Přeskočit na obsah

Jan Brokoff: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Odkazy, typografie
m ibox clean
 
(Není zobrazeno 40 mezilehlých verzí od 22 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{infobox - umělec}}
{{infobox - umělec
| místo narození = [[Spišská Sobota]] <br />{{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
| místo úmrtí = [[Praha]] <br /> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}
{{Příbuzný|syn|[[Ferdinand Maxmilián Brokoff]]}}
{{Příbuzný|syn|[[Michal Jan Josef Brokoff]]}}
}}
}}
'''Jan Brokoff''', také '''Johann Brokoff''', '''Brokof''', či '''Prokov''' ([[23. červen|23. června]] [[1652]] [[Spišská Sobota]], [[Uhersko|Uhry]] – [[28. prosinec|28. prosince]] [[1718]] [[Praha]]) byl [[baroko|barokní]] [[sochař]] a [[řezbář]] původem z [[Němci|německé]] [[spiš]]ské rodiny, který hlavní část života žil a&nbsp;tvořil v [[Čechy|Čechách]]. Byl otcem sochařů [[Michal Jan Josef Brokoff|Michala Jana Josefa Brokoffa]] a [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa]].
[[Soubor:Jan Nepomucky na Karlove moste detail.jpg|náhled|[[Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě|Socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě]], 1682]]
[[Soubor:Kno triton brokoff.jpg|thumb|Socha Tritona na zámecké kašně v Klášterci nad Ohří, 1685]]
'''Jan Brokoff''' (také ''Johann Brokoff'' či ''Brokof'', [[1652]] [[Spišská Sobota]], [[Uhersko|Uhry]] – [[1718]] [[Praha]]) byl [[baroko|barokní]] [[sochař]] a [[řezbář]] původem z [[Němci|německé]] [[Spiš|spišské]] rodiny, který hlavní část života žil a tvořil v [[Čechy|Čechách]]. Je otec sochařů [[Michal Jan Josef Brokoff|Michala Jana Josefa Brokoffa]] a [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa]].


== Život ==
== Život ==
Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa (Prokofa, Brokova) [[Luteránství|luteránského]] vyznání ve [[Spišská Sobota|Spišské Sobotě]] v&nbsp;horních Uhrách. Podle místa původu měl přízvisko Ungarus.<ref>{{Citace monografie
Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa (Prokofa, Brokova) [[Luteránství|luteránského]] vyznání ve [[Spišská Sobota|Spišské Sobotě]] v horních Uhrách. Brzy se vyučil [[Řezbářství|řezbářem]], již v letech 1675–1680 se dostal do Prahy. Kvůli epidemii [[Mor|moru]] odtud roku [[1680]] uprchl, pracoval na různých místech západních [[Čechy|Čech]], zejména v [[Poběžovice|Poběžovicích]] u Matyáše B. Wunschwitze a v [[Manětín]]ě u hraběte Karla Maxmiliána [[Lažanští z Bukové|Lažanského]], pobýval také v [[Řezno|Řezně]]. Léta 1685–1687 Brokoff strávil prací na panství hraběte Michal Osvalda [[Thun-Hohensteinové|Thuna]] v [[Klášterec nad Ohří (zámek)|Klášterci nad Ohří]], odtud odešel do služeb hraběte Jana Adama [[Hrzánové z Harasova|Hrzána]] na [[Červený hrádek (zámek, Jirkov)|Červený hrádek]].
| příjmení = Blažíček

| jméno = Oldřich J.
V roce [[1692]] se Jan Brokoff usadil na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě pražském]], kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s dílnou na rohu Skořepky a [[Uhelný trh|Uhelného trhu]], později v domě U Salátů na [[Národní (Praha)|Národní třídě]] (dnes součást paláce sousedícího s [[Palác Adria|palácem Adria]])<ref>{{Citace monografie
| titul = Ferdinand Brokof
| vydavatel = [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]]
| místo = Praha
| rok vydání = 1976
| strany = 23
}}</ref> Brzy se vyučil [[Řezbářství|řezbářem]], již v letech 1675–1680 se dostal do Prahy. Kvůli epidemii [[mor]]u odtud roku [[1680]] uprchl s&nbsp;cílem dojít do [[Řezno|Řezna]], ale zůstal v&nbsp;západních [[Čechy|Čechách]]. Pracoval tam pro různé objednavatele. Zejména byla pro jeho kariéru významná zakázka na model sochy Jana Nepomuckého podle sošky [[Mathias Rauchmiller|Mathiase Rauchmillera]], vypracovaná pro pražský kamenný (Karlův) most na objednávku barona [[Matyáš Gottfried Wunschwitz|Matyáše Bohumíra Wunschwitze]] v&nbsp;Ronšperku ([[Poběžovice|Poběžovicích]]). V&nbsp;hřbitovním kostele v&nbsp;[[Manětín]]ě roku 1685 vytvořil dřevořezby stojících světců pro hraběte [[Karel Maxmilián Lažanský z Bukové|Karla Maxmiliána Lažanského]]. Léta 1685–1687 Brokoff strávil prací na panství hraběte [[Michael Osvald Thun-Hohenstein|Michaela Osvalda Thuna]] v&nbsp;[[Klášterec nad Ohří (zámek)|Klášterci nad Ohří]], odtud odešel do služeb hraběte Jana Adama [[Hrzánové z Harasova|Hrzána]] na [[Červený hrádek (zámek, Jirkov)|Červený hrádek]].<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Cinyburk
| jméno = Jaroslav
| titul = Brokof a Jirkov
| vydavatel = město Jirkov
| rok vydání = 2012
| strany = 4–5
}}</ref> Na zámku působil v letech 1687–1689 a&nbsp;narodil se mu tam syn [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinand Maxmilián]].<ref name="andel">{{Citace monografie
| editoři = [[Rudolf Anděl]]
| titul = Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
| vydavatel = Nakladatelství Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1984
| počet stran = 664
| svazek = III. Severní Čechy
| kapitola = Červený hrádek – zámek
| strany = 76
}}</ref> Potom s rodinou bydlel v [[Jirkov]]ě, odkud se v&nbsp;roce [[1692]] přestěhoval do Prahy.<ref name=":0" />
[[Soubor:Praha, Staré Město, Brokofův hrob.JPG|náhled|Pamětní deska rodiny Brokofů v&nbsp;Praze]]
Jan Brokoff se usadil na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě pražském]], kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s&nbsp;dílnou na rohu Skořepky a [[Uhelný trh|Uhelného trhu]], později v domě ''U Salátů'' na [[Národní (Praha)|Národní třídě]] (dnes součást [[Palác Porgesů z Portheimu|paláce]] sousedícího s [[Palác Adria|palácem Adria]]).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Baťková
| příjmení = Baťková
| jméno = Růžena
| jméno = Růžena
Řádek 21: Řádek 43:
| strany = 202
| strany = 202
| isbn = 80-200-0627-3
| isbn = 80-200-0627-3
| spoluautoři=et al.
| spoluautoři = et al.
}}</ref>. V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke [[katolictví]]. Se svou ženou Alžbětou měli čtyři děti – syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a dceru Annu Eleonoru. [[Michal Jan Josef Brokoff|Michal Jan Josef]] a [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinand Maxmilián]] po otcově smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilián se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na [[Vídeň]]ském dvoře.
}}</ref> V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke [[katolictví]]. Se svou ženou Alžbětou měl čtyři děti – syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a&nbsp;dceru Annu Eleonoru. [[Michal Jan Josef Brokoff|Michal Jan Josef]] a [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinand Maxmilián]] se vyučili a&nbsp;pracovali v&nbsp;otcově dílně. Po jeho smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilián se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na [[vídeň]]ském dvoře.

Jan Brokoff zemřel 28. prosince 1718.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Poche
| jméno = Emanuel
| spoluautoři = a kol.
| titul = Encyklopedie českého výtvarného umění
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 1975
| strany = 71–72
}}</ref> Byl pochován na hřbitově u [[Kostel svatého Martina ve zdi|kostela sv. Martina ve zdi]] na Starém městě Pražském, který byl zrušen počátkem 20. století. Roku 1909 byla na vnější stěně kostela u&nbsp;presbytáře umístěna pamětní deska rodiny [[Brokoff]]ů od [[Josef Mařatka|Josefa Mařatky]].<ref>CINYBURK, str. 41</ref>

V roce 2018 vydala [[Česká národní banka|ČNB]] k 300. výročí smrti Jana Brokofa stříbrnou pamětní minci v hodnotě 200 Kč, na jejíž lícní straně je ztvárněna socha sv. Jana Nepomuckého na podstavci.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 200 Kč - 300. výročí úmrtí - Jan Brokoff
| periodikum = www.mince-numismatika.cz
| url = https://www.mince-numismatika.cz/index.php?controller=product&path=31&product_id=2196
| datum přístupu = 2021-02-20
}}</ref>


== Dílo ==
== Dílo ==
Jan Brokoff své rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové Josef a Ferdinand.
[[Soubor:Pieta Jan Brokoff Petrin 5947v.jpg|náhled|Sousoší Piety, 1695-1696]]
Jan Brokoff své rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové.


Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa a také dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo, patří bronzová [[Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě|socha ''svatého Jana Nepomuckého'']] na [[Karlův most|Karlově mostě]] ([[1683]]). Tu, respektive dřevěnou sochu podle které se [[bronz]]ová socha v [[Norimberk]]u odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl roku 1682 podle drobného [[terakota|terakotového]] modelu od vídeňského sochaře [[Matthias Rauchmiller|Matthiase Rauchmillera]] z roku [[1681]]. Brokoff tuto drobnou sošku pouze poněkud mechanicky převedl do životní velikosti. Dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského [[kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce|kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce]].<ref>Kořán, I.: Sochařství baroka, in: Praha na úsvitu nových dějin, Panorama, Praha 1987</ref>
Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa patří dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo – bronzová [[Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě|socha ''svatého Jana Nepomuckého'']] na [[Karlův most|Karlově mostě]] ([[1683]]). Tu, respektive dřevěnou sochu, podle které se [[bronz]]ová socha v [[Norimberk]]u odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl roku 1682 podle modelu od vídeňského sochaře Mathiase Rauchmillera z&nbsp;roku [[1681]] (jeho 41&nbsp;cm vysoká sádrová soška je v&nbsp;pražské [[Národní galerie Praha|Národní galerii]]). Brokoff drobnou sošku převedl do životní velikosti a&nbsp;v&nbsp;detailech promodeloval, zejména ve výrazu tváře. Tato dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského [[kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce|kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce]].<ref>Kořán, Ivo: Sochařství baroka, in: ''Praha na úsvitu nových dějin'', Panorama, Praha 1987, s.</ref> Posloužila jako vzor a&nbsp;prototyp mnoha sochám světce v&nbsp;českých zemích, v&nbsp;Německu i v&nbsp;Rakousku. Jednou z&nbsp;nich je i&nbsp;socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí v&nbsp;Poběžovicích, která je kulturní památkou České republiky.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog
| periodikum = pamatkovykatalog.cz
| url = https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-jana-nepomuckeho-14987665
| datum přístupu = 2021-02-20
}}</ref>


Jan Brokoff je i autorem sousoší ''[[Pieta|Piety]]'' ([[1695]]), které bylo v&nbsp;roce [[1859]] z Karlova mostu přesunuto do nádvoří kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dnes [[Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského|nemocnice Pod Petřínem]]). Další dvě [[Sochy na Karlově mostě|„mostní“ sousoší]] ''sv. Josef'' a ''Křest Kristův'' byla poničena během revoluce roku [[1848]]. Torzo figur Křtu Kristova s&nbsp;erbem donátora je součástí sbírek [[Lapidárium Národního muzea|Lapidária Národního muzea]], stejně jako socha [[Svatý Václav|sv. Václava]] vinaře, šlapajícího hrozny v putně, původem z&nbsp;viniční usedlosti pod [[Vyšehrad]]em. Dobová kopie téže sochy stojí v zahradě jezuitského konventu v Praze na Karlově náměstí, druhá – novodobá kopie – byla roku 1999 umístěna do nádvoří [[Konviktu]]. Na Karlově mostě dosud stojí dvě Brokoffova sousoší: je to trojice světic ([[Alžběta Durynská|svatá Alžběta]], [[svatá Markéta]], [[Barbora z Nikomédie|svatá Barbora]]) z&nbsp;roku [[1707]], a&nbsp;sousoší sv. Františka Borgiáše mezi anděly, na nichž Jan nepochybně pracoval se svými syny. S&nbsp;nimi se podílel i&nbsp;na sochařské výzdobě [[Toskánský palác|Toskánského paláce]] na [[Hradčany|Hradčanech]], kde jsou autory [[Alegorie|alegorických]] soch [[Sedm svobodných umění|sedmera svobodných umění]] na [[atika (architektura)|atice]] a&nbsp;dvou erbů na průčelí.
[[Soubor:Poustevna na Skalce - Pieta 2.jpg|náhled|upright|Pieta v poustevně na Skalce, kol. 1700]]
Jan Brokoff je i autorem sousoší ''[[Pieta|Piety]]'' ([[1695]]), které však bylo v&nbsp;roce [[1859]] z Karlova mostu přesunuto do nádvoří kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dnes [[Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského|nemocnice Pod Petřínem]]). Další dvě [[Sochy na Karlově mostě|„mostní“ sousoší]] ''sv. Josef'' a ''Křest Kristův'' byly poničeny během revoluce roku [[1848]]. Torzo figur Kristova Křtu s erbem donátora je součástí sbírek [[Lapidárium Národního muzea|Lapidária Národního muzea]], stejně jako socha sv. Václava vinaře, šlapajícího hrozny v putně, původem z Vyšehradu. Doposud se na Karlově mostě nalézá Brokoffovo sousoší trojice světic: ([[svatá Alžběta]], [[svatá Markéta]], [[Barbora z Nikomédie|svatá Barbora]]) z roku [[1707]], na němž nepochybně pracoval se svými syny. S nimi se podílel i na sochařské výzdobě [[Toskánský palác|Toskánského paláce]] na [[Hradčany|Hradčanech]], kde jsou autory [[Alegorie|alegorických]] soch [[Sedm svobodných umění|sedmera svobodných umění]] na [[atika (architektura)|atice]] a dvou erbů na průčelí.


Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl na různých místech v Čechách, například z lipového dřeva vyřezávané sochy svatých v kostele Sv. Barbory v [[Manětín]]ě ([[1685]]), kamenné sochy na [[Klášterec nad Ohří (zámek)|zámku v Klášterci nad Ohří]] (kolem [[1686]]) a Červeném hrádku, výzdobu krbu v Saturnově sále na [[Libochovice (zámek)|zámku v Libochovicích]], hlavní oltář v klášterním [[Kostel svatého Vojtěcha (Broumov)|kostele sv. Vojtěcha]] v Broumově a další. Mezi jeho nejlepší díla patří Pieta, umístěná v absidě rekolekčního domu (poustevny) v [[Skalka (Mníšek pod Brdy)|barokním areálu Skalka]] v Mníšku pod Brdy.
Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl v Čechách, například sochy mouřenínů v [[Častolovice|Častolovicích]]. Z lipového dřeva vyřezal sochy svatých v kostele Sv. Barbory v&nbsp;[[Manětín]]ě ([[1685]]), z&nbsp;pískovce jsou kamenné sochy [[Triton (mytologie)|Tritona]] a&nbsp;Čtyř ročních období v&nbsp;parku na [[Klášterec nad Ohří (zámek)|zámku v Klášterci nad Ohří]] (kolem [[1686]]). Na Červeném hrádku u&nbsp;Jirkova vytvořil cyklus soch z&nbsp;antické mytologie pro výzdobu zámeckého parku.<ref>CINYBURK, str. 15–19</ref> Na [[Libochovice (zámek)|zámku v Libochovicích]] pracoval na třech zakázkách: sochařská výzdoba krbu v&nbsp;Saturnově sále, vyřezávané dřevěné obrazové rámy a kamenný erb nad vstupní bránou.<ref>CINYBURK, str. 20–25</ref> Z&nbsp;pobytu v&nbsp;Jirkově po sobě zanechal sloup se sochou Bolestné Panny Marie (1695), u&nbsp;dalších dvou soch z&nbsp;tohoto období (sv. Jan Nepomucký a Panna Maria Immaculata) nebylo autorství prokázáno.<ref>CINYBURK, str. 30–40</ref> Zhotovil také sochu sv. Antonína Poustevníka v Lysé nad Labem (1695?), hlavní oltář v klášterním [[Kostel svatého Vojtěcha (Broumov)|kostele sv. Vojtěcha]] v Broumově a další. Mezi jeho nejlepší díla patří Pieta, umístěná v [[Apsida (architektura)|apsidě]] rekolekčního domu (poustevny) v [[Skalka (Mníšek pod Brdy)|barokním areálu Skalka]] v&nbsp;Mníšku pod Brdy.


== Význam ==
== Význam ==
Jan Brokoff nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou průměrnými díly a jeho figurální práce v kameni mají většinou ještě nižší úroveň. Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v dílně začali působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jan Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na [[vídeň]]ské sochařské [[akademie|akademii]].
Jan Brokoff nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou průměrnými díly a jeho figurální práce v kameni mají strnulé toporné tělo, nápadně ostré hrany a&nbsp;příliš zdůrazňované detaily, jak si povšiml V.&nbsp;V.&nbsp;Štech.<ref>V.V. Štech, Brokoffové, in:Umění XII, 1961</ref> Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v&nbsp;dílně začali působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jana Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v&nbsp;tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na [[vídeň]]ské sochařské [[akademie|akademii]].

== Galerie ==
<gallery>
Soubor:2017-06-01 Statue of John of Nepomuk on Charles Bridge.jpg|Socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1682)
Soubor:Kno triton brokoff.jpg|Socha Tritona na zámecké kašně v&nbsp;Klášterci nad Ohři (1865)
Soubor:Pieta Jan Brokoff Petrin 5947v.jpg|Sousoší Piety, Praha (1695-1969)
Soubor:Poustevna na Skalce - Pieta 2.jpg|Pieta v poustevně na Skalce (kolem 1700)
Soubor:Jirkov - Podzim 2012 - Morový sloup - Pieta.JPG|Socha Bolestné Panny Marie na sloupu v&nbsp;Jirkově (1695)
Soubor:Klösterle-Klasterec-Brokoff-Statue-6.jpg|Zahrada zámku v&nbsp;Klášterci nad Ohří (kolem 1686)
Soubor:Cerveny Hradek Castle (Jirkov) (4).jpg|Socha Kyklopa Polyphema na zámku Červený Hrádek (1688–1688)
</gallery>


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 44: Řádek 98:


=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace periodika
| příjmení = Adamcová
| jméno = Kateřina
| titul = Transfery dvou sousoší na Karlově mostě : Nový pohled na sochařskou dílnu Jana Brokoffa v době okolo roku 1710
| periodikum = Průzkumy památek
| odkaz na periodikum = Průzkumy památek (časopis)
| rok vydání = 2013
| měsíc vydání =
| ročník = XX
| číslo = 1
| strany = 93–116
| url =
| issn = 1212-1487
}}
* [[Oldřich J. Blažíček|BLAŽÍČEK, Oldřich J.]] ''Ferdinand Brokof'', Odeon, Praha 1976, s. 23-43, (zde především kapitola ''Léta učení a studia'', která se životu a tvorbě Jana Brokoffa věnuje nejvíce.)
* [[Oldřich J. Blažíček|BLAŽÍČEK, Oldřich J.]] ''Ferdinand Brokof'', Odeon, Praha 1976, s. 23-43, (zde především kapitola ''Léta učení a studia'', která se životu a tvorbě Jana Brokoffa věnuje nejvíce.)
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla| odkaz na autora = Pavla Vošahlíková | spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 110-224 | isbn = 978-80-7277-248-3 | strany = 193-194}}
* {{Citace monografie | příjmení = Vošahlíková | jméno = Pavla| odkaz na autora = Pavla Vošahlíková | spoluautoři = a kol. | titul = Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum | vydavatel = [[Libri]] | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 110-224 | isbn = 978-80-7277-248-3 | strany = 193–194}}
* {{Citace periodika
* {{Citace periodika
| příjmení = Kleisner
| příjmení = Kleisner
Řádek 51: Řádek 119:
| titul = Brokofovo svědectví k benediktinské výzdobě Karlova mostu
| titul = Brokofovo svědectví k benediktinské výzdobě Karlova mostu
| periodikum = Zprávy památkové péče
| periodikum = Zprávy památkové péče
| odkaz na periodikum =
| odkaz na periodikum =
| rok = 1997
| rok = 1997
| měsíc =
| měsíc =
Řádek 58: Řádek 126:
| strany = 60
| strany = 60
| url = http://www.academia.edu/5639723/Brokoffs_Zeugnis_zur_Ausgestaltung_der_Karlsbrucke_durch_die_Benediktiner
| url = http://www.academia.edu/5639723/Brokoffs_Zeugnis_zur_Ausgestaltung_der_Karlsbrucke_durch_die_Benediktiner
| issn =
| issn =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Pokorný
| jméno = Vojtěch
| odkaz na autora = Vojtěch Pokorný
| příjmení2 = Mikulec
| jméno2 = Jiří
| odkaz na autora2 = Jiří Mikulec
| příjmení3 = Blažek
| jméno3 = Petr
| odkaz na autora3 = Petr Blažek (historik)
| titul = Musica Navalis - Dějiny slavností a kultu sv. Jana Nepomuckého
| vydavatel = Svatojánský spolek
| místo = Praha
| rok vydání = 2022
| počet stran = 454
| isbn = 80-7050-151-0
}}
}}


Řádek 64: Řádek 149:
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20236219673-po-karlove-moste-s-prof-frantiskem-dvorakem/ Zastavení s Janem Brokoffem] – dokument České televize ''Po Karlově mostě s [[František Dvořák (historik umění)|prof. Františkem Dvořákem]]''
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20236219673-po-karlove-moste-s-prof-frantiskem-dvorakem/ Zastavení s Janem Brokoffem] – dokument České televize ''Po Karlově mostě s [[František Dvořák (historik umění)|prof. Františkem Dvořákem]]''
* {{AbART osoba|13966}}


{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Brokoff Jan}}
{{Portály|Lidé|Německo|Umění}}


[[Kategorie:Němečtí sochaři|Brokoff, Jan]]
{{DEFAULTSORT:Brokoff, Jan}}
[[Kategorie:Narození 1652|Brokoff, Jan]]
[[Kategorie:Němečtí sochaři]]
[[Kategorie:Úmrtí 1718|Brokoff, Jan]]
[[Kategorie:Barokní sochaři v Česku]]
[[Kategorie:Barokní sochaři v Česku]]
[[Kategorie:Narození v roce 1652]]
[[Kategorie:Narození 23. června]]
[[Kategorie:Narození ve Spišské Sobotě]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1718]]
[[Kategorie:Úmrtí 28. prosince]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých pamětních mincích]]

Aktuální verze z 17. 7. 2024, 07:23

Jan Brokoff
Narození23. června 1652
Spišská Sobota
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí28. prosince 1718 (ve věku 66 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolánísochař a řezbář
DětiFerdinand Maxmilián Brokoff
Michal Jan Josef Brokoff
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Brokoff, také Johann Brokoff, Brokof, či Prokov (23. června 1652 Spišská Sobota, Uhry – 28. prosince 1718 Praha) byl barokní sochař a řezbář původem z německé spišské rodiny, který hlavní část života žil a tvořil v Čechách. Byl otcem sochařů Michala Jana Josefa Brokoffa a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa (Prokofa, Brokova) luteránského vyznání ve Spišské Sobotě v horních Uhrách. Podle místa původu měl přízvisko Ungarus.[1] Brzy se vyučil řezbářem, již v letech 1675–1680 se dostal do Prahy. Kvůli epidemii moru odtud roku 1680 uprchl s cílem dojít do Řezna, ale zůstal v západních Čechách. Pracoval tam pro různé objednavatele. Zejména byla pro jeho kariéru významná zakázka na model sochy Jana Nepomuckého podle sošky Mathiase Rauchmillera, vypracovaná pro pražský kamenný (Karlův) most na objednávku barona Matyáše Bohumíra Wunschwitze v Ronšperku (Poběžovicích). V hřbitovním kostele v Manětíně roku 1685 vytvořil dřevořezby stojících světců pro hraběte Karla Maxmiliána Lažanského. Léta 1685–1687 Brokoff strávil prací na panství hraběte Michaela Osvalda Thuna v Klášterci nad Ohří, odtud odešel do služeb hraběte Jana Adama Hrzána na Červený hrádek.[2] Na zámku působil v letech 1687–1689 a narodil se mu tam syn Ferdinand Maxmilián.[3] Potom s rodinou bydlel v Jirkově, odkud se v roce 1692 přestěhoval do Prahy.[2]

Pamětní deska rodiny Brokofů v Praze

Jan Brokoff se usadil na Starém Městě pražském, kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s dílnou na rohu Skořepky a Uhelného trhu, později v domě U Salátů na Národní třídě (dnes součást paláce sousedícího s palácem Adria).[4] V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke katolictví. Se svou ženou Alžbětou měl čtyři děti – syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a dceru Annu Eleonoru. Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián se vyučili a pracovali v otcově dílně. Po jeho smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilián se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na vídeňském dvoře.

Jan Brokoff zemřel 28. prosince 1718.[5] Byl pochován na hřbitově u kostela sv. Martina ve zdi na Starém městě Pražském, který byl zrušen počátkem 20. století. Roku 1909 byla na vnější stěně kostela u presbytáře umístěna pamětní deska rodiny Brokoffů od Josefa Mařatky.[6]

V roce 2018 vydala ČNB k 300. výročí smrti Jana Brokofa stříbrnou pamětní minci v hodnotě 200 Kč, na jejíž lícní straně je ztvárněna socha sv. Jana Nepomuckého na podstavci.[7]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jan Brokoff své rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové Josef a Ferdinand.

Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa patří dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo – bronzová socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683). Tu, respektive dřevěnou sochu, podle které se bronzová socha v Norimberku odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl roku 1682 podle modelu od vídeňského sochaře Mathiase Rauchmillera z roku 1681 (jeho 41 cm vysoká sádrová soška je v pražské Národní galerii). Brokoff drobnou sošku převedl do životní velikosti a v detailech promodeloval, zejména ve výrazu tváře. Tato dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce.[8] Posloužila jako vzor a prototyp mnoha sochám světce v českých zemích, v Německu i v Rakousku. Jednou z nich je i socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Poběžovicích, která je kulturní památkou České republiky.[9]

Jan Brokoff je i autorem sousoší Piety (1695), které bylo v roce 1859 z Karlova mostu přesunuto do nádvoří kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dnes nemocnice Pod Petřínem). Další dvě „mostní“ sousoší sv. Josef a Křest Kristův byla poničena během revoluce roku 1848. Torzo figur Křtu Kristova s erbem donátora je součástí sbírek Lapidária Národního muzea, stejně jako socha sv. Václava vinaře, šlapajícího hrozny v putně, původem z viniční usedlosti pod Vyšehradem. Dobová kopie téže sochy stojí v zahradě jezuitského konventu v Praze na Karlově náměstí, druhá – novodobá kopie – byla roku 1999 umístěna do nádvoří Konviktu. Na Karlově mostě dosud stojí dvě Brokoffova sousoší: je to trojice světic (svatá Alžběta, svatá Markéta, svatá Barbora) z roku 1707, a sousoší sv. Františka Borgiáše mezi anděly, na nichž Jan nepochybně pracoval se svými syny. S nimi se podílel i na sochařské výzdobě Toskánského paláce na Hradčanech, kde jsou autory alegorických soch sedmera svobodných umění na atice a dvou erbů na průčelí.

Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl v Čechách, například sochy mouřenínů v Častolovicích. Z lipového dřeva vyřezal sochy svatých v kostele Sv. Barbory v Manětíně (1685), z pískovce jsou kamenné sochy Tritona a Čtyř ročních období v parku na zámku v Klášterci nad Ohří (kolem 1686). Na Červeném hrádku u Jirkova vytvořil cyklus soch z antické mytologie pro výzdobu zámeckého parku.[10] Na zámku v Libochovicích pracoval na třech zakázkách: sochařská výzdoba krbu v Saturnově sále, vyřezávané dřevěné obrazové rámy a kamenný erb nad vstupní bránou.[11] Z pobytu v Jirkově po sobě zanechal sloup se sochou Bolestné Panny Marie (1695), u dalších dvou soch z tohoto období (sv. Jan Nepomucký a Panna Maria Immaculata) nebylo autorství prokázáno.[12] Zhotovil také sochu sv. Antonína Poustevníka v Lysé nad Labem (1695?), hlavní oltář v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově a další. Mezi jeho nejlepší díla patří Pieta, umístěná v apsidě rekolekčního domu (poustevny) v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy.

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Jan Brokoff nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou průměrnými díly a jeho figurální práce v kameni mají strnulé toporné tělo, nápadně ostré hrany a příliš zdůrazňované detaily, jak si povšiml V. V. Štech.[13] Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v dílně začali působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jana Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na vídeňské sochařské akademii.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1682)
    Socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1682)
  • Socha Tritona na zámecké kašně v Klášterci nad Ohři (1865)
    Socha Tritona na zámecké kašně v Klášterci nad Ohři (1865)
  • Sousoší Piety, Praha (1695-1969)
    Sousoší Piety, Praha (1695-1969)
  • Pieta v poustevně na Skalce (kolem 1700)
    Pieta v poustevně na Skalce (kolem 1700)
  • Socha Bolestné Panny Marie na sloupu v Jirkově (1695)
    Socha Bolestné Panny Marie na sloupu v Jirkově (1695)
  • Zahrada zámku v Klášterci nad Ohří (kolem 1686)
    Zahrada zámku v Klášterci nad Ohří (kolem 1686)
  • Socha Kyklopa Polyphema na zámku Červený Hrádek (1688–1688)
    Socha Kyklopa Polyphema na zámku Červený Hrádek (1688–1688)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof. Praha: Odeon, 1976. S. 23. 
  2. ↑ a b CINYBURK, Jaroslav. Brokof a Jirkov. [s.l.]: město Jirkov, 2012. S. 4–5. 
  3. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Červený hrádek – zámek, s. 76. 
  4. ↑ BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy. Nové Město Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 202. 
  5. ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1975. S. 71–72. 
  6. ↑ CINYBURK, str. 41
  7. ↑ 200 Kč - 300. výročí úmrtí - Jan Brokoff. www.mince-numismatika.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kořán, Ivo: Sochařství baroka, in: Praha na úsvitu nových dějin, Panorama, Praha 1987, s.
  9. ↑ socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ CINYBURK, str. 15–19
  11. ↑ CINYBURK, str. 20–25
  12. ↑ CINYBURK, str. 30–40
  13. ↑ V.V. Štech, Brokoffové, in:Umění XII, 1961

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ADAMCOVÁ, Kateřina. Transfery dvou sousoší na Karlově mostě : Nový pohled na sochařskou dílnu Jana Brokoffa v době okolo roku 1710. Průzkumy památek. 2013, roč. XX, čís. 1, s. 93–116. ISSN 1212-1487. 
  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof, Odeon, Praha 1976, s. 23-43, (zde především kapitola Léta učení a studia, která se životu a tvorbě Jana Brokoffa věnuje nejvíce.)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha: Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 193–194. 
  • KLEISNER, Tomáš. Brokofovo svědectví k benediktinské výzdobě Karlova mostu. Zprávy památkové péče. 1997, roč. 57, s. 60. Dostupné online. 
  • POKORNÝ, Vojtěch; MIKULEC, Jiří; BLAŽEK, Petr. Musica Navalis - Dějiny slavností a kultu sv. Jana Nepomuckého. Praha: Svatojánský spolek, 2022. 454 s. ISBN 80-7050-151-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Brokoff&oldid=24098723“