Wikipedie

Velké Meziříčí (zámek)

zámek v Česku

Zámek Velké Meziříčí vznikl z původního hradu z poloviny 13. století. Po přestavbě na renesanční zámek získal svou současnou podobu ve stylu novogotiky koncem 19. století. Zámek je soukromým majetkem, část jeho prostorů využívá Muzeum Velké Meziříčí, v letech 1952–1976 zde fungovala i porodnice. Rozsáhlý areál včetně hradeb a parku je na seznamu kulturních památek zapsán od roku 1958.

Zámek Velké Meziříčí
Hlavní budova
Hlavní budova
Účel stavby

obrana města, porodnice,
nyní Muzeum Velké Meziříčí

Základní informace
Slohnovogotika
Výstavba13. století
Přestavba1578
Materiálkámen
Stavebníkpáni z Lomnice
Další majiteléBerkové z Dubé, Pernštejnové, Kounicové, Ugartové, Lichtenštejnové, Lobkovicové, Harrachové
Současný majitelPodstatzští-Lichtenstein
Poloha
AdresaVelké Meziříčí, ČeskoČesko Česko
UliceZámecké schody
Souřadnice49°21′28,08″ s. š., 16°0′45″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky18288/7-4543 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Zmínky o hradě z let 1113 a 1197 jsou pozdějšími falzifikáty, stejně tak sporná je zmínka o Meziříčí k roku 1236. Dle stavebně historického a dendrochronologického výzkumu je však zřejmé, že již kolem roku 1250 pozdně románský hrad stál a v šedesátých letech 13. století byl stavebně upravován (viz sál s gotickými freskami),[1] zřejmě Vznatou z Meziříčí erbu křídla z rodu Tasovců, zmiňovaném v roce 1281.[2] Přímá zpráva o hradu pochází až z roku 1377, kdy jej stále vlastnili páni z Meziříčí, rodová větev pánů z Lomnice[3]. Na přelomu 14. a 15. získal zdejší panství Lacek z Kravař, za nějž došlo k přestavbě hradu, poté krátce patřil pánům z Pernštejna (1528–1552) a meziříčský hrad tak byl rodištěm významného člena rodu Vratislava z Pernštejna. Následně patřil opět pánům Meziříčským z Lomnice. Dokončení renesančního zámku je datováno rokem 1578 za Aleny Meziříčské z Lomnice (1540–1610). Za Berků z Dubé počátkem 17. století patřilo Meziříčí k největším územním celkům na Vysočině a jenom inventář zámku byl odhadován na 40 000 zlatých. Po krátké epizodě ve vlastnictví Kouniců se Meziříčí stalo sídlem císařského generála Petra z Ugarte (1676). Za vlády Ugartů došlo k velkém požáru města a následné přestavbě zámku v barokním slohu za účasti architekta Václava Špačka (1733)[4].

Poslední prodej panství proběhl v roce 1735, od té doby na další majitele přecházel jen dědictvím. Finanční problémy Ugartů a jejich přesídlení na Znojemsko vedly k prodeji meziříčského panství v roce 1735 vévodovi Leopoldu Šlesvicko-Holštýnskému. Po jeho úmrtí přešlo Meziříčí přes ženské potomstvo na rod Lichtenštejnů a později Lobkoviců. Leopoldina Lobkowiczová, rozená Lichtenštejnová, nechala v nedalekém Netíně postavit rodovou hrobku, její syn c. k. polní zbrojmistr Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) podnikl pseudogotické úpravy zámku a dal tak celému areálu současnou podobu. Po jeho smrti zdědila Meziříčí sestra Anna, provdaná Harrachová. Hrabě František Harrach (1870–1937) v rámci vojenských manévrů v roce 1909 hostil na zámku arcivévodu Františka Ferdinanda a později byl jeho pobočníkem. V souvislosti s touto návštěvou byl zámek elektrifikován. Velkostatek Velké Meziříčí stále patřil k největším soukromým majetkům na Vysočině, jeho rozloha počátkem 20. století byla 6 500 hektarů půdy[5].

Po smrti Františka Harracha zdědila zámek jeho dcera Josefína, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (1905–2000). Přihlásila se k české národnosti, takže zámek jí byl zkonfiskován až po roce 1948 a v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Od roku 2000 zámek vlastnili její synové František Karel a Jan Nepomuk a dcera Marie. František Karel Podstatzký-Lichtenstein zemřel v roce 2016 bez potomstva, Marie Podstatzká-Lichtensteinová v roce 2021 také bezdětná. Zámek nyní spravuje jejich bratr Jan Nepomuk (* 1937) se svými syny. Zasloužil se o náročnou obnovu celého zámku a odkrytí i restaurování významných raně gotických fresek v hradním sále s Legendou sv. Markéty a torzem rytířského klání pána z Meziříčí ze 13. století.[6]

Sousední zámeckou novogotickou kapli Neposkvrněného početí Panny Marie, dokončenou za hraběte Harracha a roku 1911 vysvěcenou biskupem brněnským Pavlem hrabětem Huynem, dne 13. července 2024 znovu požehnal s novým oltářem sv. Markéty Antiochijské brněnský biskup Pavel Konzbul.[7]

Přehled majitelů

editovat

Galerie

editovat
  •  
    Východní křídlo zámku od řeky Oslavy
  •  
    Brána do zámku
  •  
    Zámecká zahrada
  •  
    Erb rodiny Podstatzkých-Lichtenstein
  •  
    Budovy předzámčí
  •  
    Vstupní brána do areálu zámku
  •  
    Zahradní průčelí zámku
  •  
    Nádvoří zámku s hospodářskými budovami
  •  
    Hradby a opevnění pod západním křídlem zámku
  •  
    Nádvoří zámku

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Fresky :: Muzeum Velké Meziříčí. www.muzeumvm.cz [online]. 2023-04-26 [cit. 2024-09-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-09-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ HARTMAN, Tomáš: Zámek a Muzeum Velké Meziříčí; Velké Meziříčí, 2009
  4. ↑ MACEK, Petr: Barokní architekt Václav Špaček (1689–1751); disertační práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; Praha, 2007
  5. ↑ Ottův slovník naučný, díl XVII., str. 242 ISBN 80-7185-057-8
  6. ↑ Fresky :: Muzeum Velké Meziříčí. www.muzeumvm.cz [online]. 2023-04-26 [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ XART.CZ; STRNADOVÁ, Martina. Zámeckou kapli požehnal biskup. Velkomeziříčsko [online]. [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava; Praha, 1981
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 8. díl; Praha, 2012 ISBN 978-80-7277-410-4

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velké_Meziříčí_(zámek)&oldid=24234138“