Jiří Novák (sochař)

český sochař

Jiří Novák (6. listopadu 1922, Přelouč19. února 2010, Turnov) byl český sochař a restaurátor. Podílel se na přípravě světové výstavy Expo 58 v Bruselu, je znám jako tvůrce kovových plastik pro veřejné prostředí a dále jako restaurátor, působící v ateliéru na Hrubé Skále. Mezi jeho životní díla patří vytvoření sekané kopie barokního sousoší Vidění sv. Luitgardy od Matyáše Bernarda Brauna pro Karlův most.

Jiří Novák
Jiří Novák, foto Jan Šplíchal
Jiří Novák, foto Jan Šplíchal
Narození6. listopadu 1922
Přelouč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. února 2010 (ve věku 87 let)
Turnov
ČeskoČesko Česko
Povolánísochař a restaurátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1947–1960 byla jeho manželkou malířka a výtvarnice Olga Karlíková. Roku 2008 byl přizván na natáčení krátkého dokumentárního filmu Vetřelci a volavky o historii a současném stavu uměleckých děl vytvořených v letech 1968–1989.

 
Plastika Dálky před ubytovnou Novodvorská v Praze

Významné realizace

editovat

Restaurátorské práce

editovat

V roce 1952 zahájil restaurátorskou činnost po boku volné umělecké tvorby, například sekané kopie soch pro palác Kinských (1954) nebo sochy sv. Václava (J. J. Bendl) z bývalého Koňského trhu v Praze v letech 19591960. Poté si zřídil restaurátorský ateliér u bývalé správní budovy hruboskalského pivovaru, kam dojížděl již od roku 1972. Proslavil se však především přesvědčivě[zdroj?] vysekanou kopií sousoší Vidění sv. Luitgardy (Matyáš Bernard Braun 1710) pro Karlův most. Práce začal v roce 1993 v zahradním ateliéru pod hruboskalským zámkem. Kopie byla sekána do bloku hořického pískovce o objemu 16 metrů krychlových a váze 40 tun, vytěženého v Podhorním Újezdě. Vzorem pro kopii mu byl sádrový odlitek zhotovený pravděpodobně v průběhu II. světové války. Pavlu Charouskovi se v rozhovoru Jiří Novák svěřoval: „Byla to pro mě škola technologie, chápání a dělání sochařiny. Museli jsme vyvinout originální postup. Každý úsek práce… představoval technický problém. Luitgarda je pro mě životní zakázkou.“ Na Karlův most byla osazena v říjnu 1995. O dva roky později, v květnu 1997 již dokončoval další rozsáhlou zakázku – kopii deseti jelínkovských soch z kamenného mostu na Valdštejně, zatímco restaurované originály byly umístěny do místní kaple sv. Jana Nepomuckého. Ze sochařských kopií nelze opomenout jezdeckou sochu sv. Jiří před Kopicovou rychtou v Kacanovech-Vrchách, která je ojedinělou jezdeckou skulpturou lidového sochařství. Originál sochy je dnes možné spatřit v interiéru Muzea Českého ráje v Turnově.

Další restaurátorské realizace

editovat
  • Kalvárie v Turnově na Vrchhůře
  • socha sv. Jana Nepomuckého v turnovské Hluboké ulici (1992)
  • boží muka v Sobotecké ulici na křižovatce se starou mašovskou cestou (1991)
  • sloupová socha Madony na Všeni (1992) od semilského kameníka Františka Prokopa z 50. let 19. století
  • barokní socha sv. Prokopa na cestě z Hrubé Skály do Sedmihorek z roku 1735 (1987)
  • Chládkova socha sv. Jana Nepomuckého na okraji parku v Aleji legií z roku 1806 (1993)
  • boží muka v Doubravici (1995)
  • centrální kříž s korpusem na městském hřbitově v Turnově (2004)
  • braunovská socha v zámeckém parku v Lysé nad Labem
  • sochy Panny Marie a tří světců v Ploskovicích a Třeboutici (1988)
  • morový sloup v Libochovicích, sloup se sochou sv. Vavřince v Roudnici nad Labem (1990)
  • kašna se sochou sv. Floriána v Lipníku nad Bečvou
  • socha sv. Jana Nepomuckého v Kozlovicích na Litoměřicku
  • socha sv. Jana Nepomuckého v Kundraticích na Semilsku
  • mariánský sloup v Semilech
  • kašna před budovou zámku v Jilemnici (2004)
  • kopie sochy Naděje od barokního sochaře Josefa Herschera z balustrády zámku v Manětíně
  • Dalších více než třicet děl z regionu Českého ráje a jeho blízkého okolí.
  • kašna na náměstí Dr. E. Beneše včetně sekané kopie sochy Neptuna

Literatura

editovat
  • KRAMEROVÁ, Daniela. Jiří Novák – v pohybu. Vyd. 1. V Řevnicích: Arbor vitae, 2010. 103 s. ISBN 978-80-87164-42-6.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat