Princ Bira
Princ Birabongse Bhanutej Bhanubandh, více známý jako princ Bira ze Siamu (15. července 1914 Bangkok – 23. prosince 1985 Londýn) byl thajský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1.[1]
 Princ Bira v letecké uniformě, rok 1944 | |
| Narození | 15. července 1914 Bangkok |
|---|---|
| Úmrtí | 23. prosince 1985 (ve věku 71 let) Londýn |
| Národnost |  Thajsko |
| Kariéra ve Formuli 1 | |
| Aktivní roky | 1949 - 1954 |
| Týmy | Enrico Platé Gordini Connaught Maserati |
| Závody | 19 |
| Mistr světa | 0 |
| Vyhrané závody | 0 |
| Stupně vítězů | 0 |
| Body celkem | 8 |
| Pole positions | 0 |
| Nejrychlejší kola | 0 |
| První závod | Grand Prix Velké Británie 1950 |
| Poslední závod | Grand Prix Španělska 1954 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osobní život
editovatPrinc Bira byl členem siamské královské rodiny – byl vnukem krále Mongkuta (Rámy IV.), který otevřel zemi západnímu vlivu koncem 19. století.[1] V roce 1927, když bylo princi 13 let, byl poslán na studia do Velké Británie na školu Eton College. Zatímco Bira studoval, Siamem otřásala revoluce a král Prajadhipok (Ráma VII.), princův strýc, byl nucen zemi opustit. Tyto události přinutily prince Biru, aby zůstal v Anglii a pokračoval tak ve studiu na univerzitě v Cambridge a potom začal studovat sochařství na Byam Shaw Art School.[2]
V roce 1939 byl Siam okupován Japonskem, proto byl Bira znovu nucen zůstat v Británii a přečkat válku v Cornwallu. Bira se připojil k k britské domobraně. Díky svému zájmu a zkušenostem pilota kluzáků se stal instruktorem u Air Training Corps, součásti RAF.[2]
Po ukončení závodní kariéry v roce 1955 se Bira vrátil na čas do Thajska, poté žil v Cannes. Byl také uznávaným sochařem a jeho umělecká díla lze vidět na základně fontány na trati Silverstone. Princ Bira zemřel na srdeční infarkt na stanici londýnského metra Barons Court a zemřel v nemocnici Charing Cross v londýnském Fulhamu, před Štědrým dnem 23. prosince 1985.
Princ Bira byl šestkrát ženatý.[3]
Závodní kariéra v automobilech a v jachtingu
editovatBira a jeho bratranec, princ Chula Chakrabongse, založili v roce 1935 závodní tým Chula's White Mouse team a Bira měl možnost si vyzkoušet řidičské umění. Závodit začal v roce 1935 s vozy Riley a MG Magnette. Princ Chula Chakrabongse Birovi k 21. narozeninám zakoupil vůz ERA.
V roce 1936 tým Chula's White Mouse Stable koupil vůz ERA a Bira se brzy stal jedním z nejúspěšnějších jezdců předválečné epochy. Zvítězil v Poháru knížete Rainiera v Monte Carlu. V letech 1935-1936 ve třídě Voiturette (do 1,5 l zdvihového objemu) dosáhl tří vítězství (JCC International Trophy, Grand Prix de Picardie a Albi Grand Prix). V roce 1937 startoval na Velké ceně Masarykově v Brně resp. v závodě slabší kategorie (Velká cena Brna) s vozem ERA B a obsadil 4. místo.[4]
.jpg)
V letech 1938 a 1939 závodil „Bira“ s továrně zakoupenými (ex works) vozy ERA-B resp. ERA-C s kompresorem a znovu dokázal vítězit např. Coronation Trophy (handicap na okruhu u Crystal Palace), Campbell Trophy, Cork (Voiturette), London GP (rovněž okruh u Crystal Palace), Nuffield Trophy (handicap v Doningtonu), Siam Challenge Trophy v Brooklands atd., což bylo to převážně v Británii, kde neměl konkurenci s nejnovějšími italskými vozy této kategorie (Maserati 4CM a 6CM).[5] V evropském šampionátu jezdců Grand Prix startoval s třílitrovým osmiválcem Maserati 8CM v týmu Squadra Sabauda ve Velké ceně Švýcarska a obsadil společně s E. Teagnem 14. místo.[6] V roce 1939 s tímto Maserati vyhrál JCC International Trophy handicap v Brooklands a 2. skončil v Campbell Trophy v Brooklands.
Ke konci války se Bira rozhodl obnovit tým Chula's White Mouse team, ale v Anglii se pořádaly jen malé závody. To byl důvod krachu týmu, ale Bira se nevzdal a odešel k týmu Enrica Plateho, později do továrního týmu HWM, posléze ke Gordini a OSCA, až si koupil vlastní Maserati 8CM, který byl v národních barvách Thajska – světle modrý se žlutým pruhem.
V roce 1948 závodil s vozy F1 a F2 a zvítězil v Ulster Trophy. Následující rok závodí s vozy Maserati a Simca Gordini a dokazuje, že i po válce je stejně zdatný pilot. Triumfuje ve Švédsku s F2 i při GP Nizozemí. Od roku 1949 je členem týmu Enrico Plate a 6x je na stupních vítězů. Po 12 letech se vrátil do Brna, na Velkou cenu Československa 1949. Startoval s vozem Maserati 4CLT/48 a dosáhl nejlepšího času v kvalifikaci. Po startu se ujal vedení, ve 3. kole závodu však havaroval v zatáčce, která později byla nazvána Farinovou. Tam totiž již v 1. kole havaroval dr. Guiseppe Farina, pozdější 1. mistr světa ve formuli 1 (1950). Bira při havárii zůstal nezraněn.[7]
Rok 1950 je výzvou pro thajského prince a v nově založeném šampionátu patří mezi nejlepší. Hned v prvním závodě prokázal své řidičské umění a na startu je nejlepší z jezdců, kteří neřídí Alfu Romeo. V závodě je nucen pro technické potíže odstoupit. V Monaku, kde závod byl poznamenán hromadnou havárii v prvním kole, dokončil na 5. místě. Ve Švýcarsku je čtvrtý.
Následující rok začal pro Biru vítězstvím v Richmond Trophy, ale pro oficiální závody F1 není monopost připravený, a tak je Bira k vidění jen ve Španělsku, kde ho zradil motor OSCA. V roce 1952 se změnou pravidel Princ Bira závodil s vozem Simca a byla to sezóna frustrující. Proto pro rok 1953 uzavírá smlouvu s týmem Connaught a často usedá i za soukromý Maserati A6GCM, ale znovu se dostavil neúspěch. Bira byl prvním soukromým účastníkem, který získal zakázkový vůz Maserati 250F, se kterým slavil mnoho úspěchů. V roce 1954 s ním zvítězil v Grand Prix Frontieres a v roce 1955 v Grand Prix Nového Zélandu. Během své kariéry také 2x startoval na závodě 24 hodin v Le Mans. Ale ani jedenkrát závod nedokončil. V roce 1939 to bylo společně Raymondem Sommerem na Alfa Romeo 6C 2500 SS a v roce 1954 s Peterem Collinsem na Aston Martin DB3S Coupé.[8] Jeho poslední závod byl 7. května 1955 v Silverstone. Po sezoně 1955 ukončil závodní kariéru.
Startoval také na čtyřech olympiádách v jachtingu, nejlepším výsledkem bylo 12. místo ve třídě Star roku 1956.[3] To bylo na olympiádě v Melbourne 12. místo s lodí „Tichiboo“ ve třídě Star, potom 19. místo s „Siames-Cat“ ve třídě Star (Řím 1960), 22. místo s „Linglom“ ve třídě Dragon (Tokio 1964) a nakonec 21. místo ve třídě Tempest (Mnichov 1972).
Tituly
editovatVítězství
editovatFormule 1
editovat- 19 Grand Prix
- 0 Vítězství
- 0 Podium
- 0 nej. kol
- 0 pole positions
- 8 bodů
- Žlutě jsou vítězství
- Modře jsou 2. místa
- Červeně 3. místa
- Zeleně bodoval
| Rok | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | Pořadí | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1950 | GB
DNF |
MON
5. místo |
500 | ŠVÝ
4. místo |
BEL | FRA | ITA
DNF |
* | * | * | * | 8. místo | 5 |
| 1951 | ŠVÝ | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | ITA | ŠPA
DNF |
* | * | * | ** | 0 |
| 1952 | ŠVÝ
DNF |
500 | BEL
10 |
FRA
DNF |
GB
11 |
NĚM | HOL | ITA | * | * | * | ** | 0 |
| 1953 | ARG | 500 | HOL | BEL | FRA
DNF |
GB
7 |
NĚM
DNF |
ŠVÝ | ITA
11 |
* | * | ** | 0 |
| 1954 | ARG
7 |
500 | BEL
6 |
FRA
4 |
GB
DNF |
NĚM
DNF |
ŠVÝ | ITA | ŠPA
9 |
* | * | 17. místo | 3 |
Vozy
Reference
editovat- ↑ a b HH Prince Birabongse Bhanutej. www.soravij.com [online]. 2021-05-26 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Princ Bira [online]. historicracing.com, 2021-07-15 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online.
- ↑ a b MALLON, B. Prince Bira [online]. 2014-06-16 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SNELLMAN, Leif. VELKÁ CENA MĚSTA BRNA [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif. "B. Bira" ( princ Birabongse Bhanutej Bhanubandh) [online]. Leif Snellman, 2023-05-16 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif; ETZRODT, Hans. V GROSSER PREIS DER SCHWEIZ [online]. Leif Snellman, Felix Muelas, Hans Etzrodt, 2023-02-24 [cit. 2024-02-03]. Dostupné online.
- ↑ FABER, Jiří. Masarykův okruh - součást novolískovecké historie (2. část). Lískáček. 2009-09, čís. 9, s. 7–8. Dostupné online.
- ↑ All Results of "B. Bira" [online]. RacingSportsCars, 2017 [cit. 2024-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-14.
