Joseph August Lux

Joseph August Lux
Joseph August Lux
Narození	8. dubna 1871; Vídeň
Úmrtí	23. července 1947 (ve věku 76 let); Anif
Povolání	spisovatel, filozof a učitel
Politická příslušnost	Vaterländische Front
Manžel(ka)	Irma Lux
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Joseph August Lux, psáno také Josef August Lux, (8. dubna 1871, Vídeň – 23. července 1947, Anif u Salcburku) byl rakouský spisovatel a teoretik moderní architektury.

Život

Rodina Josepha Augusta Luxe přišla do Vídně z Porýní. Ve Vídni Lux navštěvoval střední školu a posléze studoval dějiny umění a filologii. Studium zakončil cestou do Německa, Francie a Velké Británie. V roce 1900 se vrátil zpět do Vídně. Živil se psaním příspěvků do uměleckých a společenskokulturních časopisů. Mezi lety 1904-1908 vydával časopis "Hohe Warte. Halbmonatschrift zur Pflege der künstlerischen Bildung und der städtischen Kultur" (Hohe Warte. Čtrnáctideník pro pěstování uměleckého vzdělání a městské kultury), jeden z předních listů informujících o novinkách v oblasti umění a architektury. Lux byl silně ovlivněný teoriemiJohna Ruskina a Williama Morrise, byl přívržencem snah o obnovu umění, podporoval mladé tvůrce, především z okruhu Otto Wagnera, jako byli Josef Hoffmann, Leopold Bauer, Joseph Maria Olbrich ad., byl příznivcem Wiener Werkstätte. V letech 1907-1910 působil Lux v Drážďanech jako vedoucí oddělení pro umělecké řemeslníky na učilišti v Hellerau. Po roce 1910 působil jako spisovatel na volné noze v Mnichově. V letech 1919-1921 vydával časopis "Die weißen Hefte". V roce 1921 přestoupil na katolickou víru a začal se zajímat i prakticky angažovat v politice. Ve třicátých letech podporoval ideu Austrofašismu. V roce 1926 se usadil v Anifu nedaleko Salcburku. Po Anšlusu Rakouska v březnu 1938 byl zajat a poslán prvním tzv. "transportem prominentů" do koncentračního tábora v Dachau. Byl osvobozen, ale dostal zákaz psát. Joseph August Lux se věnoval psaní o estetice, uměleckém řemesle, interiéru a urbanismu, psal také romány, biografie, básně a mysteriózní hry. Velkého úspěchu dosáhl především svými biografickými romány, jako byl "Grilparzers Liebesroman" věnovaný rakouskému básníkovi a dramatikovi Franzi Grillparzerovi. V roce 1934 vydal knihu "Das goldene Buch der vaterländischen Geschichte für Volk und Jugend Österreichs", která se v roce 1938 dostala na seznam nacistických a v roce 1953 komunistických závadných a nevhodných knih.

Seznam prací

Da Fink vom Weanawald. Wien 1901.
Wiener Sonette und andere Lieder. Dresden [u.a.] 1901.
Das moderne Landhaus. Wien 1903.
Die moderne Wohnung und ihre Ausstattung. Wien [u.a.] 1905.
Volkswirtschaft des Talents. Leipzig 1906.
Jung Wien. Darmstadt 1907.
Der kleine Tischler. München 1907 (vydáno česky Truhlář, Praha 1920)
Schöne Gartenkunst. Esslingen 1907.
"Wenn du vom Kahlenberg ..." Wien 1907.
společně s Georgem Biermannem: Alt-Holland. Leipzig 1908.
Der Geschmack im Alltag. Dresden 1908.
Das neue Kunstgewerbe in Deutschland. Leipzig 1908.
Der Städtebau und die Grundpfeiler der heimischen Bauweise. Dresden 1908.
Amsel Gabesam. Dresden 1910.
Chevalier Blaubarts Liebesgarten. Leipzig [u.a.] 1910.
Ingenieur-Ästhetik. München 1910.
Die Kunst des Amateurphotographen. Stuttgart 1910.
Die Kunst im eigenen Heim. Leipzig 1910.
Salzburg, Badgastein, Villach, Triest, Tauernbahn. Frankfurt a. M. 1910.
Das Stadttheater in Posen, erbaut von Prof. Max Littmann. München 1910.
Die Stadtwohnung. Charlottenburg 1910.
Der Wille zum Glück. Wien 1910.
Baumpredigt. München 1911.
Die Vision der lieben Frau. Berlin [u.a.] 1911.
Dalmatien, österreichische Riviera, Triest, Zara, Cattaro, Curzola, Lesina, Arbe, der Quarnero. Frankfurt a. M. 1912.
Grillparzers Liebesroman. Berlin 1912.
Lola Montez. Berlin 1912 (vydáno česky Lola Monetz. Román tanečnice, Praha 1932)
Der Liebhaberphotograph. Bielefeld [u.a.] 1913.
Otto Wagner. München 1914.
Deutschland als Welterzieher. Stuttgart [u.a.] 1915.
Franz Schuberts Lebenslied. Leipzig 1915.
Der österreichische Bruder. Stuttgart [u.a.] 1915.
Kultur der Seele. Leipzig 1916.
Das große Bauernsterben. Leipzig 1917.
Ungarn. München 1917.
Der Winzerheiland. Berlin [u.a.] 1918.
Wir waren zu reich. Wien 1918.
Auf deutscher Straße. Leipzig 1919.
Das Fenster. Leipzig 1919.
Joseph M. Olbrich. Berlin 1919.
Schubertiade. Wien [u.a.] 1921.
Der unsterbliche Walzer. München 1921.
Zwölf Wiener Elegien. Wien [u.a.] 1921.
Das alte gemütliche Wien. München 1922.
Franz Schubert. Berlin 1922.
Die Schwestern Fröhlich. Gmain Oberbayern 1923.
Zur Revision der deutschen Literaturgeschichte. Paderborn 1924.
Der himmlische Harfner. Köln 1925.
Ein Jahrtausend deutscher Romantik. Innsbruck 1925.
Revision der modernen Philosophie seit der Reformation. Paderborn 1925.
Roma sacra. Freiburg 1925.
Weimar und die Romantik seit 1800. Paderborn 1925.
Beethovens unsterbliche Geliebte. Berlin 1926.
Wanderung zu Gott. Paderborn 1926.
Ludwig van Beethoven. Berlin 1927.
Paraguay. Paderborn 1927.
Franz Liszt. Berlin 1929.
Ein heilig Narrenspiel. Wien [u.a.] 1930.
Das Spiel von Satans Weltgericht oder Der Affe Gottes und der Gerechte. Wien [u.a.] 1930.
Wie sieht Österreich in unseren Schulbüchern aus?! Graz 1933.
Das goldene Buch der vaterländischen Geschichte für Volk und Jugend Österreichs. Wien 1934.
Drei Puppenspiele. Wien 1937.
Goethe. Wien [u.a.] 1937.
Dichter und Dame. Salzburg 1946.
Es wird ein Wein sein. Wien [u.a.] 1946.
Ein Jahrtausend österreichischer Dichtung. Wien 1948.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph August Lux na Wikimedia Commons

Literatura

Elsbeth Ebertin: Joseph Aug. Lux zum 50. Geburtstage. Freiburg (Baden) 1921.
Thomas Nitschke: Die Geschichte der Gartenstadt Hellerau. Hellerau-Verlag, Dresden 2009, ISBN 978-3-938122-17-4

Joseph August Lux
Narození	8. dubna 1871 Vídeň
Úmrtí	23. července 1947 (ve věku 76 let) Anif
Povolání	spisovatel, filozof a učitel
Politická příslušnost	Vaterländische Front
Manžel(ka)	Irma Lux
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.