Josef Veselý (1875)
Josef Veselý (18. dubna 1875 Jičín[1] – 28. dubna 1934 Praha[2]) byl český novinář a spisovatel.
| Josef Veselý | |
|---|---|
| Narození | 18. dubna 1875 Jičín |
| Úmrtí | 28. dubna 1934 (ve věku 59 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | novinář, spisovatel |
| Příbuzní | František Veselý a Antonín Pravoslav Veselý (sourozenci) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se v rodině policejního strážníka (původně cukráře v Jičíně) Františka Veselého (1833–1900). První manželka Františka Veselého zemřela v Jičíně v roce 1863; z tohoto manželství pocházel syn František. S druhou manželkou Marií, rozenou Seifertovou (1844–1907) se František Veselý oženil v Jičíně roku 1867. Z druhého manželství měl čtyři syny (nejmladší zemřel předčasně) a jednu dceru.[1]
Josef Veselý se vyučil rukavičkářem. Jako osmnáctiletý rukavičkářský pomocník byl jedním z obžalovaných v procesu s Omladinou. Když v průběhu procesu obžalovaní protestovali proti přítomnosti dvaceti četníků s puškami s bodáky v soudní síni, odmítali se nechat v takové situaci hájit. Josef Veselý reagoval, podobně jako další, slovy:
| „ | Prohlašuji, že se nedáme pod bodáky hájiti, a zprošťujeme pány obhájce jejich úkolu. | “ |
Další dny pak jednání soudu probíhalo bez přítomnosti obžalovaných a s obhájcem ex offo.[3] Josef Veselý byl v tomto procesu odsouzen ke 14 měsícům vězení.[4][pozn. 1]
Sebevzděláním se vypracoval na redaktora a přispěvatele do sociálně–demokratických časopisů, jmenovitě časopisu Záře[5] a Rudé květy.[6]
Žil ve skrovných poměrech bez stálého zaměstnání, závislý na výdělku ze své novinářské práce. Neoženil se a neměl potomky. Poslední rok života dožil u své sestry Anny.[5]
Významní příbuzní
editovat- Antonín Pravoslav Veselý, bratr (novinář, odsouzený v procesu s Omladinou)
- František Veselý, bratr, ministr spravedlnosti
Dílo
editovatVe svých publikacích a novinářské práci se věnoval nejen sociálním tématům, ale často i historii Prahy.[7] Zastával silně republikánské a antiklerikální postoje, které vyjádřil např. v publikaci Karlův kamenný most pražský:
| „ | S duchem moderní Prahy, demokratické a republikánské, nikterak se nesrovnává zastaralá dekorace Karlova mostu, oslavující středověké katolictví a připomínající dobu šlechty a monarchismu. Přijde zajisté čas, kdy sochy Karlova mostu budou dány do musea spolu s jinými upomínkami na dobu rakouskou a habsburskou. Karlův most se pak stane tím, čím původně býval, mostem s malebnými gotickými věžemi, jimiž tolik vyniká nad všechny mosty světa. | “ |
| — [8] | ||
Též překládal z angličtiny.[9]
Knižní vydání
editovat- Zemědělskému dělnictvu (V Praze, nákladem časopisu Zář, 1900)
- Za úsměv života – dva příběhy (Praha, Tisk. výbor českoslovanské soc. dem. strany dělnické, 1905 a Zář, 1905)
- Pod Hradčany – obraz života malostranského před dvaceti lety (V Praze, Otakar Janáček, 1909)
- Zánik pražského ghetta (Praha, Frant. Švejda, 1917)[10]
- Drama nového světa (román, Praha, Fr. Švejda, 1918)
- U Jeřábků (z kroniky malostranské rodiny; Praha, Frant. Švejda, 1918)[11]
- Zánik pražského ghetta (1917, Praha, František Švejda)
- A. Pravoslav Veselý – jeho životopis a ideály (V Praze, J. Veselý, 1919-1920)
- Román mladého idealisty (Praha, Knihovna Obrození, 1922)
- Z bojů za svobodu – omladináři v národním odboji a za republiky (Praha, Památník odboje, 1923)
- Bradáč (obrázky staropražské a různé; Praha, Rudolf Hudec, 1924)
- Prahou tisíciletou (drobnomalby, obrazy a pohledy ze života staré i nové Prahy; Praha, nákladem redaktora Rudolfa Hudce, 1926)
- Karlův kamenný most pražský (děje mostu, jeho památky a katoličtí svatí; Praha, Tiskové a nakladatelské družstvo CČS, 1928)
Novodobé vydání
editovat- Zánik pražského ghetta, aneb, Nezapomenutelný večer doktora Preiningera (autoři Josef Veselý, Dan Hrubý, ilustrace Helena H. Zahrádecká; Praha, Pražské příběhy, 2019)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Spolu s ním byl odsouzen i bratr Antonín Pravoslav Veselý.
Reference
editovat- ↑ a b Soupis pražských obyvatel. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. Kapitola Veselý František (1833). (cz)
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z11, s. 66
- ↑ PERNES, Jiří. Spiklenci proti jeho veličenstvu. Brno: Barrister a Principal, 2002. Dostupné online. ISBN 80-86598-27-6. S. 286. (cz) Dostupné online po registraci.
- ↑ SOUKUP, František. Revoluce práce. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelstv, 1938. Dostupné online. S. 510. (cz)
- ↑ a b Josef Veselý zemřel. Volná myšlenka. 1934-05-11, s. 110. Dostupné online po registraci. Dostupné online. (cz)
- ↑ Např. VESELÝ, Josef. Dojmy ze Slovenska. Rudé květy. 1902-08-01, s. 43. Dostupné online. ISSN 1805-3459. (cz)
- ↑ Např. VESELÝ, Josef. Z dějjin rozvoje města Prahy. Právo lidu. 1927-06-08, s. 1-2. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0862-5905. (cz)
- ↑ VESELÝ, Josef; HRUBÝ, Dan; ZAHRÁDECKÁ, Helena H. Zánik pražského ghetta: aneb nezapomenutelný večer doktora Preiningera. Vydání první. vyd. Praha: Pražské příběhy 203 s. ISBN 978-80-907295-2-0. S. 454-456. (část Nezapomenutelný večer doktora Preiningera, autor Dan Hrubý)
- ↑ Např. BLATCHFORD, Robert. Umělec a cynik. Rudé květy. 1903-01-01, s. 119. Dostupné online. ISSN 1805-3459. (cz)
- ↑ VESELÝ, Josef. Zánik pražského ghetta. Praha: František Švejda, 1917. 96 s. Dostupné online. (cz)
- ↑ VESELÝ, Josef. U Jeřábků. Praha: František Švejda, 1918. 110 s. Dostupné online. (cz)
Literatura
editovat- VESELÝ, Josef; HRUBÝ, Dan; ZAHRÁDECKÁ, Helena H. Zánik pražského ghetta: aneb nezapomenutelný večer doktora Preiningera. Vydání první. vyd. Praha: Pražské příběhy 203 s. ISBN 978-80-907295-2-0. S. 454-456. (část Nezapomenutelný večer doktora Preiningera, autor Dan Hrubý)
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Veselý (1875)
