Zubní kaz: Porovnání verzí
m Editace uživatele 46.167.216.242 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je InternetArchiveBot značka: rychlé vrácení zpět |
m Přidal jsem nějaké informace z anglické wikipedie. |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
Pokud je zubní kaz v raném stádiu a postižený zlepší své hygienické návyky, je velká pravděpodobnost, že si tělo poradí samo a povrchový kaz „opraví". Nápravu vzniklých škod urychlují fluoridové ionty obsažené v potravě, v zubních pastách nebo v přípravcích pro lokální fluoridaci. |
Pokud je zubní kaz v raném stádiu a postižený zlepší své hygienické návyky, je velká pravděpodobnost, že si tělo poradí samo a povrchový kaz „opraví". Nápravu vzniklých škod urychlují fluoridové ionty obsažené v potravě, v zubních pastách nebo v přípravcích pro lokální fluoridaci. |
||
Celosvětově má cca 2,3 miliardy (32% populace) zubní kazy v trvalých zubech. [[Světová zdravotnická organizace]] odhaduje, že všichni dospělí měli alespoň jednou zubní kaz. Přibližně 620 miliónu lidí (9% populace) mělo zubní kaz v dětství. V posledních letech se zubní kazy stávají čím dál tím víc častějšími. Je to hlavně kvůli větší spotřebě cukru. |
|||
== Historie == |
== Historie == |
Verze z 10. 1. 2019, 18:09
Zubní kaz | |
---|---|
Zubní kaz v oblasti krčku | |
Klasifikace | |
MKN-10 | K02. |
Klinický obraz | |
Postižený systém | Zubní tkáň |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zubní kaz, neboli narušení zubní skloviny, je infekční onemocnění poškozující tkáň zubu. Zubní kaz patří u lidí mezi nejčastější onemocnění. Příčin zubního kazu je více. Většinou je to způsobeno špatnou ústní hygienou spolu s nevhodným stravováním.
Vzniká působením bakterií, které pokrývají povrch zubní skloviny. Rozkládají sacharidy na organické kyseliny, které odvápňují sklovinu a snižují tvrdost - zub bolí (cítí více chlad, teplo atd.).
Za posledních 300 let byla popsána řada teorií vysvětlujících vznik zubního kazu. Dnes je nejvíce akcepotovanou Chemoparazitární teorie, které byla publikována Millerem roku 1898. Následně byla potvrzena dalšími vědci. Vychází z představy, že viníkem naprosté většiny problémů jsou bakterie Lactobacillus či Streptococcus mutans, které se přichycují na zubech a vylučuje organickou kyselinu. Toto přichycení umožňuje sacharidový polymer, který tvoří hlavní součást zubního plaku. Dlouhodobé působení této kyseliny vede k demineralizaci zubních tkání.[1]
Pokud je zubní kaz v raném stádiu a postižený zlepší své hygienické návyky, je velká pravděpodobnost, že si tělo poradí samo a povrchový kaz „opraví". Nápravu vzniklých škod urychlují fluoridové ionty obsažené v potravě, v zubních pastách nebo v přípravcích pro lokální fluoridaci.
Celosvětově má cca 2,3 miliardy (32% populace) zubní kazy v trvalých zubech. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že všichni dospělí měli alespoň jednou zubní kaz. Přibližně 620 miliónu lidí (9% populace) mělo zubní kaz v dětství. V posledních letech se zubní kazy stávají čím dál tím víc častějšími. Je to hlavně kvůli větší spotřebě cukru.
Historie
Archeologické nálezy ukazují, že zubní kaz je staré onemocnění. Lebky z období před miliony let do období neolitu vykazují známky zubních kazů. Ovšem značný nárůst počtu kazů během neolitické revoluce může být připsán zvyšujícímu se podílu rostlinné potravy obsahující sacharidy a škrob.[2] Předpokládá se, že počátek kultivace rýže v jižní Asii měl též za následek zvýšení výskytu zubního kazu.
Sumerské texty z období 5000 let př. n. l. popisují „zubní červy“ způsobující zubní kaz. Důkazy těchto domněnek byly nalezeny v Indii, Egyptě, Japonsku a Číně.
K dalšímu zvýšení počtu zubního kazu došlo v Evropě vlivem dovážené cukrové třtiny[3] a rafinace cukru.
Zubní kaz je způsoben kyselinou mléčnou, kterou z kvašeného cukru vylučují bakterie zubního plaku.
Vznik zubního kazu
Bakterie hromadící se v ústech se shlukují a ulpívají na povrchu zubů v podobě lepkavé vrstvy nazývané zubní plak. Rizikovými místy v ústech pro jeho tvorbu jsou zejména praskliny a různé otvory v zubech, prostory mezi zuby, okolí zubních výplní, korunek a můstků. Některé druhy bakterií přítomných v plaku přeměňují cukr obsažený v potravinách, které jíme, v agresivní kyseliny narušující zubní sklovinu chránící povrch zubů. Poškození se může vyskytnout všude tam, kde je sklovina vystavena působení kyselin včetně nechráněných kořenů zubů při úbytku dásně způsobeném parodontitidou. Pokud není včas zahájena léčba kazu, často dochází k závažným komplikacím. Zubní kaz začne prorůstat hlouběji do zubu, kde může způsobit bolestivý hnisavý zánět v oblasti kořene. Jedinou možností léčby se v takovém případě stává ošetření kořenového kanálku nebo dokonce chirurgický zákrok.
Druhy zubních kazů
- Kaz korunkové části zubu - je nejrozšířenější, obvykle se objevuje na žvýkacích ploškách zubů (u dětí a mládeže) nebo v mezizubních prostorech (u dospělých) (obr.1).
- Kaz v oblasti zubního krčku - vyskytuje se v případě ustupujících dásní, které odkrývají povrch zubního kořene (obr.2).
- Sekundární kaz - vytváří se podél okrajů korunek a výplní, pokud se v těchto místech nashromáždí zubní plak (obr.3).
- Recidivující kaz - vzniká pod výplněmi nebo korunkami v těch případech, kdy původní ložisko kazu nebylo řádně odstraněno (obr.4).
Příznaky a stanovení diagnózy
Časná stádia zubního kazu jsou bez příznaků. Později je zub citlivý na změny teploty (nejprve na studené, následně i na teplé), citlivost se projevuje také na sladké a kyselé potraviny. Rané stádium zubního kazu zubní lékař odhalí na rentgenovém snímku zubu nebo při vyšetření laserem. Pohledem nebo pomocí vyšetřovací sondy zjistí kaz až v pokročilejším stádiu, kdy jsou defekty již viditelné.[4]
Léčba zubního kazu
Vhodnou metodu léčby zubní lékař stanoví na základě vyšetření a určení stádia kazu. Počínající zubní kaz lze v dnešní době již léčit bez nutnosti „vrtání“, a to pomocí koncentrovaných fluoridů nebo ozónem, léčbou zvanou ozonoterapie. Pokud kaz není progresivní, není třeba jej odstraňovat odvrtáním.[5] Léčba pokročilého stádia kazu spočívá v odstranění kazu jeho odvrtáním a vyplněním vzniklého otvoru zubní výplní neboli plombou. Pokud kaz v pokročilém stádiu zasáhl i zubní dřeň, bývá nutné ošetření kořenového kanálku.
Druhy zubních výplní (plomb)
Výplň by měla být bezpečná, trvanlivá a funkční a měla by splňovat i estetické nároky pacienta. Při jejím výběru je tedy nutné zhodnotit stupeň kazivosti zubů pacienta, oblast umístění plomby, velikost ošetřeného zubní kazu a další nároky, které budou na výplň kladeny. V současnosti mají zubní lékaři na výběr ze tří základních druhů plastických výplňových materiálů –amalgámy, kompozitní pryskyřice a skloionomerní cementy.
Amalgám
Jedná se o nejdéle používaný materiál, jehož typickými vlastnostmi jsou pevnost, odolnost vůči žvýkacím silám, antibakteriální vlastnosti, schopnost „samoutěsnění se“ v zubu, vysoká trvanlivost, nižší cena a snadná manipulace. Nevýhodou těchto výplní je především jejich kovový vzhled.
Kompozitní pryskyřice
Kompozity mají pro svou přirozenou bílou barvu nezastupitelné místo při ošetření předních zubů, v oblastech, které jsou při úsměvu vidět, či v případě, kdy je nutné nahradit úrazem ztracenou sklovinu. Nejsou však příliš vhodné pro pacienty se zvýšenou kazivostí zubů a špatnou hygienou.
Skloionomerní cementy
Skloionomerní cementy jsou materiály, které jsou určitým kompromisem mezi oběma předchozími možnostmi. Jsou estetické, mají protikazivé vlastnosti a vynikají jednoduchou manipulací. Nejsou však tak mechanicky odolné jako např. amalgám a tak vysoce estetické jako kompozit. Antibakteriální vlastnosti mají však nejvyšší ze všech tří materiálů, a proto jsou obzvláště vhodné do úst s vysokou kazivostí. Jejich předností je bezpečnost, avšak za cenu kratší trvanlivosti.
Prevence zubního kazu
Prevence zubního kazu spočívá největší měrou v důsledném a opakovaném odstraňování zubního plaku pravidelným čištěním zubů správnou technikou nejméně dvakrát denně včetně čištění mezizubních prostorů zubní nití a mezizubními kartáčkem. Dále je důležité omezit konzumaci sladkostí obsahujících sacharidy, případně je nahradit sladkostmi bez cukru, kde je cukr nahrazen např. polyoly, které bakterie pokrývající zubní sklovinu neumějí rozkládat.[6] Zubní kaz nevyvolává slazení některými přírodními sladidly, např. stévií.
Doporučuje se také vyčistit si po jídle zuby nebo alespoň žvýkat žvýkačky bez cukru. Velký význam v boji se zubním kazem mají fluoridy, které posilují zubní sklovinu. V neposlední řadě se doporučuje pravidelně absolvovat návštěvu zubního lékaře a to alespoň jednou za půl roku.
Odkazy
Reference
- ↑ Zubní kaz - odborný článek
- ↑ http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/zkazene-zuby-lovcu-a-sberacu--1300955 - Zkažené zuby lovců a sběračů
- ↑ http://www.uic.edu/classes/osci/osci590/11_1Epidemiology.htm Archivováno 29. 11. 2006 na Wayback Machine. - EPIDEMIOLOGY OF DENTAL CARIES
- ↑ Zubní kaz - Ordinace CZ
- ↑ https://vtm.zive.cz/clanky/tohle-vas-nepotesi-novy-vyzkum-naznacuje-ze-rada-lidi-trpi-u-zubare-uplne-zbytecne/sc-870-a-190906/default.aspx - Tohle vás nepotěší: Nový výzkum naznačuje, že řada lidí trpí u zubaře úplně zbytečně
- ↑ http://www.prevencezubnihokazu.cz/ - Prevence zubního kazu
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu zubní kaz na Wikimedia Commons
- http://magazin.ceskenoviny.cz/zdravi/index_view.php?id=305606