Skupina Máj 57

Skupina Máj 57 byla sdružení výtvarných umělců založená mladými výtvarníky (malíři, sochaři, grafici), která po období dogmatismu usilovala o tvorbu spojenou s moderními výrazovými prostředky. Umělci vycházeli z modernistických tradic českého a světového, zvl. francouzského moderního umění. Skupina se vyznačovala širokým názorovým rozpětím, neprosazovala žádný konkrétní program. K zakládajícím členům patřili Ladislav Dydek, Jiří Martin, Jitka Kolínská, Robert Piesen a Richard Fremund, kteří přivedli další členy - grafiky Jiřího Rathouského a Doru Novákovou, malíře Jaromíra Skřivánka a malíře-autodidakty Vojtu Nolče a Františka Chauna. Dále sem patřili sochaři Miloslav Chlupáč, malíř a restaurátor Stanislav Podhrázský a malíř a sochař Zbyněk Sekal. Ti všichni se zúčastnili první výstavy s názvem "Mladé umění", otevřené 31. května 1957 v Obecním domě v Praze. Výstavu zahájil mladý kusthistorik František Dvořák, který se stal teoretikem skupiny. Na návštěvníky výstava velmi silně zapůsobila, spatřili totiž něco zcela jiného, než na oficiálních přehlídkách současného umění - motivy figurální, portréty, zátiší, přírodní i městské krajiny, abstraktní motivy. Výstava byla oficiálními kritiky hodnocena velmi kritiky, dokonce se uvažovalo o jejím předčasném uzavření.Tomu zabránila pouze návštěva prezidenta Antonína Zápotockého, kterou zprostředkoval Ladislav Dydek. Rozruch způsobila především Vysušilova olejomalba "Ukřižování" a Zápiší s dopisem/Pocta Shakespearovi od Jitky Kolínské. Zátiší J. Kolínské bylo z výstavy předčasně odstraněno.

Druhá výstava Skupiny Máj 57 se konala v roce 1958v paláci Dunaj v Praze.Nebyla tak rozsáhlá jako první, ale vyhraněnější, objevuje se tu větší příklon k abstrakci. Vystavovali zde Robert Piesen, Richard Fremund, Jitka Kolínská, Jiří Martin, Karel Vysušil, Ladislav Dydek, Andrej Bělocvětov, Vojta Nolč, Běla Čermáková, Jiří Balcar, Vlastimil Beneš, Libor Fára, Miloslav Hájek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský, Zbyněk Sekal a Miroslav Vystrčil. Tato výstava byla celkově hodnocena kritikou lépe než první, jako celek působila přesvědčivěji a propracovaněji.

Třetí výstavu uspořádala skupina v zahraničí, ve Varšavě v Polsku, v červnu 1958 v Galerii Sztuki Nowoczesnej. Text v katalogu napsal Miloslav Chlupáč, který zdůraznil snahu o osobité pojetí lidského subjektu, nezávislé na zvolené formě. V Polsku, kde už několik let zcela předvládala abstraktní malba, se však výstava nesetkala s významnějším ohlasem.

Koncem 50.let začaly ve skupině vznikart drobné konflikty, většina členů se snažila jít svou vlastní, individuální cestou. Po výstavách v roce 1958 odešel František Dvořák a s ním i skupina zakládajících členů Richard Fremund, Jitka Kolínská, Robert Piesen a Jiří Martin.

Další, čtvrtá výstava, se uskutečnila až v srpnu 1961 v Poděbradech. Způsobila skandál a po třech dnech byla uzavřena. V katalogu je však skupina uvedena jako Máj, bez označení 57, které už ztratilo svůj původní význam. Text do katalogu napsal opět Miloslav Chlupáč, kde zdůraznil nové pjetí vztahu člověka ke světu, včetně tvárného experimentu.

Výstavu v Praze realizovala Skupina Máj po několikaletém úsilí až v květnu 1964 (Nová síň). Vystavovalo zde i osm nových členů - Josef Lehoučka, Jaroslav Klápště, Josef Duchoň, Vavro Oravec, Theodor Pištěk, Jan Švankmajer a Eva Švankmajerová. Celkový výtvarný výraz se nyní posunul více k abstrakci a také k úsilí o strukturální tvrobu. Kritici se vyjadřovali především k nesourodé úrovni vystavovaných prací.

Poslední akcí Skupiny Máj byla výstava na zámku v Teplicích v srpnu 1964, která se však setkala s malým ohlasem jak kritiky, tak návštěvníků.

V dalších letech byla pozornost umělců zaměřena na vlastní tvorbu, která pro ně byla důležitější než soustřeďování do skupin, majících často obranný charakter. Své průkopnické poslání však skupina splnila.

Literatura

• Katalog výstavy Skupina Máj 57, Praha, 2007

• Alexej Klusák: Kultura a politika 1945-1956 (1998)

• Jiří Knapík: V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956 (2006)