Saint-John Perse

francouzský spisovatel a diplomat, nositel Nobelovy ceny

Saint-John Perse (vlastním jménem Alexis Saint-Léger Léger) (* 31. května 1887 – 20. září 1975) byl francouzský diplomat a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1960 za "sugestivní obraznost" ve svých dílech.

Saint-John Perse
Rodné jménoAlexis Leger a Marie René Auguste Alexis Léger
Narození31. května 1887
Pointe-à-Pitre
Úmrtí20. září 1975 (ve věku 88 let)
Hyères
Místo pohřbenícemetery of Giens
PseudonymSaint-John Perse
Povoláníbásník, překladatel, diplomat a spisovatel
Alma materUniverzita v Bordeaux
Lyceum Louise Barthoua
Významná dílaAnabase
Amers
Praises
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ48748337
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1924)
důstojník Řádu čestné legie (1933)
komandér Řádu čestné legie (1935)
Velká národní cena za literaturu (1959)
velkodůstojník Řádu čestné legie (1960)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Dorothy Russelová
RodičeRenée Dormoy-Léger
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v bohaté rodině, která vlastnila ostrov nedaleko Guadeloupu, kde vyrůstal až do jedenácti let.[1] Vystudoval práva na univerzitě v Bordeaux. Roku 1911 vydal první sbírku básní, značně ovlivněných symbolismem, od něhož se později odklonil.

V roce 1914 vstoupil do diplomatických služeb. Působil na francouzském velvyslanectví v Pekingu, jeden čas byl i konzulem v Šanghaji. Čínskou kulturou je silně ovlivněna jeho druhá sbírka Anabase (1924). Později pracoval na ministerstvu zahraničí. Největší kariéru zde udělal pod vedením Aristida Brianda.[2] Roku 1933 byl jmenován generálním tajemníkem ministerstva. Na ministerstvu se snažil oponovat politice appeasementu, byť neúspěšně.[3]

V roce 1940 emigroval přes Británii a Kanadu do Spojených států.[1] Vichistický režim ve Francii zabavil jeho majetek. Se zkušeností exulanta se vyrovnával především ve sbírce Exile (1942). V letech 1941 až 1945 byl literárním poradcem Knihovny Kongresu. Po válce se rozhodl ve Spojených státech zůstat, nikdy ale nepřestal psát francouzsky. Do Francie se vrátil v roce 1957.[4]

Odmítal označení "spisovatel" s odůvodněním, že se nechce stát otrokem řemesla.[5] Na otázku, proč píše, odpovídal: "pro lepší život".

 
Locarnské dohody (1925). Zleva doprava: Saint-John Perse, Henri Fromageot, Aristide Briand, Philippe Berthelot.

Reference

editovat
  1. a b Saint-John Perse. Encyclopedia.com [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  2. The Nobel Prize in Literature 1960. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CHISHOLM, Hugh; MULLEN, William. Saint-John Perse (1887-1975). Arion: A Journal of Humanities and the Classics. 1975, roč. 2, čís. 3, s. 368–379. Dostupné online [cit. 2024-12-13]. ISSN 0095-5809. 
  4. Saint-John Perse. Britannica.com [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. WHITMAN, Alden. St.‐John Perse, Romantic Poet, Dies; Won Nobel Prize for Literature in '60. The New York Times [online]. 1975-09-23 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • GARAUDY, Roger. Realismus bez břehů: Picasso - Saint-John Perse - Kafka. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1965, 160 s. (Dílna; sv. 20). Dostupné online. Kapitola Saint-John Perse, s. 76.

Externí odkazy

editovat