Mesiánský judaismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Ješu‘a změněno v souladu s pravidly českého přepisu hebrejského textu na Ješua. |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 17 mezilehlých verzí od 11 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Messianic symbol.svg|náhled|Symbol mesiánského judaismu]] |
|||
'''Mesiánský judaismus''', [[hebrejština|hebrejsky]] '''יַהֲדוּת מְשִׁיחִית''', ''JAHADUT MEŠICHIT'', je jednou z větví [[judaismus|judaismu]], která vznikla již v 1. století n. l. a byla praktikována [[žid|židovskými]] a později i nežidovskými učedníky [[rabín|rabího]], jenž byl na území tehdejšího [[Izrael|Izraele]] znám pod jménem Ješua ha-Nocri (יֵשׁוּעַ הַנָּצְרִי, Ježíš Nazaretský). Ten byl svými učedníky uznán za [[Mesiáš|Mesiáše]] Izraele, [[vykoupení|Vykupitele]] světa a [[Pán|Pána]] a od té doby začal být označován též jako Ješua ha-Mašiach (יֵשׁוּעַ הַמָּשִׁיחַ, [[Ježíš Kristus]]). Toto své přesvědčení začali hlásat především poté, co byl jejich mistr [[ukřižování|ukřižován]] a oni se nato dle svých vlastních slov stali svědky jeho [[vzkříšení]]. |
|||
'''Mesiánský judaismus '''je [[synkretismus|synkretické]] [[Náboženská společnost|náboženské hnutí]], mající kořeny v 60. a 70. letech 20. století, spojující [[Evangelikalismus|evangelikální]] [[Křesťanství|křestanskou]] [[Teologie|teologii]] s [[Judaismus|židovskou]] [[Halacha|náboženskou praxí]] a terminologií. Podle mesiánského judaismu je [[Ježíš Kristus|Ježíš]] [[Mesiáš]] i [[Boží syn|Syn Boží]] (jedna z osob [[Nejsvětější Trojice|Trojice]]), ale některé mesiánské skupiny odmítají trojiční učení. Jako autoritativní psané zdroje jsou chápány jak [[Hebrejská bible]], tak i [[Nový zákon]]. |
|||
== Vymezení == |
|||
Významnou roli při šíření mesiánského judaismu v 1. století n. l. sehrála jedna z jeruzalémských [[synagoga|synagóg]], kterou až do roku 62 n. l. <ref>{{Citace monografie|jméno=Adolf|příjmení=Novotný|odkaz na autora=Adolf Novotný|titul=Biblický slovník|místo=Praha|rok=1956|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=271}}</ref> vedl Ja‘akov (יַעֲקֹב, Jakub), „bratr Páně“ <ref>{{Citace bible|Ga|1|19}}</ref>, jenž je též znám pod jménem [[Jakub Spravedlivý]] či Obdivuhodný <ref>{{Citace monografie|jméno=Marvin|příjmení=Meyer|odkaz na autora=Marvin Meyer|titul=Evangelium svatého Tomáše|místo=Praha|rok=2007|vydavatel=VOLVOX GLOBATOR|isbn=978-80-7207-640-6|stránky=90-91}}</ref>. Po jeho mučednické smrti synagógu spravoval Šimon, syn Kleofášův <ref>{{Citace monografie|jméno=J. D|příjmení=Douglas|odkaz na autora=J. D. Douglas|titul=Nový biblický slovník|místo=Praha|rok=1996|vydavatel=Návrat domů|isbn=80-85495-65-1| stránky=122}}</ref>. Tato synagóga se vyznačovala nejen tím, že sdružovala věřící v Ješuu ha-Mašiach, ale také tím, že tito věřící byli „nadšenými zastánci Zákona“ <ref>{{Citace bible|Sk|21|20}}</ref> neboli [[Tóra|Tóry]]. To znamená, že tito věřící vedli židovský způsob života a praktikovali židovskou [[bohoslužba|bohoslužbu]]. Tyto židovské způsoby však nenutili věřícím z národů. Ty odkazovali pouze na závaznost dodržování těch nejnutnějších věcí z Tóry, jež jsou v současné době formulovány v tzv. ševa micvot bnej Noach (שֶׁבַע מִצְווֹת בְּנֵי־נֹחַ, [[sedm noachidských přikázání]]). |
|||
Někteří z přívrženců mesiánského judaismu jsou etničtí [[Židé]] a mnozí z nich považují mesiánský judaismus za jednu ze sekt uvnitř [[Judaismus|judaismu]]. Sami o sobě hovoří spíše jako o "židech“ než o "křesťanech." Toto tvrzení odmítá většina židovských organizací a odmítal to i [[Nejvyšší soud Státu Izrael|Nejvyšší soud státu Izrael]] v případech týkajících se [[Zákon o návratu|Zákona o návratu]], kdy mesiánský judaismus označil jako jednu z forem [[křesťanství]] a jeho vyznavačům upíral právo návratu do [[Izrael]]e. Nicméně dne 16. dubna 2008 organizace Jerusalem Institute of Justice, kterou založil jeden právník příslušející k hnutí mesiánských židů, dosáhla úspěchu, když na její popud Nejvyšší soud Státu Izrael vydal rozhodnutí, podle něhož tomu, kdo je mesiánským židem, nemají být kladeny žádné překážky v souvislosti se „Zákonem o návratu“.<ref>{{Citace monografie|jméno=Alvaro|příjmení=Grammatica|odkaz na autora=Alvaro Grammatica|titul=Mesiánští židé a Mesiáš v kontextu současné židovské rozpravy o Ježíši z Nazareta|místo=Olomouc|rok=2014|vydavatel=Univerzita Palackého v Olomouci|isbn=978-80-244-4257-0|stránky=153}}</ref> |
|||
V současné době je na světě kolem 500 000 příslušníků mesiánských komunit,<ref>Grammatica, str. 149</ref> z nichž většina se nachází ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]], avšak rozvinutá mesiánská společenství existují i v zemích bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], v dalších částech [[Evropa|Evropy]], dále v [[Austrálie|Austrálii]], na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]] a v [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]]. Progresivní nárůst mesiánských komunit je zaznamenáván zvláště v zemích [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]] a také v [[Asie|Asii]]. Oficiální místa USA odhadují, že v roce 2013 se v samotném Izraeli nacházelo asi 20 000 mesiánských židů.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=U.S.Department of State, 2013 Report on International Religious Freedom: Israel and The Occupied Territories |url=http://www.state.gov/j/drl/rls/irf/2013/nea/222293.htm |datum přístupu=2015-06-15 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150607021728/http://www.state.gov/j/drl/rls/irf/2013/nea/222293.htm |datum archivace=2015-06-07 |nedostupné=ano }}</ref> |
|||
Význačným hlasatelem víry v Ješuu ha-Mašiach mezi národy se stal rav Ša’ul mi-Tarsos (רַב שָׁאוּל מִטַּרְסוֹס, známý pod označením [[Pavel z Tarsu|apoštol Pavel]]), autor většiny listů, jež se později staly součástí tzv. [[Nový zákon|Nového zákona]] a jež byly [[křesťanství|křesťanskou církví]] zneužity k odmítání židovského způsobu života, ačkoliv samotný Ša’ul pouze odmítal, aby k tomuto způsobu života byli nuceni lidé z národů. Tyto [[antisemitismus|protižidovské]] tendence v církvi začaly v době, kdy se věřící z národů chtěli vyhnout pronásledování ze strany římské moci <ref>{{Citace monografie|jméno=Theodor|příjmení=Much|odkaz na autora=Theodor Much|titul=Kdo zabil rabiho Ježíše?|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=VOLVOX GLOBATOR|isbn=978-80-7207-825-7|stránky=56}}</ref>, která skupiny věřících v Ješuu ha-Mašiach považovala za židovskou sektu <ref>{{Citace bible|Sk|16|20}}</ref>, a vyvrcholily po [[První nikajský koncil|Nicejském koncilu]] (325 n. l.), kdy židovští věřící v Ješuu ha-Mašiach na základě nejrůznějších církevních výnosů ztratili možnost vést židovský způsob života i bohoslužby. Např. na Laodicejském synodu v roce 339 n. l. došlo k tomuto usnesení: „Nepřísluší, aby křesťané podle židovského způsobu světili sobotu, nýbrž aby pracovali toho dne. Světiti však jako křesťané mají přednostně den nedělní, mohou-li. Budou-li přistiženi, že světí jako židé, buďtež od Krista proklati.“ <ref>[http://www.caritas.estranky.sk/clanky/cirkev/pravidla-svateho-snemu-laodicejskeho_-_r_343_.html Pravidla svatého místního sněmu laodicejského, 29. pravidlo]</ref> |
|||
== Židokřesťanství == |
|||
V židovských komunitách pro změnu začal sílit odpor k židům praktikujícím mesiánský judaismus v období protiřímských povstání a fatálního rozměru dosáhlo v době [[Šim'on bar Kochba|Bar Kochbova]] povstání (132–135 n. l.), kdy zanikl vliv „sekt [[zélóti (Judea)|zélótů]], [[saduceové|saduceů]] a [[esejci|esejců]]“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Marvin R.|příjmení=Wilson|odkaz na autora=Marvin R. Wilsom|titul=Náš otec Abrahám. Židovské kořeny křesťanské víry|místo=Praha|rok=1997|vydavatel=Sborový dopis|isbn=|stránky=78|poznámka=dále jen Wilson}}</ref> a začali se prosazovat [[farizeové]]. Jejich náboženský učitel, rabi Akiva (asi 50–136 n. l.), jenž už na konci 1. století n. l. „vedl vlastní [[ješiva|ješivu]] (rabínskou školu) a měl údajně dvanáct tisíc žáků“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Jan|příjmení=Divecký|odkaz na autora=Jan Divecký|titul=Slovník pojmů ke knize: Maharal Rabi Löw. Stezka Tóry|místo=Praha|rok=2008|vydavatel=P3K|isbn=978-80-87186-5|stránky=118}}</ref>, totiž toto povstání podpořil tím, že vůdce povstání označil za Mesiáše a všechny židy, kteří toto odmítali uznat, prohlásil za zrádce. <ref>{{Citace monografie|jméno=Peter|příjmení=Schäfer|odkaz na autora=Peter Schäfer |titul=Dějiny Židů v antice|místo=Praha|rok=2003|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-633-6|stránky=144-146}}</ref> Za takovéhoto stavu se mesiánští židé mohli židovským povstalcům zavděčit jedině tím, že by zapřeli svého Mesiáše, což odmítli učinit. Po Nicejském koncilu se nakonec židé vyznávající mesiánský judaismus ocitli „v situaci, kdy měli před sebou volbu připojit se k již existujícím církvím z pohanů a zapřít svou židovskou identitu nebo se zříci své víry v Mesiáše, aby mohli zůstat v židovské obci, anebo si podržet svou identitu i víru, avšak nenavštěvovat žádnou bohoslužbu.“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Michael|příjmení=Schiffman|odkaz na autora=Michael Schiffman|titul=Návrat z exilu. Obrození mesiánského judaismu|místo=Modřice|rok=2007|vydavatel=Josef Tůma|isbn=80-86687-19-8|stránky=9}}</ref> |
|||
První snahy šířit mezi Židy víru v Ježíše sahají již do doby působení [[Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]], kdy vznikaly komunity Židů hlásící se k víře v Ježíše jako Mesiáše a zároveň k dodržování židovského zákona. Podle Nového zákona se zastánci tohoto tohoto směru koncentrovali okolo Ježíšova možného bratra [[Jakub Spravedlivý|Jakuba]]<ref>{{Citace monografie|jméno=Adolf|příjmení=Novotný|odkaz na autora=Adolf Novotný|titul=Biblický slovník|místo=Praha|rok=1956|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=271}}</ref><ref>{{Citace bible|Ga|1|19}}</ref><ref>{{Citace monografie|jméno=Marvin|příjmení=Meyer|odkaz na autora=Marvin Meyer|titul=Evangelium svatého Tomáše|místo=Praha|rok=2007|vydavatel=VOLVOX GLOBATOR|isbn=978-80-7207-640-6|stránky=90-91}}</ref>. Jelikož judaismus ani křesťanství neměly v té době jasně definovanou teologii, představovali tzv. židokřesťané jednu ze sekt uvnitř širšího rámce židovství. Podle Nového zákona nastal první rozkol po sporu [[apoštol]]ů [[Petr (apoštol)|Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]], po kterém bylo křesťanům z pohanů dovoleno nepraktikovat židovský zákon. Po [[První židovská válka|prvním]] a [[Povstání Bar Kochby|druhém židovském povstání]] ztráceli židokřesťané v rostoucí křesťanské církvi vliv a definitivně byly judaizující prvky v křesťanství odmítnuty na [[První nikajský koncil|Nicejském koncilu]] (325 n. l.) a následných synodách.<ref>Stemberger, Günter (2000). [[Hebrejština|Jews and Christians in the Holy Land: Palestine in the Fourth Century]]. Continuum. p. 81. {{ISBN|978-0-567-08699-0}}</ref> Středověcí konvertité ke křesťanství se již židy snažili obracet ke konkrétní církvi, ke které náleželi i oni sami (např. [[Pablo Christiani]]) a nevytvářeli žádná alternativní židokřesťanská společenství. |
|||
== Kořeny hnutí == |
|||
Tento neutěšený stav trval až do 19. století, kdy se začaly v různých zemích světa formovat skupiny Židů, kteří uvěřili v Ješuu ha-Mašiach a zároveň trvali na tom, že budou praktikovat židovský způsob života. Tyto skromné počátky přerostly v tzv. mesiánské židovské hnutí, jež o sobě po celém světě dává vědět zvláště od sedmdesátých let 20. století. Místní komunity mesiánských věřících tvoří nezávislá společenství, která se liší jak složením (v některých převládají věřící židovského původu, v jiných ne), tak důrazy (v některých jsou věřící z národů vedeni k [[brit mila|obřízce]], v jiných ne) a způsoby vedení (v některých mají jediného hlavního vedoucího, v jiných je vedení svěřeno zekenim [זְקֵנִים] neboli [[presbyterstvo|staršovstvu]]). Většina místních mesiánských společenství se sdružuje ve střešních organizacích, které jim usnadňují řešit problémy a hájit společné zájmy. |
|||
V 19. století vznikaly především v anglosaském prostředí kongregace židovských konvertitů ke křesťanství. Jedním z nejvýznamnějších z nich bylo ''Hnutí hebrejských křesťanů'' (''Hebrew Christian Movement''). Tito konvertité si často podrželi některé z kulturních židovských zvykostí a scházeli se mimo oficiální kostely kongregací a vytvářeli synkrezi křesťanských a židovských rituálů. Tyto kongregace se samy nazývaly jako "židokřesťané", "Izraelité nové smlouvy" (kongregace toho jména byla založena židovským konvertitou Josefem Rabinovičem v [[Kišiněv]]ě v roce 1884) apod. Misie mezi židy byla podporována i křesťanskými hebraisty (např. [[Franz Delitzsch|Franzem Delitzschem]], autorem prvního hebrejského překladu Nového zákona) i různými [[Metodismus|metodistickými]] a [[Baptismus|baptistickými]] kongregacemi. Možnost ponechávání některých židovských rituálů byla ale v jiných křesťanských obcích shledávána kontroverzní vzhledem k historickému odmítnutí judaizace církve jako [[hereze]]. Název ''mesiánský judaismus'' byl poprvé použitý v souvislosti s židovskými konvertity v metodistické misii Hope of Israel v [[New York]]u v roce 1895.<ref>Rausch, David A. (September 1982). "The Messianic Jewish Congregational Movement". ''The Christian Century'''''99''' (28): 926. <q>As I interviewed their leaders across the United States, I found a prevalent belief that ''they'' had coined the term “Messianic Judaism.” Others thought that the term had originated within the past ten or 20 years. Most of their opponents also agreed that this was so. In fact, both the term “Messianic Judaism” and the frustration with the movement go back to the 19th century. During 1895 Our Hope magazine, which became a bulwark in the fundamentalist-evangelical movement under the editorship of Arno C. Gaebelein, carried the subtitle “A Monthly Devoted to the Study of Prophecy and to Messianic Judaism.”</q></ref><ref>{{Citace monografie|jméno=Carol|příjmení=Harris-Shapiro|odkaz na autora=Carol Harris-Shapiro|titul=Messianic Judaism: A Rabbi’s Journey Through Religious Change in America.|url=https://archive.org/details/messianicjudaism0000harr|místo=Boston|rok=1999|vydavatel=Beacon Press|isbn=978-0-8070-1040-2|stránky=27}}</ref> |
|||
== Rozvoj v 70. letech == |
|||
== Mesiánský judaismus v období po zničení Chrámu == |
|||
Rabinovičovu myšlenku praktikovat křesťanství společně s židovskými rituály přejali někteří židovští konvertité v 60. a 70. a rozšířili ji o [[Misie|misijní]] a [[Charismatické hnutí|charismatický]] aspekt, který byl do té doby vlastní spíše organizacím spřízněným s [[Letniční hnutí|letničním hnutím]], soustřeďujícím se přímo na misii mezi židy, jako byli ''Židé pro Ježíše'' (Jews for Jesus). Pod tímto vlivem se dosavadní ''Hebrew Christian Alliance of America'' změnila v ''Messianic Jewish Alliance of America'' v roce 1975.<ref>{{Citace monografie|jméno=Dan|příjmení=Cohen-Sherbok|odkaz na autora=Dan Cohen-Sherbok|titul="Messianic Jewish theology". Messianic Judaism|místo=Londýn|rok=2000|vydavatel=Continuum International Publishing Group|isbn=978-0-8264-5458-4|stránky=170}}</ref> |
|||
Před zničením [[jeruzalémský chrám|Chrámu]] se centrum mesiánského judaismu nacházelo v Jeruzalémě, a to až do roku 66 n. l., kdy římské vojsko oblehlo město a bylo zřejmé, že na aktuálnosti nabyla slova Ješuy ha-Mašiach, jenž řekl: „Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, ...“ (Evangelium podle Lukáše 21:20-21, Ekumenický překlad) <ref>{{Citace bible|Lk|21|20}}</ref> Krátký čas, kdy římská vojska v roce 69 n. l. znenadání odtáhla, využili mesiánští židé k přesunu svého centra asi 100 km severovýchodně od Jeruzaléma do Pelly v zajordánské Pereji <ref>Wilson, str. 77</ref>; farizeové podobně přesunuli své centrum do [[Javne]] <ref>{{Citace monografie|jméno=Frederick Fyvie|příjmení=Bruce|odkaz na autora=Frederick Fyvie Bruce|titul=Věrohodnost Nového zákona|místo=Praha|rok=1992|vydavatel=Návrat|isbn=80-85495-05-8|stránky=72}}</ref>. Na rozdíl od nového centra farizejského judaismu si však nové centrum mesiánského judaismu neudrželo formující vliv na ostatní mesiánské komunity a postupně ztrácelo rozhodující slovo. |
|||
Nejdéle, až do 5. století n. l., udržely svou svébytnost mesiánské komunity poblíž syrské [[Aleppo|Beroje]] (tzv. nazorejci, hebrejsky נָצְרִים, NOCRIM), východně od Jordánu (tzv. [[ebionité]], hebrejsky אֶבְיוֹנִים, EVJONIM) a v Egyptě. <ref>{{Citace monografie|jméno=Jaroslav|příjmení=Brož|odkaz na autora=Jaroslav Brož|titul=Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I)|místo=Praha|rok=2006|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-839-8|stránky=180-181}}</ref> Křesťané, kteří se postupně zcela distancovali od židovství, začali tyto mesiánské skupiny vnímat jako Zákonu oddané židy, kteří odmítli teologii apoštola Pavla. Ve skutečnosti ale tyto mesiánské skupiny nebyly dobře obeznámeny s činností apoštola Pavla, jenž psal a vyučoval řecky, a pouze tedy odmítly překroucený výklad jeho teologie, kterou začali uvnitř křesťanství hlásat ti, o nichž Kejfa (כֵּיפָא, v nežidovském prostředí známý též pod jménem [[Petr (apoštol)|apoštol Petr]]) psal jako o „neodpovědných“ (Ekumenický překlad) či „nešlechetných“ (Kralický překlad) <ref>{{Citace bible|2Pt|3|17}}</ref>, doslova však „vzdorujících Zákonu“ neboli „Tóře“ (řecky αθεσμων, ATHESMÓN). |
|||
Ze zmínek [[Eusebios z Kaisareie|Eusebia]] (např. Církevní dějiny: III,25) či [[svatý Jeroným|Hieronyma]] je zřejmé, že ačkoliv tyto mesiánské komunity nepoužívaly řecky psané spisy apoštola Pavla, přesto měly k dispozici jiné spisy o životě a učení Ješuy ha-Mašiach v jimi používaném jazyce, tzn. [[aramejština|aramejštině]] a možná i [[hebrejština|hebrejštině]]. Na základě toho se někteří badatelé domnívají, že předlohou některých [[kánon|kanonických]] řecky psaných spisů Nového zákona byly jejich hebrejské verze – uvažuje se tak zvláště o [[Evangelium podle Matouše|Evangeliu podle Matouše]]. |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
| Řádek 21: | Řádek 20: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
|||
* [http://www.derech.cz/ Webové stránky o |
* [http://www.derech.cz/ Webové stránky o mesiánském judaismu (česky)] |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Křesťanství|Hebraistika}} |
|||
[[Kategorie:Denominace judaismu]] |
[[Kategorie:Denominace judaismu]] |
||
[[Kategorie:Nová náboženská hnutí inspirovaná křesťanstvím]] |
|||
Aktuální verze z 2. 8. 2021, 00:07
Mesiánský judaismus je synkretické náboženské hnutí, mající kořeny v 60. a 70. letech 20. století, spojující evangelikální křestanskou teologii s židovskou náboženskou praxí a terminologií. Podle mesiánského judaismu je Ježíš Mesiáš i Syn Boží (jedna z osob Trojice), ale některé mesiánské skupiny odmítají trojiční učení. Jako autoritativní psané zdroje jsou chápány jak Hebrejská bible, tak i Nový zákon.
Vymezení
[editovat | editovat zdroj]Někteří z přívrženců mesiánského judaismu jsou etničtí Židé a mnozí z nich považují mesiánský judaismus za jednu ze sekt uvnitř judaismu. Sami o sobě hovoří spíše jako o "židech“ než o "křesťanech." Toto tvrzení odmítá většina židovských organizací a odmítal to i Nejvyšší soud státu Izrael v případech týkajících se Zákona o návratu, kdy mesiánský judaismus označil jako jednu z forem křesťanství a jeho vyznavačům upíral právo návratu do Izraele. Nicméně dne 16. dubna 2008 organizace Jerusalem Institute of Justice, kterou založil jeden právník příslušející k hnutí mesiánských židů, dosáhla úspěchu, když na její popud Nejvyšší soud Státu Izrael vydal rozhodnutí, podle něhož tomu, kdo je mesiánským židem, nemají být kladeny žádné překážky v souvislosti se „Zákonem o návratu“.[1]
V současné době je na světě kolem 500 000 příslušníků mesiánských komunit,[2] z nichž většina se nachází ve Spojených státech, avšak rozvinutá mesiánská společenství existují i v zemích bývalého Sovětského svazu, v dalších částech Evropy, dále v Austrálii, na Novém Zélandu a v Jihoafrické republice. Progresivní nárůst mesiánských komunit je zaznamenáván zvláště v zemích Latinské Ameriky a také v Asii. Oficiální místa USA odhadují, že v roce 2013 se v samotném Izraeli nacházelo asi 20 000 mesiánských židů.[3]
Židokřesťanství
[editovat | editovat zdroj]První snahy šířit mezi Židy víru v Ježíše sahají již do doby působení apoštola Pavla, kdy vznikaly komunity Židů hlásící se k víře v Ježíše jako Mesiáše a zároveň k dodržování židovského zákona. Podle Nového zákona se zastánci tohoto tohoto směru koncentrovali okolo Ježíšova možného bratra Jakuba[4][5][6]. Jelikož judaismus ani křesťanství neměly v té době jasně definovanou teologii, představovali tzv. židokřesťané jednu ze sekt uvnitř širšího rámce židovství. Podle Nového zákona nastal první rozkol po sporu apoštolů Petra a Pavla, po kterém bylo křesťanům z pohanů dovoleno nepraktikovat židovský zákon. Po prvním a druhém židovském povstání ztráceli židokřesťané v rostoucí křesťanské církvi vliv a definitivně byly judaizující prvky v křesťanství odmítnuty na Nicejském koncilu (325 n. l.) a následných synodách.[7] Středověcí konvertité ke křesťanství se již židy snažili obracet ke konkrétní církvi, ke které náleželi i oni sami (např. Pablo Christiani) a nevytvářeli žádná alternativní židokřesťanská společenství.
Kořeny hnutí
[editovat | editovat zdroj]V 19. století vznikaly především v anglosaském prostředí kongregace židovských konvertitů ke křesťanství. Jedním z nejvýznamnějších z nich bylo Hnutí hebrejských křesťanů (Hebrew Christian Movement). Tito konvertité si často podrželi některé z kulturních židovských zvykostí a scházeli se mimo oficiální kostely kongregací a vytvářeli synkrezi křesťanských a židovských rituálů. Tyto kongregace se samy nazývaly jako "židokřesťané", "Izraelité nové smlouvy" (kongregace toho jména byla založena židovským konvertitou Josefem Rabinovičem v Kišiněvě v roce 1884) apod. Misie mezi židy byla podporována i křesťanskými hebraisty (např. Franzem Delitzschem, autorem prvního hebrejského překladu Nového zákona) i různými metodistickými a baptistickými kongregacemi. Možnost ponechávání některých židovských rituálů byla ale v jiných křesťanských obcích shledávána kontroverzní vzhledem k historickému odmítnutí judaizace církve jako hereze. Název mesiánský judaismus byl poprvé použitý v souvislosti s židovskými konvertity v metodistické misii Hope of Israel v New Yorku v roce 1895.[8][9]
Rozvoj v 70. letech
[editovat | editovat zdroj]Rabinovičovu myšlenku praktikovat křesťanství společně s židovskými rituály přejali někteří židovští konvertité v 60. a 70. a rozšířili ji o misijní a charismatický aspekt, který byl do té doby vlastní spíše organizacím spřízněným s letničním hnutím, soustřeďujícím se přímo na misii mezi židy, jako byli Židé pro Ježíše (Jews for Jesus). Pod tímto vlivem se dosavadní Hebrew Christian Alliance of America změnila v Messianic Jewish Alliance of America v roce 1975.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GRAMMATICA, Alvaro. Mesiánští židé a Mesiáš v kontextu současné židovské rozpravy o Ježíši z Nazareta. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. ISBN 978-80-244-4257-0. S. 153.
- ↑ Grammatica, str. 149
- ↑ U.S.Department of State, 2013 Report on International Religious Freedom: Israel and The Occupied Territories. www.state.gov [online]. [cit. 2015-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-07.
- ↑ NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. S. 271.
- ↑ Ga 1, 19 (Kral, ČEP)
- ↑ MEYER, Marvin. Evangelium svatého Tomáše. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2007. ISBN 978-80-7207-640-6. S. 90-91.
- ↑ Stemberger, Günter (2000). Jews and Christians in the Holy Land: Palestine in the Fourth Century. Continuum. p. 81. ISBN 978-0-567-08699-0
- ↑ Rausch, David A. (September 1982). "The Messianic Jewish Congregational Movement". The Christian Century99 (28): 926.
As I interviewed their leaders across the United States, I found a prevalent belief that they had coined the term “Messianic Judaism.” Others thought that the term had originated within the past ten or 20 years. Most of their opponents also agreed that this was so. In fact, both the term “Messianic Judaism” and the frustration with the movement go back to the 19th century. During 1895 Our Hope magazine, which became a bulwark in the fundamentalist-evangelical movement under the editorship of Arno C. Gaebelein, carried the subtitle “A Monthly Devoted to the Study of Prophecy and to Messianic Judaism.”
- ↑ HARRIS-SHAPIRO, Carol. Messianic Judaism: A Rabbi’s Journey Through Religious Change in America.. Boston: Beacon Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8070-1040-2. S. 27.
- ↑ COHEN-SHERBOK, Dan. "Messianic Jewish theology". Messianic Judaism. Londýn: Continuum International Publishing Group, 2000. ISBN 978-0-8264-5458-4. S. 170.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mesiánský judaismus na Wikimedia Commons - Webové stránky o mesiánském judaismu (česky)
