] (švagrová)
}}
[[Soubor:The title page of the autograph score of Dvořák's ninth symphony.jpg|náhled|Podpis Antonína Dvořáka na autografu 9. symfonie]]

'''Antonín Leopold Dvořák''' ([[8. září]] [[1841]] [[Nelahozeves]]<ref name="matrika">{{Citace elektronického periodika
| titul = Státní oblastní archiv v Praze
| periodikum = ebadatelna.soapraha.cz
| url = https://ebadatelna.soapraha.cz/d/9504/20
| datum přístupu = 2023-03-14
}}</ref> – [[1. květen|1. května]] [[1904]] [[Praha]])<ref name="MatrikaZ">{{Citace elektronického periodika
| titul = Archivní katalog
| periodikum = katalog.ahmp.cz
| url = http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=18002DEAB15B49B0B3147227FBCB9357&scan=177#scan177
| datum přístupu = 2023-03-14
}}</ref> byl český [[hudební skladatel]], který je označován za jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů a světově nejhranějšího českého skladatele vůbec.<ref>[http://www.nm.cz/vystava-detail.php?f_id=423 Exhibitions: Antonín Dvořák] {{Wayback|url=http://www.nm.cz/vystava-detail.php?f_id=423 |date=20110616124714 }}, České muzeum hudby</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Antonin Dvorak - Prague Minos Guide
| periodikum = www.digital-guide.cz
| url = http://www.digital-guide.cz/en/realie/musical-composers/antonin-dvorak-1/
| datum přístupu = 2023-03-14
}}</ref>

Dvořákova [[symfonie|symfonická a koncertantní díla]] jsou tradiční součástí repertoáru významných orchestrů po celém světě.

Proslavil se symfoniemi, nástrojovými koncerty a velkými [[Zpěv|vokálně]]-[[Hudební nástroj|instrumentálními]] skladbami, neméně však i&nbsp;[[Komorní hudba|komorní hudbou]] a [[opera]]mi. Dvořák byl spolu s [[Bedřich Smetana|Bedřichem Smetanou]] průkopníkem novodobé české hudby v linii vrcholného [[Romantismus (hudba)|romantismu]].


== Předkové ==
== Předkové ==

Verze z 23. 2. 2024, 12:27

Tento článek je o hudebním skladateli. Další významy jsou uvedeny na stránce Antonín Dvořák (rozcestník).
Antonín Dvořák
Portrét Antonína Dvořáka (1882)
Portrét Antonína Dvořáka (1882)
Základní informace
Rodné jménoAntonín Leopold Dvořák
Narození8. září 1841
Nelahozeves
Úmrtí1. května 1904 (ve věku 62 let)
Praha
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryklasická hudba a opera
Povolánískladatel klasické hudby, varhaník, profesor, dirigent, muzikolog, houslista, violista, hudební skladatel, učitel, klavírista, hudební pedagog a virtuos
Nástrojepíšťalové varhany, klavír, housle a viola
Členem skupinSrbská akademie věd a umění
Významná dílaSymfonie č. 1
Symfonie č. 9
Stabat Mater
Svatá Ludmila
Rekviem (Dvořák)
… více na Wikidatech
OceněníŘád železné koruny
Čestný doktorát Univerzity Karlovy
Řád železné koruny
Manžel(ka)Anna Dvořáková
DětiOtilie Suková
Otakar Dvořák
Magdalena Dvořáková
RodičeFrantišek Dvořák a Anna Dvořáková
PříbuzníJosef Suk starší (zeť)
Josef Suk mladší (pravnuk)
Václav Robert z Kounic (švagr)
Josefína Čermáková (švagrová)
Sídlorodný dům Antonína Dvořáka
PodpisPodpis
Webwww.antonin-dvorak.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podpis Antonína Dvořáka na autografu 9. symfonie

Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves[1] – 1. května 1904 Praha)[2] byl český hudební skladatel, který je označován za jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů a světově nejhranějšího českého skladatele vůbec.[3][4]

Dvořákova symfonická a koncertantní díla jsou tradiční součástí repertoáru významných orchestrů po celém světě.

Proslavil se symfoniemi, nástrojovými koncerty a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i komorní hudbou a operami. Dvořák byl spolu s Bedřichem Smetanou průkopníkem novodobé české hudby v linii vrcholného romantismu.

Předkové

Praděd Antonína Dvořáka, rolník Jan Dvořák (1729–1777), se narodil i zemřel v Třeboradicích. Antonínův děd, Jan Nepomuk Dvořák, se narodil v Třeboradicích v roce 1764. V letech 1818–1824 a 1830–1838 měl v Nelahozevsi v domě č. 24 pronajatý řeznický krám. Se svou manželkou Annou, rozenou Bobkovou měl 14 dětí. Zemřel v Nelahozevsi v roce 1842, jeho žena pak roku 1848. Měli také pronajaté řeznictví v Dřínově, kde se jim roku 1814 narodil František Dvořák, skladatelův otec. Ten se vyučil řezníkem a poté odešel na osm let na „zkušenou“ na Moravu a do Uher. Po návratu se v roce 1840 v Chržíně oženil s Annou Zdeňkovou (1820–1882), která pocházela z Uhů a byla dcerou šafáře lobkovického panství. K provozování řeznictví si manželé pronajali v Nelahozevsi dům č. 24 a později i tzv. Engelhardtovu hospodu na č. 12, v letech 1855–60 žili ve Velké hospodě ve Zlonicích čp. 69, hostinec měli později pronajatý také v Kladně, kde Anna zemřela 15. prosince 1882, jako manželka soukromníka Františka Dvořáka z Kladna a byla zde také 17. prosince pohřbená.[5] Připomíná ji zde památkově chráněný žulový pomník na bývalém hřbitově v parku Dvořákovy sady u městského divadla (Antonín Dvořák má poblíž bustu; obojí inicioval Cyril Novotný z tamního pěveckého spolku Smetana). František zemřel 28. března 1894 jako soukromník ve Velvarech a byl zde pohřbený 1. dubna u sv. Jiří.

Dětství a mládí

V Nelahozevsi v domě č. 12 se manželům Františkovi a Anně Dvořákovým 8. září 1841 narodil syn Antonín, první z devíti dětí. V roce 1847 začal Antonín Dvořák chodit do školy a pod vedením učitele Josefa Spitze také hrát na housle. Otec původně pro syna rovněž plánoval práci řezníka (domněnka, že se vyučil řezníkem, byla vyvrácena).[6] V letech 1853–1856 mladý Antonín pobýval ve Zlonicích, kde se ho ujal místní učitel a varhaník Antonín Liehmann. Antonín se u Liehmanna učil hudební teorii, hrát na housle, klavír a varhany.

V šestnácti letech věku (1857) odešel Antonín Dvořák do Prahy studovat na varhanické škole, kterou absolvoval v roce 1859. Od roku 1862 hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla, jehož dirigentem se roku 1866 stal Bedřich Smetana.[7] V tomto orchestru setrval Dvořák do roku 1871.[8]

S cílem zvýšit své příjmy poskytoval mladý Dvořák hodiny hry na klavír. Tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačky Josefíny Čermákové, ta ale neopětovala jeho city a provdala se později za hraběte Václava Roberta z Kounic. 17. listopadu roku 1873 se Antonín Dvořák oženil[9] s mladší sestrou Josefy, Annou (1854–1931).[10][11]

Manželům Antonínovi a Anně Dvořákovým se narodilo celkem devět dětí:

  • Otakar (4. 4. 1874 – 8. 9. 1877), zemřel na onemocnění neštovicemi;
  • Josefa (19. 8. 1875 – 21. 8. 1875);
  • Růžena (18. 9. 1876 – 13. 8. 1877), zemřela na otravu fosforem;
  • Otilie (6. 6. 1878 – 5. 7. 1905), v roce 1898 se provdala za Dvořákova žáka, hudebního skladatele Josefa Suka, 1 syn;[12]
  • Anna (13. 1. 1880 – 10. 9. 1923), manžel Josef Sobotka, 2 děti;
  • Magdalena (17. 8. 1881 – 25. 3. 1952), koncertní pěvkyně, manžel Karel Šantrůček, bezdětná;
  • Antonín (7. 3. 1883 – 20. 6. 1956), manželka Julie Janoušková, bezdětný;
  • Otakar (9. 2. 1885 – 15. 9. 1961), v roce 1960 vydal knihu o svém otci Antonínu Dvořákovi, manželka Marie Šrámková, 2 děti;
  • Aloisie (4. 4. 1888 – 28. 4. 1967), manžel Josef Fiala, 4 děti.

Vnukem Antonína Dvořáka byl mj. Jiří Sobotka, fotbalový vicemistr světa z roku 1934.[13]

Skladatelská dráha

Dvořák s manželkou Annou v Londýně, 1886

Počátky a vývoj

Počátek Dvořákovy skladatelské tvorby se dá zdokumentovat k roku 1861.[14] Jeho první skladatelské pokusy se však nesetkaly s větším veřejným ohlasem.[15] Po své svatbě začal pracovat jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě.[16]

Do Dvořákovy skladatelské dráhy zasáhl významným způsobem pražský rodák, hudební kritik působící ve Vídni Eduard Hanslick. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu, skladatele Johannese Brahmse,[17] který jej posléze doporučil berlínskému nakladateli hudebních děl Fritzi Simrockovi. Dvořák pak pro Simrocka v roce 1878 napsal první řadu svých Slovanských tanců a získal za ni velmi pozitivní kritiku, a to i od Hanslicka samotného. S Brahmsem zůstal Dvořák po dlouhá léta v přátelském poměru. Navštívil jej na smrtelné posteli a pak se zúčastnil jeho pohřbu, který se konal 6. dubna 1897.[18]

Rodina Dvořákových byla častými hosty hraběte JUDr. Václava Roberta z Kounic na zámečku ve Vysoké u Příbramě. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, který byl jeho švagrem. Později od něj koupil (není zjištěno, že kupní obnos musel uhradit)[zdroj⁠?!] ovčín se špýcharem na východním druhém konci vesnice. Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval.

Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby v Royal Albert Hall dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Na koncert přišlo 12 tis. diváků.[19] Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě.[20]

Dvořák se přátelil s ruským skladatelem Čajkovským, který ho v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě.[21]

Dvořák s rodinou a přáteli v USA (1893): zleva manželka Anna, syn Antonín, Sadie Siebertová, Josef Jan Kovařík, matka Sadie Siebertové, dcera Otilie, Antonín Dvořák

Americké angažmá (1892–1895)

V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Během jeho pobytu jej doprovázel česko-americký houslista Josef Jan Kovařík, se kterým se Dvořák potkal v Praze.[22]

Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry T. Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů.[23] Kovařík jej o letních prázdninách roku 1893 přivedl do svého rodného domu ve Spillville,[24] kde Dvořák zkomponoval několik komorních děl.

Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově.

Poslední léta

Dvořákův pohřeb 5. května 1904 byl národní událostí[25]

Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór.

Hrobka Antonína Dvořáka na Vyšehradském hřbitově (Slavíně). Sochu vytvořil Ladislav Šaloun.

V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři,[26] kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm.

Dvořákovo dílo bylo nyní uváděno a oslavováno doma i v zahraničí. Gustav Mahler a Hans Richter přispěli k jeho popularitě koncerty ve Vídni, Joseph Joachim a Hans von Bülow zpopularizovali Dvořákovu hudbu v Německu, Joseph Barnby a Alexander Mackenzie v Anglii.[27]

Roku 1898 m byla uděleno Vyznamenání za umění a vědu Literis et artibus.[28]

Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí.[29]

Již předtím, v dubnu 1901, jej rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu jako rytíře (Ritter von Dvořák). Stal se tak členem Panské sněmovny Říšské rady ve Vídni.[30] Spolu s ním byl rytířem a členem sněmovny jmenován také další významný český umělec, básník Jaroslav Vrchlický.[31] V roce 1901 se Dvořák stal nástupcem Antonína Bennewitze ve funkci ředitele Pražské konzervatoře.[32]

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici.[33] Dne 5. května byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.[34][35] Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.

Osobnost

Dvořák byl velmi zbožný muž, měl laskavou a nekomplikovanou osobnost. Mezi jeho velké záliby (vyjma lásky k hudbě) patřila železnice a chov holubů. Trpěl agorafobií, která se ke konci života stupňovala.

„ Přicházíval do mé kanceláře, buď když končil některé své dílo nebo když se děly zkoušky k jeho pracím. Nepamatuji se, že by býval kdy usedl. Obyčejně chodil, někdy se postavil k mému psacímu stolu nebo oknu, a pohlížeje střídavě do neurčita mluvil nebo poslouchal. A stávalo se, že uprostřed některé věty náhle ustal a zamyslil se. To mu v duši vylétl a počal pěti skřivan některé myšlenky hudební, které si někdy hned počal hvízdati. Teprve po chvíli vracel se ze své zasněnosti k řeči. A někdy také uprostřed řeči se obrátil a odkvapil. A přišel třeba za několik dní, aby „domluvil, v čem jsme předešle přestali“. To vše působila v něm hudba. Bylo mu v očích a na tváři skoro znáti, jak v něm stále vře a tryská gejzír tónů v oněch nesčetných melodických kombinacích, jimiž tvořil svá díla. “
— František Adolf Šubert
„ Pravda bez pozlátka, pravá demokracie nedvořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti „nižším“, sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a lidem, to byly vlastnosti jeho duše. A stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě, jakoby na piáně. Zdálo se, že myslí jen hudbou. “
— Josef Suk starší
„ Často komponoval hned, jakmile se vzbudil. Hudební myšlenku si nejprve „zahrál“ na svrchnici postele. Psával-li u stolu, držel brko mezi zuby a prsty hrály na kabátě nebo na nohách. Až za chvilku se obrátil k pianu, přehrával a přitom tichým hlasem zpíval. Často jsem se vplížila do pokoje a poslouchala. On mi hleděl do očí, slabě hvízdal a jistě ani nevěděl, že jsem na světě. “
— Anna Dušková, Dvořákova sestřenice[36]

Kriminalistický ústav v Praze na základě rozboru DNA skladatelova vnuka Antonína Dvořáka (* 1929) (syna Otakara Dvořáka), zjistil, že předkové Dvořáků v mužské linii pochází z Kazachstánu nebo Pákistánu.[37]

Dílo

Zámeček ve Vysoké u Příbramě a jeho okolí inspirovalo Antonína Dvořáka k dílům jako Rusalka nebo Armida
Související informace naleznete také v článku Seznam děl Antonína Dvořáka.

Jeho umění je naprosto osobitou klasicistně-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy).

Zvláštního zabarvení dodalo jeho hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané „Z Nového světa“, která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka, Jakobín, Armida).

Napsal celkem devět symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Rekviem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je Smyčcový kvartet F dur, zvaný Americký), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida). Uctíván celým světem nečekaně zemřel v Praze 1. května 1904

Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty) na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze.

Jeho dílo je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem – čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velká orchestrální, vokálně-instrumentální či hudebně dramatická díla.

Posmrtné připomínky

Inspirace v umění

Poštovní známka z roku 1934 od B. Heinze

Dvořákův odkaz a umělá inteligence

Romance Op. 75 No. 1

V roce 2018 vznikla pomocí umělé inteligence skladba „From The Future World“. Na základě rozepsané skici objevené po více než 100 letech byla za pomoci umělé inteligence AIVA dokončena.[43][44] Zcela nová skladba o třech větách je založená na motivech a vzorcích komponování Antonína Dvořáka. První ze tří vět nahrál Ivo Kahánek, klavírista Pražské Filharmonie.[45]

Pomník Antonína Dvořáka v Praze
Pomník Antonína Dvořáka v Praze

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Exhibitions: Antonín Dvořák Archivováno 16. 6. 2011 na Wayback Machine., České muzeum hudby
  4. ↑ Antonin Dvorak - Prague Minos Guide. www.digital-guide.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠUPKA, Ondřej. Dvořák a Zlonice [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Burghauser (2006), s. 13 ("... od roku 1866 pak pod Bedřichem Smetanou, který vystřídal Maýra ve vedení opery.")
  8. ↑ Černušák (1963), s. 276 ("...setrval v orch. do 1871")
  9. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Oddací list. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Kramerius - Dokument stránky periodika. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ AZ kvíz tentokrát s Fortunou (26.11.2022), čas 18:40 [online]. ceskatelevize.cz, 2022-11-26 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Černušák (1963), s. 276 ("Přesto pilně skládal již 1861 smyčc. kvintet, 1862 smyčc. kvartet")
  15. ↑ Černušák (1963), s. 277 ("Tyto skladby ... tvoří D. přípravné období bez ohlasu na veřejnosti.")
  16. ↑ Burghauser (2006), s. 22 ("... u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském, kde byl ředitelem kůru Josef Förster, otec Josefa Bohuslava Foerstera.")
  17. ↑ Burghauser (2006), s. 35 ("Došlo k němu z podnětu Eduarda Hanslicka ... a sděluje mu, že se Brahms jako člen poroty o jeho díla velmi zajímá.")
  18. ↑ Burghauser (1960), s. 560
  19. ↑ Stabat mater | antonin-dvorak.cz. www.antonin-dvorak.cz [online]. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ Dvořák, Antonín, 1841–1904 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2016-04-11]. Dostupné online. 
  21. ↑ Petr Iljič Čajkovskij. Vltava [online]. 2013-01-14 [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  22. ↑ Nejraději mi říkal indiáne. Vycházejí vzpomínky na skladatele Dvořáka. iDNES.cz [online]. 2017-02-12 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ DRAM: Notes for "African Heritage Symphonic Series, Vol. I". www.dramonline.org [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ Nejraději mi říkal indiáne. Vycházejí vzpomínky na skladatele Dvořáka. iDNES.cz [online]. 2017-02-12 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. 
  25. ↑ Burghauser, Antonín Dvořák Thematický Katalog (2006), s. 105 ("Dvořákův pohřeb je opět i národní manifestací.")
  26. ↑ Černušák (1963), s. 278 ("... nastoupil opět jako prof. pražské kons. [od X. 1895]")
  27. ↑ Černušák (1963), s. 278 ("... zakotvilo jeho dílo ve Vídni zásluhou H. Richtra i G. Mahlera, v Německu vlivem H. Bülowa a Jos. Joachima; v Anglii se o ně zasloužil Jos. Barnby a Alex. Mackenzie.")
  28. ↑ KOLÁČNÝ, Ivo. Řády a vyznamenání habsburských monarchií. Druhě přepracované a rozšířené vydání. Praha: Elka Press, 2023. 362 stran. str 229
  29. ↑ Černušák (1963), s. 279 ("Premiéra Rusalky ... a D. šedesátka byly počátkem rozsáhlých oslav v cizině i doma ...")
  30. ↑ Clapham, John, Dvořák, New York: W. W. Norton 1979, ISBN 0-393-01204-2, str. 161.
  31. ↑ Černušák (1963), s. 278–279 ("... s Jar. Vrchlickým byl jmenován členem panské sněmovny ve Vídni [IV. 1901]")
  32. ↑ Honolka (2004), s. 108
  33. ↑ Černušák (1963), s. 279 ("Zemřel, raněn mozkovou mrtvicí ...")
  34. ↑ Hrobka hudebního skladatele Antonína Dvořáka na Vyšehradském hřbitově. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24. 
  35. ↑ Schönzeler, s. 194
  36. ↑ http://www.antonin-dvorak.cz/zajimavosti
  37. ↑ Glóbus Antonína Dvořáka - Eliška a Bugatti | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  38. ↑ První lidské kroky na Měsíci provázela Dvořákova Novosvětská. ČT24 [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  39. ↑ Archivovaná kopie. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2019-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-16. 
  40. ↑ Planetary Names. planetarynames.wr.usgs.gov [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  41. ↑ Věda, technika, zajímavosti, budoucnost. VTM.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  42. ↑ Antonín Dvořák [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  43. ↑ From The Future World. www.fromthefutureworld.cz [online]. [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. 
  44. ↑ Umělá inteligence dokončila Dvořákovo dílo. Poslechněte si premiéru skladby Z budoucího světa [online]. ČRo Vltava, 2019-11-15 [cit. 2019-11-16]. Dostupné online. 
  45. ↑ AIVA / Antonín Dvořák: From the Future World. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

  • CLAPHAM, John. Dvořák. New York: Norton, 1979. Dostupné online. (anglicky) 
  • BURGHAUSER, Jarmil. Antonín Dvořák. Tematický katalog. Export Artia 1960, Bārenreiter Supraphon 1966, 1996.
  • BURGHAUSER, Jarmil. Antonín Dvořák. Praha: Bärenreiter Supraphon 2006. ISBN 80-86791-26-2
  • CLAPHAM, John. Dvořák. New York: W. W. Norton 1979. ISBN 0-393-01204-2
  • DÖGE, Klaus. Antonín Dvořák. Život - dílo - dokumenty. Praha: Vyšehrad 2013. s. 358.
  • NOVOTNÝ, Cyril. Vztahy Antonína Dvořáka ke Kladnu: Dvořákovy oslavy na Kladně. 1. vyd. Kladno: Výbor pro Dvořákovy oslavy na Kladně, 1941. 16 s. Dostupné online. 
  • RYPL, Celestin. Sborník k oslavě stoletých narozenin Antonína Dvořáka : 1841-1941. 1. vyd. Praha: Evropské vydavatelstvo, 1941. 193 s. Dostupné online. 
  • ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka. 4 sv. Praha : Hudební Matice Umělecké besedy, 1922–1933
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 273–275. 
  • VONDRA, Roman. Osobnosti české minulosti: Antonín Dvořák (1841–1904). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2011, 22(3-4), s. 86–89. ISSN 1210-6097.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 468–469. 

Související články

Muzea:

Externí odkazy

Ředitelé Pražské konzervatoře
Předchůdce:
Antonín Bennewitz 		1901–1904
Antonín Dvořák 		Nástupce:
Karel Knittl
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Dvořák&oldid=23685831“