Thrákové (starořecky Θρᾷκες, Thrāikes, latinsky Thraci) byli skupinou indoevropských národů mluvících thráckým nebo dáckým jazykem, které ve starověku obývaly Balkánský poloostrov a přilehlé oblasti jihovýchodní Evropy.[1][2][3] V jihovýchodní Evropě sídlili hlavně na území dnešního Bulharska, Rumunska a severního Řecka, ale také v severozápadní Anatolii (Malá Asie) v Turecku.

Thrácké a další kmeny na území Thrákie a v přilehlých oblastech
Thrácký voják, 5. – 4. století př. n. l.
Thrácký jezdec

Přesný původ Thráků není znám, ale předpokládá se, že proto-Thrákové vzešli z údajné směsi Protoindoevropanů a raných evropských farmářů, kteří přes Malou Asii přicházeli z jiných části Asie a Afriky.[4] Protothrácká kultura se vyvinula také v Gety, Dáky a také několik dalších menších thráckých kmenů. Xenofanés v šestém století př. n. l. popsal Thráky jako „modrooké a zrzavé“.[5]

Thrácká kultura byla Řeky a Římany popisována jako kmenová. Zůstali do značné míry nejednotní, přičemž jejich prvním stálým státem bylo Odryské království v pátém století před naším letopočtem. Přibližně ve stejnou dobu čelili podrobení ze strany Achaimenovské říše. Thrákové zažili krátké období míru poté, co byli Peršani poraženi Řeky v řecko-perských válkách. Odryské království ztratilo nezávislost na Makedonii na konci 4. století před naším letopočtem a nezávislost znovu získalo po smrti Alexandra Velikého.

Thrákové v polovině druhého století před naším letopočtem čelili dobytí Římany, za nichž čelili vnitřním sporům. Tvořili hlavní části povstání proti Římanům spolu s Makedonci až do třetí makedonské války. Thrákové osídlili území pojmenované podle pozdějších římských provincií Thrákie, Moesie, Dácie, Malá Skythie, Bithýnie, Mýsie, Makedonie, Panonie a v menším počtu i některé další. Tyto provincie pokrývají většinu balkánského poloostrova na sever od Řecka. Severní thrácké kmeny – Getové, žili na území od Dunaje až k Jižnímu Bugu. Poslední zaznamenané použití thráckého jazyka bylo mnichy v 6. století našeho letopočtu.

Řeky a Římany byli Thrákové popisováni jako „válečníci“ a „barbaři“ a byli upřednostňováni jako žoldáci. Starověké popisy krutých lidí jsou sporné a od poloviny 20. století v jižním Bulharsku probíhala archeologie k získání více informací o Thrácích. Jak Římané, tak Řekové je nazývali barbary, protože Thrákové nebyli ani Římané, ani Řekové, a kvůli vnímané zaostalosti jejich kultury. Vnímaná primitivnost může souviset s jejich jednoduchým životem v otevřených vesnicích. Někteří autoři poznamenali, že i po zavedení latiny stále zachovávali své „barbarské“ způsoby.[6] Zatímco Thrákové byli svými současníky vnímáni jako nenároční, údajně „měli ve skutečnosti poměrně vyspělou kulturu, která byla zvláště známá svou poezií a hudbou.“[7]

Thrákové mluvili zaniklým thráckým jazykem a sdíleli společnou kulturu.[2] Thrákové se kulturně stýkali s národy, které je obklopovaly – Řeky, Peršany, Skyty a Kelty – i když takové interakce ovlivnily pouze kruhy aristokratické elity, nikoli thráckou kulturu jako celek.[8] Mezi jejich zvyky patřilo tetování, běžné mezi muži i ženami.[9] Vyznávali polyteistické náboženství.

Jejich původ je nejasný, protože se nám dochovalo jen minimum písemných zpráv. Předpokládá se, že Thrákové vznikli smíšením původních obyvatel balkánského poloostrova s indoevropskými kmeny, které přišly do Evropy v rané době bronzové.

Podle moderních jazykovědců patří Thrákové, spolu s Íránci, Slovany a Baltskými národy, do východní skupiny indo-evropských národů. Příbuznost se staro-íránskými národy (Skythové, Sarmati, Kimmeriové) je podpořena i archeologickými nálezy a historickými důkazy o způsobu života, umění a způsobu pohřbívání. Vinko Pribojević se ve svém spisu O původu a dějinách Slovanů z poloviny 16. století pokoušel objasnit, že Thrákové jsou předchůdci dnešních Slovanů.

Někteří historikové (Alexander Fol, Ivan Marazov, Elka Penkova) si myslí, že Thrákové byli součástí větší „thrácko-pelasgické“ skupiny národů. K tomuto názoru dospěli porovnáním thrácké kultury s frygickou, mínojskou a mykénskou kulturou.

První historické zmínky o Thrácích nalézáme v Iliadě, kde jsou spojenci Trójanů.

Starověk

editovat
 
Zlatý thrácký poklad z bulharského Panagjurište

Hérodotos je v 5. století př. n. l. považoval za druhý nejpočetnější národ na světě (po Indech), a pokud by se sjednotili, stali by se podle něj i nejmocnějším národem na světě. Až na výjimky typu Odryského království nebo Dácie pod vedením Burebisty však zůstaly thrácké kmeny nesjednocené.

V této době styky mezi Thrákií a Řeckem zintenzivněly, což vedlo k posílení řeckého vlivu na thráckou společnost, kulturu a řemesla. Protože jejich jazyk neměl žádnou tradici, přijali členové aristokratických rodin v některých oblastech klasickou řečtinu za svůj vlastní jazyk. Thráčtí obchodníci používali řečtinu jako "lingua franca" při svých kontaktech se sousedními kmeny a národy.

Poté, co byli podmaněni makedonským králem a následně i římskou říší, byli Thrákové buď helenizováni nebo romanizováni. Romanizované kmeny v Dácii se staly etnickými předky Valachů, o nichž existují první zmínky z 10. století a z nichž se vyvinuli dnešní Rumuni.

V 6. století byli Thrákové žijící jižně od řeky Dunaj poslovanštěni nově příchozími slovanskými kmeny. V 8. a 9. století se stali jedním ze základních prvků při formování bulharského národa. Kvůli tomu thrácký jazyk a kultura postupně vymizely.

Významné osobnosti

editovat
 
Bronzová hlava Seuthese III. z jeho hrobky.

Mytické

editovat

Historické

editovat

Literatura

editovat

Reference

editovat
  1. Christopher Webber, Angus McBride. The Thracians, 700 BC–AD 46. [s.l.]: Osprey Publishing, 2001. ISBN 1-84176-329-2. 
  2. a b Webber 2001, s. 3. "The Thracians were an Indo-European people who occupied the area between northern Greece, Romania, and north-western Turkey. They shared the same language and culture... There may have been as many as a million Thracians, diveded among up to 40 tribes."
  3. Modi et al. 2019. "One of the best documented Indo-European civilizations that inhabited Romania, Bulgaria is the Thracians..."
  4. Modi et al. 2019.
  5. Fragment B16 within "the well-known fragments" B14-B16, "Xenophanes", Stanford Encyclopedia of Philosophy (Accessed: February 20, 2023).
  6. Victor Duruy. History of Rome And of the Roman People, from Its Origin to the Invasion of the Barbarians · Volume 4, Part 1. [s.l.]: Dana, Estes & Company, 1886. Dostupné online. S. 3–4. 
  7. Thrace [online]. Britannica [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2021. 
  8. SHCHUKIN, M. B. Rome and the Barbarians in Central and Eastern Europe: 1st Century B.C.-1st Century A.D.. [s.l.]: B.A.R., 1989. ISBN 978-0-86054-690-0. S. 79. 
  9. VLASSOPOULOS, Kostas. Greeks and Barbarians. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. ISBN 978-1-107-24426-9. S. 124–125. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat