Menyhért Lónyay
Menyhért Lónyay, plným jménem Menyhért Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény, někdy též Melchior Lónyay (6. ledna 1822 Nagylónya – 3. listopadu 1884 Budapešť), byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1870–1871 ministr financí Rakouska-Uherska, pak v letech 1871–1872 předseda vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye).
| Menyhért Lónyay | |
|---|---|
 Menyhért Lónyay na rytině z roku 1871 | |
| Ministr financí Uherska | |
| Ve funkci: 12. února 1867 – 23. května 1870 | |
| Předchůdce | vznik uherské vlády |
| Nástupce | Károly Kerkapoly |
| Ministr financí Rakouska-Uherska | |
| Ve funkci: 21. května 1870 – 14. listopadu 1871 | |
| Předchůdce | Ferdinand von Beust |
| Nástupce | Gyula Andrássy |
| Předseda vlády Uherska | |
| Ve funkci: 14. listopadu 1871 – 4. prosince 1872 | |
| Předchůdce | Gyula Andrássy |
| Nástupce | József Szlávy |
| Poslanec Uherského sněmu | |
| Ve funkci: 1843 – 1882[1] | |
| Člen Sněmovny magnátů | |
| Ve funkci: 1875 – ??? | |
| Narození | 6. ledna 1822 Nagylónya  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. listopadu 1884 (ve věku 62 let) Budapešť  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Nagylónya |
| Choť | Emília Kappelová |
| Alma mater | Pešťská univerzita |
| Profese | ekonom a politik |
| Náboženství | kalvinismus |
| Podpis |  |
| Commons | Menyhért Lónyay |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatVystudoval právo a filozofii na Pešťské univerzitě, kde roku 1839 získal titul doktora filozofie. Cestoval po Evropě. V roce 1843 a 1847 se stal poslancem Uherského sněmu za Berežskou župu. Byl členem Liberální strany a patřil mezi stoupence Józsefa Eötvöse. Publikoval články na národohospodářská témata. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství byl členem parlamentu. V roce 1848 se stal ministerským radou a roku 1849 státním tajemníkem na ministerstvu financí. Pak po porážce revoluce uprchl do zahraničí, do vlasti se vrátil již koncem roku 1850. Od roku 1858 byl činný v bankovnictví. Založil a vedl první pojišťovnu.[2]
Jeho politická kariéra vrcholila po rakousko-uherském vyrovnání. 12. února 1867 nastoupil do vlády Gyuly Andrássyho na pozici ministra financi Uherska. Portfolio si udržel do 23. května 1870.[3] 3. srpna 1871 byl Františkem Josefem I. povýšen na hraběte. Následně působil od 21. května 1870 do 14. listopadu 1871 jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[4]).
Úplný vrchol jeho politické dráhy nastal od 14. listopadu 1871 do 4. prosince 1872, kdy se stal předsedou vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye). V této vládě zároveň zastával i funkci ministra zeměbrany (zodpovědný za uherské zeměbranecké ozbrojené síly, honvéd).[5] Odstoupil kvůli trvalé kritice z řad opozice. Až do roku 1882 nicméně zůstal poslancem Uherského parlamentu. Od roku 1875 zasedal rovněž v Sněmovně mangátů (jmenovaná horní komora Uherského parlamentu). Od roku 1871 působil jako prezident Uherské akademie věd.[2][6]
Roku 1845 se oženil s Emilií Kappelovou, která pocházela z bohaté budapešťské bankéřské rodiny. Z manželství se narodily čtyři synové.
Jeho synovcem byl generál Albert Lónyay.[2]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Menyhért Lónyay na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ S přestávkami.
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény Menyhért, Politiker unf Publizist, s. 307. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 593.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225.
- ↑ Československé dějiny v datech, s. 594
- ↑ Meyers Konversationslexikon, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig und Wien, 5. vydání, 1885-1892, 10. svazek: Königshofen - Luzon [online]. retrobibliothek.de [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy)
