Wikipedie

Vilém I. Flanderský

flanderský hrabě

Vilém I. Flanderský jinak též Vilém Clito (nizozemsky Willem Clito, francouzsky Guillaume Cliton, anglicky William Clito; 1101[1]/1102/[1]1103[2]? - 28. července 1128 Alost) byl flanderský hrabě z normanské dynastie, vnuk Viléma Dobyvatele a také jeden z příznivců mladého templářského řádu.[3]

Vilém I. Flanderský
flanderský hrabě
Portrét
Doba vlády2. března 1127 – 28. července 1128
Narození25. října 1102
Rouen, Pays de Caux, Normandie
Úmrtí28. července 1128 (25 let)
Klášter Saint-Bertin, Saint-Omer, Vlámsko
PohřbenKlášter Saint-Bertin
PředchůdceKarel I.
NástupceDětřich
ManželkySibyla z Anjou
Johana z Montferratu
DynastieNormanská dynastie
OtecRobert II. Normandský
MatkaSibyla z Conversana
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vilémova hraběcí pečeť

Původ

editovat

Vilém byl synem normandského vévody Roberta Krátké kalhoty a Sibyly, pravnučky Roberta Guiscarda. Otec Robert byl prvorozeným synem Viléma Dobyvatele a svou přezdívku získal kvůli svému nevelkému vzrůstu.[4] Roku 1087 konečně dostal Normandii a o devět let později se vydal společně se svým švagrem Štěpánem na křížovou výpravu k záchraně Božího hrobu. Nemaje dostatek finančních prostředků, zastavil své vévodství bratrovi Vilémovi, který na lovu roku 1100 zemřel a anglické koruny se za Robertovy nepřítomnosti zmocnil nejmladší bratr Jindřich. Robert se vrátil z kruciáty o několik týdnů později, doprovázen italskou manželkou a věhlasem bojovníka s nevěřícími a v červenci 1101 se vylodil na anglickém pobřeží. Bratři se dohodli, že si Jindřich nechá Anglii a vyplatí Robertovi každoroční důchod dvou tisíc liber.[5] Napětí však nezmizelo. Situace se vyřešila v bitvě u Tinchebray roku 1106, kde Jindřich Roberta porazil, zajal a nechal jej internovat.

Normanské vzpoury

editovat

Anglický král byl po bitvě u Tinchebray nucen strávit více než polovinu své vlády na evropské pevnině obranou svých zájmů proti nenasytným sousedům v podobě francouzského krále Ludvíka VI., hraběte Fulka z Anjou a flanderskými hrabaty.[6] V té době již byl na světě Vilém,[1] kterého král svěřil do péče Heliase ze Saint Saens, manželovi nemanželské dcery Roberta Normanského. Roku 1108 vypukl otevřený konflikt mezi Jindřichem a králem Francie Ludvíkem VI., který trval celé čtyři roky.[7] Mladík Vilém v tu dobu s pomocí švagra utekl z Anglie, kde mu hrozilo uvěznění, aby nemohl vznést nárok na normandské vévodství. Na pevnině se jeho nároku zastal král Ludvík, Fulko z Anjou a Balduin Flanderský. U flanderského hraběte našel Vilém útočiště, na jeho dvoře strávil zbytek dětství, byl pasován na rytíře a získal v něm silného příznivce. Roku 1119 se na straně francouzského krále zúčastnil bitvy u Brémule.[8]

Dvakrát se vzbouřila normanská šlechta proti vládě Jindřicha I. a pokaždé neúspěšně. Vilém se oženil s dcerou Fulka z Anjou, ale Jindřich zařídil anulování sňatku.

„ ...díky modlitbám, ale také díky těžké sumě zlata, stříbra a jiného koření “
— Ordericus Vitalis[9]

Druhou manželkou se Vilémovi stala Johana z Montferratu, sestra francouzské královny.[10]

V dubnu 1127 byl flanderský hrabě Karel Dobrý zákeřně zavražděn při mši v chrámu Páně. Smrt hraběte rozpoutala ve Flandrech válku na více než rok,[11] obyvatelé jati touhou po odplatě se chopili zbraní a také francouzský Ludvík VI. přivedl své vojáky do Flander a dle opata Sugera zanechal vlámské země očištěné a jakoby znovu pokřtěné díky trestu a hojnosti prolité krve.[12] Novým hrabětem byl díky králově zásahu jmenován jeho chráněnec Vilém.[10]

Jindřich, král anglický se však obával o svou Normandii a proto poslal do Flander vojáky a finanční prostředky. Na jaře roku 1128 tak musel novopečený hrabě, obyvateli pro tvrdou vládu neoblíbený, žadonit o podporu u Ludvíka VI., který se marně pokoušel flanderské měšťany přesvědčit. Zvolili si za nového hraběte Dětřicha Alsaského.[10] Vilém Clito, který se před střetem rozhodl spíše zemřít, než by strpěl takovou hanbu[13], slíbil, že bude od tohoto okamžiku ochráncem církve a chudých, si nechal ostříhat dlouhé vlasy a navlékl kajícnické roucho.[14] Zemřel na sněť v ráně utržené v bitvě u Alostu a byl pohřben v klášteře Saint-Bertin v Saint-Omer.[2] Vilémova smrt se stala pro mnohé z jeho přívrženců osudnou, protože se od krále Jindřicha nedočkali milosti a byli donuceni "přijmout kříž Páně a stát se vyhnanci pro Kristovu věc a vydat se k jeho hrobu k Jeruzalému".[15]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2010-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-04. 
  2. ↑ a b www.fmg.ac
  3. ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 255. Dále jen Svaté války. 
  4. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 114. 
  5. ↑ MORGAN, Kenneth O. Dějiny Británie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-347-9. S. 109. 
  6. ↑ Dějiny, str. 112
  7. ↑ Francouzští králové, str. 121
  8. ↑ Ecclesiastical History. www.fordham.edu [online]. [cit. 2010-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-29. 
  9. ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 129. Dále jen Rytíř, žena a kněz. 
  10. ↑ a b c Francouzští králové, str. 129
  11. ↑ DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 124. 
  12. ↑ Neděle u Bouvines, str. 83
  13. ↑ Neděle u Bouvines, str. 132
  14. ↑ Neděle u Bouvines, str. 133
  15. ↑ Svaté války, str. 252

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Karel I. 		  Flanderský hrabě
1127–1128 		  Nástupce:
Dětřich
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilém_I._Flanderský&oldid=23480641“