Podjatost: Porovnání verzí
mBez shrnutí editace |
m {{Commonscat}} |
||
| (Není zobrazeno 21 mezilehlých verzí od 11 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Podjatost''' označuje nezpůsobilost k nestrannému a nezaujatému posuzování záležitostí jiných a rozhodování o nich, která je zapříčiněna |
'''Podjatost''' je obecně zaujatost v upřednostňování jistých věcí a lidí na úkor jiných. Synonyma jsou předpojatost, zaujatost, jednostrannost, anglicismus ''bias''. V právním světě se tak označuje nezpůsobilost k nestrannému a nezaujatému posuzování záležitostí jiných a rozhodování o nich, která je zapříčiněna poměrem k dané věci, zejména přímým zájmem na jejím výsledku, či osobním vztahem k účastníkům řízení. Týká se především [[Soudce|soudců]], ale i jiných povolání a jejím důsledkem je vyloučení z dalšího působení v [[Řízení (procesní právo)|řízení]], protože účelem je zajistit rovnost účastníků řízení, [[Objektivita (filosofie)|objektivitu]] tohoto řízení a nestrannost v rozhodnutí o věci. |
||
== |
== Obecná == |
||
Ve společnosti jde o podjatost v případech jako je [[kognitivní zkreslení]], [[střet zájmů]], [[předsudek|předsudky]] a s nimi spojené jevy, jako je například [[diskriminace]], [[rasismus]] či [[sexismus]]. K podjatosti také vede [[mediální zkreslení]] či [[publikační zkreslení]]. [[Zkreslení sloužící sobě]] je všeobecně rozšířená tendence vidět sama/samu sebe a své chování v příznivém světle. Filosofie a věda zkoumají vznik subjektivního mínění ([[ezoterismus]], [[subjektivismus]]) v protikladu k [[Objektivita (filosofie)|objektivnímu]], [[Racionální skepticismus|racionálnímu]] poznávání světa. |
|||
Podjatost soudců spočívá v jejich objektivním poměru k věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům, kvůli kterému lze o nepodjatosti pochybovat. Stačí tedy pouhá, byť odůvodněná pochybnost, jejich zájem na určitém výsledku řízení nemusí být ve skutečnosti dán.<ref>Nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94</ref> Z rozhodování u [[soud]]u vyššího stupně je kromě toho vyloučen také soudce, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Důvodem k vyloučení však nikdy nejsou okolnosti, které spočívají v konkrétním postupu soudce v daném řízení, stejně jako jeho rozhodování v jiných věcech. Každý soudce je povinen svou podjatost posoudit sám a pokud zjistí, že by měl být z rozhodování vyloučen, oznámí to předsedovi soudu, který na základě rozvrhu práce určí jiného soudce. ''Námitku podjatosti'' může také při prvním jednání vznést kterýkoli z účastníků řízení, rozhodne o ní pak soud vyššího stupně (u nejvyšších soudů jiný soudní senát či plénum).<ref>§ 14–16b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)</ref><ref name="tr. ř.">§ 30 a 31 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád</ref><ref>§ 8 zákona č. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní</ref><ref>§ 37 a 38 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu</ref> |
|||
== Právní praxe == |
|||
== Podjatost jiných administrativních profesí == |
|||
| ⚫ | V podobném postavení jako soudci se nachází např. i [[asistent soudce]] nebo [[vyšší soudní úředník]], v jejich případě však o tom, zda jsou či nejsou v dané věci podjatí, rozhoduje jim nadřízený soudce.<ref>§ 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích</ref><ref>§ 6 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství</ref> V [[Trestní řízení|trestním řízení]] je pak obdobně jako soudce vyloučen z dalšího rozhodování ve věci [[státní zástupce]] i [[Policie|policejní]] orgán, přičemž svou podjatost posuzují sami. Proti tomuto rozhodnutí je nicméně přípustná stížnost, o které rozhodne orgán jim bezprostředně nadřízený.<ref name="tr. ř." /> Také [[notář]]i v řízení o dědictví, kde vystupují v roli tzv. soudních komisařů, mohou být podjatí a posuzuje to právě soud, který je provedením úkonů v dědickém řízení pověřil.<ref>§ |
||
=== Podjatost soudců === |
|||
| ⚫ | |||
Vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí určité věci je prolomením zásady [[zákonný soudce|zákonného soudce]], je proto na místě pouze výjimečně, v případech, kdy vztah konkrétního soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům je už takové intenzity, že i přes své zákonné povinnosti nebude schopen rozhodovat nezávisle a nestranně. Tento vztah musí být skutečně dán, např. pouhý pocit vlastní podjatosti soudce nestačí, vždy musí být zjištěn objektivní důvod, proč lze v daném případě o jeho nepodjatosti pochybovat.<ref>{{Citace soudního rozhodnutí |
|||
| rozhodnutí = Nález Ústavního soudu České republiky |
|||
| datum vydání = 3. července 2001 |
|||
| spisová značka = II. ÚS 105/01 |
|||
| url = http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-105-01 |
|||
| datum přístupu = 2015-02-02 |
|||
}}</ref> Podjatost nemusí vyplývat jen z toho, že soudce může být rozhodnutím ve věci osobně dotčen na svých právech, ale také tehdy, když zde nemá přímý právní zájem a jeho vztah k ní je faktického rázu, např. jestliže veřejně projevoval své vyhraněné názory na danou konkrétní věc.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Hromada |
|||
| jméno = Miroslav |
|||
| příjmení2 = Svoboda |
|||
| jméno2 = Karel |
|||
| spoluautoři = a kol. |
|||
| titul = Občanský soudní řád. Komentář |
|||
| vydavatel = C. H. Beck |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2013 |
|||
| strany = 36 |
|||
| isbn = 978-80-7400-506-0 |
|||
}}</ref> Podjatost ovšem může také spočívat v tom, že o věci získal poznatky mimoprocesním způsobem (byl např. sám [[svědek|svědkem]] trestného činu), jeho pohled na věc je pak totiž deformován. Z rozhodování u [[soud]]u vyššího stupně je kromě toho vyloučen také soudce, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Vylučující poměr k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je dán typicky na základě [[příbuzenství|příbuzenského]] nebo podobného vztahu (jde o [[osoba blízká|osobu blízkou]]), případně intenzivního přátelského, či naopak nepřátelského vztahu. Podjatost však nelze shledávat ve vztazích čistě profesionální známosti, např. u byť dlouholeté, ale stále jen společenské známosti mezi soudcem a místním [[advokát]]em. Důvodem k vyloučení také nikdy nejsou okolnosti, které spočívají v konkrétním postupu soudce přímo v daném řízení, stejně jako jeho rozhodování v jiných obdobných věcech. V tom se totiž projevuje samotný výkon soudnictví.<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Novotný |
|||
| jméno = Zdeněk |
|||
| příjmení2 = Drápal |
|||
| jméno2 = Ljubomír |
|||
| příjmení3 = Bureš |
|||
| jméno3 = Jaroslav |
|||
| spoluautoři = a kol. |
|||
| titul = Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář |
|||
| vydavatel = C. H. Beck |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2009 |
|||
| strany = 76–77 |
|||
| isbn = 978-80-7400-107-9 |
|||
}}</ref> |
|||
== Podjatost |
=== Podjatost jiných profesí === |
||
| ⚫ | V podobném postavení jako soudci se nachází např. i [[asistent soudce]] nebo [[vyšší soudní úředník]], podobně také např. [[soudní znalec|znalec]], v jejich případě však o tom, zda jsou, či nejsou v dané věci podjatí, rozhoduje jim nadřízený soudce.<ref>§ 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-6 Dostupné online.]</ref><ref>§ 6 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-121 Dostupné online.]</ref><ref>§ 17 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99 Dostupné online.]</ref> V [[Trestní řízení|trestním řízení]] je pak obdobně jako soudce vyloučen z dalšího rozhodování ve věci [[státní zástupce]] i [[Policie|policejní]] orgán, přičemž svou podjatost posuzují sami. Proti tomuto rozhodnutí je nicméně přípustná stížnost, o které rozhodne orgán jim bezprostředně nadřízený.<ref name="tr. ř.">§ 30 a 31 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141 Dostupné online.]</ref> Také [[notář]]i v řízení o dědictví, kde vystupují v roli tzv. soudních komisařů, mohou být podjatí a posuzuje to právě soud, který je provedením úkonů v dědickém řízení pověřil.<ref>§ 105 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-292 Dostupné online.]</ref> Stejně tak soud, který pověřil [[Soudní exekutor|soudního exekutora]] prováděním exekuce, rozhoduje o jeho podjatosti.<ref>§ 29 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-120 Dostupné online.]</ref> |
||
Podjatost a nepodjatost je velkým faktorem tištěných, vysílaných i jiných médií. Z pohledu médií coby služby obyvatelům informovat je pravdivě o událostech kolem nich bere většina médií za zásadu informovat nezávisle a nepodjatě. Důležitost poslání médií udržovat občany informované pro důležitá a kompetentní rozhodování ve věcech veřejných, které se týkají jejich životů ve společnosti, bylo mnoho napsáno a mnoho významných lidí, včetně prezidentů, toto poslání vyzvihovalo. Některá veřejnoprávní média tedy mají tradičně eliminaci podjatosti ve svých pravidlech a stanovách. Například takovou, že ve zprávě či reportáži silně kritické vůči někomu či zaznamenávající určitý spor musí redaktor/reportér dát prostor obou stranám sporu na vyjádření a pokud možnosti vyjádření jedna strana nevyužije, uvést to. Jiným příkladem je to, že uvaděč či předčítač zpráv v televizi či rádiu nesmí svým projevem, verbálním či neverbálním, dát najevo, zdali s nějakým aktérem, jež je předmětem, zprávy souhlasí či nesouhlasí, sympatizuje či pohrdá, zdali si v nějakém konfliktu vybral stranu a jakou nebo vůbec, jaký názor zastává. V západních zemích se tento typ zpráv označuje jako ''hard news''; alternativou toho jsou ''soft news'', jež jsou komentované a ve kterých moderátor vystupuje nejen jako pouhý zprostředkovatel, ale též jako občan s možností k té které zprávě vyslovit svůj názor (s tím, že se ovšem dostane k několika tisícům až milionům diváků). Globálním trendem, ke kterému dochází, je stírání rozdílu mezi ''hard news'' a ''soft news'', vznikají nové druhy interpretace zpráv ([[infotainment]], [[edutainment]], [[militainment]], …), které mají své kritiky poukazující na pokles hodnoty zpráv a zpravodajství jako veřejné služby. V zemích s velkým zastoupením a vlivem soukromých mediálních korporací může docházet ke speciálním typu [[střet zájmů|střetu zájmů]] a to ve formě prolínajících se představenstev ([[interlocking directorate]]s). Řada významných korporací (včetně těch mediálních) totiž může ve svých vedeních a představenstvech mít stejné lidi. Nastane-li případ, kdy některá z korporací ve skupině se sdíleným představenstvem v něčem pochybila a to do té míry, že je ve veřejném zájmu přinést o tom zprávu či napsat článek, pak s větší pravděpodobností nebude z iniciativy mediální korporace v této skupině. Velmi podobný problém nastává i tehdy, pokud korporace, o které má kritická zpráva vyjít, je současně velkým předplatitelem reklamního prostoru na dané stanici. |
|||
| ⚫ | Mimo tyto převážně justiční profese může být samozřejmě podjatý i kterýkoli správní [[úředník]], s výjimkou vedoucích ústředních správních úřadů a státních tajemníků. Rozhoduje o tom jeho představený.<ref>§ 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. (dále jen „s. ř.“) [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-500 Dostupné online.] + § 163 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.</ref> |
||
=== Namítání podjatosti === |
|||
Každý soudce je povinen svou podjatost posoudit sám a pokud zjistí, že by měl být z rozhodování vyloučen, oznámí to předsedovi soudu, který na základě rozvrhu práce určí jiného soudce. ''Námitku podjatosti'' může také při prvním soudním jednání vznést kterýkoli z účastníků řízení, rozhodne pak o ní soud vyššího stupně (u nejvyšších soudů jiný [[soudní senát]] či [[plénum (soud)|plénum]]).<ref>§ 14–16b o. s. ř.</ref><ref name="tr. ř." /><ref>§ 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-150 Dostupné online.]</ref><ref>§ 36–38 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-182 Dostupné online.]</ref> |
|||
Podjatost může namítnout i účastník správního řízení, který však musí námitku podjatosti dle ustanovení vznést ihned poté, „jakmile se o ní dozví“.<ref>§ 14 odst. 2 s. ř.</ref> O námitce o podjatosti úředníka pak rozhoduje usnesením služebně nadřízený úřední osoby, jíž se námitka podjatosti týká. Služebně nadřízený může podjatou úřední osobu z řízení vyloučit. Proti tomuto usnesení je možné se odvolat. Pokud služebně nadřízený bude považovat námitku za opožděnou, informuje o tom podatele námitky sdělením.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Jak namítat podjatost?|url = http://frankbold.org/poradna/kategorie/korupce-a-jednani-uredniku/rada/jak-namitat-podjatost|vydavatel = Frank Bold |datum vydání = |datum přístupu = 2015-11-04}}</ref> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
| ⚫ | |||
<references /> |
<references /> |
||
=== Související |
=== Související články === |
||
* [[Střet zájmů]] |
* [[Střet zájmů]] |
||
* [[Systémová podjatost]] |
|||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
| ⚫ | |||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Právní pojmy]] |
[[Kategorie:Právní pojmy]] |
||
Aktuální verze z 21. 5. 2022, 13:41
Podjatost je obecně zaujatost v upřednostňování jistých věcí a lidí na úkor jiných. Synonyma jsou předpojatost, zaujatost, jednostrannost, anglicismus bias. V právním světě se tak označuje nezpůsobilost k nestrannému a nezaujatému posuzování záležitostí jiných a rozhodování o nich, která je zapříčiněna poměrem k dané věci, zejména přímým zájmem na jejím výsledku, či osobním vztahem k účastníkům řízení. Týká se především soudců, ale i jiných povolání a jejím důsledkem je vyloučení z dalšího působení v řízení, protože účelem je zajistit rovnost účastníků řízení, objektivitu tohoto řízení a nestrannost v rozhodnutí o věci.
Obecná
[editovat | editovat zdroj]Ve společnosti jde o podjatost v případech jako je kognitivní zkreslení, střet zájmů, předsudky a s nimi spojené jevy, jako je například diskriminace, rasismus či sexismus. K podjatosti také vede mediální zkreslení či publikační zkreslení. Zkreslení sloužící sobě je všeobecně rozšířená tendence vidět sama/samu sebe a své chování v příznivém světle. Filosofie a věda zkoumají vznik subjektivního mínění (ezoterismus, subjektivismus) v protikladu k objektivnímu, racionálnímu poznávání světa.
Právní praxe
[editovat | editovat zdroj]Podjatost soudců
[editovat | editovat zdroj]Vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí určité věci je prolomením zásady zákonného soudce, je proto na místě pouze výjimečně, v případech, kdy vztah konkrétního soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům je už takové intenzity, že i přes své zákonné povinnosti nebude schopen rozhodovat nezávisle a nestranně. Tento vztah musí být skutečně dán, např. pouhý pocit vlastní podjatosti soudce nestačí, vždy musí být zjištěn objektivní důvod, proč lze v daném případě o jeho nepodjatosti pochybovat.[1] Podjatost nemusí vyplývat jen z toho, že soudce může být rozhodnutím ve věci osobně dotčen na svých právech, ale také tehdy, když zde nemá přímý právní zájem a jeho vztah k ní je faktického rázu, např. jestliže veřejně projevoval své vyhraněné názory na danou konkrétní věc.[2] Podjatost ovšem může také spočívat v tom, že o věci získal poznatky mimoprocesním způsobem (byl např. sám svědkem trestného činu), jeho pohled na věc je pak totiž deformován. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen také soudce, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Vylučující poměr k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je dán typicky na základě příbuzenského nebo podobného vztahu (jde o osobu blízkou), případně intenzivního přátelského, či naopak nepřátelského vztahu. Podjatost však nelze shledávat ve vztazích čistě profesionální známosti, např. u byť dlouholeté, ale stále jen společenské známosti mezi soudcem a místním advokátem. Důvodem k vyloučení také nikdy nejsou okolnosti, které spočívají v konkrétním postupu soudce přímo v daném řízení, stejně jako jeho rozhodování v jiných obdobných věcech. V tom se totiž projevuje samotný výkon soudnictví.[3]
Podjatost jiných profesí
[editovat | editovat zdroj]V podobném postavení jako soudci se nachází např. i asistent soudce nebo vyšší soudní úředník, podobně také např. znalec, v jejich případě však o tom, zda jsou, či nejsou v dané věci podjatí, rozhoduje jim nadřízený soudce.[4][5][6] V trestním řízení je pak obdobně jako soudce vyloučen z dalšího rozhodování ve věci státní zástupce i policejní orgán, přičemž svou podjatost posuzují sami. Proti tomuto rozhodnutí je nicméně přípustná stížnost, o které rozhodne orgán jim bezprostředně nadřízený.[7] Také notáři v řízení o dědictví, kde vystupují v roli tzv. soudních komisařů, mohou být podjatí a posuzuje to právě soud, který je provedením úkonů v dědickém řízení pověřil.[8] Stejně tak soud, který pověřil soudního exekutora prováděním exekuce, rozhoduje o jeho podjatosti.[9]
Mimo tyto převážně justiční profese může být samozřejmě podjatý i kterýkoli správní úředník, s výjimkou vedoucích ústředních správních úřadů a státních tajemníků. Rozhoduje o tom jeho představený.[10]
Namítání podjatosti
[editovat | editovat zdroj]Každý soudce je povinen svou podjatost posoudit sám a pokud zjistí, že by měl být z rozhodování vyloučen, oznámí to předsedovi soudu, který na základě rozvrhu práce určí jiného soudce. Námitku podjatosti může také při prvním soudním jednání vznést kterýkoli z účastníků řízení, rozhodne pak o ní soud vyššího stupně (u nejvyšších soudů jiný soudní senát či plénum).[11][7][12][13]
Podjatost může namítnout i účastník správního řízení, který však musí námitku podjatosti dle ustanovení vznést ihned poté, „jakmile se o ní dozví“.[14] O námitce o podjatosti úředníka pak rozhoduje usnesením služebně nadřízený úřední osoby, jíž se námitka podjatosti týká. Služebně nadřízený může podjatou úřední osobu z řízení vyloučit. Proti tomuto usnesení je možné se odvolat. Pokud služebně nadřízený bude považovat námitku za opožděnou, informuje o tom podatele námitky sdělením.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
- ↑ HROMADA, Miroslav; SVOBODA, Karel, a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-506-0. S. 36.
- ↑ NOVOTNÝ, Zdeněk; DRÁPAL, Ljubomír; BUREŠ, Jaroslav, a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 76–77.
- ↑ § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Dostupné online.
- ↑ § 6 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství. Dostupné online.
- ↑ § 17 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dostupné online.
- ↑ a b § 30 a 31 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Dostupné online.
- ↑ § 105 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Dostupné online.
- ↑ § 29 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Dostupné online.
- ↑ § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. (dále jen „s. ř.“) Dostupné online. + § 163 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.
- ↑ § 14–16b o. s. ř.
- ↑ § 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Dostupné online.
- ↑ § 36–38 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Dostupné online.
- ↑ § 14 odst. 2 s. ř.
- ↑ Jak namítat podjatost? [online]. Frank Bold [cit. 2015-11-04]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu podjatost na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Inhabilita soudců v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
