Zobrazení zdroje stránky Karel IV.

{{Různé významy|tento=českém králi a římském císaři}}
{{Infobox - osoba 2
 | místo narození = [[Praha]]<br>{{Vlajka a název|České království}}
 | místo úmrtí = [[Praha]]<br>{{Vlajka a název|České království}}
 | funkce = 
{{Infobox - osoba 2/titul
 | titul = [[Seznam panovníků Svaté říše římské|Císař Svaté říše římské]]
 | období = [[1355]]–[[1378]]
 | korunovace = [[5. duben|5. dubna]] [[1355]]
 | předchůdce = [[Ludvík IV. Bavor]]
 | nástupce = [[Zikmund Lucemburský]]
}}
{{Infobox - osoba 2/titul
 | titul = [[Seznam panovníků Svaté říše římské|Římsko-německý král]]
 | období = [[1346]]/[[1347|7]]–[[1378]]
 | korunovace = [[26. listopad]]u [[1346]]
 | předchůdce = [[Ludvík IV. Bavor]]
 | nástupce = [[Václav IV.]]
}}
{{Infobox - osoba 2/titul
 | titul = [[Seznam představitelů českého státu|Český král]]
 | období = [[1346]]–[[1378]]
 | korunovace = [[2. září]] [[1347]]
 | předchůdce = [[Jan Lucemburský]]
 | nástupce = [[Václav IV.]]
}}
{{Infobox - osoba 2/titul
 | titul = [[Seznam italských králů|Italský král]]
 | období = do [[1378]]
 | éra = 
 | korunovace = [[6. leden|6. ledna]] [[1355]]
 | spolu s = 
 | předchůdce = [[Ludvík IV. Bavor]]
 | nástupce = [[Zikmund Lucemburský]]
 | regent = 
 | doba regentství = 
}}
{{Infobox - osoba 2/titul
 | titul = [[Seznam burgundských panovníků|Burgundský král]]
 | období = do [[1378]]
 | éra = 
 | korunovace = [[4. červen|4. června]] [[1365]]
 | spolu s = 
 | předchůdce = [[Ludvík IV. Bavor]]
 | nástupce = zánik
 | regent = 
 | doba regentství = 
}}
{{Infobox - osoba 2/titul
 | titul = [[Seznam vládců Moravy|Moravský markrabě]]
 | období = [[1333]]–[[1349]]
 | korunovace = 
 | předchůdce = [[Jan Lucemburský]] <br /> (jako český král)
 | nástupce = [[Jan Jindřich]]
}}
{{Infobox - osoba 2/titul
 | titul = [[Seznam lucemburských panovníků|Lucemburský hrabě]]
 | období = [[1346]]–[[1353]]
 | éra = 
 | korunovace = 
 | spolu s = 
 | předchůdce = [[Jan Lucemburský]]
 | nástupce = [[Václav Lucemburský]]
 | regent = 
 | doba regentství = 
}}
 | obor = 
 | dynastie = [[Lucemburkové]]
 | choť = [[Blanka z Valois]] <br /> [[Anna Falcká]] <br /> [[Anna Svídnická]] <br /> [[Alžběta Pomořanská]]
 | děti = [[Markéta Lucemburská (1335–1349)|Markéta Lucemburská]] <br /> [[Kateřina Lucemburská]] <br />[[Václav Lucemburský (1350–1351)|Václav Lucemburský]] <br /> [[Alžběta Lucemburská (1358–1373)|Alžběta Lucemburská]] <br /> [[Václav IV.]] <br /> [[Anna Lucemburská]] <br /> [[Zikmund Lucemburský]] <br /> [[Jan Zhořelecký]] <br /> Karel <br /> [[Markéta Lucemburská (1373–1410)|Markéta Lucemburská]] <br /> Jindřich
 | otec = [[Jan Lucemburský]]
 | matka = [[Eliška Přemyslovna]]
 }}
'''Karel IV.''' ([[14. květen|14. května]] [[1316]], [[Praha]] – [[29. listopad]]u [[1378]], tamtéž), narozen jako '''Václav''', byl jedenáctý [[Seznam představitelů českého státu|český král]] vládnoucí jako '''Karel&nbsp;I.''' od srpna 1346 až do své smrti v&nbsp;listopadu 1378. Karel&nbsp;IV. byl [[Svatá říše římská|římsko-německý]] král od července [[1346]] a&nbsp;od roku 1355 [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císař římský]]. Byl také [[Italské království (Svatá říše římská)|italský]] ([[Lombardie|lombardský]]) král od roku 1355, [[Druhé Burgundské království|burgundský]] ([[Druhé Burgundské království|arelatský]]) král od roku 1365, [[Seznam vládců Moravy|moravský markrabě]] v&nbsp;letech 1333 až 1349 a&nbsp;[[Lucembursko|lucemburský]] hrabě v&nbsp;období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z&nbsp;dynastie [[Lucemburkové|Lucemburků]] a&nbsp;po matce byl potomkem rodu [[Přemyslovci|Přemyslovců]].

Byl to první český král, který se stal také císařem [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a&nbsp;byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské.

Karel&nbsp;IV. byl syn dědičky [[Přemyslovci|Přemyslovců]] [[Eliška Přemyslovna|Elišky]] a&nbsp;českého krále [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]]. Byl [[Křest|pokřtěn]] jako [[Václav]], jméno [[Karel]] přijal při [[biřmování]] během své výchovy ve [[Francouzské království|Francii]] po svém strýci a&nbsp;kmotrovi [[Karel IV. Sličný|Karlu&nbsp;IV. Sličném]]. Karel&nbsp;IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky [[Vrcholný středověk|vrcholného středověku]]. Byl neobyčejně vzdělaný a&nbsp;inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky (francouzština, němčina, čeština, latina a italština). Svou moc využil ke konsolidaci českého státu, který byl od jeho doby znám jako [[Země Koruny české|Koruna česká]]. Již jako císař nechal vytvořit [[Zlatá bula Karla IV.|Zlatou bulu]], nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] roku [[1806]]. Ta také významně upravovala vztah českého státu k&nbsp;říši a&nbsp;potvrzovala jeho výjimečné a&nbsp;nezávislé postavení v&nbsp;rámci říše.

Jako český král proslul především založením [[Univerzita Karlova|univerzity]] v&nbsp;Praze, která nese jeho jméno, výstavbou [[Nové Město (Praha)|Nového Města pražského]], stavbou kamenného (později [[Karlův most|Karlova]]) mostu přes řeku [[Vltava|Vltavu]] v&nbsp;Praze,&nbsp;zbudováním hradu [[Karlštejn]]a a&nbsp;mnoha dalšími počiny. Spolu s&nbsp;otcem započali se stavbou [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Svatovítského chrámu]]. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem, a&nbsp;to hlavně díky své obratné sňatkové politice.

Je veřejností považován za jednu z&nbsp;nejvýznamnějších osobností českých dějin.

== Život ==

=== Časný život ===

==== Dětství v Čechách ====
Podle kroniky [[Petr Žitavský|Petra Žitavského]] se Karel narodil [[14. květen|14.&nbsp;května]] [[1316]] v&nbsp;časných ranních hodinách tehdy čtyřiadvacetileté [[Eliška Přemyslovna|Elišce Přemyslovně]] v&nbsp;městě Pražském.<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení=Žitavský|jméno=Petr|příjmení2=|jméno2=|příjmení3=|jméno3=|titul=Kronika Zbraslavská. Překlad Jana V. Nováka. Úvodem a poznámkami provází Václav Novotný|url=http://archive.org/details/kronikazbraslavs00otto|vydavatel=V Praze Nadání F. Palackého|rok=1905|počet stran=748|strany=410|strana=}}</ref> Sám Karel to ve svém životopise komentoval takto:

{{Citát|…přeji si proto, aby vám nebylo tajno, že mého otce jménem Jan zplodil Jindřich&nbsp;VII., císař římský, z&nbsp;Markéty, dcery vévody brabantského. Jan pojal manželku jménem Elišku, dceru Václava&nbsp;II., krále českého, a&nbsp;obdržel s&nbsp;ní Království české, poněvadž nebylo mužského potomstva v&nbsp;královském rodě českém... Tomuto Janovi, českému králi se narodil v&nbsp;Praze z&nbsp;královny Elišky prvorozený syn jménem Václav, léta Páně tisícího třístého šestnáctého, dne 14. května o&nbsp;páté hodině ranní.|Karel IV.<ref name="karel27">{{Citace monografie | jméno=Karel IV.| příjmení=| titul=Vlastní životopis Karla IV.|vydavatel=Odeon | místo= Praha | rok=1979 | jazyk = |strany=27|isbn =}}</ref>|200}}
[[Soubor:Busta Eliška Přemyslovna.jpg|náhled|vlevo|Busta [[Eliška Přemyslovna|Elišky Přemyslovny]], matky Karla&nbsp;IV.]]
Stalo se tak pravděpodobně v&nbsp;domě [[U Štupartů]], nedaleko [[Bazilika svatého Jakuba Většího (Staré Město)|kostela svatého Jakuba]]. [[Pražský hrad]] byl v&nbsp;té době po požáru ještě pořád zchátralý a&nbsp;neobyvatelný. Dne [[30. květen|30.&nbsp;května]] [[1316]], na [[Letnice|Boží hod svatodušní]] byl v&nbsp;katedrálním pražském chrámu za přítomnosti arcibiskupa [[trevír]]ského [[Balduin Lucemburský|Balduina Lucemburského]] pokřtěn [[mohuč]]ským arcibiskupem [[Petr z Aspeltu|Petrem z&nbsp;Aspeltu]].<ref name=":0" /> Shodou okolností byli tehdy v&nbsp;Praze oba na návštěvě. V&nbsp;zemi stále nebylo zažehnáno nebezpečí vnitřní války. Král Jan Lucemburský nechal krátce předtím uvěznit v&nbsp;té době druhého nejmocnějšího muže v&nbsp;zemi, pana [[Jindřich z Lipé|Jindřicha z&nbsp;Lipé]], protože se se svou milenkou a&nbsp;vdovou po dvou českých králích [[Eliška Rejčka|Eliškou Rejčkou]] chtěl zmocnit trůnu. Na nátlak tehdy jednoho z&nbsp;nejlepších diplomatů Evropy Petra z&nbsp;Aspeltu byl Jindřich z&nbsp;Lipé v dubnu 1316 propuštěn a&nbsp;spor zčásti urovnán, ale napětí trvalo až do roku 1318.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bobková
| jméno = Lenka
| příjmení2 = 
| jméno2 = 
| titul = Velké dějiny zemí Koruny české, svazek IV.a: 1310–1402
| vydání = 
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha, Litomyšl
| počet stran = 
| strany = 50–55
| isbn = 
| poznámka = 
| rok = 2003
}}</ref> I&nbsp;z&nbsp;toho důvodu prožilo královské miminko první zimu ukryto na hradě [[Křivoklát]]ě pod ochranou [[Vilém Zajíc z Valdeka|Viléma Zajíce z&nbsp;Valdeka]], který byl osobním strážcem královny Elišky.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 52</ref> Poté se v&nbsp;doprovodu matky a&nbsp;Viléma Zajíce z&nbsp;Valdeku přestěhoval na hrad [[Loket (hrad)|Loket]]. Sotva se naučil chodit, byla matka Eliška Přemyslovna přesunuta do [[Královské věnné město|věnného města]] českých královen [[Mělník]]a a&nbsp;Karel byl na Lokti uvězněn, aby pomocí šlechty nebyl dosazen na trůn místo krále Jana. Po smrti Viléma Zajíce z&nbsp;Valdeku byl znovu přemístěn na Křivoklát.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 62</ref> S&nbsp;matkou se setkal po třech letech krátce před odjezdem do [[Francie]] na jaře [[1323]].

==== Na francouzském dvoře ====
[[Soubor:Mariage de Charles IV le Bel et de Marie de Luxembourg.jpg|náhled|upright|[[Karel IV. Sličný]] a&nbsp;[[Marie Lucemburská]], Karlův strýc a&nbsp;teta]]
Z&nbsp;rozhodnutí svého otce byl malý Václav roku 1323 odeslán na výchovu k&nbsp;francouzskému královskému dvoru. Na francouzském dvoře byl mladý Václav biřmován, jeho kmotrem byl samotný francouzský král a&nbsp;jeho strýc [[Karel IV. Sličný]] a&nbsp;sedmiletý Václav přijal podle obyčeje jméno svého kmotra Karel.<ref name="KarelIV">{{Citace monografie|příjmení=Spěváček|jméno=Jiří|titul=Karel IV. Život a dílo (1316–1378)|vydavatel=Nakladatelství Svoboda|místo=Praha|rok=1979|strany=69|isbn=|jazyk=}}</ref><ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení=Karel IV.|jméno=|příjmení2=|jméno2=|titul=Vlastní životopis|editoři=Jakub Pavel|vydání=|vydavatel=Nakladatelství Vyšehrad|místo=Praha|rok=1970|počet stran=|strany=63|isbn=}}</ref> Karel byl také zasnouben a posléze oženěn s královou sestřenicí Markétou, zvanou [[Blanka z Valois|Blanka]], rodem z [[Valois]].<ref name=":1" /> Svatební obřad proběhl současně s korunovací Karlovy tety [[Marie Lucemburská|Marie]] na francouzskou královnu.<ref name="KIVČK16">{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Pražáková | jméno = Alena | instituce = Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická | odkaz na instituci = Fakulta filozofická Západočeské univerzity | titul = Karel IV. – český král | url = https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/22693/1/Karel%20IV.%20-%20cesky%20kral.pdf | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Jan Lhoták | místo = Plzeň | rok vydání = 2016 | počet stran = 71 | strany = 16 | datum přístupu = 2021-04-09 | poznámka = [dále jen Karel IV. – český král]}}</ref> Svatební obřad proběhl za slavnostních a mimořádných okolností, francouzští kronikáři dokonce obdivovali nádherné slavnostní roucho malého prince Václava – Karla. Po svatbě však byli dětští manželé opět rozděleni a Karel se ocitl sám mezi cizími lidmi. Mladičký Karel se však rychle ve francouzském prostředí aklimatizoval a užasl nad nádherou a velkolepostí francouzského dvorního života.<ref name=":1" /> Francouzský král si svého synovce rychle oblíbil a společně s manželkou Marií o&nbsp;něj vroucně pečoval.

Vychovatelé mladého Karla byli vybíráni především z řad kleriků. Mladý princ se učil číst a psát, [[Latina|latině]] a [[Francouzština|francouzštině]] a byl vzděláván i&nbsp;v&nbsp;základech [[Scholastika|scholastické]] [[teologie]].<ref name="KIVČK16" /> Roku [[1325]] přesídlil Karel přímo na francouzský královský dvůr do [[Paříž]]e. Smrt Karla&nbsp;IV. Sličného roku 1328 však znamenala konec blahobytu jeho dvanáctiletého jmenovce.<ref>Karel IV. – český král, s. 16–17.</ref> Novým francouzským králem se stal [[Filip VI. Francouzský|Filip VI.]] z rodu Valois, nevlastní bratr Karlovy manželky Blanky. Filip byl marnotratný panovník, toužící po rytířském lesku, který měl blízko spíše ke Karlovu otci Janu Lucemburskému. Mladý princ byl Filipovi lhostejný, což se odrazilo především na snížení výdajů pro Karlovy potřeby.<ref>KAREL IV. ''Vlastní životopis'' (1970), s. 64</ref> Karel se za takových podmínek věnoval plně studiu a studoval i na pařížské univerzitě. Karlovým učitelem a přítelem se v té době stal Pierre de Rosieres, pozdější papež [[Klement VI.]]<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 94</ref> Sedmiletý pobyt na francouzském dvoře Karla velmi ovlivnil. Karel byl totiž po celý svůj život zastáncem myšlenky centralizované monarchie po francouzském vzoru.<ref name="KIV68">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;68–75</ref>

==== Zástupcem krále Jana Lucemburského v Itálii ====
[[Soubor:Castellomontecarlo.JPG|náhled|upright|Pevnost [[Montecarlo]]]]
Roku [[1330]] byl Karel povolán spolu s manželkou do [[Lucemburk]]u.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 95</ref> Jan Lucemburský zatím vybudoval v severní [[Itálie|Itálii]] [[Lucemburská signorie|vratké panství]] (Lucemburská signorie).<ref name="KIV81">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;81</ref><ref>{{citace monografie | jméno=Václav| příjmení=Chaloupecký| titul=Vlastní životopis Karla IV.|vydavatel=Melantrich| místo= Praha | rok=1946| jazyk = |strany=104|isbn =| poznámka [Dále jen Vlastní životopis Karla IV.]}}</ref> Vystupoval zde jako zastánce císařských, stejně jako papežských zájmů. Janovi se podařilo získat v Lombardii tato města: [[Brescia|Brescii]], [[Bergamo]], [[Parma|Parmu]], [[Cremona|Cremonu]], [[Pavia|Pavii]], [[Reggio Emilia|Reggio]] a [[Modena|Modenu]], v [[Toskánsko|Toskánsku]] pak [[Lucca|Luccu]]. Počátkem roku [[1331]] povolal král Jan svého syna Karla z&nbsp;Lucemburska do Itálie. Karel cestoval přes [[Mety]], [[Lotrinské vévodství|Lotrinsko]], [[Burgundské vévodství|Burgundsko]] a [[Savojsko]] až na Veliký pátek [[29. březen|29. března]] 1331 dorazil do města [[Pavia]]. Karel pak působil jako otcův místodržitel v lucemburské italské signorii, kde se důvěrně seznámil s italským prostředím a intrikami. Již třetí den po příjezdu se Karel a jeho doprovod přesvědčili o nebezpečí italského prostředí. Karlově družině bylo podáno k snídani otrávené jídlo, Karel naštěstí nejedl, protože se účastnil mše a přijímání a chtěl tak zůstat lačný. Karel si všiml neznámého člověka, který se pohyboval okolo stolu a dal jej zatknout. Na mučení neznámý muž prozradil, že byl vyslán z příkazu milánského pána [[Azzo Visconti|Azza Viscontiho]], aby přimíchal Karlově družině do jídla jed.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 118–119</ref><ref name="KIV83">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;83–84</ref><ref name="VZ104">''Vlastní životopis Karla IV.'', s.&nbsp;104–105</ref>

V italské [[Parma|Parmě]] se Karel poprvé v životě setkal se svým mladším bratrem [[Jan Jindřich|Janem Jindřichem]]. Oba bratři se rychle sblížili a upřímný vztah, který se mezi nimi vytvořil, zůstal zachován po celý život. Jan Lucemburský pak opustil Itálii a zanechal zde Karla v&nbsp;poručnictví Ludvíka Savojského. Roku [[1332]] se proti Lucemburkům utvořila v Itálii nepřátelská liga, kterou vedli páni z [[Milán]]a, [[Verona|Verony]], [[Ferrara|Ferrary]] a [[Mantova|Mantovy]].<ref name=":3">BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 123</ref> V&nbsp;rozhodující okamžik Ludvík Savojský Karla zradil a uprchl. Vojsko protilucemburské ligy zatím oblehlo [[Modena|Modenu]] a vyplenilo její okolí. Nakonec se obléhatelé stáhli [[27. říjen|27.&nbsp;října]] 1332 pod hrad [[San Felice sul Panaro|San Felice]]. Karel zatím získal s pomocí svých oddaných přátel z okolních měst značnou vojenskou sílu v počtu asi 200&nbsp;rytířů a 6&nbsp;000 pěšáků. [[25.&nbsp;listopad]]u 1332 na den [[Kateřina Alexandrijská|svaté Kateřiny]] pak došlo k&nbsp;rozhodující [[Bitva u San Felice|bitvě u San Felice]], ve které Karel, ač sám zraněn, dosáhl vítězství a&nbsp;spolu s&nbsp;mnoha dalšími bojovníky byl pasován na [[rytíř]]e.<ref name=":3" /><ref name="KIV87">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;87–88</ref>

Přes toto vítězství se lucemburské panství v Itálii značně zmenšilo. Karel se pak na začátku roku 1333 vypravil do [[Lucca|Luccy]], aby zde upevnil svou vládu. Na obranu města založil Karel v nedalekém okolí pevnost a&nbsp;městečko [[Montecarlo]]. V únoru roku 1333 pak přitáhl do [[Cremona|Cremony]] Jan Lucemburský s posilami, kde se také setkal se svým synem.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 124–125</ref> Ani příjezd krále Jana však lucemburské panství v&nbsp;Itálii nezachránil.

==== Návrat do Čech ====
Koncem srpna 1333 vyslal Jan Lucemburský Karla do [[Merano|Merana]], kde měl jednat s [[Jindřich Korutanský|Jindřichem Korutanským]] o svém bratrovi Janovi Jindřichovi. Ten byl totiž oženěn s dcerou Jindřicha Korutanského s [[Markéta Pyskatá|Markétou]] zvanou Maultasch. Jan Jindřich měl dostat věno ve výši 40 tisíc [[Hřivna|hřiven]] stříbra.<ref>Karel IV. – český král, s. 22.</ref> Jan Lucemburský měl Jindřichovi Korutanskému věno splatit, ani jednu z pěti splátek však nebyl schopen dodržet. Karel tedy jednal v Meranu s Jindřichem Korutanským jako plnomocník svého otce a jednalo se především o nových podmínkách splácení věna. V Meranu se také Karel setkal s předními českými pány, byli jimi: [[Jan Volek]], [[Petr&nbsp;I. z Rožmberka|Petr z Rožmberka]], [[Těma z Koldic]], [[Vilém z Landštejna]] a [[Jindřich&nbsp;II. z Lipé]]. Tito šlechtici považovali stav Českého království za neutěšený a nebyli spokojeni s dlouhodobou nepřítomností krále Jana, proto žádali Karla, aby neodkladně odcestoval do Čech. Karel se nechal přesvědčit pádnými argumenty českých pánů, kteří si návrat Karla nechali posvětit i od Jana pobývajícího v Parmě, a cestu z Merana nastoupil namísto původního návratu do Luccy rovnou do Čech.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 127</ref> Hranice českého království překročil Karel v říjnu 1333. Jeho první zastávkou byl [[Zbraslavský klášter]], kde již plné tři roky odpočívala jeho matka Eliška.<ref name="KIV97">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;97–104</ref> Karel svůj návrat do vlasti pak zaznamenal takto:

{{Citát|…A tak, když jsme byli přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech... Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu svobodného, který by nebyl zastaven se všemu královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v domech měšťanských jako jiný měšťan.|Karel IV.<ref>''Vlastní životopis Karla IV.'', s.&nbsp;119</ref>|200}}

=== Moravský markrabě ===
[[Soubor:Karolus Moravius.jpg|upright|náhled|Karel jako markrabě moravský]]
[[Soubor:Busta Blanka z Valois detail.jpg|náhled|vlevo|upright|Busta Blanky z Valois, Karlovy první manželky]]
Karel nepřijel do Čech vybaven z počátku žádnou mocí a byl tak nejdříve závislý na svých společnících z řad šlechty. Jelikož byl [[Pražský hrad]] naprosto zdevastován, musel Karel nejdříve sídlit v měšťanských domech na Starém městě.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 143</ref> Později mu nejvyšší [[purkrabí]] pražský [[Hynek Berka z&nbsp;Dubé]] poskytl k obývání purkrabský palác. Jan Lucemburský musel Karlovu moc nějak ukotvit a udělil mu titul markraběte moravského. Tak vlastně začalo v českém státě lucemburské dvojvládí otce a syna, ačkoliv právě rozštěpení královské moci (mladý versus starý král) chtěl Jan udělením tohoto titulu zabránit, ale zároveň chtěl dát Karlovi dostatečně reprezentativní hodnost.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 143–144</ref> Mladý markrabě se brzy chopil iniciativy, sídlil sice v Praze, ale již v prosinci 1333 podnikl cestu do [[Budyšín]]a a [[Žitava|Žitavy]], aby se seznámil se svou zemí. Počátkem roku 1334 poskytlo [[Staré Město (Praha)|Staré Město pražské]] Karlovi dva tisíce kop [[Pražský groš|pražských grošů]] na částečné splácení královských dluhů. Šlechtická obec povolila Karlovi obecnou berni.<ref name="KIV106">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;106–108</ref>

Karel tak byl brzy schopen ze zástavy vykoupit alespoň některé královské hrady, mezi které náležel například [[Křivoklát]], [[Týřov]], [[Veveří (hrad)|Veveří]] a další.<ref>''Vlastní životopis Karla IV.'', s.&nbsp;120</ref> Karel také uděloval rozsáhlá privilegia a soudní imunity klášterům jak na Moravě, tak i v Čechách. Pod svůj přímý vliv se markrabě snažil získat i&nbsp;důležitá města [[Kouřim]], [[Jihlava|Jihlavu]], [[Ústí nad Labem]], [[Hradec Králové]], [[Písek (město)|Písek]] aj. Velkou pozornost Karel věnoval také rekonstrukci královského paláce na Pražském hradě, ten měl být nyní pojat ve francouzském stylu, po vzoru sídla francouzského krále. Na výstavbu paláce Karel pospíchal, protože zde chtěl uvítat svou manželku Blanku. Karel však na dostavění paláce nečekal a manželku pozval do Prahy, jakmile pro ni utvořil alespoň nejnutnější podmínky. Blanka přijela v početném doprovodu francouzských dvořanů do Prahy [[12. červen|12. června]] 1334. Její doprovod způsobil u českých obyvatel rozpačité dojmy, obyvatelé byli uchváceni především oslnivou nádhernou francouzských oděvů, které ještě nikdy nespatřili, na druhou stranu nesrozumitelná mluva vzbudila v českém panstvu pocity nepříjemného cizáctví. Petr Žitavský ve své kronice nejprve pochválil Blančin zjev a krásu a jazykové těžkosti komentoval takto: „''Za velikou obtíž pokládáme, že sama mluví jen francouzským jazykem ... (ale) začíná se učit jazyku německému a více se v něm cvičívá než v jazyce českém; neboť se skoro ve všech městech království a před králem obecněji užívá v této době jazyka německého než českého.“''<ref>{{Citace monografie|příjmení=Žitavský|jméno=|příjmení2=|jméno2=|titul=Zbraslavská kronika|vydání=|počet stran=|strany=577–578|isbn=}}</ref> Karel si nechtěl šlechtu poštvat proti sobě, tak jako kdysi jeho otec, a proto francouzské dvořany brzy odeslal na zpáteční cestu. Záhy bylo manželství Karla a Blanky obdařeno první radostí, dne [[24. květen|24. května]] [[1335]] se narodila první dcera [[Markéta Lucemburská (1335–1349)|Markéta]], která byla pojmenována po matce a po otcově lucemburské babičce.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 146</ref> Jako markrabě moravský vystrojil Karel své sestře [[Anna Lucemburská (1323–1338)|Anně]] svatbu s [[Ota Habsburský (1301–1339)|Otou Habsburským]], která se konala v&nbsp;únoru 1335 ve [[Znojmo|Znojmě]].<ref name="KIV109">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;109–112</ref>

==== Boj o Tyroly ====
Začátkem dubna 1335 zemřel na svém [[Tirol (hrad)|hradě Tirolu]] vévoda [[Jindřich Korutanský]]. Po jeho smrti se měli stát jeho dědici jeho dcera Markéta a zeť Jan Jindřich, bratr Karlův. Císař [[Ludvík&nbsp;IV. Bavor]] se však spikl s Habsburky a společně rozpoutali proti Lucemburkům zápas o tyrolské dědictví. Již v květnu 1335 udělil císař Habsburkům část Tyrol a Kraňska a sám se spokojil se severními Tyroly. Král Jan byl tehdy upoután na lůžku v Paříži po nešťastném zranění na turnaji a Karel tak musel jednat samostatně. Karel a jeho švagr [[Jindřich&nbsp;II. Dolnobavorský]] se proto vypravili do [[Linec|Lince]], aby podali přímý protest u císaře. Karel a jeho švagr se prý zle obořili na císaře a vykřikovali, že se dopustil zlého skutku. Ludvík však Karla hrubě odmítl a striktně zamítl nároky Markéty Tyrolské. Lucemburkové byli v dané chvíli bezmocní a krom toho se začala proti nim formovat nová nepřátelská koalice. Císař začal totiž vyjednávat o ruku dcery polského krále [[Kazimír III. Veliký|Kazimíra&nbsp;III.]] pro svého syna [[Ludvík VI. Bavorský|Ludvíka Římana]].<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 152–156</ref><ref name="KIV112">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;112–116</ref>

==== Visegrád ====
Ukázalo se však schůdnější řešení, které mohlo lucemburské pozice zachránit. Jan Lucemburský přijel za synem a společně, pod záštitou uherského krále [[Karel I. Robert|Karla Roberta]], jednali v uherském Trenčíně s vyslanci polského krále. Nakonec se Jan Lucemburský vzdal titulu polského krále, výměnou se polský král zřekl nároků na [[Slezsko]], které už fakticky náleželo k českému království a měl Janovi vyplatit 30 tisíc (později změněných na 20 tisíc) [[60 (číslo)|kop]] [[Pražský groš|pražských grošů]]. Konečné dohody byly podepsány v roce 1335 po jednáních, jichž se zúčastnili [[Češi]] včetně Jana a Karla, [[Poláci]], [[Uhersko|Uhři]] a zástupci [[Řád německých rytířů|řádu německých rytířů]], v uherském [[Visegrád]]u.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 156–159</ref> Protilucemburská koalice tak byla de facto u konce, avšak brzy se objevily rozpory mezi Janem a Karlem.<ref name="KIV116">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;116–120</ref>

==== Spory s otcem ====
[[Soubor:JenikLucvGelnhausenu.jpg|náhled|upright|Jezdecký portrét krále [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v [[Gelnhausenův kodex|Gelnhausenově kodexu]]]]
Stále samostatnější vystupování mladého markraběte Karla se brzy stalo trnem v oku jeho otci Janovi i šlechtické obci. Šlechta se začala obávat obnovy panovnické moci, o kterou se Karel snažil, a proto sáhla k osvědčenému prostředku, zasetí nedůvěry mezi otce a syna. Krále snad popuzovalo, že nemohl libovolně kořistit na majetku měst a klášterů, jak bylo doposud jeho zvykem. Karla zase popuzovala nedůsledná politika otce vůči císaři a jeho nehospodárnost a rostoucí zadlužení. Východiskem z napjatých vztahů s otcem se nakonec stala naléhavá prosba Karlova bratra Jana Jindřicha. V únoru roku 1336 se tak Karel chopil poručnické vlády v Tyrolsku. Zajímavostí bylo, že Karel zvolil jen malý ozbrojený doprovod, naopak složení jeho zbylého doprovodu ukazovalo, že daleko více než na vojenskou činnost byl připraven na činnost politicko-administrativní.<ref name="KIV120">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;120–123</ref>

Později se Karel spolu s otcem vydali na [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]] do pohanské [[Litevské velkoknížectví|Litvy]]. Spory mezi Lucemburky však nadále vzrůstaly a Karel se nakonec opět vrátil do Tyrolska. V Praze byla mezitím korunována [[Beatrix Bourbonská]], nová manželka krále Jana, která mu porodila syna [[Václav Lucemburský|Václava]]. Korunovace Beatrix, která v Čechách nezískala přílišnou oblibu, se však setkala u Pražanů s okázalým nezájmem a královna nakonec Čechy opustila a novorozeně svěřila kojné. Král Jan se cítil uražen a o to víc, když Pražané vzdávali poctu Karlově manželce Blance z Valois. Na nátlak Jana musela nakonec Blanka roku 1337 opustit Prahu a přesídlit do Brna. Král navíc zakázal, aby byly za Karlem zasílány důchody z Moravského markrabství. Opakovala se tak podobná situace jako kdysi při roztržce krále Jana s Karlovou matkou Eliškou Přemyslovnou. Karlův útěk před otcovou nevolí byl značně riskantní, do Tyrol musel cestovat přes Uhersko a Chorvatsko, dále se pak plavit přes [[Jaderské moře]]. Na dobrodružné cestě dokonce plachetnice, na které Karel cestoval, padla do rukou pirátů, tomu se však podařilo lstí uniknout. Počátkem června [[1337]] dorazil Karel do Tyrolska a odtud se pak zapletl do války v Lombardii na straně [[Benátská republika|Benátek]] proti [[Verona|veronskému]] a [[Padova|padovskému]] vládci Mastinovi della Scala. Do vlasti se Karel vrátil na podzim roku 1337, v době kdy byl král Jan nepřítomný.<ref name="KIV129">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;129–133</ref> Nebezpečí hrozící od císaře Ludvíka Bavora nakonec Jana a Karla smířilo a oba Lucemburkové od roku [[1339]] postupovali ve svorné spolupráci. V roce 1340 během pobytu v jihofrancouzském [[Montpellier]]u, kde si Jan léčil zrak u lékařů na zdejší univerzitě, zamýšlel Karel vydat se na pomoc kastilskému králi [[Alfons XI. Kastilský|Alfonsi XI.]] ve válce proti [[Maurové|Maurům]] z [[Granadský emirát|Granady]], ale této vojenské výpravě král Jan zabránil,<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Maňák|jméno=Vratislav|titul=Karel IV. – vladař, který si zajistil, abychom ho milovali|url=http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1777913-karel-iv-vladar-ktery-si-zajistil-abychom-ho-milovali|vydavatel=ČT24|datum vydání=2016-05-14|datum přístupu=2016-05-28}}</ref> poté, co při neúspěšné léčbě oslepl i na druhé oko a obával se, že by jeho prvorozený syn a nástupce mohl na vzdáleném bojišti zahynout.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Martínek
| jméno = Jiří
| titul = Karel IV. – Památná místa tehdy a dnes
| url = https://books.google.com/books?id=4CTqCwAAQBAJ
| vydavatel = Fragment, Albatros Media a.s.
| počet stran = 104
| isbn = 9788025327487
| jazyk = cs
}}</ref>

==== Dvě královské koruny ====
Na [[11. červen|11. června]] [[1341]] svolal Jan Lucemburský slavnostní zasedání českého zemského sněmu. Král Jan zde oznámil šlechtě, duchovenstvu i zástupcům královských měst své rozhodnutí, aby po jeho smrti nastoupil na český trůn Karel.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 182</ref> Sněm slavnostně přijal markraběte Karla jako budoucího českého krále, markrabě chtěl také prosadit svou královskou korunovaci ještě za otcova života, to se však pro různé překážky nezdařilo. Mezitím byly lucemburské pozice v Tyrolsku zlomeny, Jan Jindřich byl odsud svou manželkou vyhnán a&nbsp;země se pak zmocnil císař Ludvík. To výrazně podkopalo lucemburskou moc a zároveň ještě více přispělo k nepřátelství mezi Lucemburky a císařem.<ref name="KIV150">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;150–156</ref>

[[Soubor:PopeClementVICameo.jpg|náhled|upright|Papež [[Klement VI.]]]]
Pocit vítězství nad Lucemburky si však císař dlouho neužíval, na místo mírného papeže [[Benedikt XII.|Benedikta XII.]] nastoupil Pierre de Rosieres jako papež [[Klement VI.]] Volba nového papeže znamenala pro Lucemburky naději na záchranu před rozpínajícím se císařem. Jan Lucemburský byl pak jedním z prvních, kteří pospíchali novému papeži poblahopřát. Již v červnu [[1342]] se pak Jan v papežském paláci zřekl své přísahy věrnosti císaři. Roku 1344 byl pak sám Karel pozván papežem do [[Avignon]]u. Zajímavostí je, že papež prý musel Karla a krále Jana opět usmiřovat, protože ti byli opět v&nbsp;ostrém rozporu. Jednání v Avignonu dopadlo pro Lucemburky dobře, Karel dokonce dosáhl toho, aby bylo pražské [[biskupství]] povýšeno na [[Arcidiecéze pražská|arcibiskupství]] a Čechy se tak vymanily ze závislosti na [[Diecéze mohučská|mohučské arcidiecézi]]. [[30. duben|30. dubna]] 1344 bylo [[Papežská bula|bulou]] ''Romanus Pontifex'' Klementa VI. pražské biskupství slavnostně povýšeno na arcibiskupství. Prvním arcibiskupem se stal [[Arnošt z Pardubic]]. Papež a Lucemburkové také na svém jednání uzavřeli spojenectví proti císaři Ludvíkovi a dohodli se na Karlově kandidatuře ve volbě o nového římského krále.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 189–192</ref><ref name="KIV158">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;158–171</ref>

Oba Lucemburkové se společně vrátili snad začátkem listopadu 1344 a společně dne [[21. listopad]]u 1344 položili základní kámen ke stavbě [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Svatovítské katedrály]].<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 192</ref>

Později se rozpoutal skutečný zápas Lucemburků o získání římské královské koruny. Klíčovou roli v získání římské koruny pro Karla sehrál jeho prastrýc [[Balduin Lucemburský]]. Karel musel pro získání koruny složit závažné, byť formální, sliby papeži a stejně tak musel vydat záruky a privilegia pro svého prastrýce Balduina. Jakmile Karel složil papeži sliby, obrátil se ten na říšské [[kurfiřt]]y a vyzval je k volbě nového římského krále. Volba se uskutečnila památného dne, v úterý [[11. červenec|11. července]] [[1346]] poblíž městečka [[Rhens]] na levém břehu [[Rýn]]a. Karel byl zvolen novým římským králem hlasy pěti kurfiřtů. Své hlasy mu dali trevírský arcibiskup Balduin Lucemburský, mohučský arcibiskup [[Gerlach z Mohuče|Gerlach]], kolínský arcibiskup Walram, český král Jan a saský vévoda [[Rudolf I. Saský|Rudolf]].<ref name="KIV183">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;183–198</ref>

[[Soubor:Krescak1346.jpg|náhled|vpravo|upright|[[Bitva u Kresčaku]] na dobové iluminaci]]
K rozhodujícímu střetnutí mezi novým římským králem a císařem však zatím nedošlo. [[Francouzské království|Francie]] byla totiž napadena [[Anglické království|anglickým]] králem [[Eduard III.|Eduardem&nbsp;III.]] Francouzský král Filip&nbsp;VI. proto požádal své spojence a přátele o pomoc, Jan a Karel tradičně sepjatí s francouzským dvorem okamžitě svého spojence vyslyšeli a s vojenským oddílem se mu vydali na pomoc. V sobotu 26.&nbsp;srpna 1346 došlo k rozhodující [[Bitva u Kresčaku|bitvě u Kresčaku]], kde bylo špatně vedené francouzské vojsko drtivě poraženo a svou smrt zde nalezl i Jan Lucemburský.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 201–206</ref> Karlovu účast v bitvě popisuje jeho dvorní kronikář [[Beneš Krabice z Veitmile|Beneš Krabice z Weitmile]] takto: „''Když pak ostatní šlechtici viděli, že král Jan v bitvě padl a zahynul, aby neztratili oba panovníky, vyvedli jeho syna, pana zvolence Karla, jenž tam nablízku udatně bojoval a byl již poraněn střelami nepřátel, přes jeho odpor a proti jeho vůli z této bitvy a zavedli ho na bezpečné místo.“''<ref>{{Citace monografie|příjmení=Krabice z Weitmile|jméno=Beneš|příjmení2=|jméno2=|titul=Kronika Pražského kostela|vydání=|vydavatel=Svoboda|místo=Praha|rok=1987|počet stran=|edice=Kroniky doby Karla IV.|kapitola=|strany=224|isbn=}}</ref> Karel se tak stal dvojnásobným králem českým a&nbsp;římskoněmeckým. Jeho první vladařskou starostí se stal pohřeb otce, který se konal v souladu s&nbsp;poslední vůlí Jana Lucemburského v&nbsp;Lucemburku.<ref name="KIV199">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;199–200</ref>

=== Královská vláda ===

==== Nesnadné počátky vlády ====
[[Soubor:Ludovico il Bavaro.jpeg|náhled|upright|Císař [[Ludvík&nbsp;IV. Bavor]], velký oponent krále Karla&nbsp;IV. v&nbsp;říši]]
Počátky vlády dvojnásobného krále byly nesnadné, Karel musel dosáhnout uznání především proti žijícímu císaři Ludvíkovi Bavorovi. Karel měl sice podporu hlavních říšských kurfiřtů, avšak bohatá říšská města zachovávala přízeň císaři. Karel se nechal na římskoněmeckého krále korunovat [[26. listopad]]u 1346 v [[Bonn]]u, korunoval jej kolínský arcibiskup Walram. Korunovace v tradičních [[Cáchy|Cáchách]] nebyla možná, protože představitelé města zachovávali věrnost císaři.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 218</ref> Karel pak jmenoval svého prastrýce Balduina říšským vikářem a svěřil mu také správu [[Lucembursko|Lucemburska]]. Zpáteční cesta do Čech byla pro krále značně riskantní, protože musel cestovat přes nepřátelské území a hrozilo jeho zajetí císařem, proto Karel podstoupil cestu v převleku za panoše. Do Čech se Karel vrátil v lednu [[1347]]. Korunovace na českého krále se konala [[2. září]] 1347 a poprvé v dějinách ji provedl český arcibiskup Arnošt z Pardubic.<ref name=":4">BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 222–226</ref><ref name="KIV200">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;200–205</ref> Karel byl také korunován novou královskou [[Svatováclavská koruna|korunou]], kterou dal pro tuto příležitost vytvořit a kterou věnoval [[Svatý Václav|sv. Václavovi]], od kterého si ji český král pouze vypůjčoval pro [[Korunovace|korunovaci]] a různé slavnostní příležitosti. Ještě předtím dal sepsat ''Korunovační řád českých králů'', který vycházel ze starého korunovačního řádu římských králů z 10. století a z francouzského korunovačního řádu z roku 1328.<ref name=":4" />

Na česko-bavorských hranicích zatím docházelo stále častěji k bojovým srážkám, proto se Karel rozhodl císaři postavit vojensky a v čele vojska se proti němu vypravil. Již na cestě k hranicím však Karla 14. října 1347 zastihla překvapivá zpráva o náhlém skonu císaře, který zemřel při lovu na medvědy raněn mrtvicí. Tak se Karel shodou náhod zbavil svého největšího rivala a původně vojenská výprava s nejasným výsledkem se proměnila v triumfální tažení říší, kde Karlovi postupně otevírala své brány významná říšská města jako [[Řezno]], [[Norimberk]], [[Štrasburk]], [[Basilej]], [[Špýr]], [[Ulm]] a další. Přicházeli však i představitelé menších měst, kteří vzdávali Karlovi při jeho tažení hold a žádali o potvrzení privilegií. Karel si počínal s prozíravou velkorysostí a všude proto uděloval privilegia, práva a milosti.<ref name="KIV205">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;205–206</ref>

Kromě říšských záležitostí byl Karel zainteresován v konfliktu mezi Francií a Anglií později nazvaném [[stoletá válka]]. Zde si počínal velmi pragmaticky a rychle se vyvázal ze spojeneckého svazku s francouzským králem. Prakticky až do své smrti se snažil zachovávat neutralitu, i když občas slíbil té či oné straně větší angažovanost a za jistých podmínek i pomoc.<ref name=":6">{{Citace periodika
| příjmení = Kavka
| jméno = František
| titul = Čeští panovníci a „stoletá válka“ (I, II)
| periodikum = Dějiny a současnost
| ročník = 1995
| číslo = 1,2
| strany = 16–21; 7–13
| url = 
| datum = 
}}</ref>

==== Velký rok 1348 ====
[[Soubor:Karl IV Blanca Valois.jpg|náhled|upright=1.0|Blanka z Valois a Karel IV.]]
[[Soubor:FFridrich, Karlštejn.jpg|náhled|upright=1.3|Historická podoba hradu Karlštejn, před Mockerovou přestavbou na fotografii Františka Fridricha (1870)]]
Rok [[1348]] byl významný především pro české země. Praha nebyla v době Karlově už jen hlavním městem českého království, ale stala se rovněž metropolí Svaté říše římské. Karel proto věnoval hlavnímu městu, které se mělo stát důstojným a reprezentativním sídlem císaře, velkou péči. Hned po svém návratu z říše, vydal dne 8. března 1348 zakládací listinu [[Nové Město (Praha)|Nového Města pražského]]. Založením Nového Města se Praha stala skutečným velkoměstem a jedním z největších měst Evropy. Nové Město bylo obdařeno podobnými privilegii, jako Staré Město pražské. Nedlouho poté položil pak Karel základní stavební kámen hradeb Nového Města. V Praze se tou dobou také konal společný generální sněm říšské a české šlechty. Smyslem prvního generálního sněmu bylo státoprávní zakotvení českého státu v jeho vztahu k říši. Ze sněmu vyšlo celkem čtrnáct privilegií a listin, které mimo jiné potvrzovaly starší privilegia římských králů a císařů českému království a kladly důraz na mimořádné postavení českých zemí v rámci Svaté říše římské. Ve dvou listinách, přijatých 7.&nbsp;dubna 1348, se také poprvé vyskytuje pojem ''Corona regni Bohemiae'' neboli [[země Koruny české]] a&nbsp;Karel v&nbsp;nich začleňuje z&nbsp;titulu římského krále [[Slezsko|slezská]] vévodství, město [[Vratislav (město)|Vratislav]] a&nbsp;další državy do trvalého svazku s&nbsp;českými zeměmi. Tyto dvě listiny se staly de facto novými ústavními zákony zemí Koruny české.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 230–236</ref><ref name="KIV266">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;266–272</ref>

Soubor zmíněných privilegií ze 7. dubna pak uzavírá poslední čtrnáctá listina, svým významem pro české země zcela mimořádná, zakládací listina vysokého učení v Praze, proslulé [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]]. Jednalo se o první univerzitu na sever od [[Alpy|Alp]].<ref name="KIV275">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;275–277</ref> Král se tak snažil pečovat o vzdělání obyvatel, aby nemuseli ti, „''kteří bez přestání lační po plodech věd, v cizině žebrati o almužnu, ale aby nacházeli v království stůl jim k hostině připravený“''.<ref name=":5">BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 236</ref>

Na příkaz Karla byla pak dne 10. června zahájena výstavba hradu [[Karlštejn]], který se měl stát nedobytnou pevností střežící říšské a české korunovační klenoty.<ref name=":5" /> Rok 1348 byl významným i pro [[Morava|Moravu]], kde Karel IV. zřídil [[Moravský zemský soud]] a založil [[Moravské zemské desky]]. Karlův velký rok byl však poznamenán i osobní tragédií, dne 1. srpna totiž ve věku 32 let skonala jeho milovaná manželka Blanka z Valois, která jej provázela od jeho dětských let.<ref name=":5" />
[[Soubor:Karolus rim.jpg|náhled|upright|Karel&nbsp;IV. jako český a římský král]]

==== Boj o uznání v říši ====
Ani po smrti Ludvíka Bavorského nedosáhl Karel všeobecného uznání v říši, nýbrž musel o své postavení nadále tvrdě bojovat. [[Wittelsbachové]] popuzení ztrátou císařského titulu, především pak nejstarší syn Ludvíka Bavora – [[Ludvík V. Bavorský|Ludvík Braniborský]], hledali proti Karlovi konkurenta v boji o římskou korunu. Pro úlohu nového římského protikrále byl nakonec získán anglický král Eduard&nbsp;III., nepřítel Francie. Karel však projevil své mistrné nadání v oblasti diplomacie a po poradě s prastrýcem Balduinem začal s Eduardem vyjednávat. Již v dubnu 1348 uzavřeli Karel a Eduard přátelskou smlouvu. Celé jednání obou panovníků bylo završeno v červnu 1348 v Praze. Karel uzavřel s&nbsp;Eduardem spojenectví, nemusel však Eduardovi pomáhat v případném konfliktu s Francií, což mu umožnilo udržet přátelství i&nbsp;s&nbsp;francouzským královským dvorem. Eduard se pak římské koruny zřekl.<ref name="KIV207">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;207–209</ref>

Pod záštitou rakouského vévody [[Albrecht II. Moudrý|Albrechta&nbsp;II.]] se pak v červenci 1348 konala schůzka Karla&nbsp;IV. a Ludvíka Braniborského v [[Pasov]]ě, mělo zde dojít k usmíření. Útočné vystupování Ludvíka a provokace jeho stoupenců, kteří dokonce strhli výsostné znaky římského krále z domu, kde byl Karel ubytován, přesvědčily uraženého krále, aby bouřlivé jednání opustil a vrátil se do Čech. Wittelsbachové pak začátkem roku 1349 prosadili volbu nového římského protikrále, kterým se stal nevýznamný durynský hrabě [[Günther ze Schwarzburgu]].<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 239–240</ref> Günthera podporoval i rýnský falckrabě [[Rudolf II. Rýnský|Rudolf&nbsp;II.]] Karlovi se však podařilo nepřátelskou opozici rozbít, smluvil totiž svůj sňatek s [[Anna Falcká|Annou Falckou]], dcerou falckraběte Rudolfa&nbsp;II a připojil tak [[Horní Falc]] (Nové Čechy) k zemím Koruny české. Svatba se konala v březnu 1349 ve městě [[Bacharach]]u.<ref name="KIV210">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;210–215</ref>

==== Korunovace v Cáchách ====
Protikrál Günther ze Schwarzburgu vážně onemocněl a projevil záměr o smír s Karlem. Jednání započatá 22. května byla uzavřena a&nbsp;zpečetěna smlouvou ze dne 26.&nbsp;května 1349. Günther se vzdal nároku na římský trůn a&nbsp;náhradou dostal do zástavy některá říšská města s&nbsp;důchody ve výši 20&nbsp;tisíc hřiven stříbra. Günther však svou porážku dlouho nepřežil a již v červnu zemřel. Karel mu vzdal velkorysou úctu, když se osobně zúčastnil jeho pohřbu. [[17. červen|17.&nbsp;června]] 1349 se pak konalo reprezentativní shromáždění všech kurfiřtů a říšských knížat ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]], kde byl Karlovi složen velkolepý hold. Konečně se tak stal jediným nepopiratelným vládcem říše.<ref name="KIV216">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;216–217</ref>

Po smíření s Wittelsbachy dovršil Karel své vítězství korunovací v Cáchách, tradičním korunovačním městě římských králů, dne 25. (některé zdroje udávají 24. resp. 26.) července 1349. Události se účastnilo mnoho předních říšských pánů a šlechticů. Karel se svou korunovací také přihlásil ke státotvorné a sakrální tradici říše Karla Velikého, v jehož stopách se hodlal ubírat a jehož velmi obdivoval. Den po Karlově korunovaci byla korunována také jeho těhotná manželka Anna. Korunovaci provedl Karlův prastrýc, trevírský arcibiskup Balduin.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 242–243</ref><ref name="KIV219">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;219</ref>

==== Černá smrt a Židé ====
V letech 1348–1349 zasáhla Evropu ničivá [[pandemie]] [[mor]]u, která dostala přiléhavé označení [[černá smrt]]. Lidé hledali původce této zkázy a Židé, kteří podle pověstí trávili studny a potraviny, znesvěcovali hostie a jimž zároveň mnozí dlužili nemalé částky, byli ideálním terčem jejich zloby. Evropou se šířily strašlivé pogromy. Již v listopadu 1348 došlo v [[Augsburg]]u k masakru, při němž byli pobiti židovští obyvatelé města. V březnu 1349 pak Karel IV. město omilostnil, ale požadoval od jeho představitelů zaplacení židovské daně.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 259</ref> [[Židé]] byli ''služebníky komory krále'', a ten je mohl dát do zástavy. Karel&nbsp;IV. toto právo využíval opakovaně. Roku 1349 zastavil Karel&nbsp;IV. [[Frankfurt nad Mohanem|frankfurtské]] Židy za patřičný finanční obnos představeným města. Když si pak občané města přišli vybrat svou zástavu a zabavit židovský majetek, zapálili Židé raději své domy a dobrovolně uhořeli. Téhož roku věnoval Karel&nbsp;IV. v&nbsp;[[Norimberk]]u markraběti [[Ludvík V. Bavorský|Ludvíku Braniborskému]] „''tři domy nejlepších Židů… brzy po tom, co budou pobiti''“. Karel&nbsp;IV. tedy dovolil zábor židovského majetku a&nbsp;dal najevo, že chystané zavraždění židovských uživatelů nehodlá nijak trestat.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 260–261</ref>

16. listopadu 1349 Karel udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a na jejím místě založit [[Frauenkirche (Norimberk)|mariánský kostel]] a tržiště. Dne 5. prosince 1349 následoval [[pogrom]], pro který Karel&nbsp;IV. předem vyhlásil [[amnestie|amnestii]] na veškeré násilné činy proti Židům. Zavražděno bylo 560&nbsp;Židů.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fuhrmann | jméno = Horst | odkaz na autora = Horst Fuhrmann | titul = Středověk je kolem nás | vydavatel = H+H | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 416 | isbn = 80-7319-042-7 | strany = 164–165}}</ref>

Ačkoli Karel toleroval protižidovské pogromy v německých [[Svobodné říšské město|říšských městech]], v samotné Koruně české [[Židé v Česku|Židy]] chránil, takže masivní vlna židovských pogromů, která v západní Evropě řádila na přelomu 40. a 50. let 14. století se českým zemím až na ojedinělé výjimky ([[Cheb]]) vyhnula. Důvody Karlovy ochrany byly především ekonomické.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pěkný | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Historie Židů v Čechách a na Moravě | vydavatel = Sefer | místo = Praha | rok = 2001 | vydání = 2. přeprac. a rozš | strany = 28–38 | isbn = 80-85924-33-1}}</ref>

==== Italští humanisté ====
Itálie procházela chaotickým obdobím a mnozí volali po schopném a rozhodném panovníkovi, který toto říšské území stmelí. Tehdy již slavný [[Francesco Petrarca]] psal Karlovi plamenné výzvy, aby nezapomínal na Itálii, kde najde „''samu hlavu monarchie“''.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 262.</ref> Vyměnili si několik dopisů, v nichž se Karel snažil vyjadřovat v podobném duchu jako jeho humanistický partner. V roce 1350 se v Praze objevil jiný humanista, politik, tribun lidu a papežem stíhaný „kacíř“ [[Cola di Rienzo]], který se snažil Karla přesvědčit, že je čas k zásahu v Itálii. Karel, který se koncem roku 1350 a začátkem roku následujícího vzpamatovával z těžkého úrazu, si vše důkladně promýšlel a rozhodně nehodlal zabřednout do dalšího vleklého konfliktu v nevyzpytatelné Itálii, s jejímž prostředím neměl z mládí úplně ideální zkušenosti. Nechal po nějaké době Colu zajistit a vydal ho v roce 1352 kurii. S Petrarcou se Karel také setkal osobně a to koncem roku 1354 v [[Mantova|Mantově]] na začátku své římské jízdy.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 262–267</ref>

==== Sňatek s Annou Svídnickou ====
[[Soubor:Karl Fourth Bohemia Anna Schweidnitz.jpeg|náhled|Karel&nbsp;IV. a&nbsp;[[Anna Svídnická]]]]
Královna Anna Falcká porodila 17. ledna 1350 Karlovi vytouženého syna, který byl pojmenován [[Václav Lucemburský (1350–1351)|Václav]]. Karel svého mladičkého syna brzo zasnoubil s [[Anna Svídnická|Annou Svídnickou]], dědičkou Svídnicka a Javořicka, totiž slezského území, které stále zůstávalo samostatné. Malý Václav však 28.&nbsp;prosince 1351 zemřel a o něco později, 2.&nbsp;února 1353, byl následován Annou Falckou. Karel se tak musel opět rozhodnout, kdo se stane jeho novou manželkou. Jeho rozhodnutí Evropu překvapilo, Karel se sám zasnoubil s Annou Svídnickou, původní nevěstou svého syna Václava, díky čemuž poté připojil k zemím Koruny české [[Horní Lužice|Horní]] a [[Dolní Lužice|Dolní Lužici]]. Slavná svatba Karla a Anny Svídnické se konala zřejmě v červnu 1353 v&nbsp;[[Budín (Budapešť)|Budíně]].<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 272</ref> Českou královnou byla mladičká Anna korunována o&nbsp;dva měsíce později.<ref name="KIV234">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;233–234</ref>

=== Císař Svaté říše římské ===

==== Římská jízda ====
[[Soubor:Adolf Liebscher - Karel IV. s Annou Svídnickou vjíždí roku 1355 do Říma.jpg|náhled|[[Adolf Liebscher]]: Karel&nbsp;IV. a&nbsp;Anna Svídnická vjíždějí roku 1355 do Říma]]
Snahy Karla&nbsp;IV. o císařskou korunovaci byly dříve zhaceny papežem Klementem VI. Po Klementově smrti roku 1352 zahájil proto Karel jednání s novým papežem [[Inocenc VI.|Inocencem&nbsp;VI.]], která však nic zásadního nepřinesla. V létě roku 1354 dospěl Karel k přesvědčení, že nastala správná chvíle pro získání císařského titulu. Na den svatého Václava roku 1354, v době kdy pobýval v [[Horní Falc]]i, vydal král Karel rozkaz k jízdě do Itálie, čímž opět překvapil Evropu, především papeže sídlícího v Avignonu. Postupoval poměrně pomalu, kromě intenzivních vyjednávání a politických setkání ho zpomalovalo velmi důkladné sbírání [[Relikvie|relikvií]].<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 290–292</ref> Dne 6.&nbsp;ledna 1355 byl Karel v [[Milán]]ě korunován lombardskou korunou na krále lombardského. Karel pak přebýval v Pise, kde očekával říšské a české vojenské oddíly a královnu s arcibiskupem, ti dorazili v únoru 1355.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 295</ref> Před Řím přitáhl král Karel v doprovodu 4&nbsp;000 rytířů 2.&nbsp;dubna 1355. Karel se pak do Říma vypravil inkognito, aby si mohl prohlédnout místní památky, neboť papežovi slíbil, že se ve věčném městě zdrží jen jeden den. Císařská korunovace se konala 5.&nbsp;dubna 1355.<ref>Karel IV. – český král, s. 48.</ref>

{{Citát|Na velikonoční neděli časně ráno vyjel pan Karel na pole mimo město a tam k němu přišli Římané a převeliké množství lidí ze všech končin světa, všichni sedíce na silných koních, ve zbrani a v přilbách s chocholy, připraveni jako k boji, projevovali svou pohotovost k službám. Potom vjel první panovník světa provázen velkým množstvím lidu, o třetí hodině téhož dne s mocí a nádherou do města, opásal mnoho a bezpočtu lidí rytířskými pásy a byl ... pomazán a korunován za císaře veškerého okrsku zemského, společně se svou manželkou, paní Annou...|Beneš Krabice z Weitmile<ref>KRABICE Z WEITMILE, Beneš. "Kronika Pražského kostela", s. 229-230</ref>}}

Korunovace proběhla ve [[Bazilika svatého Petra|Svatopetrské bazilice]] a provedl ji papežský [[legát]] [[kardinál]] Pierre de Colombiers.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 301-303</ref> Slavnostní hostina se pak konala v Lateránském paláci. Pro české země to byl zvlášť památný den, poprvé v dějinách se totiž stal český panovník římským císařem. Od této chvíle pak Karel začal používat u svého jména pořadové číslo čtvrtý, tedy latinsky ''Karolus Quartus''.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 303</ref> Při zpáteční cestě se císař s císařovnou ubytovali v [[Pisa|Pise]]. Zde však došlo k povstání a palác, ve kterém císařští manželé přenocovali, byl podpálen, takže Karel&nbsp;IV. a jeho manželka si museli zachránit život útěkem v&nbsp;nočních úborech. V&nbsp;následujících dnech Karel odboj potlačil a&nbsp;sedm vůdců povstání dal popravit.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 304–305</ref><ref name="KIV242">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;242</ref>

==== ''Maiestas Carolina'' ====
Ještě před římskou jízdou se Karel IV. pokusil sepsat české královské právo a kodifikovat ho v jednom zákoníku. Ten vznikal postupně zhruba od roku 1350 a v létě 1355 už se rýsovala jeho téměř konečná podoba. Dostal později název ''[[Majestas Carolina|Maiestas Carolina]]'', ale toto pojmenování je doloženo až k roku 1617. Vycházel zčásti z právních představ posledních přemyslovských králů, ale Karel do něj zakomponoval především vlastní zkušenosti a znalosti. Při sestavování mu pomáhal pravděpodobně jen malý okruh rádců. Zákoník měl celkem 109 článků a jednoznačně směřoval k posílení královské moci. Velká pozornost byla věnována královským statkům, aby se do budoucna zabránilo jejich rozprodání šlechtě či zcizení, jako se tomu dělo například za krále Jana. Několik kapitol se věnovalo královským úřadům, korunovaci královny, hospodaření v královských lesích atd. Už v době přípravy narazil zákoník na tvrdý odpor šlechty, který ani Karel nebyl schopen překonat. Věděl, že ho neprosadí, ale aby neztratil tvář, tak prohlásil, že nedopatřením shořel v krbu. Že to nebyla pravda, je zřejmé z toho, že několik opisů se zachovalo a v následujících letech sloužily jako jakási pomůcka či vodítko při právní praxi.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 311–318</ref>

==== Zlatá bula ====
[[Soubor:Goldene-bulle 1c-480x475.jpg|náhled|upright|[[Zlatá bula Karla&nbsp;IV.]]]]
S císařskou korunou na hlavě mohl nyní Karel realizovat své dlouhodobé plány v říši. Ve spolupráci se saským vévodou Rudolfem a za přispění kancléře Jana ze Středy připravoval císař návrh na úpravu svodu právních zásad, podle nichž se měla řídit volba římského krále. Prvních 23 článků nového zákoníku bylo přijato říšským sněmem v Norimberku 10.&nbsp;ledna 1356. Zbývajících sedm článků pak bylo přijato na sněmu v Metách 25.&nbsp;prosince 1356. Nový zákon vešel později ve známost jako [[Zlatá bula Karla IV.|Zlatá bula Karla&nbsp;IV]]. a stal se základním ústavním zákonem říše až do jejího zániku roku 1806. Zlatá bula stanovovala, že volbu římského krále provádí sedm kurfiřtů – pilířů Říše: arcibiskupové trevírský, kolínský a mohučský, král český, falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský. Ti se měli vždy do 3 měsíců po smrti římského krále sejít a do dalších 30 dnů zvolit nového, přičemž nebyla nutná jednomyslnost, ale stačila prostá většina. Volebním místem měl být Frankfurt nad Mohanem. Zlatá bula zdůrazňovala výjimečné postavení českého krále, ten měl mít na říšských sněmech a jiných slavných shromážděních v říši přednost před kterýmkoliv přítomným jiným kurfiřtem. Mohl např. kráčet bezprostředně za císařem a mít na hlavě korunu. Zlatá bula uzákonila také další výsady pro českého krále a české království: potvrzovala svobodnou volbu českého krále českým sněmem v případě vymření panovnického rodu a dědičnost po přeslici. Císař také nemohl český stát udělovat jako (odumřelé) léno a nemohl českého krále ani jmenovat. České království mělo výhradní právo na soudní svrchovanost. Ustanovení tak stavěla české království na zvláštní, samostatné a privilegované místo v rámci říše.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 318-324</ref><ref name="KIV243">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;243–244</ref><ref name="VZ">''Vlastní životopis Karla IV.'', s.&nbsp;32–33</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Čornej | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Čornej | spoluautoři = a kol. | rok = 2003 | titul = Dějiny zemí Koruny české I | vydavatel = Paseka | místo = Praha, Litomyšl | isbn = 80-7185-605-3 | kapitola = | strany = 117}}</ref>

==== Diplomacie v 50. a 60. letech 14. století ====
V letech 1355–1356 vyvinul Karel a jeho diplomaté značné úsilí ve snaze urovnat [[Stoletá válka|konflikt]] mezi Francií a Anglií, ale snaha nakonec nevedla k žádnému výsledku. Důvodem bylo zřejmě i to, že jeho nabídky především vůči francouzské straně nebyly zdaleka nezištné – žádal například navrácení měst [[Verdun]], [[Cambrai]], [[Château-Cambrésis]] a [[Vienne (departement)|Vienne]] a složení lenních slibů dalších území.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 330-331</ref> Znesvářené strany se nakonec dohodly na smíru, který byl uzavřen 8. května 1360, ale bez jakékoliv účasti Karla IV.<ref name=":6" />

V roce 1358 vypukla tzv. [[druhá vogtlandská válka]] mezi [[Wettinové|Wettiny]] a říší. Karel musel po relativně dlouhé době uplatnit své válečnické umění. Konflikt se záhy podařilo urovnat bez větších bitev či krveprolití.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 346–350</ref>

Počátkem 60. let přistoupil polský král [[Kazimír III. Veliký|Kazimír III.]] k protilucemburské koalici Karlova zetě [[Rudolf IV. Habsburský|Rudolfa&nbsp;IV. Habsburského]] a uherského krále [[Ludvík I. Veliký|Ludvíka]]. Jejím cílem bylo zamezit dalšímu vzestupu císařské moci Karla IV. Ten však pomocí diplomacie, jejíž součástí byl i jeho poslední sňatek s Kazimírovou vnučkou [[Alžběta Pomořanská|Alžbětou Pomořanskou]], toto nebezpečí odvrátil.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = V osidlech sňatkové politiky: Jaké byly dynastické plány Karla IV.?
 | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
 | datum_vydání = 5. prosince 2018
 | url = https://www.stoplusjednicka.cz/v-osidlech-snatkove-politiky-jake-byly-dynasticke-plany-karla-iv
}}</ref> Koalice se však o něco později z podnětu Kazimíra obnovila.

==== Vystoupení proti církvi ====
V západní Evropě, zejména ve Francii se začala projevovat společenská krize a to především růstem zločinnosti, obecnou nejistotou, úpadkem mravů a pohoršlivým životem církve. Proticírkevní nálady se brzy začaly šířit i do oblastí říše. Závažnosti problému si byl vědom i císař, který vystoupil na říšském sněmu v Mohuči v březnu 1359 s vážnou výzvou na adresu církve. Císař církevní hodnostáře vyzval, aby učinili přítrž úpadkovému životu v řadách duchovenstva, Karel také pohrozil, že potrestá případné provinilce zabavením jejich majetku a příjmů ve prospěch světských knížat. Karel&nbsp;IV. tak jako první vyslovil jeden z požadavků pozdějšího reformního hnutí. Papež se proti císaři ohradil a prosil ho, aby nezasahoval do církevních poměrů. V říši si mezitím někteří světští panovníci vysvětlili císařovu pohrůžku jako pokyn k zabavování církevního majetku, což způsobilo nemalý rozruch. Císař proto musel již v říjnu 1359 vydat rozkaz, aby byl tento postup pánů zastaven.<ref name="KIV250">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;250–251</ref>

==== Druhé tažení do Říma ====
[[Soubor:Kaja4Gelnhausenkodex.jpg|náhled|upright|Karel&nbsp;IV. jako římský císař]]
[[Soubor:Holy Roman Empire at the Golden Bull of 1356.png|náhled|vlevo|upright=1.1|Svatá říše římská v době vydání [[Zlatá bula Karla IV.|Zlaté buly Karla IV.]] roku 1356]]
Jedním z největších cílů Karlovy císařské politiky bylo vymanit papeže z vlivu francouzského krále. Karel se všemi dostupnými prostředky snažil přesídlit papeže z tzv. [[Avignonské papežství|avignonského zajetí]] do Říma. Roku [[1362]] se novým papežem stal [[Urban V.]] Císař přijel v květnu 1365 na okázalou návštěvu do [[Avignon]]u, podle některých kronikářů v doprovodu tří tisíc osob. Konala se zde slavnostní hostina, které se účastnil císař, papež, kardinálové a vévoda Ludvík z Anjou a týden se rokovalo o důležitých otázkách doby, patřila sem například křížová výprava proti Turkům a&nbsp;tíživá situace Francie a Itálie způsobená řáděním žoldnéřských band. Jednalo se také o&nbsp;císařově plánované korunovaci na arelatského krále, s čímž papež hájící francouzské zájmy nesouhlasil. Císař však svůj záměr uskutečnil a&nbsp;4.&nbsp;června 1365 se dal v&nbsp;[[Arles]] korunovat.<ref name="KIV251">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;251–255</ref> Byl tak prvním od časů císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha&nbsp;I. Barbarossy]].<ref name="KIV248">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;248</ref>

Poté, co se císař vrátil z Arles do Avignonu, vyjednával dále s Urbanem V. o návratu papeže do Říma. Papež nakonec císařovu výzvu přijal. Říšský sněm ve Frankfurtu, konaný roku 1366, pak rozhodl o císařově další římské jízdě, aby mohl podpořit papeže. Přes odpor francouzského krále Karla V. pak papež Urban V. opustil 30. dubna [[1367]] Avignon a vypravil se na cestu do Říma. Zatímco papež dorazil do Říma v říjnu 1367, císař Karel&nbsp;IV. vytáhl na cestu až v dubnu 1368. Na cestě Itálií se Karel střetl s vojskem milánského pána [[Bernabo Visconti|Bernaba Viscontiho]], s nímž pak v srpnu 1368 uzavřel mír.

17. října 1367 se pak císař Karel sešel s papežem ve [[Viterbo|Viterbu]] a dva dny na to vjel v doprovodu vojska o počtu 40&nbsp;000 mužů do Říma.<ref name="KIV257">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;257</ref> 21. října vtáhl do Říma i papež a císař jej symbolicky uvedl jako pán Říma do svatopetrského chrámu.<ref name="KIV257" /> Krátce poté přijela do Říma nová manželka Karla&nbsp;IV. [[Alžběta Pomořanská]], která byla papežem dne 1. listopadu 1368 korunována na císařovnu.<ref>Karel IV. – český král, s. 60.</ref> Karlovo přesídlení papeže do Říma byl úspěch, který neměl mít dlouhého trvání. Ani císař, ani papež nebyli schopni v problematickém italském prostředí prosadit svou autoritu a papež již roku 1370 Itálii raději opět opustil a vrátil se do Avignonu.

==== Braniborská expanze ====
[[Soubor:Karte Böhmen unter Karl IV.png|náhled|upright=1.1|Země Koruny české za Karla&nbsp;IV.]]
Po smrti Karlovy manželky Anny Svídnické připadlo českému království nejen Svídnicko a [[Javorské knížectví|Javorsko]], ale také [[Dolní Lužice]], která připadla Karlovým a Anniným společným dětem, tedy především jejich synovi [[Václav IV.|Václavovi&nbsp;IV.]] Dle smlouvy s Wittelsbachy mělo Lucemburkům připadnout také [[Braniborsko]], pokud by se braniborský kurfiřt [[Ota V. Bavorský]] nedočkal dědiců. Vzrůstající moc Lucemburků byla trnem v oku především Karlovým sousedům polskému [[Kazimír III. Veliký|Kazimírovi]] a uherskému [[Ludvík I. Veliký|Ludvíkovi]]. Oba tito panovníci uzavřeli proti Karlovi komplot a získali na svou stranu i Otu V. Bavorského, k nim se pak přidali i bavorští vévodové, Otovi bratři. Karel se však nepřátel nezalekl a rozhodl se konflikt řešit vojenskou silou. Šťastná souhra náhod však rozbila nepřátelskou koalici, Karel totiž zasnoubil a posléze oženil svého syna Václava s [[Johana Bavorská|Johanou Bavorskou]], dcerou bavorského vévody [[Albrecht I. Bavorský|Albrechta&nbsp;I.]] Roku 1370 pak zemřel polský Kazimír&nbsp;III., jeden z největších Karlových rivalů. Po zrušení dědické smlouvy braniborským markrabětem Ottou, počátkem července roku 1371 vyhlásil Karel&nbsp;IV. markraběti nepřátelství a vtrhl do Branibor, [[Braniborské markrabství]] se poté po dvouletém konfliktu roku 1373 stalo součástí zemí Koruny české. Po prvních bojích se císař po uzavřeném příměří vrátil do Prahy a podařilo se mu zvrátit i nepřátelství uherského krále. To se mu podařilo roku [[1372]], kdy byly dohodnuty zásnuby Karlova druhorozeného syna [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] s Ludvíkovou dcerou [[Marie Uherská|Marií]]. Roku 1373 začaly další boje o Braniborsko. Odpor proti Karlovu mocnému vojsku se posléze zhroutil a Ota&nbsp;V. před císařem kapituloval. Vítězný císař požadoval úplné odstoupení celého Braniborska, a to dědičně. V srpnu 1373 pak byly dohodnuty hlavní podmínky, Wittelsbachové odevzdali Braniborsko císaři a náhradou dostali hotově 200 tisíc zlatých na místě. Ota dostal také náhradou některé statky a hrady v Nových Čechách. Celková náhrada za Braniborsko přišla pak Karla&nbsp;IV. na půl milionu zlatých, ať už v hotovosti nebo v nemovitostech.<ref name="KIV425">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;425–438</ref> Karel poté zřídil své druhé sídlo vedle Prahy také v [[Tangermünde]] ve [[Stará marka|Staré marce]], aby posílil lucemburskou přítomnost na nově získaných územích.

==== Prosazení Václava IV. na římsko-německý trůn ====
[[Soubor:Vaclav IV.jpg|náhled|upright|Václav&nbsp;IV., milovaný syn Karla&nbsp;IV.]]
Po připojení Braniborska se císař začal zabývat intenzivní myšlenkou prosazení svého nejstaršího syna a dědice, velmi milovaného Václava&nbsp;IV. na římský (dnešní terminologie římsko-německý) trůn. Nebyl to rozhodně jednoduchý cíl, Karel musel kurfiřty uplácet penězi a mnoha privilegii a výhodami. Sám Václav musel vedle Karla slibovat říšským knížatům, že pokud bude zvolen, potvrdí jim všechna císařská a královská privilegia. Císař Karel volbou syna také porušil svůj vlastní zákon, Zlatou bulu. V úterý 10.&nbsp;června 1376 nastala pro Karla&nbsp;IV. toužebně očekávaná chvíle, kdy byl jeho syn a korunovaný český král Václav&nbsp;IV. jednomyslně zvolen římským králem hlasy samotného Karla&nbsp;IV., mohučského arcibiskupa Ludvíka, trevírského arcibiskupa Kuna, kolínského arcibiskupa Fridricha, rýnského falckraběte Ruprechta Staršího, braniborského markraběte Zikmunda Lucemburského a saského vévody Václava. Již 6. července 1376 se v katedrále v Cáchách konala slavná korunovace Václava&nbsp;IV. na římského krále, při níž byli po boku korunovaného krále císař s&nbsp;císařovnou v&nbsp;plném lesku svého majestátu. Karel také dokonce vojensky donutil města ve [[Švábsko|Švábsku]], aby vzdala jeho synovi hold, když se zmocnil města [[Ulm]] a&nbsp;nechal vyplenit jeho okolí.<ref name="KIV450">SPĚVÁČEK. ''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s.&nbsp;450–457</ref>

==== Cesta do Francie ====
Roku 1376 přesídlil Karel&nbsp;IV. papeže [[Řehoř XI.|Řehoře&nbsp;XI.]] přes značný odpor francouzského krále do Říma. Císař si uvědomil, že by papežův konflikt s odbojnými profrancouzskými kardinály mohl přerůst v&nbsp;otevřený rozkol, schizma. Dále Karla trápilo případné následnictví po uherském a&nbsp;nyní také polském králi Ludvíkovi&nbsp;I. Velikém. Ludvík totiž zasnoubil svou dceru Kateřinu s&nbsp;francouzským princem [[Ludvík z Valois|Ludvíkem Orleánským]]. Francouzský dvůr od zásnub očekával, že se Ludvík ujme vlády v&nbsp;Uhrách, ale také [[Neapolské království|Neapolsku]] a&nbsp;[[Provence|Provenci]]. Karel&nbsp;IV. se rozhodl tyto negativní faktory řešit a&nbsp;přes pokročilý věk a&nbsp;onemocnění [[Dna|dnou]] se vydal spolu se svým synem a&nbsp;nástupcem Václavem na cestu do Francie.
[[Soubor:Entrée de l empereur Charles IV à Cambrai.jpg|náhled|upright|vlevo|Císař vjíždí do Cambrai ve Francii]]
[[Soubor:Karel4 Karel5 Vaclav4.jpg|náhled|upright|Karel&nbsp;IV., Karel&nbsp;V. Francouzský a&nbsp;Václav&nbsp;IV. na banketu]]
Do Francie Karel cestoval přes Cáchy, kde si odpočinul před další cestou. 20. prosince 1377 pak poblíž města [[Cambrai]] překročil francouzské hranice. 22.&nbsp;prosince 1377 vjel Karel se skvělým a&nbsp;reprezentativním průvodem po boku svého syna do Cambrai. Francouzský král [[Karel&nbsp;V. Francouzský|Karel&nbsp;V.]] poslal svému strýci a&nbsp;vznešenému hostu naproti výkvět francouzského panstva a&nbsp;rytířstva. Císaře velmi trápila dna a&nbsp;jízda na koni mu způsobovala bolesti, proto mu Karel&nbsp;V. poslal jeden ze svých osobních vozů, tažený bílými koňmi, a&nbsp;také nosítka. A&nbsp;tak Karel&nbsp;IV. dorazil do [[Saint-Denis]], dnes součást Paříže, tenkrát ještě daleko za městem. Zastavil se v&nbsp;kostele, kde byli pohřbeni všichni, které si pamatoval z&nbsp;dětství: Karel&nbsp;IV. Sličný, jeho manželka Marie Lucemburská, která byla Karlovou tetou, a&nbsp;[[Jana z&nbsp;Évreux]]. Do Paříže vstoupil celý průvod za mimořádných bezpečnostních opatření. Císař byl velmi unavený, a&nbsp;tak se slavnostní večeře účastnil až třetí den. Přitom zhlédl na tu dobu velkolepé divadelní představení, které mělo scénickou podobu události z&nbsp;konce 11.&nbsp;století, kdy [[Godefroy z&nbsp;Bouillonu]] dobyl [[Jeruzalém]]. Hovořil zde s&nbsp;králem Karlem&nbsp;V. o&nbsp;rozdělení sfér vlivu v&nbsp;Evropě a&nbsp;v&nbsp;neposlední řadě o&nbsp;přesídlení papeže z&nbsp;[[Avignon]]u zpět do Říma. Karel V. žádal svého strýce o pomoc ve [[Stoletá válka|válce s Anglií]], ten však neslíbil nic konkrétního. Dále se jednalo o dědictví po [[Ludvík I. Veliký|Ludvíkovi z Anjou]]. V&nbsp;plánu bylo, že by polská koruna měla v&nbsp;budoucnu připadnout [[Zikmund Lucemburský|Zikmundovi Lucemburskému]] (ten ovšem nakonec získal uherský trůn). Poté odpluli lodí do [[Saint-Pole]] do paláce královen, kde se slavnosti účastnilo mnoho pánů, rytířů a&nbsp;urozených lidí. Císař si přál vidět vévodkyni z&nbsp;Bourbonu, [[Izabela z Valois (1313–1383)|Izabelu z&nbsp;Valois]], švagrovou po jeho zemřelé první ženě [[Blanka z Valois|Blance z&nbsp;Valois]], která byla jedinou žijící osobou, se kterou se setkal v&nbsp;dětství. Od té doby uplynula dlouhá doba a&nbsp;císař ji téměř nepoznal. A&nbsp;pak už následovala cesta domů přes [[Lucemburk]] a&nbsp;[[Norimberk]]. V&nbsp;dubnu [[1378]] byl zpět v&nbsp;[[Praha|Praze]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Veselý
| jméno = Josef
| titul = 151. schůzka: Cesta do Francie
| periodikum = Toulky českou minulostí
| vydavatel = m.rozhlas.cz
| url = http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/127090
| datum vydání = 1998
| url archivu = https://web.archive.org/web/20181125204652/http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/127090
| datum přístupu = 2018-11-25
}}</ref>

=== Poslední rok a smrt ===
[[Soubor:Věnceslav Černý - Smrt Karla IV. v roce 1378.jpg|náhled|[[Věnceslav Černý]]: Smrt Karla&nbsp;IV. v&nbsp;roce 1378]]
Po návratu z Francie došlo k tomu, čeho se Karel obával – papežskému schizmatu, vládli dva papežové, kteří se navzájem nazývali [[Hereze|kacíři]]. Karel již neměl čas schizma zvrátit a to se později mělo negativně projevit především za vlády jeho syna Václava. Poslední Karlovo nařízení z&nbsp;2.&nbsp;listopadu 1378 se týkalo české mince; i za jeho panování byla měna [[inflace|inflací]] velmi znehodnocena a Karel udělal opatření k její ochraně. Karla trápila ve vyšším věku [[dna]], která ztěžovala jeho pohyb a také mohla být příčinou pádu, nejspíše z koně či ze schodů. Zlomenina krčku [[stehenní kost]]i ho upoutala na lůžko. V&nbsp;důsledku toho v pondělí [[29. listopad|29.&nbsp;listopadu]] [[1378]] skonal na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] tři hodiny po západu slunce. Příčinou byl [[zápal plic]].<ref name=":2">{{Citace elektronické monografie|příjmení=Vlček|jméno=Emanuel|titul=Pádem vzhůru: Úraz Karla IV., ohrožující jeho život|url=http://casopis.vesmir.cz/clanek/padem-vzhuru|vydavatel=casopis.vesmir.cz|datum vydání=1998|datum přístupu=2016-05-14}}</ref> Císařova mrtvého těla se ujali balzamovači. Poté byl v síni královského paláce na Pražském hradě vystaven jedenáct dní na [[katafalk]]u. Další dny byl přemísťován po různých místech Prahy, aby jeho památku mohlo uctít co největší množství lidí. Pokaždé byl vypravován velkolepý průvod. Máry neslo celkem 30&nbsp;osob. Přihlížející kronikář odhadl průvod na 7000&nbsp;lidí a&nbsp;průvod dosahoval délky ze [[Staré Město (Praha)|Starého Města pražského]] až na [[Vyšehrad]].

V pohřební řeči byl císař Karel&nbsp;IV. poprvé nazván ''[[Otec vlasti|Otcem vlasti]]''. Takto ho nazval jeho přítel [[Vojtěch Raňkův z Ježova]], profesor na francouzské [[Sorbonna|Sorbonně]]. Karel&nbsp;IV. je pohřben v [[sarkofág]]u uprostřed královské [[krypta|krypty]] v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|chrámu sv.&nbsp;Víta]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Původní hrobka, kterou skutečně založil, se nachází v prostoru mezi dnešním [[oltář]]em a oltářním stolem. Karlovy naštěstí dobře zachovalé kosterní pozůstatky zkoumali koncem 20. století lékaři-antropologové [[Emanuel Vlček]] a [[Jiří Ramba]].

== Osobnost ==

=== Fyzická podoba, zranění, nemoci ===
[[Soubor:Karel Lucemburský.jpg|náhled|Karel na rytině z konce 17. století, na níž lze zřetelně vidět jizva nad pravým okem.]]
Karel IV. byl asi 173 cm vysoký muž, jehož postava připomínala dnešního dobře stavěného [[Atletika|atleta]]. Klasická podoba s vousy, delšími vlasy a mírně ustupujícím čelem zřejmě odpovídá skutečnosti, ale dobové portréty nám nic neříkají o drsném způsobu života, který Karel vedl. Časté cvičení se zbraněmi, účast v bitvách či na turnajích a později i typická strava vyšších vrstev na něm zanechaly své stopy. Již jako šestnáctiletý utržil první válečné šrámy a ty s rostoucím věkem přibývaly. Podle profesora Emanuela Vlčka měl četná poranění v obličeji, z nichž se nejvýrazněji projevovala sečná rána u kořene nosu poblíž pravého oka. I jeho údy nesly stopy mnoha zhojených ran. Šlo například o zlomeniny loketní a lýtkové kosti nebo o těžké zranění levého kolene. Kromě toho začal být v pozdějším věku velmi sužován typickou chorobou bohatších vrstev – [[Dna|dnou]]. Ta ho velmi trápila a často nemohl kvůli jejím projevům několik dní chodit. Další anatomická zkoumání jeho ostatků ukázala například to, že Karel měl až do své smrti všechny zuby a pouze jeden malý zubní kaz.<ref name=":2" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Hyde Park Civilizace: zranění a nemoci Karla IV.
| url = http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/216411058090514/
| vydavatel = Česká televize
| datum přístupu = 2016-05-14
}}</ref><ref name=":7">{{Citace monografie
| příjmení = Ramba
| jméno = Jiří
| příjmení2 = 
| jméno2 = 
| titul = Tajemství Karla IV.
| vydání = 
| vydavatel = Akropolis
| místo = Praha
| rok vydání = 2015
| počet stran = 
| strany = 23–135
| isbn = 
}}</ref>

==== Zranění z roku 1350 ====
[[Soubor:Karel IV., 3. ostatková scéna (vpravo), Karlštejn, kaple svaté Kateřiny.jpg|náhled|Na obrazu ostatkové scény z kaple sv. Kateřiny (cca 1360) jde vidět Karlova nahrbená postava jako důsledek těžkého zranění krku.]]

Nejmasivnější zranění, které Karel a jeho kronikáři dokonale utajili ve všech směrech, utrpěl na podzim, s největší pravděpodobností v říjnu, roku 1350. Za příčinu Karlova několikaměsíčního ochrnutí byla zahraničními kronikáři považována otrava, domácí prameny o události [[unisono]] pomlčely (pravděpodobně na popud samotného Karla IV.). Karel se zřejmě zúčastnil rytířského turnaje, byl při něm sražen na zem a poranil si čelist a páteř. Hypotéza docenta Jiřího Ramby, že se tak stalo v Itálii, je podložena jen nepřímo, prameny (králův [[itinerář]]) naopak dokládají císařovu přítomnost v Praze. Doc. Ramba tak usuzuje pouze na základě skutečnosti, že o léčení Karla IV. psal italský kronikář Mateo Villani, ten však nepíše o úrazu ale pouze o otravě.<ref name=":7" /> Ukázala se přímá souvislost mezi úrazem deformovanou krční páteří a nově zjištěnými vyhojenými zlomeninami dolní čelisti, které nalezl docent Jiří Ramba při dodatečném vyšetření královy lebky. Z mohutnosti Karlovy čelisti je zřejmé, že muselo jít o velmi těžký úder, aby vyvolal tak komplikované a život ohrožující zranění. Šlo buď o klasický úder, nebo náraz brady při pádu na tvrdou podložku. Současné násilné zvrácení hlavy přivodilo poranění krčního úseku páteře. Mechanismus zranění páteře později potvrdili profesor Jan Bartoníček a docent Jan Šprindrich. Úder byl veden na střed brady, kterou krátkodobě působící velká rázová síla symetricky vylomila v rozsahu šesti předních zubů (řezáků a špičáků). Spotřebovaná kinetická energie se přenesla tělem a větvemi čelisti až na kloubní výběžky, které se zlomily a tahem svalů se posunuly směrem dovnitř a sesunuly se dolů. Vznikla zrcadlově věrná čtyřnásobná zlomenina dolní čelisti. V novém postavení se obě hlavice přihojily a přes funkční zatěžování (žvýkáním) se jen částečně vrátily do původní tvaru. U tohoto typu zlomenin se zkrácením úlomků se otevře skus, takže zraněný nedokousne na přední zuby. Dolní čelist se tahem svalů posune lehce dozadu a u krále se tak stalo natrvalo. Otevřený skus jsme u Karla nenalezli, neboť mu byl kompenzován záměrným vysunutím bradového úlomku se šesti předními zuby! Tyto nálezy dokazují, že Karel byl chirurgicky ošetřen, a to velmi kvalitním způsobem. Jak takové zcela jistě devastující zranění, mohlo být provedeno v podmínkách středověké medicíny? Zákroky, jimž se musil Karel podrobit, byly velmi bolestivé. Zde mohla napomoci Spongia Somnifera, "uspávací houba", používaná od konce 10. století, kdy se rozšířil recept na její přípravu. S otevřeným skusem Karla IV. si chirurg věděl rady, četl nebo na vlastní oči mohl vidět operaci, kterou prováděl Ruggero di Frugardo: ''„Pokud nejsou zuby dolní čelisti v kontaktu s horními...potom musí být čelist posunuta tak, aby se dolní zuby dotýkaly horních.“'' Skus uzavřel tím, že bradový úlomek vysunul vzhůru, čímž se přední zuby dostaly do vzájemného kontaktu. Následovalo dotažení dlahy nejspíše zlatým či stříbrným drátem a tím zpevnil odlomenou bradu. Rány měkkých tkání úst a obličeje zašil voskovaným vláknem. Pokud jde o krční páteř, bylo nemožné, že by se lékaři nesnažili ji napravit. Na její poranění upozorňovaly krevní výrony a mohutný otok krku. Přesto však existuje medicínsky nesmírně cenná a zajímavá zpráva. Florentský kronikář Matteo Villani zapsal, že ''„lékaři při léčbě sáhli k nejsilnějším prostředkům, kdy panu Karlovi, králi českému a římskému byly vytrhány vlasy z hlavy.“'' Zdánlivě nevýznamná věta o druhu prováděné léčby, dokazuje snahu lékařů o napravení poraněné páteře. Tah smyčkou za zraněnou bradu nemohli použít. To vše by mohlo odpovídat, pokud by nešlo o chybný překlad tradovaný od dob Josefa Šusty, podle doktorky Evy Doležalové má být správně přeloženo, že Karlovi bylo oholeno/ostříháno veškeré tělesné ochlupení, což zcela vylučuje léčbu věšením za vlasy. Kromě této zprávy, tedy že jde o italského kronikáře, není jediná indicie, že se Karlův úraz stal v Itálii, Villani navíc píše pouze o otravě, o úrazu ani slovo. Středověcí chirurgové měli velké zkušenosti s léčením úrazů na turnajích či bitkách, se zraněním, které král utrpěl, byli velmi dobře znalí. Nicméně italští lékaři se v té době pohybovali i na pražském Karlově dvoře. Během léčby byl Karel mnoho týdnů upoután na lůžko. I když se postupně zotavil (přibližně od května 1351 byl schopen relativně normálně vykonávat své panovnické povinnosti), tato událost na něm zanechala stopy do konce života – jeho postava se zmenšila a nahrbila v oblasti beder a krku, přičemž hlavou mohl pohybovat jen tak, že otáčel celým tělem.<ref name=":2" /><ref name=":7" />

=== Panovník a člověk ===
Karel IV. v sobě spojoval několik zdánlivě protichůdných charakterových vlastností – byl to zbožný člověk a rytíř a zároveň chladný a pragmatický politik a kalkulátor, který se neštítil i poněkud nečistých metod k prosazení svých cílů. Byl nepochybně velmi nadaný všemi směry, což dokazují i jeho jazykové schopnosti – plynně se domluvil pěti jazyky ([[latina]], [[francouzština]], [[němčina]], [[čeština]], [[italština]])<ref>KAREL IV. ''Vlastní životopis'' (1970), s. 77</ref> a v diplomatických jednáních toho dokázal obratně využívat. Na jeho osobnost měly vliv dvě události za jeho mládí v Itálii, které barvitě líčí ve svém životopisu: [[Bitva u San Felice|Bitva o San Felice]] na svátek [[Kateřina Alexandrijská|sv. Kateřiny]] 25. listopadu 1332, ve které pod ním padl kůň a bitva se mu zdála téměř prohraná, ale nakonec se proměnila ve slavné vítězství. Druhou je sen, který se mu zdál na svátek [[Nanebevzetí Panny Marie]] 15. srpna 1333 ve vsi [[Terenzo]], ve kterém byl [[Guigues VIII. z Viennois|dauphin z Viennois]] smrtelně ztrestán andělem za hříchy [[Smilstvo|smilstva]]; jeho smrt o několik dní později potvrdil posel.<ref>Karel IV. [[Vita Caroli|''Vita Caroli'']], kapitola V, VII</ref><ref>Seibt (1999), s. 122–125</ref> Jeho zbožnost se projevovala například sbíráním [[Relikvie|relikvií]] a častými [[meditace]]mi. Naopak zahraničními kronikáři občas zmiňovaná lstivost (Karel Lstivý je jeden z jeho přídomků) spočívala mj. v tom, že pokud se mu to hodilo, nedodržoval sliby ani smlouvy a spojence měnil podle toho, jaký z toho mohl mít užitek. Je nutno podotknout, že na tehdejší dobu nejenže nešlo o nic neobvyklého, ale politikaření, pragmatismus, lstivost a chladný kalkul byly podmínky, bez nichž jakýkoliv panovník nemohl být dlouhodobě úspěšný.<ref>BOBKOVÁ. ''Velké dějiny zemí Koruny české'', s. 466</ref> Ačkoliv po Janovi zřejmě zdědil impulzivnost, dokázal jí do značné míry tlumit a jeho výbuchy hněvu nebyly zdaleka tak časté jako u jeho otce či později u syna Václava IV. Snažil se postupovat maximálně uvážlivě a kroky si dobře promýšlel. Uměl nicméně i improvizovat a být velmi pohotový a aktivní, pokud to situace vyžadovala.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Diplomat – 2. INSPIRACE Karla IV.|url=http://otecvlasti.eu/diplomat-2-inspirace-karla-iv/|vydavatel=Karel IV. – 700 let|datum vydání=2016-03-09|datum přístupu=2016-05-14|jazyk=cs-CZ|url archivu=https://web.archive.org/web/20160610095452/http://otecvlasti.eu/diplomat-2-inspirace-karla-iv/|datum archivace=2016-06-10|nedostupné=ano}}</ref> Podmínkou jak dobře spravovat velký státní útvar ve středověku bylo, být téměř neustále na cestách v sedle koně nebo v kočáru a zúčastňovat se různých jednání, porad, oficiálních návštěv, hostin, turnajů, slavností a samozřejmě válečných tažení. Karel byl v tomto ohledu neúnavný panovník, který mnohokrát projezdil prakticky všechny země tehdejší střední Evropy.

== Zakladatelská činnost ==
[[Soubor:Charles IV. 2003-12-24.jpg|náhled|upright|Pomník císaře Karla&nbsp;IV. v&nbsp;Praze z&nbsp;roku 1848 u&nbsp;příležitosti 500. výročí založení Karlovy univerzity]]
Karel proslul jako zakladatel hradů, většina z nich nesla jeho jméno. Mezi ty nejdůležitější patří:
* [[Karlštejn]] (1348), reprezentační sídlo a posléze klenotnice pro korunovační klenoty
* [[Tepenec]] (po r. 1340), původně Karlsburg, na Olomoucku u obce [[Jívová]]
* [[Radyně]] (asi 1356), původně Karlskrone, u Plzně
* [[Kašperk]] (1356), původně Karlsberg, na Šumavě
* [[Hrádek u Purkarce]] (před r. 1357), původně Karlshaus, na Českobudějovicku
* [[Karlsfried]] (1357), malý celní hrad na kupecké stezce do [[Žitava|Žitavy]]

Mimo dnešní hranice České republiky (výběr):
* [[Montecarlo]] (1333), u města [[Lucca]] v Itálii<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Kováč
 | jméno = Peter
 | titul = Italské město Lucca v záři majestátu Karla IV
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
 | datum_vydání = 2008-08-22
 | datum_přístupu = 2016-04-09
 | url = http://www.novinky.cz/kultura/147866-italske-mesto-lucca-v-zari-majestatu-karla-iv.html
 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref>
* [[Lauf (hrad)|Lauf]] (1356), u [[Norimberk]]u v [[Bavorsko|Bavorsku]] ([[Česká Falc|Horní Falc]])<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Lauf – hrad
| periodikum = kralovskedilo.ktf.cuni.cz
| url = http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Lauf-%E2%80%93-hrad
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2018-11-25
| url archivu = https://web.archive.org/web/20181125162926/http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Lauf-%E2%80%93-hrad
| datum archivace = 2018-11-25
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Laufer Kaiserburg
| periodikum = www.lauf.de
| url = http://www.lauf.de/index.php?id=866
| jazyk = de-DE
| datum přístupu = 2018-11-25
| url archivu = https://web.archive.org/web/20181125162505/http://www.lauf.de/index.php?id=866
| datum archivace = 2018-11-25
}}</ref>
* [[Tangermünde]] (1373–1374), přestavba hradu na Labi do podoby císařské [[Falc (hrad)|falce]]; oblíbené Karlovo místo v pozdním období vlády<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tangermünde– hrad
| periodikum = kralovskedilo.ktf.cuni.cz
| url = http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2018-11-25
| url archivu = https://web.archive.org/web/20181125204507/http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Tangermunde%E2%80%93-hrad
| datum archivace = 2018-11-25
}}</ref>

Velký zájem projevil o své sídelní město Prahu:
* [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Katedrála sv. Víta]]. [[Základní kámen]] byl položen [[21. listopad]]u [[1344]], Karel IV. zde vystupoval jako spoluzakladatel s otcem [[Jan Lucemburský|Janem]]. U slavnosti položení základního kamene byl přítomen i Karlův bratr [[Jan Jindřich]].
* [[Kostel Panny Marie Sněžné (Praha)|Kostel Panny Marie Sněžné]], [[1347]].
* [[Nové Město (Praha)|Nové Město pražské]], [[1348]], s rozlohou přibližně 360 ha.
* [[Univerzita Karlova]], [[1348]].
* [[Karlův most]], tehdy zvaný ''Kamenný''. Základní kámen byl položen [[9. červenec|9. července]] [[1357]], most nahradil povodní zničený románský [[Juditin most]] z 12. století.

Mimo Prahu:
* [[Karlovy Vary]], ''Teplé lázně u Lokte'', kolem 1350. Městská práva byla udělena roku [[1370]].
* [[Klášter Pustiměř]], 30. září [[1340]]. Fundace byla určena k uctění památky [[Eliška Přemyslovna|Elišky Přemyslovny]].
* [[Máchovo jezero]] poblíž [[Bezděz (hrad)|Bezdězu]], založeno [[1366]]

== Potomci ==
[[Soubor:Wenceslaus IV, Charles IV, Jobst of Moravia.jpg|náhled|Karel IV. se svým synem [[Václav IV.|Václavem IV.]] a synovcem [[Jošt Moravský|Joštem Lucemburským]]. Relativní stáří postav na malbě neodpovídá skutečnosti.]]
1.&nbsp;srpna 1348 Karlovi zemřela první žena [[Blanka z Valois|Blanka]]. V&nbsp;březnu 1349 uzavřel sňatek s [[Anna Falcká|Annou Falckou]], Anna však zemřela již 2.&nbsp;února 1353. Dne 27.&nbsp;května 1353 se Karel oženil s [[Anna Svídnická|Annou Svídnickou]], která mu porodila prvního syna, budoucího krále [[Václav IV.|Václava&nbsp;IV.]] Anna Svídnická zemřela při porodu 11.&nbsp;července 1362. Karel&nbsp;IV. se počtvrté oženil 21.&nbsp;května 1363 s&nbsp;[[Alžběta Pomořanská|Alžbětou Pomořanskou]]. Měl celkem 12 legitimních potomků.

1. manželka '''[[Blanka z Valois]]''' (1316–1348):
* 1. [[Markéta Lucemburská (1335–1349)|Markéta Lucemburská]] (1335–1349) ∞ 1342 [[Ludvík&nbsp;I. Veliký]] (1326–1382)
* 2. [[Kateřina Lucemburská]] (1342–1395), rakouská vévodkyně a braniborská markraběnka ∞
** 1/ 1353 [[Rudolf IV. Habsburský]] (* 1339–1365)
** 2/ 1366 [[Ota V. Bavorský]] (1346/1347–1379)

2. manželka '''[[Anna Falcká]]''' (1329–1353):
* 3. [[Václav Lucemburský (1350–1351)|Václav]] (1350–1351)

3. manželka '''[[Anna Svídnická]]''' (1339–1362):
* 4. [[Alžběta Lucemburská (1358–1373)|Alžběta Lucemburská]] (1358–1373) ∞ 1366 [[Albrecht&nbsp;III. Habsburský]] (1349/1350–1395)
* 5. [[Václav IV.]] (1361–1419), český a římský král ∞
** 1/ 1370 [[Johana Bavorská]] (1356–1386)
** 2/ 1389 [[Žofie Bavorská]] (1376–1425)
* 6. chlapec beze jména (*/† 11. červenec 1362)

4. manželka '''[[Alžběta Pomořanská]]''' (1346/1347–1393):
* 7. [[Anna Lucemburská]] (1366–1394), [[Seznam anglických královen|anglická královna]] ∞ 1383 [[Richard&nbsp;II.]] (1367–1400)
* 8. [[Zikmund Lucemburský]] (1368–1437), [[Seznam uherských králů|uherský]] a český král a římský [[císař]]
** 1/ 1385 [[Marie Uherská]] (1371–1395)
** 2/ 1408 [[Barbora Celjská]] (mezi 1390 a 1395–1451)
* 9. [[Jan Zhořelecký]] (1370–1396), braniborský markrabě a [[Zhořelecko|zhořelecký]] vévoda ∞ 1388 [[Kateřina Meklenburská]] (kolem 1371–1400)
* 10. Karel (1372–1373)
* 11. [[Markéta Lucemburská (1373–1410)|Markéta „Mladší“ Lucemburská]] (1373–1410) ∞ [[Jan&nbsp;III. z&nbsp;Hohenzollernu]] (* kolem 1369–1420)
* 12. Jindřich (1377–1378)

Z neznámé souložnice:
* Vilém, [[levoboček]], doložený z jediné listiny r.&nbsp;1377

== Genealogie ==
{{Předkové5
|style=font-size: 90%; line-height: 110%;
|border=1
|boxstyle=padding-top: 0; padding-bottom: 0;
|boxstyle_1=background-color: #fcc;
|boxstyle_2=background-color: #fb9;
|boxstyle_3=background-color: #ffc;
|boxstyle_4=background-color: #bfc;
|boxstyle_5=background-color: #9fe;
|1 = Karel IV.
|2 = [[Jan Lucemburský]]
|3 = [[Eliška Přemyslovna]]
|4 = [[Jindřich VII. Lucemburský]]
|5 = [[Markéta Brabantská (1276–1311)|Markéta Brabantská]]
|6 = [[Václav II.]]
|7 = [[Guta Habsburská]]
|8 = [[Jindřich VI. Lucemburský]]
|9 = [[Beatrix z Avesnes]]
|10 = [[Jan I. Brabantský]]
|11 = [[Markéta z Dampierre]]
|12 = [[Přemysl Otakar II.]]
|13 = [[Kunhuta Uherská]]
|14 = [[Rudolf I. Habsburský]]
|15 = [[Gertruda z Hohenbergu]]

|16 = [[Jindřich V. Lucemburský]]
|17 = [[Markéta z Baru]]
|18 = [[Balduin z Avesnes]]
|19 = Felicita z Coucy
|20 = [[Jindřich III. Brabantský]]
|21 = [[Adéla Burgundská (1233–1273)|Adéla Burgundská]]
|22 = [[Vít z Dampierre]]
|23 = [[Matylda z Béthuné]]
|24 = [[Václav I.]]
|25 = [[Kunhuta Štaufská]]
|26 = [[Rostislav Haličský]]
|27 = [[Anna Uherská]]
|28 = [[Albrecht IV. Habsburský]]
|29 = Hedvika z Kyburgu
|30 = Burkhard III. z Hohenbergu
|31 = Mechtilda z Tübingenu
}}

== Paměť, odkaz ==
[[Soubor:100 чешских крон реверс - 100 Czech korunas.jpg|náhled|Karel IV. na české stokorunové bankovce]]
Literárním zpracováním života Karla IV. je latinské [[Autobiografie|autobiografické]] dílo [[Vita Caroli]], které se pro pozdější generace stalo základním zdrojem informací o životě tohoto panovníka.

Roku 2005 [[Česká televize]] uspořádala anketu [[Největší Čech]], v níž diváci měli zvolit největší osobnost českých dějin. Šlo o soutěž založenou na formátu britské [[BBC]] ''[[100 největších Britů|Greatest Britons]]''. Za největšího Čecha byl zvolen právě Karel IV., když získal 68 713 hlasů (Ovšem až po úpravě pravidel, neboť podle původních by nejspíše skončil druhý za fiktivní osobou [[Jára Cimrman]]). S odstupem druhý skončil [[Tomáš Garrigue Masaryk]], který získal 55 040 hlasů.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Největší osobností Čech, Moravy a Slezska byl zvolen: Karel IV.|url=http://www.ceskatelevize.cz/specialy/nejvetsicech/|vydavatel=www.ceskatelevize.cz|datum přístupu=2016-05-17}}</ref>

Karel IV. je vyobrazen též na české bankovce o nominální hodnotě 100 Kč,<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Kdo je kdo na našich bankovkách|url=https://www.cnb.cz/cs/platidla/bankovky/o_bankovkach/kdo_je_kdo.html|vydavatel=www.cnb.cz|datum přístupu=2016-05-17|jazyk=cs|url archivu=https://web.archive.org/web/20160531061649/https://www.cnb.cz/cs/platidla/bankovky/o_bankovkach/kdo_je_kdo.html|datum archivace=2016-05-31|nedostupné=ano}}</ref> která je v oběhu od 30. června 1993.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = České bankovky – animace, informace
| url = https://www.cnb.cz/cs/platidla/bankovky/animace.html
| vydavatel = www.cnb.cz
| datum přístupu = 2016-05-17
| jazyk = cs
| url archivu = https://web.archive.org/web/20160508192407/http://www.cnb.cz/cs/platidla/bankovky/animace.html
| datum archivace = 2016-05-08
| nedostupné = ano
}}</ref>

Roli krále Karla v českém kolektivním vědomí ilustruje i fakt, že se stal součástí populární kultury. K jeho oblibě přispěla například hudební komedie [[Zdeněk Podskalský|Zdeňka Podskalského]] z roku 1973 ''[[Noc na Karlštejně (film, 1973)|Noc na Karlštejně]]'', natočená na motivy [[Noc na Karlštejně (divadelní hra)|stejnojmenné hry]] [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslava Vrchlického]]. Ve filmu Karla ztvárnil [[Vlastimil Brodský]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Noc na Karlštejně|url=http://www.csfd.cz/film/23440-noc-na-karlstejne/prehled/|vydavatel=ČSFD.cz|datum přístupu=2016-05-17}}</ref>

Posledními dny Karla IV. se zabývá televizní film ''Smrt císaře a krále Karla IV.'' ([[1978]], režie [[Evžen Němec]], scénář [[Jiří Šotola]], v hlavní roli [[Martin Růžek]]), v odlehčené podobě pak císař vystupuje v historická komedii ''Královské řádění'' ([[1974]], režie [[Evžen Sokolovský]], scénář [[Ludvík Kundera]], v hlavní roli [[Jiří Vala]]). O Karlově životě pojednává i komedie ''[[Slasti Otce vlasti]]'' režiséra [[Karel Steklý|Karla Steklého]] z roku 1969. Mladého panovníka zde hrál [[Jaromír Hanzlík]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Slasti Otce vlasti|url=http://www.csfd.cz/film/8686-slasti-otce-vlasti/prehled/|vydavatel=ČSFD.cz|datum přístupu=2016-05-17}}</ref>

U příležitosti 700 let od Karlova narození natočila roku 2016 Česká televize výpravný snímek ''[[Hlas pro římského krále]]'', pojednávající především o vztahu Karla a jeho otce Jana. Roli Karla IV. získal [[Kryštof Hádek]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Hlas pro římského krále|url=http://www.csfd.cz/film/412010-hlas-pro-rimskeho-krale/prehled/|vydavatel=ČSFD.cz|datum přístupu=2016-05-17}}</ref>

Karel IV. je hrdinou i jedné z nejznámějších českých básní, kterou napsal [[Jan Neruda]], a již zařadil do své poslední sbírky ''[[Balady a romance]]''. Báseň se nazývá ''Romance o Karlu IV.'' Král v ní pije víno se svým pobočníkem [[Bušek II. z Velhartic|Buškem II. z Velhartic]] a vyznává, byť s jistou trpkostí, náklonnost k českému národu.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Romance o Karlu IV. (Balady a romance)|url=http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jan-neruda/romance-o-karlu-iv-balady-a-romance.html|vydavatel=Český-jazyk.cz|datum přístupu=2016-05-17}}</ref>

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Bobková
| jméno = Lenka
| odkaz na autora = Lenka Bobková
| titul = 7. 4. 1348 – ustavení Koruny království českého : český stát Karla IV
| vydavatel = Havran
| místo = Praha
| rok = 2006
| počet stran = 163
| isbn = 80-86515-61-3
}}
* {{Citace sborníku | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = | titul = Karel IV | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Ryantová | jméno sestavitele = Marie | odkaz na sestavitele = Marie Ryantová | příjmení sestavitele2 = Vorel | jméno sestavitele2 = Petr | odkaz na sestavitele2 = Petr Vorel | sborník = Čeští králové | odkaz na sborník = | vydavatel = Paseka | odkaz na vydavatele = Nakladatelství Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-7185-940-6 | strany = 189–207}}
* {{Citace monografie | příjmení2 = Bartlová | jméno2 = Milena | odkaz na autora2 = Milena Bartlová | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = | titul = Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310–1402 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 583 | isbn = 80-7185-551-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = | titul = Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310–1402 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 694 | isbn = 80-7185-501-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bobková | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bobková | příjmení2 = Šmahel | jméno2 = František | odkaz na autora2 = František Šmahel | spoluautoři = a kol. | titul = Lucemburkové : česká koruna uprostřed Evropy | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 886 | isbn = 978-80-7422-093-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čechura | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Čechura | titul = České země v letech 1310–1378. Lucemburkové na českém trůně I | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 287 | isbn = 80-85983-73-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Čechura | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = Žůrek | jméno2 = Václav | odkaz na autora2 = | titul = Lucemburkové : životopisná encyklopedie | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2012 | počet stran = 260 | isbn = 978-80-86829-69-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Fajt | jméno = Jiří | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Karel IV., císař z Boží milosti : kultura a umění za vlády Lucemburků 1310–1437 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 679 | isbn = 80-200-1399-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Forst | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Forst | spoluautoři = a kol. | titul = Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 597–1377 | isbn = 80-200-0469-6 | strany = 668–670}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hoensch | jméno = Jörg Konrad | odkaz na autora = Jörg Konrad Hoensch | titul = Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 304 | isbn = 80-7203-518-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kalista | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Kalista | titul = Karel IV. : jeho duchovní tvář | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 245 | isbn = 978-80-7021-873-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kalista | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = | titul = Karel IV. a Itálie | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 380 | isbn = 80-7021-658-1}}
* {{Citace monografie | překladatelé = Karel Hrdina | rok = 1911 | titul = Karel IV. : vlastní životopis | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | počet stran = 107 | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:baf60a60-3286-11e3-a5bb-005056827e52}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka | titul = Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) I. díl (1355–1364) | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 252 | isbn = 80-7066-695-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka| titul = Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) II. díl (1364–1378) | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 292 | isbn = 80-7066-760-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka| titul = Karel IV.: historie života velkého vladaře | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 361 | isbn = 80-204-0753-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka| titul = Čtyři ženy Karla IV.: královské sňatky | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2002 | počet stran = 189 | isbn = 80-7185-493-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka| titul = 5. 4. 1355. Korunovace Karla IV. císařem Svaté říše římské | vydavatel = Havran | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 117 | isbn = 80-86515-10-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka| titul = Život na dvoře Karla IV| vydavatel = Apeiron | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 138 | isbn = 80-900703-4-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kuthan | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kuthan | příjmení2 = Royt | jméno2 = Jan
 | odkaz na autora2 = Jan Royt | titul = Karel IV.: císař a český král – vizionář a zakladatel | url = | vydavatel = Nakladatelství Lidových novin, Univerzita Karlova v Praze | místo = Praha | rok = 2016 | vydání = | počet stran = 1064 | isbn = 978-80-7422-460-7}}
* MUSÍLEK, Martin (ed.). ''Sedm věží: Karel IV. pohledem akademiků''. Praha: Academia, 2018. {{ISBN|9788020027795}}
* {{Citace monografie | příjmení = Nodl | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Nodl | titul = Tři studie o době Karla IV | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 158 | isbn = 80-7203-759-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Ramba | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Ramba | titul = Slavné české lebky | vydavatel = Galen | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 303 | isbn = 80-7262-325-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Ramba | jméno = Jiří | odkaz na autora = | titul = Tajemství Karla IV. : čeští panovníci ve světle antropologicko-lékařských zkoumání | vydavatel = Akropolis | místo = Praha | rok =2015 | počet stran = 190 | isbn = 9788073041885}}
* {{Citace monografie | příjmení = Rapp | jméno = Francis | odkaz na autora = | titul = Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2007 | počet stran = 316 | isbn = 978-80-7185-726-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Říhová | jméno = Milada | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2010 | počet stran = 209 | isbn = 978-80-7432-047-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Seibt | jméno = Ferdinand | odkaz na autora = Ferdinand Seibt | titul = Karel IV.: císař v Evropě (1346–1378) | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 524 | isbn = 80-7106-265-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Schneidmüller | jméno = Bernd | odkaz na autora = | příjmení2 = Weinfurter | jméno2 = Stefan | odkaz na autora2 = | spoluautoři = a kol. | titul = Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I | vydavatel = Beck | místo = München | rok = 2003 | počet stran = 624 | isbn = 3-406-50958-4 | jazyk = německy}}
* {{Citace monografie | příjmení = Spěváček | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Spěváček | titul = Král diplomat. Jan Lucemburský 1296–1346 | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 276 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Spěváček | jméno = Jiří | odkaz na autora = | titul = Karel IV. Život a dílo (1316–1378) | vydavatel = Nakladatelství Svoboda | místo = Praha | rok = 1980 | vydání = 2 | počet stran = 721 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Stejskal | jméno = Karel | odkaz na autora = | titul = Dějiny umění. Umění na dvoře Karla IV | vydavatel = Knižní klub | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 239 | isbn = 80-242-0934-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Stoob | jméno = Heinz | odkaz na autora = | titul = Kaiser Karl IV. und seine Zeit | vydavatel = Styria | místo = Graz | rok = 1990 | počet stran = 437 | isbn = 3-222-11942-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = František Šmahel | titul = Cesta Karla IV. do Francie : 1377–1378 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 398 | isbn = 80-7203-765-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šusta | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Šusta | titul = České dějiny II/3. Karel IV. Otec a syn 1333–1346 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1946 | počet stran = 535 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Šusta | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = České dějiny II/4. Karel IV. Za císařskou korunou 1346–1355 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1948 | počet stran = 437 | isbn =}}
* {{Citace periodika | příjmení = Vlček | jméno = Emanuel | odkaz na autora = Emanuel Vlček | titul = Pádem vzhůru. Úraz Karla IV. ohrožující jeho život | periodikum = Vesmír | odkaz na periodikum = Vesmír (časopis) | rok = 1998 | měsíc = | ročník = | číslo = 4 | strany = 218–223 | url = http://www.vesmir.cz/clanek/padem-vzhuru | issn = 1214-4029}}
* {{Citace monografie | příjmení = Žůrek | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Žůrek | příjmení2 = | jméno2 = | titul = Karel IV. Portrét středověkého vládce | vydání = | vydavatel = NLN | místo = Praha | rok vydání = 2018 | počet stran = 267 | strany = | isbn = 978-80-7422-497-3}}

=== Související články ===
* [[Karel IV. a světci]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikizdroje|autor=Karel IV.}}
* {{Wikicitáty|osoba=Karel IV.}}
* {{NK ČR}}
* {{BDČZ|uuid=8fcff420-d20e-450b-b25e-1b4022cad79a|popisek=Seznam prací o císaři Karlu IV. Lucemburském}}
* {{Citace elektronické monografie | titul = Náš Karel IV. | url = https://www.ceskatelevize.cz/porady/11377586330-nas-karel-iv/ | vydavatel = Česká televize | datum_vydání = 2016 | datum_přístupu = 2021-09-28}} Desetidílný dokumentární seriál České televize o Karlu IV
* [https://ceskadigitalniknihovna.cz/uuid/uuid:434698c0-9e73-11dc-9b92-000d606f5dc6 Prokop Lupáč z Hlaváčova: Historia o císaři Karlovi, toho jména Čtvrtém, králi Českém]
* [http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/panovnici/Karel-IV--1346-1378 Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy: Karel IV. 1346–1378] {{Wayback|url=http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/panovnici/Karel-IV--1346-1378 |date=20220616234755 }}
* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208572232200006-72-jmen-ceske-historie/ 72 jmen české historie: Karel IV] – dokument [[Česká televize|České televize]]
* [http://aba.wz.cz/mapy/Dejiny_zemi_koruny_ceske_1/09_zeme_koruny_ceske_karel_4.jpg České země v době Karla IV.] {{Wayback|url=http://aba.wz.cz/mapy/Dejiny_zemi_koruny_ceske_1/09_zeme_koruny_ceske_karel_4.jpg |date=20070612101830 }}
* [http://www.czech-tv.cz/specialy/nejvetsicech/dokumenty_osobnosti_kareliv Česká televize: Největší Čech – Dokumenty osobností – Karel IV.]
* Pečetě:
** [https://web.archive.org/web/20071118193117/http://www.nacr.cz/karel/viewer.asp?id=2&click=next Majestátní pečeť Karla IV. jako římského a českého krále, 1348 ]{{Nedostupný zdroj}}
** [https://web.archive.org/web/20071118193123/http://www.nacr.cz/karel/viewer.asp?id=4&click=next Zlatá bula Karla IV. jako římského a českého krále – avers, 1349]{{Nedostupný zdroj}}
** [https://web.archive.org/web/20071118193131/http://www.nacr.cz/karel/viewer.asp?id=5&click=next Zlatá bula Karla IV. jako římského a českého krále – revers, 1349]{{Nedostupný zdroj}}
** [https://web.archive.org/web/20090918152504/http://asv.vatican.va/it/doc/1355.htm Karlova pečeť ve Vatikánu]
* [https://web.archive.org/web/20111007144858/http://hrobka.geo-cz.com/ Podrobné informace o průzkumu původní hrobky Karla IV.]
* [https://www.e-stredovek.cz/post/zahadna-nemoc-karla-iv/ Záhadná nemoc Karla IV.] {{Wayback|url=http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2006120005 |date=20080216074514 }}
* [http://www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=10169170641&day=1222380000&time=21:40&ch=1&vso=video&opidec=208522161800030&rok=2007 Uvolněte se, prosím z 26. 9. 2008 – o povaze zranění Karla IV. s Jiřím Rambou]
* [https://web.archive.org/web/20091227221835/http://www.ct24.cz/vysilani/2006/07/07/10095687448-206452801280011-09:31-historicky-magazin/7/ Karel IV. v Historickém magazínu]
* [https://web.archive.org/web/20090903053852/http://www.ct24.cz/vysilani/2008/10/25/10095687448-208452801280038-21:32-historicky-magazin/ Rok 1378 – poslední rok života a smrt Karla IV.]

{{Čeští panovníci}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Lidé|Monarchie|Německo|Středověk}}
{{Polozamčeno}}

[[Kategorie:Karel IV.| ]]
[[Kategorie:Lucemburkové]]
[[Kategorie:Císaři Svaté říše římské]]
[[Kategorie:Římskoněmečtí králové]]
[[Kategorie:Čeští králové]]
[[Kategorie:Burgundští králové]]
[[Kategorie:Lucemburská hrabata]]
[[Kategorie:Moravská markrabata]]
[[Kategorie:Braniborští kurfiřti]]
[[Kategorie:Čeští římští katolíci]]
[[Kategorie:Katoličtí panovníci]]
[[Kategorie:Účastníci bitvy u Kresčaku]]
[[Kategorie:Zakladatelé klášterů]]
[[Kategorie:Mecenáši]]
[[Kategorie:Lidé s různými jmény]]
[[Kategorie:Osoby trpící dnou]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých bankovkách]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách]]
[[Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách]]
[[Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích]]
[[Kategorie:Narození v roce 1316]]
[[Kategorie:Narození 14. května]]
[[Kategorie:Narození v Praze]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1378]]
[[Kategorie:Úmrtí 29. listopadu]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze]]
[[Kategorie:Zemřelí na zápal plic]]
[[Kategorie:Muži]]