Kontinent

Kontinent (z latinského contineō, -ēre, což znamená držím pohromadě) je rozsáhlá souvislá pevninská masa na povrchu Země.

Definice kontinentu neexistuje. Různé vědní obory, příp. kultury definují kontinent různě. Obecně uznávané^[zdroj?] charakteristiky kontinentu jsou:

z hlediska rozlohy rozsáhlé území;
pevnina (zemský povrch nepokrytý světovým oceánem);
geologicky význačné hranice (v úvahu se mohou brát i litosférické desky).

Český Zeměpisný slovníček uvádí: Kontinent, pevnina – rozlehlá a souvislá část souše obklopená světovým oceánem. Kontinenty jsou tvořeny pevninským typem zemské kůry. Někdy rozlišujeme kontinent a světadíl, pak světadílem rozumíme oblast se samostatným historicko-geografickým vývojem (např. světadíl Evropa v rámci kontinentu Eurasie). Kontinentů rozlišujeme pět (Eurasie, Afrika, Amerika, Austrálie, Antarktida), světadílů sedm (Evropa, Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Austrálie, Antarktida).^[1]

K pojmu kontinent uvádí prof. Petránek: „kontinenty – v geologickém smyslu pevniny včetně jejich podmořských okrajových částí sahajících přibližně k dolnímu konci kontinentálního úpatí. Rozsah kontinentů i jejich pozice se v průběhu geologických dob měnily.“^[2]

Dvěma nejčastějšími otázkami jsou, mají-li se Evropa a Asie počítat odděleně, nebo jako Eurasie, a mají-li být Severní a Jižní Amerika považovány za samostatné kontinenty.^[3] Matoucí může být i to, že v souvislosti s Amerikou se používá pojmů Střední Amerika a Latinská Amerika, které sice označují určité části Ameriky, ne však kontinenty.

Zpravidla se rozlišuje maximálně osm kontinentů: Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Antarktida, Oceánie, Zélandie a Evropa (řazeno podle rozlohy). Podle jiného přístupu se považuje za jeden kontinent Amerika, Eurasie, případně Eurafrasie. Podle jiného názoru existují čtyři nebo pět kontinentů (např. OSN).^[zdroj?] Ve vědeckém prostředí se bere v úvahu šest kontinentů.^[zdroj?]

Rozdělení světa na sedm kontinentů se obvykle vyučuje v západní a střední Evropě a v Severní Americe, zatímco rozdělení na šest kontinentů (spojená Eurasie) se vyučuje také v Severní Americe a dále ve východní Evropě a Jižní Americe či v Asii.^[zdroj?]

Kontinenty jsou někdy děleny na subkontinenty, např. kontinent Amerika se subkontinenty Severní Amerika, Jižní Amerika; kontinent Eurasie se subkontinenty Evropa, Asie. Někdy se tak označuje Indie (indický subkontinent^[4]).

Ostrovy jsou zpravidla „přiřazeny“ ke kontinentu, kterému jsou nejblíž. Austrálie a ostrovy v Tichém oceánu jsou někdy souhrnně označovány jako Australasie nebo Oceánie.

Systémy dělení kontinentů

Mapa světa podle různého pojetí kontinentu: zeleně kontinent Amerika se subkontinenty Severní Amerika, Jižní Amerika × světle zelený kontinent Severní Amerika, tmavě zelený kontinent Jižní Amerika; žlutě Afrika; tmavočerveně kontinent Evropa, hnědočerveně kontinent Asie × odstínem červené barvy Eurasie se subkontinenty Evropa, Asie; fialově Austrálie, resp. Oceánie; modře Antarktida.

Kontinenty
Světadíly Mapa světa s barevně odlišenými kontinenty
7 kontinentů	Severní Amerika	Jižní Amerika	Antarktida	Afrika	Evropa	Asie	Austrálie
6 kontinentů	Severní Amerika	Jižní Amerika	Antarktida	Afrika	Eurasie		Austrálie
6 kontinentů	Amerika		Antarktida	Afrika	Evropa	Asie	Austrálie
5 kontinentů	Amerika		Antarktida	Afrika	Eurasie		Austrálie
4 kontinenty	Amerika		Antarktida	Eurafrasie			Austrálie

Základní údaje o kontinentech

Kontinent	Rozloha (km²)	Populace (odhad 2018)	% celkové světové populace	Hustota zalidnění (ob./km²)
Asie	44 603 853	4 522 000 000	59,5 %	101,4
Amerika	42 549 000	1 002 000 000	13 %	23,5
Afrika	31 370 000	1 276 000 000	17 %	40,7
Antarktida	13 720 000	1 000	0,00002 %	0,00007
Evropa	10 180 000	740 000 000	10 %	72,7
Austrálie a Oceánie	8 500 000	41 000 000	0,5 %	4,8

Změny kontinentů

Kontinenty se mění v čase, např. kvůli deskové tektonice. V geologických časových měřítcích dochází k přirozenému rozdělování a spojování kontinentů přesunem, zlomy a srážkami pevninských litosférických desek. Některé části kontinentů nově vznikají z oceánského dna, některé naopak zanikají subdukcí kontinentálních desek. Za vznik kontinentu patrně mohl původně impakt astronomického tělesa.^[5]

Uvádí se, že minimálně dvakrát byly všechny části pevniny (nebo naprostá většina) spojené do tzv. superkontinentů. S jistou mírou spolehlivosti lze tento vývoj podle geologického záznamu vysledovat až k superkontinentu zvanému Rodinie před cca 800 až 1100 miliony let.^[zdroj?]

Růst kontinentů v čase byl nerovnoměrný. Během posledních 3,7 miliardy let byly kontinenty stejně felzické (felzický je označení světlých minerálů, např. křemene, živců a foidů^[6]) jako dnes, ale jejich růst nebyl kontinuální, byl epizodický. Každých 500 až 700 milionů let – za posledních 3,7 miliardy let – lze identifikovat nejméně šest období kontinentálního růstu.^[7] Před 550 až 600 miliony let došlo také k významnému přiblížení kontinentů vzniklých postupným rozpadem Rodinie a možná i k jejich dočasnému spojení do superkontinentu Pannotie. Zatím posledním superkontinentem, mnohem spolehlivěji doloženým, byla před 200 až 300 miliony let Pangea, z ní rozpadem vznikly Laurasie (dala vznik Severní Americe a velké části Eurasie) a Gondwana (z níž pocházejí Jižní Amerika, Afrika, Antarktida, Austrálie a Indie).

Ponořené kontinenty

Mackinderova teorie

Britský geograf Halford Mackinder formuloval v první čtvrtině 20. století geopolitickou a strategickou teorii (tzv. Teorie Heartlandu), podle níž lze svět dělit do tří oblastí: (1) Evropa, Asie a Afrika tvoří tzv. Světový ostrov, (2) zbytek pevninské Evropy, pevninské Asie a severní Afrika tvoří tzv. Vnitřní půlměsíc, (3) Amerika, Austrálie a Japonsko tvoří tzv. Vnější půlměsíc. Mackinderův koncept Heartland považují někteří odborníci za „pravděpodobně nejvýznamnější myšlenku v dějinách geopolitiky“.^[8]

Olympijská vlajka

Olympijská vlajka má šest barev. Tvoří ji bílé pozadí a pět protínajících se kruhů uprostřed: modrý kruh, žlutý kruh, černý kruh, zelený kruh, červený kruh. Mezinárodní olympijský výbor uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Pět kruhů sice představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, ale autor olympijské vlajky baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly.

České akademické slovníky k výrazu kontinent

Podle ASCS, SSČ a SSJČ je kontinent:

geograficky: část zemského povrchu vynořená nad hladinou oceánů, souvislá pevnina
geologicky: celý kontinentální blok
ve smyslu protikladu k Velké Británii: evropská pevnina.

Synonyma: světadíl, zemědíl (archaismus), pevnina, souš.
Přídavné jméno „kontinentální“ má význam „vnitrozemský, -á, -é“ (např. kontinentální podnebí).^[9]

Bájné kontinenty a světy

Reference

↑ VILÍMEK, Vít a kol. Zeměpisný slovníček: příručka pro střední školy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1996. 55 s. ISBN 80-901942-6-5.
↑ PETRÁNEK, Jan. Kontinenty. In: PETRÁNEK, Jan et al. Geologická encyklopedie online [online]. [Praha]: Česká geologická služba, poslední úprava 06.12.2019, [cit. 16. 12. 2022]. Dostupné z: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?kontinenty
↑ SAUNDERS, Toby. How many continents are there in the world? It depends who you ask. www.sciencefocus.com [online]. 2023-07-09 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ STŘÍDA, Miroslav et al. Indický subkontinent: zeměpisné a historické panoráma. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 517 s. Odborná literatura pro učitele.
↑ Evidence that giant meteorite impacts created the continents. In: Phys.org [online]. August 10, 2022 [cit. 14. 12. 2022]. Dostupné z: https://phys.org/news/2022-08-evidence-giant-meteorite-impacts-continents.html
↑ PETRÁNEK, Jan. Felzický. In: PETRÁNEK, Jan et al. Geologická encyklopedie online [online]. [Praha]: Česká geologická služba, poslední úprava 06.12.2019, [cit. 16. 12. 2022]. Dostupné z: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?felzicky
↑ GARÇON, Marion. Episodic growth of felsic continents in the past 3.7 Ga. S. eabj1807. Science Advances [online]. 2021-09-24. Roč. 7, čís. 39, s. eabj1807. Dostupné online. DOI 10.1126/sciadv.abj1807. (anglicky)
↑ HOFFMANN, Nils. Renaissance der Geopolitik? Die deutsche Sicherheitspolitik nach dem Kalten Krieg. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2012, s. 35. [Elektronická kniha.] ISBN 978-3-531-19434-9.
↑ Kontinent. In: Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., ©2008–2022 [cit. 14. 12. 2022]. Přístup z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=kontinent

Literatura

JOHNSON, Tim E.; KIRKLAND, Christopher L.; LU, Yong-jun et al. Giant impacts and the origin and evolution of continents. Nature. 2022, vol. 608, no. 7922, s. 330–335. Published 10 August 2022. doi https://doi.org/10.1038/s41586-022-04956-y
PETRÁNEK, Jan et al. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 349 s. ISBN 978-80-7075-901-1.
STŘÍDA, Miroslav et al. Indický subkontinent: zeměpisné a historické panoráma. Naps. Jan Filipský, Jan Marek, Miloslav Krása, Miroslav Střída a Cyrila Marková. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 517 s. Odborná literatura pro učitele
VILÍMEK, Vít a kol. Zeměpisný slovníček: příručka pro základní a střední školy. 2., uprav. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1999. 55 s. ISBN 80-86034-38-0.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kontinent na Wikimedia Commons
Téma Kontinent ve Wikicitátech
Slovníkové heslo kontinent ve Wikislovníku
MIHULKA, Stanislav. Superpočítač předpovídá: Vznik budoucího superkontinentu začne v Pacifiku. Osel [online]. 02.10.2022 21:10 [cit. 16. 12. 2022]. ISSN 1214-6307. Dostupné z: https://www.osel.cz/12522-superpocitac-predpovida-vznik-budouciho-superkontinentu-zacne-v-pacifiku.html
MIHULKA, Stanislav. První kontinenty Země se ponořily do hlubin, aby se pak zase objevily. Osel [online]. 22.09.2022 20:27 [cit. 16. 12. 2022]. ISSN 1214-6307. Dostupné z: https://www.osel.cz/12510-prvni-kontinenty-zeme-se-ponorily-do-hlubin-aby-se-pak-zase-objevily.html
MIHULKA, Stanislav. Pozemské kontinenty možná vznikly při dopadech obrovských meteoritů. Osel [online]. 11.08.2022 17:54 [cit. 16. 12. 2022]. ISSN 1214-6307. Dostupné z: https://www.osel.cz/12445-pozemske-kontinenty-mozna-vznikly-pri-dopadech-obrovskych-meteoritu.html
MIHULKA, Stanislav. Pod jižní Evropou se skrývá ztracený kontinent velikosti Grónska.Osel [online]. 18.09.2019 02:46 [cit. 16. 12. 2022]. ISSN 1214-6307. Dostupné z: https://www.osel.cz/10774-pod-jizni-evropou-se-skryva-ztraceny-kontinent-velikosti-gronska.html
MIHULKA, Stanislav. Ztracený svět: Nejstarší kontinenty Země zmizely téměř beze stopy. Osel [online]. 02.07.2019 22:46 [cit. 16. 12. 2022]. ISSN 1214-6307. Dostupné z: https://www.osel.cz/10627-ztraceny-svet-nejstarsi-kontinenty-zeme-zmizely-temer-beze-stopy.html
MIHULKA, Stanislav. Dávný mikrokontinent Mauricia objeven v Indickém oceánu. Osel [online]. 27.02.2013 14:27 [cit. 16. 12. 2022]. ISSN 1214-6307. Dostupné z: https://www.osel.cz/6749-davny-mikrokontinent-mauricia-objeven-v-indickem-oceanu.html
MIHULKA, Stanislav. V Atlantiku se otevírá embryonální subdukční zóna. Osel [online]. 18.06.2013 15:47 [cit. 16. 12. 2022]. ISSN 1214-6307. Dostupné z: https://www.osel.cz/6977-v-atlantiku-se-otevira-embryonalni-subdukcni-zona.html
OTČENÁŠKOVÁ, Martina. Lehký a rychlý indický subkontinent. In: Český rozhlas [online]. 23. září 2010 [cit. 16. 12. 2022]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/lehky-a-rychly-indicky-subkontinent-6653061