Paleobotanika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Aktuální verze z 20. 5. 2024, 20:18

Paleobotanika či fytopaleontologie je jedno z odvětví botaniky (resp. paleontologie), které se zabývá zkoumáním vyhynulých rostlin.^[1]

Metody

Historie a objevy

Kdysi byla při výzkumu omezena hlavně na otisky a součásti zkřemenělé, resp. proniknuté jinými minerály (vápenec, pyrit apod.), později přistupuje též k výzkumu zuhelnatělých částí rostlinného těla, které vhodnými oxidačními činidly (H₂O₂, Schultzeho reagens, tj. roztok KClO₃ v koncentrované HNO₃, javelský louh a j.) lze macerovat a učinit je víceméně průsvitnými. Uvolnění rostlinných partikulí z hornin se neděje zpravidla mechanicky nebo spíše chemicky (pomocí HF, případně, aby se uhlíkový materiál nerozpadl, používá se jako tmelu esterů celulózy; tyto metody byly vypracovány botanickou školou prof. Sewarda v Cambridgi, pro speciální případy obzvláště rezistentních materiálů propracoval tyto metody prof. Halle ve Stockholmu). Také v oboru přesného zobrazování byly postupně činěny nové objevy: fotografie otisků pomocí slabého ultrafialového světla bylo používáno hlavně vlivem prací P. Bertranda (Lille), infračervené světlo se snažil využít J. Wolton (žák Sewardův). Výsledky, k jakým tato zlepšená metodika vedla, jsou často obdivuhodné, nelze je v krátkosti všechny uvést.

Byly tak objeveny některé pozoruhodné nové rostlinné skupiny, u známých pak řada morfologických a anatomických detailů (např. stavba těla tzv. oenopteridních kapradin z konce paleozoika nebo anatomická textura kutikul u četných mesozoických gymnospermů a angiospermů). Z období staršího paleozoika byl objeven celý nový velmi primitivní řád Psilophytales, jehož zástupci nemají ještě tělo náležitě rozlišeno v listy a lodyhu a představují jen systémy větví buď úplně lysých (například Rhynia, Hornea, Pseudosporochnus), nebo opatřených trichomy (například Asteroxylon), a které tvořily hlavní díl vegetace ve spodním a středním devonu. Z období permokarbonu byly objeveny typy nejblíže příbuzné artikulátním Sphenophyllům, které však nemají lodyhy článkované (Noeggerathia v Evropě a Tingia ve východní Asii), prozkoumány samčí fruktifikace některých neuropteridických a alethopteridických pteridospermů (Goldenbergia, Whitelessia, Aulacotheca, Dolerotheca), byla stanovena skupina nových rostlin zvaných Corystospermaceae (např. Umcomasia, Spermatocodon, Pilophorosperma, náležející snad vesměs k otiskům listů zvaným Dicroidium a Thinnfeldia), jejichž listy mají kapradinovitý vzhled, ale vytvářejí semena a tato jsou dokonce uzavřena do jakýchsi kupulek, takže tvoří náběh k typům krytosemenným.

Z pozdějších období, tedy z křídy, třetihor a čtvrtohor nebylo zaznamenáno tolik zásadních nových objevů, neboť rostlinstvo té doby má již stavbu víceméně obdobnou rostlinám dnešním, šlo víceméně o popisování nových rodů a druhů a výzkumy paleogeografické. Zaznamenána byla nicméně vymírání některých rostlinných druhů a změna druhové skladby rostlinstev v ekosystémech, jako tomu bylo například při hromadném vymírání na konci křídy před 66 miliony let.^[2] Dříve si vědci napomáhali (obzvláště v usazeninách ze čtvrtohor) výzkumem pylových zrn (jejich důležitost byla poprvé zhodnocena Postem^[zdroj⁠?!] ve výzkumu holocenních a pleistocénních rašelin.

Moderní paleobotanika

Paleobotanika se již dlouho nezabývá pouze otisky a zkamenělými zbytky rostlin. Je možné totiž zkoumat zuhelnatělé části rostlinného těla, které jsou pomocí chemických metod uvolněny z hornin. Otisky fosilních rostlin je také možno zkoumat pomocí slabého ultrafialového nebo infračerveného světla. Významným zdrojem informací je však i mikroskopický výzkum pylových zrn.

Odkazy

Reference

↑ Thomas N. Taylor, Edith L. Taylor, and Michael Krings. 2008. Paleobotany: The Biology and Evolution of Fossil Plants, 2nd edition. Academic Press (an imprint of Elsevier): Burlington, MA; New York, NY; San Diego, CA, USA, London, UK. 1252 pages. ISBN 978-0-12-373972-8.
↑ SOCHA, Vladimír. Vymírání rostlin na konci křídy. OSEL.cz [online]. 9. června 2022. Dostupné online. (česky)

Související články

Archeobotanika

Externí odkazy

Slovníkové heslo paleobotanika ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu paleobotanika na Wikimedia Commons
(česky) Botany.cz - sekce paleobotanických článků
(anglicky) International Organisation of Palaeobotany

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Thomas N. Taylor, Edith L. Taylor, and Michael Krings. 2008. Paleobotany: The Biology and Evolution of Fossil Plants, 2nd edition. Academic Press (an imprint of Elsevier): Burlington, MA; New York, NY; San Diego, CA, USA, London, UK. 1252 pages. ISBN 978-0-12-373972-8.

[2] SOCHA, Vladimír. Vymírání rostlin na konci křídy. OSEL.cz [online]. 9. června 2022. Dostupné online. (česky)

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+[[Soubor:Viburnum lesquereuxii fossil.jpg|náhled|Fosílie listu ''[[Viburnum lesquereuxii]]'' z [[Kansas]]u]]
-{{přesnost}}
+'''Paleobotanika''' či '''fytopaleontologie''' je jedno z odvětví [[botanika|botaniky]] (resp. [[paleontologie]]), které se zabývá zkoumáním vyhynulých [[rostliny|rostlin]].<ref>Thomas N. Taylor, Edith L. Taylor, and Michael Krings. 2008. ''Paleobotany: The Biology and Evolution of Fossil Plants, 2nd edition''. Academic Press (an imprint of Elsevier): Burlington, MA; New York, NY; San Diego, CA, USA, London, UK. 1252 pages. ISBN 978-0-12-373972-8.</ref>
-[[Soubor:ViburnumFossil.jpg|náhled|Fosílie listu ''[[Viburnum lesquereuxii]]'' z [[Kansas]]u]]
-'''Paleobotanika''' je jedno z odvětví [[botanika|botaniky]] (resp. [[paleontologie]]), které se zabývá zkoumáním vyhynulých [[rostliny|rostlin]].<ref>Thomas N. Taylor, Edith L. Taylor, and Michael Krings. 2008. ''Paleobotany: The Biology and Evolution of Fossil Plants, 2nd edition''. Academic Press (an imprint of Elsevier): Burlington, MA; New York, NY; San Diego, CA, USA, London, UK. 1252 pages. ISBN 978-0-12-373972-8.</ref>
-== Historie ==
+== Metody ==
-Kdysi byla při výzkumu omezena hlavně na otisky a součásti zkřemenělé, resp. proniknuté jinými [[minerál]]y ([[vápenec]], [[pyrit]] apod.), později přistupuje též k výzkumu zuhelnatělých částí rostlinného těla, které vhodnými [[oxidační činidlo|oxidačními činidly]] ( H<sub>2</sub>O<sub>2</sub>, [[Schultzeho reagens]], t. j. roztok KClO<sub>3</sub> v koncentrované HNO<sub>3</sub>, [[javelský louh]] a j.) lze [[macerace|macerovat]] a učinit je víceméně průsvitnými. Uvolnění rostlinných partikulí z [[hornina|hornin]] se neděje zpravidla mechanicky nebo spíše chemicky (pomocí [[Fluorovodík|HF]], případně, aby se uhlíkový materiál nerozpadl, používá se jako [[tmel]]u [[estery|esterů]] [[Celulóza|celulózy]]; tyto metody byly vypracovány botanickou školou prof. Sewarda v [[Cambridge|Cambridgi]], pro speciální případy obzvláště rezistentních materiálů propracoval tyto metody prof. Halle ve [[Stockholm]]u). Také v oboru přesného zobrazování byly postupně činěny nové objevy: [[fotografie]] otisků pomocí slabého ultrafialového světla bylo používáno hlavně vlivem prací P. Bertranda (Lille), infračervené světlo se snažil využít J. Wolton (žák Sewardův). Výsledky, k jakým tato zlepšená metodika vedla, jsou často obdivuhodné, nelze je v krátkosti všechny uvést.
+=== Historie a objevy ===
-Byly tak objeveny některé pozoruhodné nové rostlinné skupiny, u známých pak řada [[Morfologie (biologie)|morfologických]] a [[anatomie|anatomických]] detailů (např. stavba těla tzv. [[oenotropní kapradina|oenopteridních kapradin]] z konce [[paleozoit]]u nebo anatomická textura [[kutikula|kutikul]] u četných mesozoických [[gymnosperm]]ů a [[angiosperm]]ů). V období staršího [[paleozoikum|paleozoika]] byl objeven celý nový velmi primitivní řád [[Psilophytales]], jehož zástupci nemají ještě tělo náležitě rozlišeno v [[list]]y a [[Lodyha|lodyhu]] a představují jen systémy větví buď úplně lysých (například ''[[Rhynia]]'', ''[[Hornea]]'', ''[[Pseudosporochnus]]''), nebo opatřených [[trichom]]y (například ''[[Asteroxylon]]''), a které tvořily hlavní díl [[vegetace]] ve spodním a středním [[devon (geologie)|devonu]]. V období [[permokarbon]]ském byly objeveny typy nejblíže příbuzné artikulátním [[Sphenophyll]]ům, které však nemají lodyhy článkované (''[[Noeggerathia]]'' v Evropě během permokarbonu a ''Tingia'' během permokarbonu ve [[východní Asie|východní Asii]]), prozkoumány [[Pohlavnost|samčí]] [[fruktifikace]] některých neuropteridických a alethopteridických [[pteridosperm]]ů (''[[Goldenbergia]]'', ''[[Whitelessia]]'', ''[[Aulacotheca]]'', ''[[Dolerotheca]]''), byla stanovena skupina nových rostlin zvaných [[Corystospermaceae]] (např. ''[[Umcomasia]]'', ''[[Spermatocodon]]'', ''[[Pilophorosperma]]'', náležející snad vesměs k otiskům listů zvaným ''[[Dicroidium]]'' a ''[[Thinnfeldia]]''), jejichž listy mají [[kapradina|kapradinovitý]] vzhled, ale vytvářejí [[semeno|semena]] a tato jsou dokonce uzavřena do jakýchsi kupulek, takže tvoří náběh k typům [[Krytosemenné|krytosemenným]].
+{{přesnost|část}}
+Kdysi byla při výzkumu omezena hlavně na otisky a součásti zkřemenělé, resp. proniknuté jinými [[minerál]]y ([[vápenec]], [[pyrit]] apod.), později přistupuje též k výzkumu zuhelnatělých částí rostlinného těla, které vhodnými [[oxidační činidlo|oxidačními činidly]] (H<sub>2</sub>O<sub>2</sub>, [[Schultzeho reagens]], tj. roztok KClO<sub>3</sub> v koncentrované HNO<sub>3</sub>, [[javelský louh]] a j.) lze [[macerace|macerovat]] a učinit je víceméně průsvitnými. Uvolnění rostlinných partikulí z [[hornina|hornin]] se neděje zpravidla mechanicky nebo spíše chemicky (pomocí [[Fluorovodík|HF]], případně, aby se uhlíkový materiál nerozpadl, používá se jako [[tmel]]u [[estery|esterů]] [[Celulóza|celulózy]]; tyto metody byly vypracovány botanickou školou prof. Sewarda v [[Cambridge|Cambridgi]], pro speciální případy obzvláště rezistentních materiálů propracoval tyto metody prof. Halle ve [[Stockholm]]u). Také v oboru přesného zobrazování byly postupně činěny nové objevy: [[fotografie]] otisků pomocí slabého ultrafialového světla bylo používáno hlavně vlivem prací P. Bertranda (Lille), infračervené světlo se snažil využít J. Wolton (žák Sewardův). Výsledky, k jakým tato zlepšená metodika vedla, jsou často obdivuhodné, nelze je v krátkosti všechny uvést.
+Byly tak objeveny některé pozoruhodné nové rostlinné skupiny, u známých pak řada [[Morfologie (biologie)|morfologických]] a [[anatomie|anatomických]] detailů (např. stavba těla tzv. [[oenotropní kapradina|oenopteridních kapradin]] z konce [[Paleozoikum|paleozoika]] nebo anatomická textura [[kutikula|kutikul]] u četných mesozoických [[gymnosperm]]ů a [[angiosperm]]ů). Z období staršího [[paleozoikum|paleozoika]] byl objeven celý nový velmi primitivní řád [[Psilophytales]], jehož zástupci nemají ještě tělo náležitě rozlišeno v [[list]]y a [[Lodyha|lodyhu]] a představují jen systémy větví buď úplně lysých (například ''[[Rhynia]]'', ''[[Hornea]]'', ''[[Pseudosporochnus]]''), nebo opatřených [[trichom]]y (například ''[[Asteroxylon]]''), a které tvořily hlavní díl [[vegetace]] ve spodním a středním [[devon (geologie)|devonu]]. Z období [[permokarbon|permokarbonu]] byly objeveny typy nejblíže příbuzné artikulátním [[Sphenophyll]]ům, které však nemají lodyhy článkované (''[[Noeggerathia]]'' v Evropě a ''[[Tingia]]'' ve [[východní Asie|východní Asii]]), prozkoumány [[Pohlavnost|samčí]] [[fruktifikace]] některých neuropteridických a alethopteridických [[Kapraďosemenné|pteridospermů]] (''[[Goldenbergia]]'', ''[[Whitelessia]]'', ''[[Aulacotheca]]'', ''[[Dolerotheca]]''), byla stanovena skupina nových rostlin zvaných [[Corystospermaceae]] (např. ''[[Umcomasia]]'', ''[[Spermatocodon]]'', ''[[Pilophorosperma]]'', náležející snad vesměs k otiskům listů zvaným ''[[Dicroidium]]'' a ''[[Thinnfeldia]]''), jejichž listy mají [[kapradina|kapradinovitý]] vzhled, ale vytvářejí [[semeno|semena]] a tato jsou dokonce uzavřena do jakýchsi kupulek, takže tvoří náběh k typům [[Krytosemenné|krytosemenným]].
 Z pozdějších období, tedy z [[křída|křídy]], [[třetihory|třetihor]] a [[čtvrtohory|čtvrtohor]] nebylo zaznamenáno tolik zásadních nových objevů, neboť rostlinstvo té doby má již stavbu víceméně obdobnou rostlinám dnešním, šlo víceméně o popisování nových [[rod (biologie)|rodů]] a [[druh]]ů a výzkumy [[paleografie|paleogeografické]]. Zaznamenána byla nicméně vymírání některých rostlinných druhů a změna druhové skladby rostlinstev v ekosystémech, jako tomu bylo například při hromadném [[vymírání na konci křídy]] před 66 miliony let.<ref>{{Citace elektronického periodika
@@ Řádek 18: / Řádek 20: @@
  | den vydání = 9
  | url = https://www.osel.cz/12349-vymirani-rostlin-na-konci-kridy.html
-}} {{Cs}}</ref> Dříve si vědci napomáhali (obzvláště v usazeninách ze čtvrtohor) výzkumem [[pyl]]ových zrn (jejich důležitost byla poprvé zhodnocena Postem ve výzkumu [[holocén|holocenních]] a [[pleistocén]]ních rašelin.
+}} {{Cs}}</ref> Dříve si vědci napomáhali (obzvláště v usazeninách ze čtvrtohor) výzkumem [[pyl]]ových zrn (jejich důležitost byla poprvé zhodnocena Postem{{Fakt/dne|20240520093323|Minimálně by se hodilo vysvětlit, o co se jedná.}} ve výzkumu [[holocén|holocenních]] a [[pleistocén]]ních rašelin.
-=== Novověká paleobotanika ===
+=== Moderní paleobotanika ===
 Paleobotanika se již dlouho nezabývá pouze otisky a [[fosilie|zkamenělými]] zbytky rostlin. Je možné totiž zkoumat [[zuhelnatění|zuhelnatělé]] části rostlinného těla, které jsou pomocí chemických metod uvolněny z hornin. Otisky fosilních rostlin je také možno zkoumat pomocí slabého [[Ultrafialové záření|ultrafialového]] nebo [[infračervené záření|infračerveného]] světla. Významným zdrojem informací je však i mikroskopický výzkum [[Pyl|pylových zrn]].