Wikipedie

Kouzelná flétna

opera Wolfganga Amadea Mozarta

Kouzelná flétna (KV 620) je poslední opera, resp. singspiel Wolfganga Amadea Mozarta. Poprvé byla uvedena ve Vídni 30. září roku 1791 v tehdy předměstském Divadle na Vídeňce, tedy pouhé tři měsíce před jeho smrtí. Libreto k opeře napsal divadelník Emanuel Schikaneder, libreto je psáno německy (v té době byla jako jazyk oper častější italština a němčina byla spíše výjimkou). Pohádkový děj je založen na zednářské[1] symbolice a filozofii. Jde o jedno z nejhranějších děl světového operního repertoáru.

Kouzelná flétna
Die Zauberflöte
Plakát k prvnímu uvedení opery
Plakát k prvnímu uvedení opery
Základní informace
Žánrněmecká opera / velká opera
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
LibretistaEmanuel Schikaneder
Počet dějství2
Originální jazykněmčina
Premiéra30. září 1791, Vídeň, Divadlo na Vídeňce (Theater auf der Wieden)
Česká premiéra25. října 1792, Praha, Nosticovo divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Asteroid hlavního pásu objevený 19. listopadu 1990 na observatoři La Silla byl v roce 1991 k 200. výročí premiéry pojmenován (14877) Zauberflöte.

Hlavní postavy

editovat
  • Sarastro (bas)
  • princ Tamino (tenor)
  • Královna noci (koloraturní soprán)
  • dcera Královny noci Pamina (soprán)
  • ptáčník Papageno (baryton)
  • Papagena (soprán)
  • mouřenín Monostatos (tenor)
  • tři dívky (tři dámy) z královniny družiny (2 soprány, mezzosoprán)
  • tři panoši (géniové) z královniny družiny, průvodci Tamina a Papagena (soprán, mezzosoprán, alt) a další...

Děj

editovat

I. dějství

editovat

Princ Tamino prchá před obrovským hadem, unaven usne a ve spánku si nevšimne, že hada zabily tři dámy z družiny jisté královny noci. Než se princ probudí, dámy odejdou. Po probuzení před sebou princ spatří mužíka, ptáčníka Papagena. Ten se vychloubá, že zachránil prince před hadem, ale je potrestán, neboť se vrátily tři dámy a za lhaní mu vykouzlily na ústech zámek.

 
Hvězdná síň Královny noci, scénický návrh od Karla Friedricha Schinkela z roku 1815

Přichází Královna noci, daruje princi kouzelnou flétnu a Tamino jí slibuje, že zachrání její dceru Paminu ze spárů čaroděje Sarastra. Doprovázet ho má Papageno. Ten nejdříve odmítá, ale je zbaven zámku a dostává zvonkohru, a proto po obdržení darů souhlasí. Papageno ani Tamino však nevědí, kudy se mají vydat a tak jim tři dámy dají tři chlapce (Tři génie), kteří je povedou až do Sarastrovy říše.

Tam hlídá Paminu mouřenín Monostatos, kterému se Pamina zalíbila, ale dlouho si na ni choutky nedělá, neboť je vystrašen Papagenem. Ten se do Sarastrovy říše dostal dříve než Tamino a potěší Paminu zprávou, že její osvobození se blíží a že princ Tamino, který se ji vydal zachránit, je do ní šíleně zamilován.

Mezitím dovedli tři géniové prince Tamina až před palác Sarastra. Vchod hlídá kněz, který mu prozradí, že byl obelstěn, že Sarastro není zlý čaroděj, ale čestný vládce a jako velekněz chrámu moudrosti čelí zlým plánům Královny noci. Princ se poté vydá hledat Paminu, ale ta mezitím utekla s Papagenem z paláce. Tamino je volá pomocí Kouzelné flétny, ale Pamina a Papageno jsou dopadeni Monostatem a otroky. Papageno ovšem zahraje na čarovnou zvonkohru a z otroků i Monostata se stávají veselí tanečníci, kteří se pomalu vzdalují.

Pak přichází Sarastro, princezna přiznává, že se pokusila utéct kvůli matce. Velekněz jí ale vysvětluje, že ji chce pouze chránit před zlými mocnostmi Královny noci a očekává setkání Paminy s Taminem. Toho vyhledal Monostatos, ovšem zachází s ním hrubě, což se nelíbí Sarastrovi, mouřenín je tedy potrestán. Když Pamina spatří Tamina, pozná, že je to ten pravý, ale než vkročí do šťastného života, musí složit několik očistných zkoušek.

II. dějství

editovat

Sarastro vyzývá bohy k patronaci zkoušek a je přivolán Tamino i Papageno. Pamině se to nelíbí a přemlouvá Sarastra, aby se princ zkoušek nezúčastnil, ale Tamino trvá na řádném vykonání svého předsevzetí. První zkouškou má být mlčenlivost. Tamino a Papageno se ocitnou v tajemné komnatě. Jako odměnu má Papageno dostat lásku dívky Papageny, oba ovšem nesmí promluvit s dámami Královny noci.

Královna noci mezitím zabránila Monostatovi zmocnit se spící Paminy, ten se však skryl a vyslechl jak Královna noci podává dceři dýku a vyzývá ji, aby zabila Sarastra. Princezna však odmítne dýku i Monostata, který je za svou drzost opět potrestán.

Zkoušky snáší hůře Papageno, má žízeň, nějaká stařena k němu přistoupí a tvrdí, že mu dá vodu, jestli se s ní ožení, že prý ona je jeho vyvolená – Papagena. Ptáčník však odmítá. Pamina uslyší kouzelnou flétnu a přiběhne s radostí k Taminovi, ale nezná podmínky zkoušky a tak je vylekána, že na ni Tamino ani Papageno nepromluví, tím oba složili zkoušku. Pamina si chce vzít život dýkou, ale zabrání jí v tom Tři géniové. Princezna pak jde s Taminem podstoupit poslední zkoušky. Papageno je nešťastný a volá svou Papagenu, nechce bez ní žít, a tak si chystá oprátku, opět zasahují Géniové a připomínají mu kouzelnou moc zvonkohry. Když na ni zahraje, objeví se krásná Papagena a těší se s Papagenem na spoustu dětí.

Královna noci s Monostatem zaútočí na Chrám moudrosti, tam jsou ovšem oslněni světlem Sarastra, Tamina a Paminy (moudrosti, síly a krásy) a propadají se do podsvětí. A tak je Sarastro zase uznáván jako dobrý a moudrý vládce. Tamino a Pamina jsou spolu, rovněž jako Papageno a Papagena a nikdo jim nemluví do jejich krásného a svobodného života.

Orchestrace

editovat

Nástrojové obsazení opery je následující:

Literatura

editovat
  • Dietrich Berke: Vorwort zum Urtext des Klavierauszugs der Neuen Mozart-Ausgabe: Die Zauberflöte, Bärenreiter Verlag, Kassel 2007.
  • Fritz Brukner (Hrsg.): Die Zauberflöte. Unbekannte Handschriften und seltene Drucke aus der Frühzeit von Mozarts Oper. Verlag Gilhofer & Ranschburg, Wien 1934.
  • Forschungsinstitut für Musiktheater der Universität Bayreuth: Mozarts Opern – Alles von 'Apollo und Hyacinth' bis zur 'Zauberflöte'
  • Attila Csampai, Dietmar Holland (Hrsg.): Die Zauberflöte. Rowohlt, Reinbek 1982. ISBN 3-499-17476-6
  • Helmut Perl: Der Fall „Zauberflöte“ WBG Darmstadt 2000. ISBN 3-254-00266-0
  • Der Zauberfloete zweyter Theil unter dem Titel: Das Labyrinth oder der Kampf mit den Elementen. (Kniha autora Peter von Winter), editor Manuela Jahrmärker a Till Gerrit Waidelich, Tutzing 1992
  • David Buch: 'Die Zauberflöte, Masonic Opera, and Other Fairy Tales in Acta Musicologica 76, 2004.
  • Jan Assmann: Die Zauberflöte. Oper und Mysterium, 2005. Carl Hanser Verlag, München. ISBN 3-446-20673-6, 383 s. (německy) Recenze „Die Zauberflöte“ na Perlentaucher
  • Heinrich, Frank: Das Mysterium der Zauberflöte – Die geheime freimaurerische Symbolsprache Mozarts, MdG-Verlag, 2005

Nahrávky

editovat

Film

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=8029
  2. ↑ W. A. Mozart: Kouzelná flétna [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kouzelná_flétna&oldid=24265225“