Wikipedie

Velká Fatra

pohoří na Slovensku

Velká Fatra (slovensky Veľká Fatra) je pohoří na středním Slovensku v Žilinském kraji a menší části v Banskobystrickém kraji. Je součástí krajinného celku Fatransko-tatranská oblast, který je součástí Vnitřních Západních Karpat. Po Vysokých, Nízkých Tatrách, Oravských Beskydech, Chočských vrších a Malé Fatře je šestým nejvyšším pohořím Slovenska. Významnou část pohoří zabírá Národní park Velká Fatra.

Velká Fatra
Ostrá
Ostrá (1247 m n. m.)
Nejvyšší bod1596[1] m n. m. (Ostredok)
Šířka20 km
Rozloha784 km²
Nadřazená jednotkaVnitřní Západní Karpaty
Sousední
jednotky		Oravská vrchovina, Malá Fatra, Chočské vrchy, Podtatranská kotlina, Nízké Tatry, Starohorské vrchy, Kremnické vrchy, Turčianska kotlina
Podřazené
jednotky		Bralná Fatra, Hôľná Fatra, Lysec, Revúcké podolie, Šiprúň, Šípská Fatra, Zvolen
SvětadílEvropa
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Map
Horninyžula, břidlice, vápenec, křemence, pískovce
PovodíDunaj - Váh
Souřadnice48°54′ s. š., 19°5′ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vnitřní Západní Karpaty, Velká Fatra červeně

Nejvyšší horou je Ostredok s nadmořskou výškou 1596 m n. m. Na severu tvoří hranici oblasti řeka Váh, dále řeka Orava, východní vede Revúckým podolím, jižní je určena převážně Harmaneckou dolinou a západní tvoří Turčianska kotlina. Celé území patří do povodí Váhu. Pohoří je hustě zalesněné pouze s výjimkou bezlesých hřebenů. Oblast Velké Fatry je oblíbenou letní i zimní turistickou lokalitou.

Vymezení polohy

editovat

Na severu tvoří hranici oblasti řeka Váh (mezi Krpeľany a Kraľovany), dále řeka Orava. K Velké Fatře se severně od Váhu přiřazují i vrcholy Šípské Fary - Šíp, Havran, Ostré, Kečky, Radičiná a Čebrať, hranice prochází po jejich severním úpatí až po údolí Likavského potoka a jeho soutok s Váhem v Ružomberoku. Východní hranice vede širokým Revúckým podolím, Korytnickou dolinou a Starohorskou dolinou. Na jihu je k oblasti přičleněn masiv vyhlídkové hory Japeň (z geomorfologického hlediska je součástí Starohorských vrchů, které jsou samostatnou geomorfologickou jednotkou). Na Velkou Fatru z jižní strany bezprostředně navazují vulkanické Kremnické vrchy. Jižní hranice mezi těmito pohořími probíhá po geologické linii oddělující vápence od vulkanických hornin a je definována převážně Harmaneckou dolinou a v menší míře svahem hory Kotolnice, ležící jižně od údolí. Západní hranici pohoří tvoří výrazná zlomová linie, která ho odděluje od Turčianské kotliny. Hranice prochází od jihu na sever po spojnici obcí Blatnica, Necpaly, Belá-Dulice a Sklabiňa. [2]

Geomorfologické členění

editovat

Geomorfologické poměry Velké Fatry jsou výsledkem dlouhodobého vývoje. Pohoří Velká Fatra představuje samostatný celek patřící do Fatransko-tatranské oblasti Vnitřních Západních Karpat. Podle charakteristických rysů reliéfů se člení na 7 geomorfologických podcelků.

Bralná Fatra

editovat

Bralná Fatra se nachází v jihozápadní části pohoří a zabírá boční hřebeny a údolí svažující se do Turca. Na severu vede hranice s podcelkem Lysec Necpalskou dolinou, na východě hraničí s Hôľnou Fatrou v linii Dedošová dolina, západní úpatí Kráľovej skaly, Bystrická a Turecká dolina. Po krátkém úseku Starohorskou dolinou pokračuje hranice se Starohorskými vrchy lesním terénem po jižním úpatí hřebene Japeň a západně od obce Dolný Harmanec začíná Flochovský hřbet, podcelek Kremnických vrchů. Tato jižní hranice vede mimo údolí a je poměrně obtížně identifikovatelná. Západní okraj Bralné Fatry strmě klesá do Turčianskej kotliny, kde se rozkládají Diviacka a Mošovská pahorkatina[3]

Hôľná Fatra

editovat

Hôľná Fatra se nachází v centrální části pohoří a zabírá i jižní část liptovské větve hlavního velkofatranského hřebene. Obklopují ho podcelky Velké Fatry, jen jižní hranice sousedí se Starohorskými vrchy. Západně sa nachází Bralná Fatra, na severozápadě podcelek Lysec, severně Šiprúň, východně Revúcké podolie a jihovýchodně Zvolen.[4]

Lysec

editovat

Lysec se nachází v západní části pohoří a obsahuje celou turčianskou větev hlavního velkofatranského hřebene, stejně jako boční hřebeny a údolí, svažující se do Turca. Na severu prochází Ľubochnianským sedlem hranice se Šípskou Fatrou, Ľubochnianska dolina odděluje Lysec od podcelků Šiprúň a Hôľná Fatra. Sedlem mezi Javorinou (1328 m n. m.) a Šoproňom (1370 m n. m.) vede hranice s Hôľnou Fatrou do Belianskej doliny a sedlem mezi Prierastlým (1240 m n. m.) a Osičným (1107 m n. m.) do Necpalské doliny. Jižní hranice pokračuje údolím s podcelkem Bralná Fatra a západní okraj Lysce strmě padá do Turčianské kotliny. V jižní části sousedí Mošovská pahorkatina, severněji Sklabinské podhorie a v nejsevernějším výběžku je to východní okraj Turčianských niv.[5]

Revúcké podolie

editovat

Revúcké podolie se nachází ve východní části pohoří a zabírá úzký pás levého břehu řeky Revúca v Revúckej doline. Na severu hraničí s podcelkem Šípská Fatra, na severovýchodě na krátkém úseku sousedí s Liptovskou kotlinou, východním sousedem jsou Ďumbierské Tatry. Jižně od Liptovské Osady Revúcke podolie hraničí s podcelkem Zvolen, západně se nachází Hôľná Fatra a Šiprúň.[6]

Šiprúň

editovat

Šiprúň se nachází v severovýchodní části pohoří a zabírá část liptovské větve hlavního velkofatranského hřebenu. Obklopují ho pouze podcelky Velké Fatry a jako jediný netvoří vnější hranici pohoří. Severně leží Šípska Fatra, východně Revúcké podolie a jižně Hôľná Fatra. Na západě má výraznou hranici s podcelkem Lysec Ľubochnianska dolina.[6]

Šípska Fatra

editovat

Šípska Fatra se nachází v severní části pohoří. Až do roku 1978 byla součástí Chočských vrchů, ale pro větší geologickou příbuznost byla přeřazena do Velké Fatry. Nejvyšším vrcholem je Vtáčnik (1236,3 m n. m.).

Zvolen

editovat

Zvolenský podcelek od zbytku Velké Fatry odděluje Revúcka dolina na severu a západě a horské sedlo Veľký Šturec na jihu. Od východně situovaných Nízkých Tater je to Korytnická dolina a od Starohorských vrchů na jihovýchodě údolí Starohorského potoka.[7]

  •  
    Bralná Fatra
  •  
    Hôľná Fatra
  •  
    Lysec
  •  
    Revúcké podolie
  •  
    Šiprúň
  •  
    Šípská Fatra
  •  
    Zvolen

Vrcholy a údolí

editovat

Nejvyšším vrcholem je Ostredok (1595,58 m n. m.). V roce 2016 názvoslovní komise Úřadu geodézie, kartografie a katastru Slovenské republiky projednala změnu jména, polohy a výšky Ostredku. Jméno Ostredok zůstalo pro nejvyšší bod masívu, byla tak však pojmenovaná jižněji položená nová kóta. Nadmořskou výšku nižší z kót úřad zpřesnil na 1 592,54 m n. m. a výšku vyšší z kót upřesnil na 1 595,58 m n. m. (zaokrouhleně 1 596 m n. m.).[1] K dalším známým horám patří například Ploská, Rakytov, Ostrá, Tlstá nebo Drienok. Seznam vrcholů vyšších než 1300 m n. m. uvádí Seznam vrcholů ve Velké Fatře.

Nejdelším údolím je Ľubochnianská dolina, dlouhé necelých 25 km. Další významná jsou Blatnické a Gaderské.

Hlavní hřeben

editovat

Hlavní hřeben směřuje od jihu z Krížné k severu, přes nejvyšší horu Velké Fatry Ostredok a dále na Suchý vrch a Ploskou, kde se dělí na severní Klačianský hřeben (nejvyšší vrchol Kľak, 1394 m) a severovýchodní Rakytovský hřeben (nejvyšší vrchol Rakytov, 1567 m). Používají se též jména Turčianská a Liptovská větev pohoří.

Klačianský hřeben[8] je zalesněný, na mnoha místech úzký a svahy strmě spadají do dolin. Rakytovský hřeben[9] je často tvořen loukami, je oblý a s méně strmými svahy.

Ochrana přírody

editovat

V roce 1971 bylo území Velké Fatry vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) o rozloze 60 610 ha. V roce 2002 byla nařízením vlády byla Chráněná krajinná oblast Velká Fatra překlasifikována na Národní park Velká Fatra.

Na území Velké Fatry velké množství chráněných území.

Národní přírodní rezervace

editovat
  •  
    NPR Borišov
  •  
    NPR Čierny kameň
  •  
    NPR Harmanecká tišina
  •  
    NPR Jánošíkova kolkáreň
  •  
    NPR Kornietová
  •  
    NPR Kundračka
  •  
    NPR Lysec
  •  
    NPR Madačov
  •  
    NPR Padva
  •  
    NPR Rumbáre
  •  
    NPR Skalná Alpa
  •  
    NPR Suchý vrch
  •  
    NPR Šíp
  •  
    NPR Tlstá
  •  
    NPR Veľká Skalná

Přírodní rezervace

editovat

Přírodní památky

editovat
  •  
    PP Blatné
  •  
    PP Dogerské skaly
  •  
    PP Jazierske travertíny
  •  
    PP Krkavá skala
  •  
    PP Majerova skala
  •  
    PP Matejkovský kamenný prúd
  •  
    PP Mažarná
  •  
    PP Prielom Teplého potoka
  •  
    PP Vlčia skala

Evropsky významné lokality

editovat

Chráněné areály

editovat
  •  
    CHA Dekretov porast
  •  
    CHA Háj pred Teplou dolinou
  •  
    CHA Jazernické jazierko
  •  
    CHA Krásno
  •  
    CHA Revúca
  •  
    CHA Žarnovica

Lokality světového dědictví UNESCO

editovat

Nejstarším maloplošným chráněným územím je Harmanecká tisina (1949), zřízená hlavně na ochranu třetihorního reliktu tisu červeného, který dnes dosahuje na území NP Velká Fatra nejrozsáhlejšího výskytu ve střední Evropě.

Fauna

editovat

Ptáci

editovat

V lesních územích s otevřenými plochami se vyskytuje orel skalní (Aquila chrysaetos),[10] střemhlavým letem tu loví sokol stěhovavý (Falco peregrinus),[11] ve výškách mezi 800 - 1400 metrů hnízdí a loví datlík tříprstý (Picoides tridactylus).[12] Řadou 5-10 stoupavých tónů čók-čúk-čýk-čík se ozývá nejmenší zástupce sov kulíšek nejmenší,[13] prostor s ním obývá jeho příbuzný výr velký (Bubo bubo).[14] Na balvany u potoků a potůčků usedá konipas horský (Motacilla cinereaa),[15] stejně jako skorec vodní (Cinclus cinlus) [16] a ledňáček říční (Alcedeo atthis).[17] V lesích a tůních loví čáp černý (Ciconia nigra).[18] Hrabivé zastupují tetřev hlušec (Tetrao urogallu) [19] a tetřívek obecný (Lyrurus tetrix).[19] V lesích se vyskutuje dudek chocholatý (Upupa epops),[17] datel černý (Dryocopus martius),[20] krkavec velký (Corvus corax),[21] rehek domácí (Phoenicurus ochruros) [22] a lejsek šedý (Muscicapa striata).[23] Zpěvem se prozradí linduška horská (Anthus spinoletta).[24]

Netopýři

editovat

Netopýry ve Velké Fatře především zastupují tyto čtyři druhy: vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus).[25]

Plazi a obojživelníci

editovat

Z plazů se ve Velké Fatře vyskytují zejména zmije obecná (Vipera berus), užovka hladká (Coronella austriaca), užovka stromová (Elaphe longissima), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), obojživleníky zastupují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Triturus alpestris) a čolek karpatský (Lissotriton montandoni), ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). [26]

Šelmy

editovat

Velká Fatra poskytuje příznivé životní podmínky pro tři hlavní predátory: medvěda hnědého (Ursus arctos), vlka obecného (Canis lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx). Kvůli značné synantropizaci je medvědí populace v pohoří považovaná za přemnoženou. Medvěd je předmětem celoroční ochrany podle zákona č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny a podle vyhlášky č. 24/2003 Z. z. se jedná o chráněného živočicha evropského významu. Vlk patří v důsledku jeho pronásledování lidmi k nejohroženějším druhům v oblasti. V Evropské unii je vlk obecný chráněn Směrnicí o stanovištích č. 92/43/EEC; druh je také předmětem Bernské úmluvy. Na Slovensku není vlk chráněným druhem živočicha ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny( č. 543/2002 Z.z.), avšak jsou pro něho stanoveny zvláštní podmínky ochrany. Z prováděcí vyhlášky například vyplývá zákaz lovu s použitím ok, želez, sítí nebo jedů. Podle vyhlášky je vlk chráněný od 16. 1. do 31. 10., s výjimkou příhraničích oblastí s Českem, Polskem a Maďarskem, kde je druh chráněný celoročně. Populace rysa je považována za stabilní. Nejvíce ohrožuje velkofatranské šelmy ilegální lov a pytláctví, přestože všechny tři šelmy jsou na Slovensku chráněny zákonem. V Evropské unii je rys ostrovid chráněn tzv. Směrnicí o stanovištích; druh je také předmětem Bernské úmluvy.[27]

Flóra

editovat

Rozmanitost rostlinných společenství ve Velké Fatře je ovlivněna geologickým podkladem, tvarem reliéfu, půdními a klimatickými podmínkami. Orientace pohoří a vápencové podloží části území způsobily, že kromě typických karpatských horských druhů se ve Velké Fatře daří i teplomilným společenstvím. Můžeme zde najít i několik vzácných, ohrožených, národně nebo evropský významných druhů.

Lesy

editovat

Přibližně 90 % území Velké Fatry pokrývají lesy. Mnohé z nich jsou dokladem vývoje lesů karpatského typu s výskytem četných vzácných a ohrožených druhů. Na některých místech se zachovalo přirozené zastoupení lesních dřevin, které je jen málo ovlivněno člověkem a vytváří tzv. pralesové formace.

Nejvíce zastoupené dřeviny jsou: buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepilý (Picea abies), jedle bělokorá (Abies alba), borovice lesní (Pinus sylvestris) a javor horský (Acer pseudoplatanus). Mezi reliktní druhy, které se zachovaly z předchozích geologických období, patří tis obecný (Taxus baccata), který ve Velké Fatře dosahuje největší rozšíření v rámci Slovenska.

Holné pásmo

editovat

Velká Fatra se vyznačuje bohatým a pestrým vegetačním krytem, v němž jsou zastoupeny i některé alpinské a subalpínské druhy. Ke charakteristickému rázu pohoří patří tzv. holné pásmo, které se vytvořilo v důsledku valašské kolonizace. V jarních a letních měsících hole ožívají pestrými barvami. Výrazný aspekt tvoří např. šafrán spišský (Crocus discolor), sasanka narcisokvetá (Anemonastrum narcissiflorum), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), violka žlutá (Viola lutea subsp. sudetica) a chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca).

Biotopy

editovat

K nejzajímavějším biotopům patří skalní stěny, převisy a sutě na vápencích a dolomitech, lavinové žlaby a inverzní rokle, kde se vyskytují mnohé zajímavé rostliny: hořec Clusiův (Gentiana clusii), prvosenka holá karpatská (Primula auricula subsp. Hungarica), plesnivec alpský (Leontopodium alpinum), hvězdnice alpská (Aster alpinus subsp. Glabratus) a chrpovník různobarevný (Saussurea discolor).

Endemity

editovat

Endemické druhy, které se vyskytují jen na určitém omezeném území reprezentuje například cyklamén fatranský (Cyclamen fatrense), hvozdík časný pravý (Diathus praecox subsp. praecox), mák tatranský (Papaver tatricum subsp. fatraemagnae), poniklec slovenský (Pulsatilla slavica), koniklec slovenský (Pulsatilla subslavica), jeřáb Pakárové (Sorbus pekarovae) a jeřáb Bernátové (Sorbus montisalpae).

Louky a pastviny dotvářejí charakteristický obraz Velké Fatry a ochranného pásma národního parku. Na části z nich se zachovaly přirozené a přírodě blízké travinné společenství a porosty dřevin rostoucích mimo les, které plní nezastupitelnou funkci genofondově významných lokalit a interakčních prvků ekologické stability. Umožňují přežívání mnoha druhů rostlin a živočichů.

Mokřady

editovat

Výskyt mokřadních společenství je stále vzácnější vzhledem k jejich specifickým nárokům na hydrologický režim a vysoké citlivosti na změnu vnějších podmínek. K nejznámějším druhům mokřadní flóry prvosenka pomoučená (Primula farinosa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), suchopýr širokolistý (Eriophorum latifolium), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata).

Masožravé rostliny

editovat

Na rašeliništích se vyskytují i masožravé rostliny: rosnatka anglická (Drosera Anglica), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), bublinatka menší (Utricularia minor) a příležitostně masožravá tučnice obecná (Pinguicula vulgaris).

Houby

editovat

Velmi významnou složkou bioty Velké Fatry jsou houby. Makromycéty jsou zastoupeny vřeckovýtrusných i bazídiovýtrusnými druhy. Z chráněných druhů je výzmamná náramkovitka císařska (Catathelasma Imperiale), která v pohoří roste na několika lokalitách, také hřib medotrpký (Boletus radicans) a hřib nachový (Boletus rhodoxanthus). Ze vzácných druhů stojí za zmínku nejseverněji rozšíření hřibu satana (Boletus satanas) na Slovensku právě ve Velké Fatře. Najít lze i holubinku jahodovou (Russula paludosa).

Turistika

editovat

Velká Fatra patří mezi turistické cíle. K nejvýznamnějším turistickým střediskům patří Donovaly s Novou hoľou, Malinô Brdo, Vlkolínec, Gaderská dolina, Turecká, lokálně i Harmanecká jaskyňa s okolím, Kráľova Studňa a Smrekovica.

Východními turistickými lokalitami jsou hlavně obce s dlouhými údolími na turčianské straně pohoří (Blatnická dolina, Gaderská dolina, Belianska dolina, Necpalská dolina, Sklabinská dolina a další.), Harmanecká dolina a Ľubochnianska dolina, Donovaly, Liptovské Revúce, Ružomberok, Podsuchá a sedlo Malý Šturec.

Hlavní hřebenová trasa vede ve směru Malý Šturec – horský hotel Kráľova Studňa – Krížna – Ostredok na Ploskou, kde se hřeben dělí na turčianskou a liptovskou větev. Turčianská větev pokračuje ve směru Ploská - Chata pod Borišovom – Malý Lysec - Jarabiná – Kľak – Ľubochnianske sedlo a končí vrcholem Kopa. Liptovská větev vede po trase Ploská – Čierny kameň – Malinné, Vtáčnik – Plieška a Magura – Kútnikov kopec.

Horské chaty

editovat

Horské chaty ve Velké Fatře:[28]

Zajímavosti

editovat

K nejznámějším údolím ve Velké Fatře patří Ľubochnianska dolina (nejdelší), Gaderská dolina, Blatnická dolina, Belianska dolina, Kantorská dolina, Jasenská dolina, Necpalská dolina, Žarnovická dolina, Bystrická dolina, Nižné Matejkovo a Vyšné Matejkovo.

Nejznámější jeskyní je Harmanecká, která jediná je přístupná veřejnosti. K nejznámějším veřejnosti nepřístupným jeskyním patří Mažarná jaskyňa, Dolná a Horná Túfna a Ľadová jaskyňa v Šípe.

Krásné výhledové vrcholy jsou Rakytov, Krížna, Borišov, Skalná Alpa, Lysec, Ostrá, Kľak a Šiprúň.

Galerie

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Veľká Fatra na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b STANČÍKOVÁ, Ľubica. Vyberajú meno pre nový najvyšší vrch Veľkej Fatry. cestovanie.sme.sk [online]. 2016-02-08 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ PODOLÁK, Peter: Velká Fatra. Harmanec: Dajama, 2008, s. 9-10
  3. ↑ Dušan Kočický, Boris Ivanič. Geomorfologické členenie Slovenska 1:500 000, podľa Mazúr E., Lukniš M., 1986 [PDF]. ŠGÚDŠ, 2011 [cit. 2016-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (slovensky) 
  4. ↑ Dušan Kočický, Boris Ivanič. Geomorfologické členenie Slovenska 1:500 000, podľa Mazúr E., Lukniš M., 1986 [PDF]. Dostupné online. (SK) 
  5. ↑ Dušan Kočický, Boris Ivanič. Geomorfologické členenie Slovenska 1:500 000, podľa Mazúr E., Lukniš M., 1986. www.geology.sk [PDF]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (SK) 
  6. ↑ a b KOŠICKÝ, Dušan; IVANIČ, Boris. Geomorfologické členenie Slovenska 1:500 000, podľa Mazúr E., Lukniš M. [online]. Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, 2011 [cit. 2016-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (slovenština) 
  7. ↑ Dušan Kočický, Boris Ivanič. Geomorfologické členenie Slovenska 1:500 000, podľa Mazúr E., Lukniš M., 1986. www.geology.sk [PDF]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-215. (SK) 
  8. ↑ SOLUTION, Horydoly cz, Next Generation. Opravdová Velká Fatra: Klačianská. www.horydoly.cz [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ SOLUTION, Horydoly cz, Next Generation. Velká Fatra: rozhledy na půlku Slovenska. www.horydoly.cz [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 30, s. 72. 
  11. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 32, s. 76. 
  12. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 71, s. 156. 
  13. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 67, s. 148. 
  14. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 69, s. 152. 
  15. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 78, s. 170. 
  16. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 79, s. 172. 
  17. ↑ a b HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 70, s. 154. 
  18. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 9, s. 30. 
  19. ↑ a b HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 34, s. 82. 
  20. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 71, s. 156. 
  21. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 102, s. 218. 
  22. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 82, s. 178. 
  23. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 94, s. 202. 
  24. ↑ HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 242 s. ISBN 80-200-0927-2. Kapitola 77, s. 168. 
  25. ↑ GAISLER, Jiří; HANÁK, Vladimír; HANZAL, Vladimír; JARSKÝ, Vilém. Výsledky kroužkování netopýrů v České republice a na Slovensku, 1948-2000. 1. vyd. Praha: Česon, 2000. 61 s. ISBN 80-88850-20-7. 
  26. ↑ DUNGEL, Jan; ŘEHÁK, Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 184 s. ISBN 978-80-200-1979-0. 
  27. ↑ GREGUŠ, Štefan. Výskyt velkých šelem ve vybraných oblastech moravských a slovenských Západních Karpat [online]. 2016. Dostupné online. 
  28. ↑ HIKING.SK. Chaty - Veľká Fatra a Choč. HIKING.SK [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velká_Fatra&oldid=22811373“