Přeskočit na obsah

Bell P-63 Kingcobra: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 729 498 editací
m řádková verze {{Commons}}
→Vývoj: odkaz
 
(Není zobrazeno 30 mezilehlých verzí od 23 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - letadlo
{{Infobox - letadlo
| název = P-63 Kingcobra
| název = P-63 Kingcobra
| typ = [[stíhací letoun]]
| typ = [[stíhací letoun]]
| výrobce = [[Bell Aircraft Corporation]]
| výrobce = [[Bell Aircraft Corporation]]
| obrázek = Bell P-63 Kingcobra in flight.jpg
| obrázek = Bell P-63 Kingcobra in flight.jpg
| popisek =
| popisek =
| konstruktér =
| konstruktér = R. J. Woods
| první let = [[7. prosinec|7. prosince]] [[1942 v letectví|1942]]
| první let = [[7. prosinec|7. prosince]] [[1942 v letectví|1942]]
| zavedeno = říjen [[1943 v letectví|1943]]
| zavedeno = říjen [[1943 v letectví|1943]]
| vyřazeno =
| vyřazeno =
| výroba = 1943-1945
| výroba = 1943-1945
| vyrobeno kusů = 3 303 ks
| vyrobeno kusů = 3 303 ks
| charakter =
| charakter = Vyřazen
| cena za kus =
| cena za kus =
| vyvinuto z typu = [[Bell P-39 Airacobra]]
| varianty =
| varianty = [[Bell L-39]]
⚫
| hlavní uživatel = [[United States Army Air Forces|USAAF]]
| další vývoj =
⚫
| více uživatelů = [[Sovětské letectvo]], [[Francouzské letectvo]] '''P-63C-5''', Brazílie, Itálie
⚫
| hlavní uživatel = [[United States Army Air Forces|USAAF]]
⚫
| více uživatelů = [[Sovětské letectvo]]<br />[[Armée de l'Air]]
}}
}}
⚫
'''Bell P-63 Kingcobra''' byl [[Spojené státy americké|americký]] jednomotorový [[dolnoplošník|dolnoplošný]] [[stíhací letoun]] vyvinutý společností [[Bell Aircraft]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Americké letectvo ho bojově nenasadilo, v [[Sovětský svaz|sovětských]] službách<ref name=" Angelucci and Matricardi p. 100.">Angelucci and Matricardi 1978, p. 100.</ref> kam byl dodáván v rámci tzv. [[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]] (Lend & Lease Act) byl však nasazen.

⚫
'''Bell P-63 Kingcobra''' byl americký letoun používaný během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Nejvíce užíván však byl v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kam byl dodáván v rámci tzv. [[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]] (Lend & Lease Act).


== Vývoj ==
== Vývoj ==
[[Soubor:Airacobra P39 Assembly LOC 02902u.jpg|thumb|left|Výrobní linka firmy Bell poblíž [[Niagarské vodopády|Niagarských vodopádů]], New York]]
[[Soubor:Airacobra P39 Assembly LOC 02902u.jpg|náhled|vlevo|Výrobní linka firmy Bell poblíž [[Niagara Falls (New York)|Niagara Falls]], New York]]
Počátkem roku [[1941 v letectví|1941]] byly ve firmě [[Bell Aircraft Corporation]] zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu [[Bell P-39 Airacobra]]. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří prototypů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje '''XP-63''' se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl '''XP-63A''' s/n 42-78015 zalétaný v dubnu 1943). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory [[Allison V-1710|Allison V-1710-47]] o výkonu 975 kW, což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil křídla (po typu P-51 firmy North American Aviation jako druhý v USA), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000&nbsp;kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením [[Bell XP-76|P-76]]). USAAF, tedy vojenské letectvo [[Spojené státy americké|Spojených Států]], které potřebovalo na začátku války každý vhodný letoun, objednalo v září [[1942 v letectví|1942]], tedy ještě před zalétáním XP-63 7. prosince 1942, sériovou výrobu. Nakonec ale stroj, který dostal označení '''Bell P-63 Kingcobra''', nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do [[Sovětský svaz|SSSR]], který dostal 2421&nbsp;kusů. Výroba typu '''P-63A-1''' byla zahájena na podzim [[1943 v letectví|1943]].
Počátkem roku [[1941 v letectví|1941]] byly ve firmě [[Bell Aircraft Corporation]] zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu [[Bell P-39 Airacobra]]. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří [[prototyp]]ů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje ''XP-63'' se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl ''XP-63A'' s/n 42-78015 zalétaný v dubnu 1943). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory [[Allison V-1710|Allison V-1710-47]] o výkonu 975 kW, což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil [[křídlo letadla|křídla]] (po typu [[North American P-51 Mustang|P-51]] firmy [[North American Aviation]] jako druhý v [[Spojené státy americké|USA]]), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000&nbsp;kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením [[Bell XP-76|P-76]]). USAAF, tedy vojenské letectvo [[Spojené státy americké|Spojených států]], které potřebovalo na začátku války každý vhodný [[letoun]], objednalo v září [[1942 v letectví|1942]], tedy ještě před zalétáním XP-63 7. prosince 1942, [[sériová výroba|sériovou výrobu]]. Nakonec ale stroj, který dostal označení ''Bell P-63 Kingcobra'', nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do [[Sovětský svaz|SSSR]], který dostal 2421&nbsp;kusů. Výroba typu ''P-63A-1'' byla zahájena na podzim [[1943 v letectví|1943]].

[[Soubor:P-63 Kingcobra.jpg|náhled|Americká P-63A]]

Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým [[letecký kanón|kanónem]] M4 ráže 37&nbsp;mm střílejícím dutou osou [[vrtule]] a čtyřmi [[kulomet]]y [[ráže]] 12,7&nbsp;mm. Letoun mohl nést až tři [[letecká puma|pumy]] s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Verze ''P-63A-6'' mohla nést pod křídlem zavěšené pumy nebo [[Odhoditelná přídavná nádrž|přídavné nádrže]] s kapacitou 283 l a puma či přídavná nádrž mohla být podvěšena i pod [[trup letadla|trupem]]. Čtyřlistou vrtuli Aeroproducts s menším průměrem obdržela varianta ''P-63A-7'', ''P-63A-9'' nesla kanón M 10 ráže 37 mm. ''P-63A-10'' měla zvětšenou hmotnost [[pancéřování]] na 113 kg.

Verzi ''P-63C'' poháněl motor Allison V-1710-117 o maximálním výkonu 1103 kW, který mohl být krátkodobě zvýšen až na 1324 kW vstřikováním vody do válců. S výjimkou pohonné jednotky a aerodynamického kýlu pod trupem bylo „céčko“ shodné s verzí P-63A-10.

Začátkem roku 1945 poprvé vzlétl jediný kus varianty ''P-63D'' poháněný motorem V-1710-109, zvětšeným [[rozpětí křídel|rozpětím křídel]] a vzad odsouvatelným [[Kapkovitý překryt|kapkovitým]] krytem [[kokpit]]u.


Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým [[kanón]]em M4 ráže 37&nbsp;mm střílejícím dutou osou vrtule a čtyřmi [[kulomet]]y ráže 12,7&nbsp;mm. Letoun mohl nést až tři pumy s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Verze '''P-63A-6''' mohla nést pod křídlem zavěšené pumy nebo přídavné nádrže s kapacitou 283 l a puma či přídavná nádrž mohla být podvěšena i pod trupem. Čtyřlistou vrtuli Aeroproducts s menším průměrem obdržela varianta '''P-63A-7''', '''P-63A-9''' nesla kanón M 10 ráže 37 mm. '''P-63A-10''' měla zvětšenou hmotnost pancéřování na 113 kg. Začátkem roku 1945 poprvé vzlétl jediný kus varianty '''P-63D''' poháněný motorem V-1710-109, zvětšeným rozpětím křídel a vzad odsouvatelným kapkovitým krytem kabiny. Následný typ '''P-63E''' měl opět původní kryt kabiny s bočními dvířky (13 kusů) a v jediném exempláři postavený '''P-63F''' dostal zabudovanou pohonnou jednotku V-1710-135 s výkonem 1048 kW Celkem bylo vyrobeno 3362 strojů všech verzí (jiné prameny udávají 3303 kusů).
Následný typ ''P-63E'' měl opět původní kryt kabiny s bočními dvířky (13 kusů) a v jediném exempláři postavený ''P-63F'' dostal zabudovanou pohonnou jednotku V-1710-135 s výkonem 1048 kW. Celkem bylo vyrobeno 3362 strojů všech verzí (jiné prameny udávají 3303 kusů).


== Bojové nasazení ==
== Bojové nasazení ==
[[Soubor:P-63 Kingcobra.jpg|right|thumb|Americká P-63A]]
[[Soubor:Bell P-63 Kingcobra on display in Victory Park, Moscow. Photo taken in June 2004.jpg|náhled|Sovětská P-63 Kingcobra]]
⚫
V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud. Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války. Její výsledky jsou následující —


⚫
V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud.{{Fakt/dne|20171211182859|}} Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války.
85. gardový stíhací pluk (GIAP):
15.&nbsp;11.&nbsp;1944 — dvě P-63 zaútočily na formaci 6 německých letadel (piloty byly identifikovány jako [[Bf 110]]). Dosaženo dvou sestřelů bez vlastních ztrát.


⚫
[[Sovětsko-japonská válka|15.&nbsp;srpna&nbsp;1945]] v [[Mandžukuo|Mandžusku]], kde dvě Kingcobry od 17.&nbsp;stíhacího pluku (IAP) zaútočily na dva stroje [[Nakadžima Ki-43]] a jeden sestřelily.
67. gardový stíhací pluk (GIAP):
19.&nbsp;1.&nbsp;1945 — 4 stroje P-63 se střetly s 8 německými letouny (identifikované jako [[Fw 190]]F). 2 letouny sestřeleny, bez vlastních ztrát.
Další 4 P-63 téhož dne na tom též místě bojovaly s další skupinou Fw&nbsp;190F (počet není udáván) a jeden sestřelily, beze ztrát.


⚫
Sovětští [[pilot]]i si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let. V [[Severoatlantická aliance|NATO]] tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno ''Fred''.
7.&nbsp;3.&nbsp;1945 — Roj P-63 doprovázel Iljušiny [[Il-2]]. Skupina čtyř [[Bf 109]] na ně zaútočila. Dosaženo 3 sestřelů beze ztrát.
Ten týž den udeřily dvě P-63 na letiště poblíž [[Berlín]]a, kde překvapily skupinu Fw&nbsp;190F při startu. Dva sestřelily. Při zpáteční cestě zaútočily na [[Me 262]], ten jim ale ulétl.
Ten týž den 8 strojů P-63 doprovázelo [[Pe-2]]. Střetly se s 10 Bf&nbsp;109 a 2 Fw&nbsp;190. Sestřelily jeden Focke-Wulf při ztrátě jedné Kingcobry.
67. gardový stíhací pluk (GIAP) ztratil ještě dvě další P-63, které sestřelil flak (15.&nbsp;4.&nbsp;1945 při průzkumu a 22.&nbsp;4.&nbsp;1945 při bojovém letu).


⚫
Ze sovětských stíhacích [[letecké eso|es]] na P-63 koncem války létali [[Alexej Michajlovič Rešetov]], [[Ivan Ivanovič Kobyleckij]] a [[Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov]].
⚫
Poslední boj P-63 měl proběhnout 15.&nbsp;8.&nbsp;1945 v Mandžudsku, kde dvě Kingcobry od 17.&nbsp;stíhacího pluku (IAP) zaútočily na dvě Ki-43 a jednu sestřelily.


[[Soubor:Bell RP-63C Kingcobra N62822 OSH 07.74 edited-2.jpg|náhled|vlevo|Bell RP-63C racer ''Tipsy Miss'' v [[Oshkosh]]i ve [[Wisconsin]]u v roce 1974.]]
⚫
Sovětští piloti si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let! V NATO tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno Fred.


⚫
V roce 1944 obdržela dva stroje Bell P-63A-9-BE Kingcobra Velká Británie, používané v [[Royal Aircraft Establishment]] k výzkumu [[Laminární proudění|laminárního proudění]] a [[Mezní vrstva|mezní vrstvy]] na křídle. Oba dva stroje sériových čísel FR408 (původní USAAF 42-68937) a FZ440 (42-69423) byly v roce 1948 sešrotovány.
⚫
Ze sovětských stíhacích es na P-63 koncem války létali Alexej Michailovič Rešetov, Ivan Ivanovič Kobyleckij a Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov.


[[Soubor:Bell P-63E Kingcobra USAF.jpg|náhled|P-63E-1BE ''43-11728'' "Pinball" z [[Národní muzeum Letectva Spojených států amerických|Air Force Museum]]]]
⚫
V roce 1944 obdržela dva stroje Bell P-63A-9-BE Kingcobra Velká Británie, používané v Royal Aircraft Establishment (RAE) k výzkumu laminárního proudění a mezní vrstvy na křídle. Oba dva stroje sériových čísel FR408 (původní USAAF 42-68937) a FZ440 (42-69423) byly v roce 1948 sešrotovány.
⚫
Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované cílové letouny. Stroje ''Bell RP-63G-1 „Pinball“'' nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným [[potah (letectví)|potahem]], chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné roztříštění střely na zesíleném potahu letounu, ale z druhé strany střely musely mít srovnatelné balistické vlastnosti jako běžné [[střelivo]], aby výcvik ve střelbě na letící cíl byl realistický). Dopad střel byl snímán čidly a signalizován světelným zařízením. V roce 1948 se ještě řada terčových Kingcober dočkala přeznačení, takže z ''RP-63A-12'', ''RP-63C-2'' a RP-63G-1 se staly QF-63A, QF-63C a QF-63G.


== Uživatelé ==
⚫
Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované (!) cílové letouny. Stroje '''Bell RP-63G-1 „Pinball“''' nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným potahem, chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné roztříštění střely na zesíleném potahu letounu, ale z druhé strany střely musely mít srovnatelné balistické vlastnosti jako běžné [[střelivo]], aby výcvik ve střelbě na letící cíl byl realistický). Dopad střel byl snímán čidly a signalizován světelným zařízením. V roce 1948 se ještě řada terčových Kingcober dočkala přeznačení, takže z '''RP-63A-12''', '''RP-63C-2''' a RP-63G-1 se staly QF-63A, QF-63C a QF-63G.
[[Soubor:P63Cfamilyweb.jpg|náhled|Bell P-63C-5-BE Kingcobra (43-11666), 5e Escadre de Chasse, Armée de l'Air]]
* {{Vlajka a název|Francie}}
** ''[[Armée de l'Air]]''
* {{Vlajka a název|Honduras}}
** [[Honduraské letectvo]]
* {{Vlajka a název|Sovětský svaz}}
** [[Sovětské letectvo]]
* {{Vlajka a název|Spojené království}}
** ''[[Royal Aircraft Establishment]]'' (2 kusy užívané ke zkouškám)
* {{Vlajka a název|Spojené státy americké}}
** ''[[United States Army Air Forces]]''
** ''[[Letectvo Spojených států amerických|United States Air Force]]''
** ''[[National Advisory Committee for Aeronautics]]''


⚫
== Specifikace (P-63A) ==
== Hlavní technické údaje ==
[[Soubor:Bell P-63E Kingcobra USAF.jpg|thumb|P-63E-1BE ''43-11728'' "Pinball" z Air Force Museum]]
[[Soubor:Bell P-63A Kingcobra 3-view line drawing.png|náhled||upright=1.5|Třípohledový nákres P-63A]]

⚫
=== P-63A ===
=== Technické údaje ===
* '''Posádka:''' 1 (pilot)
* '''Posádka:''' 1 (pilot)
* '''Rozpětí:''' 11,684 m
* '''Rozpětí:''' 11,684 m
Řádek 63: Řádek 80:
* '''Vzletová hmotnost (bez podvěsů):''' 3991 kg
* '''Vzletová hmotnost (bez podvěsů):''' 3991 kg
* '''Max. vzletová hmotnost:''' 4763 kg
* '''Max. vzletová hmotnost:''' 4763 kg
⚫
* '''Pohonná jednotka:''' 1 × zážehový kapalinou chlazený [[vidlicový dvanáctiválec]] přeplňovaný dvoustupňovým radiálním kompresorem [[Allison V-1710]]
⚫
** '''P-63A:''' [[Allison V-1710|V-1710-93]] o vzletovém výkonu 1325&nbsp;hp (988&nbsp;kW)
⚫
** '''P-63C:''' [[Allison V-1710|V-1710-117]] o bojovém výkonu 1800&nbsp;hp (1342&nbsp;kW) ve výšce 7315 m (při 3000 ot/min. a plnicím tlaku 76&nbsp;in&nbsp;Hg, se vstřikováním vody).

=== Výkony ===
* '''Maximální rychlost:''' 660 km/h (ve výšce 7620&nbsp;m)
* '''Maximální rychlost:''' 660 km/h (ve výšce 7620&nbsp;m)
* '''Operační dostup:''' 13 106 m
* '''Operační dostup:''' 13 106 m
* '''Čas výstupu do výšky 7620 m:''' 7,3 minuty
* '''Čas výstupu do výšky 7620 m:''' 7,3 minuty
* '''Maximální dolet (předávací):''' 4143 km (s přídavnými nádržemi)
* '''Maximální dolet (předávací):''' 4143 km (s přídavnými nádržemi)

=== Pohonná jednotka ===
⚫
* 1 × zážehový kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec přeplňovaný dvoustupňovým radiálním kompresorem, typ [[Allison V-1710]]

⚫
* '''P-63A:''' [[Allison V-1710|V-1710-93]] o vzletovém výkonu 1325&nbsp;hp (988&nbsp;kW)
⚫
* '''P-63C:''' [[Allison V-1710|V-1710-117]] o bojovém výkonu 1800&nbsp;hp (1342&nbsp;kW) ve výšce 7315 m (při 3000 ot/min. a plnicím tlaku 76&nbsp;in&nbsp;Hg, se vstřikováním vody).


=== Výzbroj ===
=== Výzbroj ===
* 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm se zásobou 30 nábojů (později 37mm kanón M10 s 58 náboji)
* 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm se zásobou 30 nábojů (později 37mm kanón M10 s 58 náboji)
* 2 × synchronizovaný kulomet [[M2 Browning|Colt-Brovning M2]] ráže 12,7 mm v trupu
* 2 × [[synchronizátor střelby|synchronizovaný]] kulomet [[M2 Browning|Colt-Browning M2]] ráže 12,7 mm v trupu
* 2 × nesynchronizovaný kulomet Colt-Brovning M2 ráže 12,7 mm v gondolkách pod křídlem
* 2 × nesynchronizovaný kulomet Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm v gondolkách pod křídlem
* 227 kg pum
* 227 kg pum


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />


=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Genf | jméno = S. A. | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1998 | vydání = 1 | titul = Encyklopedie letadel | vydavatel = Slovo | místo = Ivanka pri Dunaji | isbn = 80-85711-35-4 | strany = 88}}
* M. Šnajdr, ''Airacobra v amerických službách (USAAF, 1941-1944)'', nakl. Votobia, 1996, ISBN 80-7198-092-7
* {{citace monografie | jméno = Zbyněk | příjmení = Válka | odkaz na autora = | titul = Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko | odkaz na titul = | překladatelé = | edice = | svazek edice = | vydání = | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | počet stran = 88 | kapitola = | strany = | isbn = 80-7198-091-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Schmid | jméno = Jaroslav | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1998 | vydání = 3 | titul = Stíhací a bombardovací letadla USA | vydavatel = Fraus | místo = Plzeň | isbn = 80-7238-022-2 | strany = 16–19}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šnajdr | jméno = Miroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = | jméno2 = | odkaz na autora2 = | titul = Airacobra v amerických službách (USAAF, 1941-1944)| vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | počet stran = | isbn = 80-7198-092-7}}
* Daniel D. Whitney, ''Vee’s For Victory!'', Schiffer Military History, 1998, ISBN 0-7643-0561-1
* {{Citace monografie | jméno = Zbyněk | příjmení = Válka | odkaz na autora = | titul = Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko | odkaz na titul = | překladatelé = | edice = | svazek edice = | vydání = | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | počet stran = 88 | kapitola = | strany = | isbn = 80-7198-091-9}}
* {{Citace monografie| příjmení1 = Whitney| jméno1 = Daniel D.| titul = Vee’s For Victory!| vydavatel = Schiffer Military Publishing| místo = Atglen, Pa| rok = 1998| isbn = 0-7643-0561-1| jazyk = en}}


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{Commons|P-63 Kingcobra}}
* {{Commonscat}}
* {{Commons|P-63 Kingcobra}}
* {{cs}} [http://airwar.valka.cz/muzeum/usa/p63/default.htm Článek na Airwar.valka.cz]
* {{Cs}} [https://web.archive.org/web/20070703190528/http://airwar.valka.cz/muzeum/usa/p63/default.htm Článek na Airwar.valka.cz]
* {{En}} [http://wp.scn.ru/en/ww2/f/681/3/0 Kamufláže letounu Bell P-63 Kingcobra] {{Wayback|url=http://wp.scn.ru/en/ww2/f/681/3/0 |date=20160610181811 }}
* {{En}} [http://www.airliners.net/search/photo.search?cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=Bell+P-63+Kingcobra&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www.airliners.net%2F&ref=&ss=8367j6435547j22 Fotogalerie letounu Bell P-63 Kingcobra]


{{Bell}}
{{Bell}}
{{Americké vojenské letouny druhé světové války}}
{{Americká vojenská letadla druhé světové války}}
{{Autoritní data}}


{{Portály|Letectví}}
{{Portály|Letectví}}

Aktuální verze z 3. 12. 2024, 08:30

P-63 Kingcobra
Určenístíhací letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBell Aircraft Corporation
ŠéfkonstruktérR. J. Woods
První let7. prosince 1942
Zařazenoříjen 1943
CharakterVyřazen
UživatelUSAAF
Sovětské letectvo
Armée de l'Air
Výroba1943-1945
Vyrobeno kusů3 303 ks
Vyvinuto z typuBell P-39 Airacobra
VariantyBell L-39
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell P-63 Kingcobra byl americký jednomotorový dolnoplošný stíhací letoun vyvinutý společností Bell Aircraft během druhé světové války. Americké letectvo ho bojově nenasadilo, v sovětských službách[1] kam byl dodáván v rámci tzv. Zákona o půjčce a pronájmu (Lend & Lease Act) byl však nasazen.

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]
Výrobní linka firmy Bell poblíž Niagara Falls, New York

Počátkem roku 1941 byly ve firmě Bell Aircraft Corporation zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu Bell P-39 Airacobra. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří prototypů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje XP-63 se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl XP-63A s/n 42-78015 zalétaný v dubnu 1943). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory Allison V-1710-47 o výkonu 975 kW, což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil křídla (po typu P-51 firmy North American Aviation jako druhý v USA), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000 kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením P-76). USAAF, tedy vojenské letectvo Spojených států, které potřebovalo na začátku války každý vhodný letoun, objednalo v září 1942, tedy ještě před zalétáním XP-63 7. prosince 1942, sériovou výrobu. Nakonec ale stroj, který dostal označení Bell P-63 Kingcobra, nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do SSSR, který dostal 2421 kusů. Výroba typu P-63A-1 byla zahájena na podzim 1943.

Americká P-63A

Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým kanónem M4 ráže 37 mm střílejícím dutou osou vrtule a čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm. Letoun mohl nést až tři pumy s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Verze P-63A-6 mohla nést pod křídlem zavěšené pumy nebo přídavné nádrže s kapacitou 283 l a puma či přídavná nádrž mohla být podvěšena i pod trupem. Čtyřlistou vrtuli Aeroproducts s menším průměrem obdržela varianta P-63A-7, P-63A-9 nesla kanón M 10 ráže 37 mm. P-63A-10 měla zvětšenou hmotnost pancéřování na 113 kg.

Verzi P-63C poháněl motor Allison V-1710-117 o maximálním výkonu 1103 kW, který mohl být krátkodobě zvýšen až na 1324 kW vstřikováním vody do válců. S výjimkou pohonné jednotky a aerodynamického kýlu pod trupem bylo „céčko“ shodné s verzí P-63A-10.

Začátkem roku 1945 poprvé vzlétl jediný kus varianty P-63D poháněný motorem V-1710-109, zvětšeným rozpětím křídel a vzad odsouvatelným kapkovitým krytem kokpitu.

Následný typ P-63E měl opět původní kryt kabiny s bočními dvířky (13 kusů) a v jediném exempláři postavený P-63F dostal zabudovanou pohonnou jednotku V-1710-135 s výkonem 1048 kW. Celkem bylo vyrobeno 3362 strojů všech verzí (jiné prameny udávají 3303 kusů).

Bojové nasazení

[editovat | editovat zdroj]
Sovětská P-63 Kingcobra

V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud.[zdroj⁠?!] Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války.

15. srpna 1945 v Mandžusku, kde dvě Kingcobry od 17. stíhacího pluku (IAP) zaútočily na dva stroje Nakadžima Ki-43 a jeden sestřelily.

Sovětští piloti si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let. V NATO tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno Fred.

Ze sovětských stíhacích es na P-63 koncem války létali Alexej Michajlovič Rešetov, Ivan Ivanovič Kobyleckij a Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov.

Bell RP-63C racer Tipsy Miss v Oshkoshi ve Wisconsinu v roce 1974.

V roce 1944 obdržela dva stroje Bell P-63A-9-BE Kingcobra Velká Británie, používané v Royal Aircraft Establishment k výzkumu laminárního proudění a mezní vrstvy na křídle. Oba dva stroje sériových čísel FR408 (původní USAAF 42-68937) a FZ440 (42-69423) byly v roce 1948 sešrotovány.

P-63E-1BE 43-11728 "Pinball" z Air Force Museum

Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované cílové letouny. Stroje Bell RP-63G-1 „Pinball“ nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným potahem, chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné roztříštění střely na zesíleném potahu letounu, ale z druhé strany střely musely mít srovnatelné balistické vlastnosti jako běžné střelivo, aby výcvik ve střelbě na letící cíl byl realistický). Dopad střel byl snímán čidly a signalizován světelným zařízením. V roce 1948 se ještě řada terčových Kingcober dočkala přeznačení, takže z RP-63A-12, RP-63C-2 a RP-63G-1 se staly QF-63A, QF-63C a QF-63G.

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Bell P-63C-5-BE Kingcobra (43-11666), 5e Escadre de Chasse, Armée de l'Air

Specifikace (P-63A)

[editovat | editovat zdroj]
Třípohledový nákres P-63A

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 11,684 m
  • Délka: 9,957 m
  • Výška: 3,835 m
  • Nosná plocha: 23,04 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2892 kg
  • Vzletová hmotnost (bez podvěsů): 3991 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 4763 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × zážehový kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec přeplňovaný dvoustupňovým radiálním kompresorem Allison V-1710
    • P-63A: V-1710-93 o vzletovém výkonu 1325 hp (988 kW)
    • P-63C: V-1710-117 o bojovém výkonu 1800 hp (1342 kW) ve výšce 7315 m (při 3000 ot/min. a plnicím tlaku 76 in Hg, se vstřikováním vody).

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 660 km/h (ve výšce 7620 m)
  • Operační dostup: 13 106 m
  • Čas výstupu do výšky 7620 m: 7,3 minuty
  • Maximální dolet (předávací): 4143 km (s přídavnými nádržemi)

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
  • 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm se zásobou 30 nábojů (později 37mm kanón M10 s 58 náboji)
  • 2 × synchronizovaný kulomet Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm v trupu
  • 2 × nesynchronizovaný kulomet Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm v gondolkách pod křídlem
  • 227 kg pum

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Angelucci and Matricardi 1978, p. 100.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 88. 
  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla USA. 3. vyd. Plzeň: Fraus, 1998. ISBN 80-7238-022-2. S. 16–19. 
  • ŠNAJDR, Miroslav. Airacobra v amerických službách (USAAF, 1941-1944). Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-092-7. 
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. 
  • WHITNEY, Daniel D. Vee’s For Victory!. Atglen, Pa: Schiffer Military Publishing, 1998. ISBN 0-7643-0561-1. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Bell Aircraft Corporation / Bell Helicopter Textron
Bojová letadla
YFM-1 • P-39 • P-59 • P-63 • XFL • XP-52 • XP-76 • XP-77 • XP-83
Experimentální letadla
X-1 • X-2 • X-5 • X-9 • X-14 • X-16 • X-22 • XV-3 • XV-15 • 533 • D-292 • L-39 • LLRV
Komerční helikoptéry
47/J • 204 • 205 • 206 • 210 • 212 • 214 • 222 • 230 • 400 • 407 • 412 • 417 • 427 • 429 • 430 • 440 • 505 • 525
Vojenské helikoptéry
H-13 • XH-15 • UH-1/N/Y • 207 • 209 • AH-1/J/T/W/Z • 309 • 360 • YAH-63 • YOH-4 • OH-58 • ARH-70 • CH-146
Konvertoplány
XV-15 • V-22 • BA609 • Eagle Eye • V-247 • V-280
Americká vojenská letadla druhé světové války
Stíhací letouny
FR • F2A • F3F • F4F • F4U • F6F • F7F • F8F • P-26 • P-35 • P-36 • P-38 • P-39 • P-40 • P-43 • P-47 • P-51 • P-61 • P-63 • P-66 • P-70 • P-80
Bombardovací, bitevní a torpédové letouny
A-19 • A-20 • A-26 • A-27 • A-28/A-29 • A-30 • A-31/A-35 • A-36 • B-17 • B-18 • B-23 • B-24 • B-25 • B-26 • B-29 • B-32 • B-34 • B-37 • BT • TBD • TBF • SBC • SB2A • SB2C • SB2U • SBD
Průzkumné a spojovací letouny
F-4/F-5 • F-6 • F-7 • F-9 • F-13 • F-15 • L-3 • L-4 • L-10 • O-47 • O-52 • PBM • PBO • PBY • PB2Y • PB4Y • PB4Y-2 • PV-1 • PV-2 • JF • J2F • J4F/OA-14 • JRF • OS2U • SC • SOC • SO3C
Cvičná letadla
PT-17 • PT-19 • AT-6 • AT-7 • AT-9 • BT-8 • BT-12 • BT-13 • AT-17 • AT-18 • SBN • TG-1
Transportní letouny a kluzáky
C-28 • C-33 • UC-36/R2O • C-40 • UC-43 • C-45 • C-46 • C-47 • C-48/49/50/51/52 • C-54 • C-58 • UC-61 • C-63 • C-64 • UC-67 • C-69 • C-73 • C-75 • UC-78 • UC-81 • UC-85 • C-87 • C-91 • C-98 • UC-100 • UC-101 • C-105 • C-110/R3D • CG-3 • CG-4 • CG-13 • CG-15 • AE • R5O • JRS • JR2S
Vírníky a vrtulníky
Experimentální letouny a prototypy
XA-21 • XA-22 • XA-23 • XA-38 • XFL • XF-11 • XF8B • TB2D • XF5F • XF5U • XFD-1 • XF14C • XF15C • XP-41 • XP-46 • XP-49 • XP-50 • XP-52 • XP-54 • XP-55 • XP-56 • XP-57 • XP-58 • P-59 • XP-60 • XP-62 • XP-67 • XP-68 • XP-71 • XP-72 • XP-73 • P-75 • XP-76 • XP-77 • XP-79 • XP-81 • XP-82 • XP-83 • AM • XB-19 • XB-27 • XB-28 • XB-30 • XB-31 • XB-33 • YB-35 • XB-38 • XB-39 • YB-40 • XB-41 • XB-42 • XB-43 • XB-45 • XB-46 • XB-48 • XB-50 • XC-74 • YC-76 • XC-82 • XC-97 • XP2V • XPB2M • XP4Y • R2Y • RB • TB2F • XSB2D • XBTC • XBT2C • XBT2D • XBTK • TBY • HK-1 • YFM-1 • XO-61 • XR-1 • XR-2/3 • XR-8 • N-1M • V-173 • XPBB
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bell_P-63_Kingcobra&oldid=24446693“